Berte, dokud rozdávají

Dear Esther. Amnesia: A Machine for Pigs. Everybody’s Gone to the Rapture. Tyhle hry má na kontě anglické studio The Chinese Room, a v dohledné době své portfolio nerozšíří. Oba šéfové, manželský pár Dan Pinchbeck a Jessica Curryová, propustili své vývojáře a zavřeli kancelář, a to jak z finančních, tak osobních důvodů. Sice to prý neznamená definitivní konec studia, ale rozhodně dojde minimálně k delší pauze.

Definují hru hlavně herní mechaniky? Může to být ale i příběh či atmosféra? Nebo by ideální hra měla mít od všeho kousek v naprosté harmonii, souladu a spolupráci? Odpověď na tuho otázku podle mě neexistuje, protože je příliš vázaná na preference každého jednotlivce, ale do značné míry souvisí i s aktuální módou v rámci herního průmyslu.

Jen se na Rozcestníkovy šipky pořádně podívejte: žraloci, krev, harpuny, krev, dinosauři, voxely, vesmír, MMORPG, Mozilla, cestování časem, střílení, masakrování vetřelců, IGF a spousta tipů na nezávislé hraní. Pořád nic nevidíte? Pak si rozklikněte celý článek a podívejte se ještě blíž.

Čas od času vyjde titul (schválně neříkáme hra), o kterém je člověk schopen...

Určitě to znáte: člověk se musí otáčet. Na ulici, aby ho nesrazila šílená maminka s kočárkem. Na záchodě, aby ho nedostali zlí skřeti. Na Martina Bacha, aby se na něj nemračil. Anebo se musí otáčet v životě -  to aby měl co dělat, jíst a hrát. Nikola Bornová aka Tlamiczka k tak aktivním lidem určitě patří, jak ukázala ve Fight Clubu #68. Nejprve poreferovala o hře Coral City, na které pracuje a o životě vývojářky v Čechách a následně se o slovo přetahovala s Faridem Starmanem, protože oba chtěli hrozně moc povídat. A to je dobře pro nás, i pro vás.