Dojmy z hraní: Hellion je totální vesmírná simulace, která vyráží dech
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní: Hellion je totální vesmírná simulace, která vyráží dech

3. 10. 2016 19:15 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Kovář |

Kdybych měl jmenovat jednu hru, o které jsem před Gamescomem nic nevěděl, a nakonec mě ohromila, vystřelím od boku název Hellion. Podle základních informací hra nepůsobí zvlášť zajímavě a leckoho může odradit už žánr. Hellion se prezentuje jako vesmírný sci-fi survival, i když si myslím, že správné označení by mělo znít „totální vesmírný simulátor.“ 

Vesmír v podání Hellion není místo, kde platí tradiční pozemská gravitace. Autoři se naopak rozhodli použít realistický pohyb planet a hvězd po dané orbitě, kdy se vesmírná tělesa navzájem ovlivňují svými gravitačními silami.

Zapomeňte tedy na pevně ukotvené planety, stejně jako na „zaparkování“ do stínu planety tak, aby na vás nikdy nedopadly paprsky Slunce. Na odvrácené straně sice chvíli vydržíte, ale Slunce dříve nebo později vyjde na boku planety v závislosti na rotaci (kupříkladu ISS obkrouží Zemi za cca 90 minut). Počítat musíte i s tím, že planety působí jistou gravitační silou na vesmírné stanice, lodě i lidi a je třeba se udržet na stabilní orbitě, pokud chcete loď někde nechat bez pohonu a bez rizika, že shoří v atmosféře.

Část tvůrčího týmu Zero Gravity kvůli aplikaci této technologie dokonce studovala astrofyziku, a přestože do hry nezahrnují všechny vědecké poznatky, je simulace velmi blízká realitě. Jak moc, to už bohužel neposoudím, nicméně při hraní působí přirozeně.

Kruté probuzení

Hellion každopádně nezačínáte za kniplem vesmírné lodi. Probouzíte se ve skromné základně. K dispozici máte systémy na podporu života, základní vybavení v podobě skafandru a obyčejné vesmírné lodi. Vaším cílem je postavit se na nohy a zajistit si nějakou šanci na přežití.

V Hellion však nejde o obehrané hledání jídla a přístřešku nebo obranu před děsivými mutanty, kteří vylézají jen v noci. Musíte vybudovat systémy pro obranu před nenechavými ručičkami dalších hráčů (Hellion je striktně multiplayerová hra) a dostatek zdrojů jako palivo, vzduch a voda na to, abyste se dostali k větším a lepším lodím, s jejichž pomocí pak můžete vycestovat dál než do nejbližšího okolí stanice. Na to konto se pak dostanete i k větší stanici, která může sloužit jako základna, nebo aspoň k  vylepšení té stávající pomocí různých modulů.

Cesta ke slávě však vede především skrze objevování opuštěného vesmíru, kde můžete najít nepřeberné množství opuštěných lodí i stanic, které lze buď opravit a začít používat, nebo rozebrat některé jejich části a vyrobit si vlastní. Nebude to ovšem jednoduché, protože nestačí spojit pár součástek a je hotovo, odchod na párek. Vesmírné lodě jsou poněkud sofistikovanější a pro výrobu každého předmětu musíte najít patřičný nákres. Stejně tak nezačnete stavbou vesmírných lodí, ale vezmete to pěkně od zbraní, baterek a dalších elementárních věcí.

Létání vesmírem

Jednoduchou záležitostí není ani průzkum vesmíru. Nejdříve musíte doletět na určené místo, což není tak jednoduché, jak se zdá. Nebo nezdá? Prostě zažehnete trysky a letíte. Vypnete trysky. A stále letíte. Objekty si zachovávají rychlost, která se ztrácí jen velmi pomalu a obtížně. Brzdíte zážehem v opačném směru a správnou pozici ladíte zážehem pomocných trysek. Je to složitější, ale extrémně zábavné a podle autorů trvá tak patnáct minut, než přijdete mechanismu na kloub. Během krátkého hraní jsem s tímto mechanismem dost bojoval, ale určitě neplatí, že je Hellion vhodná jen pro hardcore hráče simulátorů. Stačí se jen obrnit trochou trpělivosti.

Když doletíte k vesmírné lodi, stále nemáte vyhráno. Vystoupíte z kapitánského křesla, otevřete si potřebné průchody, poberete potřebné vybavení a skrze přetlakovou komoru se vydáte do vesmíru s nulovou gravitací. A opět létáte starým známým způsobem, jen s tím rozdílem, že se můžete rukou chytit vesmírné stanice nebo lodi, kterou chcete prozkoumat.

Jen občas se stane, že najdete plně funkční loď. Mnohem častěji narazíte na vrak, který je třeba opravit. Znamená to vlézt dovnitř přetlakovou komorou a modlit se, ať je v lodi dost šťávy na aktivaci přechodu, popřípadě ať jsou funkční systémy na podporu života, abyste si mohli sundat helmu a neplýtvali kyslíkem ve skafandru. Pak následuje diagnostika a opravy. Oblíbeným příkladem tvůrců je třeba opětovné nahození elektřiny skrz očištění a reaktivaci solárních panelů, což zase děláte venku.

