Nintendo Switch - test nové konzole
zdroj: Nintendo

Nintendo Switch - test nové konzole

12. 3. 2017 18:50 | Hardware | autor: Miloš Bohoněk |

Možná jste ho už také viděli. Dosud nejpopulárnější video na téma nové japonské konzole, které po jejím vydání vyšlo na YouTube, nese název „Nintendo Switch painful launch“. Vidíte v něm kompilaci všemožných problémů, od zamrzajícího displeje přes pískání až po poničený displej z dokovací stanice. Nezasvěcený člověk by tak rázem získal dojem, že nová hybridní konzole od Nintenda je nefunkční vrak. Není tomu tak a vězte, že po týdnu mého intenzivního testování se většina těchto mediálně vděčných problémů neobjevila. Na druhou stranou, do perfektního zařízení má daleko. A minimálně těm zaseknutým ovladačům se asi prostě nevyhnete, jak jste se ostatně mohli s pobavením přesvědčit už ve Fight Clubu… 

Switch zasunutý v dokovací stanici. Zandavání i vyndavání je bezproblémové a obraz se mezi TV a handheldem přepíná bleskově.

Na rozjezd

Pro nezasvěcené připomeňme, že Switch je zbrusu nové herní zařízení od společnosti Nintendo, která spolu se Sony a Microsoftem patří do velké trojky výrobců herních konzolí. Switch navazuje na předchozí domácí konzoli Wii U, na níž sice vyšlo několik nezapomenutelných exkluzivit (Bayonetta 2, Super Mario 3D World, Xenoblade Chronicles X…), ale úspěchu Wii nedosáhla. V Nintendu zcela nezvládli marketing Wii U, když zprvu nebylo ani jasné, oč vlastně jde (Nový ovladač? Nová verze Wii? Nebo úplně nová konzole?) a následně si nedovedli získat širokou podporu third party vývojářů. 13,5 milionu prodaných kusů prostě zůstalo za očekáváním a Switch si nemůže dovolit dopadnout stejně.

Cesta to bude dlouhá, avšak Nintendo minimálně vykročilo správnou nohou. Autoři byli schopni hned zkraje vysvětlit, že se jedná o zcela nové zařízení, které dosud nevídaným způsobem kombinuje devizy domácí konzole a konzole přenosné (tzv. handheldové). Ve výsledku to „prostě funguje“ a přechody mezi domácím a handheldovým režimem jsou opravdu tak jednoduché a bezproblémové, jak nám podsouvají reklamy.

Když Switch zapíchnete do dokovací stanice u televize, obraz se v mžiku přenese na TV a můžete hrát jako na tradiční konzoli. Když Switch naopak vytáhnete z dokovací stanice, hra se mrknutím oka přemístí na displej samotné konzole a s hraním můžete pokračovat na cestách. I po týdnu mi tato hybridnost přijde až magická a občas prostě jen ze srandy zasouvám a vysouvám... konzoli, pochopitelně.

Nintendo Switch - recenze

Dvojice tzv. joy-conů, na které lze připevnit poutka s tlačítky pro lepší ovládání.

Switch je tedy vlastně přímou evolucí Wii U, která původní koncept dotahuje do konce. Již masivní Wii U GamePad v sobě měl zabudovaný displej, ale zatímco tam šlo stále o ryze domácí mašinku, Switch je plně přenosný. Koneckonců, fenomenální launchový titul The Legend of Zelda: Breath of the Wild jsem hrál víc v handheldovém módu než na TV. Volba je na vás, a právě zdařilá kombinace těchto dvou světů patří mezi největší taháky zařízení.

Vlastní cestou

Někdy ku prospěchu, jindy zase k vlastní škodě, Nintendo si dlouhodobě jde vlastní cestou a do značné míry ignoruje západní konkurenci i světové trendy. Switch je toho živoucím důkazem. V době, kdy i Sony definitivně zavrhla segment handheldů, do něj Nintendo opět vstupuje. V době, kdy se Microsoft chlubí 4K konzolí Project Scorpio, Nintendo uvádí na trh hardware, který stojí na mobilním čipu Nvidia Tegra X1 z roku 2015.

