Obrovský podíl na tom má solidní umělá inteligence a hlavně sympatický design misí, který ve vás vyvolá pocit, že hrajete dobrou hru a ne pouze dokonalý vojenský simulátor pro pár nadšenců. Druhá kampaňová epizoda s názvem Adapt navíc v nastoleném trendu pokračuje.
Druhá epizoda kampaně začíná tam, kde první epizoda končila, a nechává vás osamocené opět projít územím obsazeným nepřítelem, kde vaším největším spojencem budou polorozbořené budovy a houští, do nichž se můžete schovat. Atmosféra se dá krájet, opatrný postup je nutností a jednotlivé hlídky, které pročesávají oblast občas, vás nutí k zoufalým činům. Po spojení s několika přeživšími a kontaktování odboje začíná být situace přeci jen o něco méně beznadějná a na vás čeká ta zábavnější část – partyzánská válka.
Adapt vás pomalu provede základy guerillového stylu boje, který si žádá především pečlivé plánování, tvrdý úder na nepřátelské pozice a rychlý ústup před silnějším nepřítelem. První dvě mise máte co dělat sami se sebou, později se sami chopíte vedení malého týmu a precizní vykonání zadaného rozkazu bude záležet víceméně jen na vás. Adapt vám tak více rozváže ruce a dá ochutnat vyladěnou sandboxovou hratelnost.
Užijte si plánování, i akci
Mise (až na jednu výjimku) příjemně odsýpají a v jejich rámci si vyzkoušíte pěchotní boj a speciální operace. K tanku a helikoptéře se ale stále ještě nedostanete. Herní náplň však dostatečně ozvláštňují nové designové nápady a vůbec scénáře misí, které jsou dostatečně pestré a nikdy se nezvrhnou v zoufalé „hrr na ně!“, jež tak rádi tahají z rukávu tvůrci jiných her. Mimo to musím uznat, že velení týmu má své kouzlo, přestože patřím mezi hráče, kteří v Arma i OFP raději rozkazy přijímají, než aby je rozdávali.
Značného vylepšení doznala možnost prozkoumávat ostrov okolo vás v rámci „volna“ mezi jednotlivými misemi. Ze základny, kde dostáváte mise, se totiž můžete kdykoliv vydat pryč a prozkoumávat část obrovského ostrova Altis. Abyste však nechodili jen tak naprázdno mezi nepřátelskými hlídkami, rozmístili autoři v širším okolí základny povedené malé úkoly. Jejich zadání buď zjistíte přímo objevením na mapě, nebo vám je prozradí někdo v základním táboře. Jednou se tak dozvíte, že někde v okruhu dvou kilometrů mají sídlo pašeráci zbraní, je třeba zajet na veterinární kliniku pro antibiotika, nebo že u statku nedaleko stojí porouchané obrněné vozidlo.
Samozřejmě také můžete všechno zničit jako správný bůh války, abyste přitom nasbírali zásoby, nové zbraně a usnadnili si tím postup v normálních příběhových misích. Za nejpovedenější se dá označit nahánění odstřelovače schovaného v továrním komplexu a hledání týmu, který ovládal pátrací drony. Povedenou zápletku však slibují téměř všechny vedlejší úkoly, které však trápí společný problém – na vše jste sami. Na frak tím dostává nejen realismus, ale také zábava. Jak chcete sami vyčistit velkou základnu nepřátel?
Neobyčejné mise s obyčejnými problémy
Páteř kampaně ale tvoří již dříve pochválené delší mise s pevně daným základem scénáře. Většina z nich je vymyšlena dobře a některé dokonce skýtají prostor pro opětovné hraní (musíte si třeba vybrat jeden ze dvou cílů), za což si autoři zaslouží pochvalu. Asi největší výtky mám k misi s názvem Bingo Fuel, která zahrnuje krádež cisterny s palivem. Do půlky mise a jednoho menšího zvratu vše funguje přesně jak má, aby se následně úplně všechno podělalo.
Tvůrci se utrhnou ze řetězu a pošlou vás mnohem dál, než bylo původně v plánu, což by až tak nevadilo… Kdyby se neprojevila skulina v AI, která při přesunu občas nevysvětlitelně otálí, a na kopcích všude kolem nebyla APC, co ostřížím zrakem na kilometr zničí jakékoliv vozidlo (v jejichž dostřelu je i garáž, kam máte cisternu dovést...). Tím okamžikem zcela vyprchá pečlivě budovaná iluze živoucího světa, v jehož sevřené a fungující části se pohybujete. Navíc, celá mise se stává kvůli kombinaci takových lapsů peklem na zemi.
Zbývající výtky k misím jsou oproti této pouze kosmetické. Mise, v níž se přesouváte osamoceně skrz nepřátelské linie, je možná až příliš jednoduchá a krátká, další je pak zase stejná jako mise ze základní hry. Ani jedno neničí hru, ale přijde mi nešťastné recyklovat hratelný obsah - nemluvě o tom, že to stejné udělali tvůrci už v epizodě Survive).
Budete se bavit
I přes výše jmenované výtky pořád převládá optimismus. Arma 3 a druhá část kampaně s názvem Adapt se velice dobře hraje, slušně odsýpá a až na jednu jedinou výjimku nabízí velice dobrou zábavu, kdy se AI chová v rámci sandboxové simulace přesně jak má. Design misí je povedený a možnost prozkoumávat ostrov na vlastní pěst je příjemná, přestože by si zasloužila doplnit o možnost povolání posil nebo o poflakování se s celým týmem.
Pokud s koupí Arma 3 čekáte na dokončení singleplayerové části, mám pro vás vzkaz: zatím to stojí za to! A pokud se autoři nezamotají do vlastního megalomanství a přílišné otevřenosti, která poskytne prostor chybám, půjde o perfektní zážitek i v třetí epizodě, nazvané jednoduše Win.