Switch pod svou kapotou skrývá čtyřjádrové CPU taktované na 1020 MHz, jemuž sekunduje 768MHz GPU, 4 GB RAM a 32 GB interního úložného prostoru. Není divu, že displej konzole nabízí rozlišení pouze 1280 x 720 bodů (237 ppi), přičemž na televizi je schopna zobrazovat až 1920 x 1200. Ani FullHD však nebude pravidlem, už samotná Zelda běží na TV „jen“ v 900p, byť ten rozdíl je prakticky neviditelný.

zdroj: Archiv

Při pohledu na hardwarové vnitřnosti se na mysl nevyhnutelně derou srovnání s nejlepšími mobilními telefony dneška, které nabízejí výkonnější čipy, větší RAM, více gigabajtů a jemnější displej. Co na to říct? Nintendo se může bránit tím, že zatímco Switch vás vyjde na 9 tisíc Kč, našlapaný telefon stojí dvojnásobek. Také může namítnout, že na telefonu si plnohodnotnou Zeldu nebo Maria nezahrajete. Faktem ovšem je, že hardware Switche je už od prvního dne zkrátka zastaralý, a že nabídka her tím bude trpět.

Slabým hardwarem totiž Nintendo předem rezignovalo na přízeň third-party vývojářů tvořících AAA tituly. Zatímco na začátku své životní dráhy bylo Wii U ještě výkonnostně srovnatelné s tehdejší PS3 a Xbox 360 a jeho majitelé se tak dočkali třetího Mass Effectu, CoD: Black Ops II nebo Batman: Arkham City, Switch hned od prvního dne výrazně zaostává za PS4 i Xbox One, a Mass Effect: Andromeda si na něm rozhodně nezahrajete. To samé platí o všech Battlefieldech, Assassinech, GTA a dalších. Switch je nerozchodí.

Ačkoli nyní velká vydavatelství jako EA nebo Ubisoft slibují podporu, většinou svých velkých titulů nebudou pracně zmenšovat a portovat na Switch – ledaže by se z konzole stal prodejní trhák na úrovni prvního Wii. Což bohužel není pravděpodobné. Jistě se dočkáme stovek menších pěkných indie her, avšak velké Call of Duty si na cesty prostě nikdy nevezmete. Switch je sice nejvýkonnější handheld v historii handheldů, ale víte jak je to s tím jednookým králem…

Nintendo Switch - recenze

Joy-con grip je kostra ovladače, do níž se zasunou dva joy-cony a výsledek funguje jako polní gamepad. Kdovíjak ergonomické to bohužel není.

Nintendo Switch - recenze

Herní konzole především

Když zapnete Nintendo Switch, úvodní obrazovce zcela dominuje seznam vašich her. Menu je spartánské, svižné, oproti 3DS a Wii U nepůsobí infantilně, a díky dotykovému displeji se dá ovládat i prstem. Právě vyťukávání přihlašovacích údajů je dnes vlastně jediným smysluplným využitím pro dotykové ovládání, neboť současné hry s výjimkou Voez na ťukání nereagují. Dává to smysl, musejí být hratelné jak v handheld módu, tak v TV módu, ačkoli do budoucna Nintendo slibuje, že vývojářům umožní dělat dotykové tituly vysloveně jen na handheld.

Uživatelskému rozhraní Switche tedy vévodí artworky vámi vlastněných her a konzole tím dává jasně najevo, oč tady jde – o hraní. Až kolem nich najdete menší ikonky, jimiž jsou správa profilu, zpravodajský kanál od Nintenda, eShop (aktuálně nabízí 20 titulů, drtivá většina staršího data vydání, Virtual Console zatím chybí), album screenshotů, nastavení ovladačů a nastavení konzole (nechybí precizní rodičovská kontrola). Toť vše.

Nenajdete tu žádný Netflix, YouTube ani Twitch. Není tu žádná rozumná správa vašich online kamarádů. Chybí achievementy. Internetový prohlížeč neexistuje. Nemáte tu žádný Facebook ani Twitter, pominu-li tedy možnost uploadovat screenshoty na právě tyto dvě sociální sítě (screenshoty lze ještě přetáhnout na microSD kartu, ale jednoduchý export na Dropbox, OneDrive či jiný cloud už bohužel chybí). A tak dále, a tak podobně… Otázkou však je, jestli vám to vadí? 

Nintendo Switch - recenze

Switch v handheldovém módu. Joy-cony se vysouvají i nasouvají bez potíží. Horší je to s vysouváním poutek…

Switch je čistokrevná herní konzole. Nikdo nepochybuje o tom, že v budoucnu nějaké aplikace přijdou, ale mně osobně jejich absence žíly netrhá. A některé retro prvky mi naopak vysloveně imponují, jako že po zasunutí nové cartridge (ne, nevím jak chutná, děkuji za optání) okamžitě hraji a nečekám na zdlouhavé instalování či stahování desetigigových záplat jako na PS4/XONE. Na Switchi chci hrát, nepotřebuji na něm sjíždět Twitter, který dneska máte už i na mikrovlnce. 

Nintendo si stále neví rady s online

Čert vem chybějící aplikace. Jestli v něčem Switch opravdu kulhá, pak ve svých online (ne)schopnostech. Tvůrci se stále drží kódů spjatých s Nintendo účtem, což je sice možná bezpečnější, ale šíleně nepraktické. Když si chcete přidat kamaráda, musíte jej vyhledat podle jedinečného kódu, který vám on nejdříve musí sdělit. Neexistuje možnost propojit vaše Google nebo FB kontakty, neexistuje možnost vyhledávání lidí podle jména či e-mailu. 

Chybí též voice chat, který je pro plnohodnotný multiplayerový zážitek naprosto klíčový. Konkurenční konzole jej uměly už před deseti lety a na Switch dorazí až někdy časem, a to ještě formou aplikace na mobilní telefon. Je to ujeté. A ještě ujetější, že jinak než přes telefon to ani nejde, protože i kdybyste si pořídili headset, 3,5mm jack se nachází pouze na těle samotné konzole, nikoli již na gamepadu, takže voice chat by beztak fungoval jen v handheldovém módu. A vzhledem k tomu, že Switch si nerozumí s bluetooth sluchátky, neexistuje možnost hrát na TV a mít na hlavě bezdrátová sluchátka, pokud např. v noci nechcete rušit okolí. Toto vše jsou ze strany Nintenda do nebe volající přešlapy.

Nintendo Switch - recenze

Pro Controller padne do ruky výborně a pro pravidelné hraní je mnohem vhodnější než Joycon grip ze základního balení. Jenže se musí dokoupit a stojí přestřelených 1 800 Kč.

Nekvalitně je vyřešena i správa uložených pozic. Nejen že na herním zařízení z roku 2017 chybí ukládání do cloudu. Ona chybí i možnost savy exportovat na microSD kartu nebo je jakýmkoli jiným způsobem zálohovat! Tím pádem je ani nelze přenést do jiné konzole. Hlavouni z Nintenda sice naznačili, že cloud savy v budoucnu snad přijdou, nicméně aktuální stav je takový, že pokud přijdete o Switch, přijdete i o veškeré své uložené pozice. A to je otřesné.

Co se kupování digitálních titulů týče, tady se blýská na lepší časy. Hry jsou konečně spjaty s vaším účtem, nikoli s konzolí jako minule, takže přijdete-li o konzoli, neznamená to automaticky ztrátu veškerých her. Má to však jeden háček: váš účet může být aktivní pouze na jedné konzoli, a abyste se ke svým hrám dostali na nové konzoli, musíte svého avatara na staré deaktivovat. Ale protože o staré konzole člověk kolikrát přijde tak, že se mu rozbijí nebo je ztratí, deaktivaci musíte řešit přes zákaznickou linku. Ztracené savy vám každopádně nevrátí ani tam.

Samotnou funkčnost online serverů při multiplayeru pak vlastně ještě ani nebylo jak pořádně otestovat. Opravdové multiplayerové hry jako Mario Kart 8 nebo Splatoon 2 teprve dorazí, čili je logické, že plánované zpoplatnění multiplayeru nastane až koncem roku (mělo by stát kolem 600 Kč, tj. asi polovinu toho co předplatné Xbox Live Gold a PS Plus). A mé pokusy o online hraní v Super Bomberman R ztroskotaly na nekonečném připojování se do zápasu. Ani se nedivím, obyčejný remake stokrát remakované hry za 13 stovek si asi moc lidí nekoupilo.

Nintendo Switch - recenze

Joy-cony lze používat i jako samostatné ovladače. Je to nouzovka, ovšem některé hry jako Snipperclips nebo 1-2-Switch jsou na to vysloveně dělané.

Switch coby přenosná konzole

Switch si klidně může pořídit i člověk, který vůbec nevlastní televizi nebo mu ji ve sdíleném obýváku neustále okupují rodiče, sourozenci, drahé polovičky či děti. To je bezesporu velkým tahákem. V konečném důsledku však stále jde o hybrid, nikoli o ryze kapesní konzoli jako Game Boy, PSP či 3DS, což se projevuje primárně ve dvou oblastech.

Zaprvé, výdrž baterky olympijské rekordy rozhodně netrhá a výpočetně náročná Zelda ji do tří hodin vždy spolehlivě vyšťaví (menší tituly typu Snipperclips jsou k baterce o něco šetrnější, přesto si o šesti hodinách jako na 3DS můžete nechat zdát). Zadruhé, Switch není žádný prcek. S přimhouřeným okem se dá nosit jen v zadní kapse kalhot, a přesto polovina zařízení trčí ven. Není divu, s bočními ovladači měří 23,9 cm x 10,2 cm x 1,4 cm a váží 400 gramů.

Switch je tedy masivnější než 3DS, ale zase nabízí o poznání větší, hezčí displej, byť s takovou retinou z iPad Air se rovnat nemůže. Jeho 6,2 palců je srovnatelných s Wii U GamePadem, ovšem podobně jako u 3DS je zdatným odražečem světla. To v praxi znamená, že i s jasem vyhnaným na maximum je při venkovním hraní na displej hůře vidět a pod přímými slunečními paprsky na něm není vidět skoro vůbec. Na pláž si Switch neberte. Vážně je to ale jen kvůli displeji, nikoli kvůli přehřívání – konzole má solidní větrání a při hraní se zahřívá méně než většina telefonů.

Nintendo Switch - recenze

Co se ergonomie týče, Switch je o 9 mm vyšší než 3DS XL, což znamená, že dobře padne i do dospělých rukou. Zatímco u delších seancí s 3DSkem mi pazoury zkroucené kolem hranaté konzole mravenčily, se Switchem jsem tento problém zaznamenal jen výjimečně u intenzivních soubojů s bossy v Zeldě. Jinak jsem spokojeně hrával klidně několik hodin v kuse.

O něco méně povedené je zakotvení ovladačů (joy-conů) do boků konzole. Tady se zřejmě projevují drobné výrobní odchylky, protože zatímco pravý joy-con drží ke konzoli jako přibitý, levý se po několikadenním používání začal jemně viklat. Někteří lidé tento problém nemají, jiným se naopak viklají oba. Na funkčnost to (zatím) žádný dopad nemá, ale působí to laciným dojmem.

Ještě laciněji pak působí zadní nožička Switche, kterou lze vyklopit a konzoli tak postavit na stůl. Nožička, pod níž se mimochodem skrývá kryt na microSD kartu, však vzbuzuje dojem, že se každou chvíli ulomí. Co více, není polohovatelná a konzoli staví pod příliš ostrým úhlem. Člověk aby si klekal pod stůl, chce-li na obrazovku pořádně vidět. A když už jsme u těch nedomyšleností, otvor pro napájení konzole je zespoda, což znamená, že ji nelze mít v jeden moment opřenou o nožičku a zároveň nabíjenou.

Nintendo Switch - recenze

Switch coby domácí konzole

I přes jedinečnou přenosnost konzole bude asi většina lidí používat Switch primárně jako domácí herní mašinku připojenou k televizi, k čemuž je třeba tzv. dokovací stanice. Ta je opět vyrobena z laciného plastu a oproti elegantním tělům PS4 nebo Xbox One S rozhodně nebude ozdobou vaší TV poličky. Nemluvě o tom, že zásadně musí stát. Dokovaný Switch nelze položit, a kdo má kolem televize přihrádky nižší než 13 cm, ten se se zlou potáže.

Switch komunikuje s televizí právě skrz dokovací stanici, do níž zapojíte nabíječku a HDMI kabel. Oboje naštěstí součástí balení (přesně tak, milé 2DS). Zprovoznění konzole, spárování ovladačů a vytvoření profilu je otázkou několika minut. Obecně jde o uživatelsky velmi jednoduché zařízení.

Co se týče často skloňovaného odírání displeje konzole o nitro dokovací stanice, jde o ojedinělý problém. Ke Switchi se rozhodně nechovám jako k nevěstě a obrazovka přesto zůstává bez škrábanců. Na druhou stranu se lze domnívat, že oděrek se dřív nebo později dočkáte. Obrazovka je totiž kryta plastem, nikoli ochranným sklem typu gorilla glass, a vnitřní kolejničky dokovací stanice jsou až na dva malé pogumované body tvořené tvrdým plastem.

Nintendo Switch - recenze

9 000 Kč je jen začátek

Nintendo Switch vás v obchodě vyjde na devět tisíc korun, za což získáte samotnou konzoli, dva joy-cony, dokovací stanici, joy-con grip, poutka na joy-cony a kabeláž. Oproti Wii, k němuž byla přibalena geniální kolekce Wii Sports, a Wii U, k němuž většina majitelů dostala Nintendo Land, není ke Switchi bundlována žádná hra. A to ani 1-2-Switch, nepříliš kvalitní párty hra, která svou vysokou cenovku 1 300 Kč rozhodně neobhájí.

Základní balení Switche obsahuje vše, co k hraní potřebujete, ovšem hodláte-li hrát pravidelněji, připravte se na další investice. Ovládání her s jedním joy-conem v každém ruce je možná novátorské, ale rozhodně ne přesné, takže to chce klasický gamepad. Joy-cony zasunuté do joy-con gripu sice jako gamepad fungují a dá se na tom hrát, ale grip je docela malý, jeho zadní strana placatá, nemáte si kam pohodlně složit prsty, nedá se nabíjet (ledaže si koupíte charging grip za nesmyslných 800 Kč) a ještě k tomu levý joy-con každých pár hodin ztratí signál.

Jak čtyřkový dualshock, tak xboxový gamepad jsou ergonomicky o několik lig výše. Nintendo nabízí řešení v podobně tzv. Pro Controlleru, jenže ten stojí 1 800 Kč. To je zhruba o 500 Kč více než ovladače na PS4 a Xbox One, ačkoli oproti nim v ničem nevyniká. Tedy samozřejmě kromě toho, že jako jediný komunikuje se Switchem… Čili kdo chce na Switchi dlouhodobě pohodlně hrát, holt si tento předražený gamepad bude muset koupit.

Nintendo Switch - recenze

Další investice pak bude nevyhnutelně směřovat do microSD karty. Interní úložiště o velikosti pouhých 32 GB je jedním slovem ostudné, nemluvě o tom, že reálně máte k dispozici jen necelých 26 GB, neb 6 GB si ukousne operační systém. Vezmete-li v potaz, že taková digitální verze nové Zeldy sežere 13 GB, vážně vám toho místa moc nezbývá. Ledaže byste se rozhodli velké hry kupovat ryze fyzicky – z cartridgí se totiž do konzole nic neinstaluje a hra běží přímo z nich, aniž by zabírala místo na disku, což je naopak velmi sympatické.

Výhledově je každopádně těžko představitelné, že by se aktivní uživatel Switche bez dodatečné microSD karty obešel. To znamená další investici, kupř. 128GB modely začínají na cca 1 500 Kč. Nintendo navíc nevydalo žádný seznam doporučených karet jako to dělá např. GoPro, a zákazník tak bude tápat, zda má investovat do karet s vyšší čtecí rychlostí, nebo postačí nějaká základní.

Koupit, či nekoupit?

Nintendo Switch si musíte koupit… pokud si strašně moc chcete zahrát novou Zeldu, která je samozřejmě excelentní, a nemáte doma Wii U, na které Breath of the Wild také vychází. Pokud však po Zeldě z nějakého důvodu neprahnete, odpadá vlastně jediný pořádný důvod, proč si nyní(!) Switch pořizovat.

zdroj: Archiv

To se však ještě v průběhu letošního roku změní. 28. dubna přifrčí Mario Kart 8, v létě se přivalí Splatoon 2, na podzim přiběhne Super Mario Odyssey či Xenoblade Chronicles 2 a v průběhu celého roku budou vycházet desítky menších nezávislých titulů. V budoucnu též nevyhnutelně dorazí Pokémoni nebo Fire Emblem. Knihovna her se tedy bude rozrůstat, a ačkoli tříáčkových multiplatformních blockbusterů s nejnovější grafikou se majitelé Switche nikdy nedočkají, mohou se těšit na osvědčené značky od Nintenda.

Spolu s dalšími hrami bude Nintendo, doufejme, vylepšovat i samotnou konzoli. Hardwarové nedostatky se už neodstraní, byť už nyní můžeme uzavírat sázky, kdy tvůrci představí vylepšenou verzi konzole se silnějším čipem. Odstranit by se však měly nedostatky softwarové v čele se zastaralou online funkcionalitou.

Závěrem každopádně nelze neocenit odvahu Nintenda jít si svou vlastní cestou a přinést zase něco nového. Nintendo Switch je jedinečným, v praxi skutečně fungujícím hybridem mezi domácí a přenosnou konzolí, a to samo o sobě je velkým trumfem. Hrát doma na gauči Zeldu, pak si ji hodit do batohu a pokračovat ve vlaku, má své jedinečné kouzlo. Nakonec ale jako u každé jiné herní konzole platí, že Switch bude jen tak dobrý, jak dobré (a početné) budou jeho hry. Právě Breath of the Wild to nádherně ilustruje. Switch trpí celou řadou problémů, ale jen co vás pohltí království Hyrule, na většinu z nich si sotva vzpomenete…

Nejnovější články