Sofistikované pasti, pastičky

Každá loď také nemusí být opuštěná - může se tak jen tvářit. V pozdější fázi hry nebezpečí odhalíte pomocí skenování, jenže na začátku? Ve vypnuté lodi se mohou skrývat nepřátelé, kteří si brousí zuby na váš život a hlavně loď, kterou jste sem přiletěli. Riziko povolání vesmírného objevitele…

Bojovat se v Hellion bude jak prostřednictvím lodí a stíhaček, tak na palubách pomocí ručních zbraní, a něco málo zmůžete i ve volném vesmíru. Tvůrci předváděli třeba přestřelku v hangáru, která působila jako v každé jiné akční hře do chvíle, než došlo k vypnutí gravitace. Najednou člověk nevěděl, kde je nahoře a dole, lítal skrz místnost a snažil se dostat svého soupeře, což nebylo jednoduché. Tvůrci totiž počítají i s vlivem zpětného rázu na trajektorii hráčova pohybu.

Způsobů, jak se vypořádat s nepřítelem a jiným nebezpečím je však více, a nemusí jít nutně o klasickou přestřelku. Můžete třeba hrát mrtvolu a nepřátele obelstít. Nebo můžete bitvu vyhrát spláchnutím obsahu modulu včetně předmětů, přátel i nepřátel do vesmíru. Stačí jen na dálku otevřít dveře přetlakové komory.

A když je řeč o smrti, je třeba poznamenat, že je v Hellion permanentní. Když vaše postava zemře, narodí se opět na základní stanici a se základním vybavením i lodí. Můžete samozřejmě doletět ke své staré základně a znovu se v ní zabydlet, protože znáte její pozici, nicméně k ní musíte v prvé řadě doletět, což není zcela triviální, jak jsme si už řekli.

Multiplayer vládne všem

Permanentní smrt je ve hře proto, aby vás tvůrci motivovali k vytváření spojenectví s ostatními hráči, kteří vás mohou vyzvednout a dopravit na společnou základnu. Pilotovat navíc obrovskou loď v jednom moc nejde, což je další důvod ke spolupráci s jinými hráči. Obsluha jednotlivých systémů totiž není jednotlačítková a ke slovu se dostanou specialisté na zbraně, skenování lodí i asteroidů, piloti a další. Ani přestřelka tak není záležitostí pro jednoho člověka, sedícího právě za kniplem.

Tvůrci doufají, že právě nutnost spolupráce a hardcore povaha různých mechanik donutí hráče, aby se chovali v rámci možností normálně a slušně. Žádné umělé mantinely však nastavovat nehodlají: jestli se chcete vzbouřit proti veliteli a zlikvidovat, hra vám v tom bránit nehodlá. Jak se ale v takovém případě zachovají ostatní? Zůstanou s vámi, nebo vás na místě zastřelí? A budou vám pak věřit?

S ohledem na potřebu komunikace do hry tvůrci implementovali i realistický systém šíření zvuku. Při komunikaci rádiem uslyšíte, jak kolega vedle vás skutečně mluví, přestože nemáte naladěný správný kanál. Stejně tak můžete poslouchat na nezabezpečených frekvencích. A když budete chtít, můžete vyslat i nouzový signál. Jenom pozor, aby vám nepřiletěl na pomoc vesmírný pirát. Nebo ať nenakráčíte přímo do pasti. Inspiraci DayZ ohledně těchto mechanismů ostatně tvůrci ze studia Zero Gravity ochotně přiznávají.

zdroj: Archiv

Silný příběh jako netradiční prvek multiplayerové hry

Jako by změn a osvěžujících prvků nebylo v rámci survival/simulátorového žánru dost, přidávají tvůrci do mixu ještě poměrně netradiční důraz na příběh. Budete v jeho rámci zjišťovat, proč jste se probudili na opuštěné stanici v systému Hellion, když jste tam původně mířili s celou kolonizační flotilou. Musíte zjistit, proč svět okolo vás nese tolik stop po válčení, a co se konkrétně stalo všem třem korporacím, jež měly do Hellionu namířeno. Sledování příběhových stop je sice nepovinné, nicméně jeho plněním získáte unikátní nákresy i předměty, které můžete směnit s ostatními hráči, nebo sami využít.

Příběh i touha po objevování vás prožene celým systémem Hellion, který má být obrovský. Tvůrci rozlohu blíže nespecifikovali, nicméně potvrdili, že pokud chcete efektivně cestovat ze soustavy do soustavy, musíte se naučit skákat warpem a mít pro to patřičné vybavení i znalosti: musíte si dobře spočítat o kolik se v čase ve warpu posunete, abyste náhodou nevypadli přímo v jádru planety.

Přistávání na planetách je jednou z mála věcí, které Hellion, alespoň zatím, neumožní. Jinak je ale simulace komplexní, a když jsem viděl, jak se všechno hýbe, funguje to a navíc i krásně vypadá, sbíral jsem čelist z podlahy. A když se tvůrci pochlubili, že hra běží na enginu Unity, sbíral jsem ji podruhé a evidentně jsem nebyl sám. Ani tvůrci enginu nechtěli věřit, že jejich technologie všechno, co Hellion nabízí, utáhne. Jen síťový kód si Zero Gravity napsali sami.

Jeho stabilitu a případné další prvky tvůrci slíbili ukázat v lednu 2017, kdy by měla vyjít early access verze Hellion. Tvůrci si od tohoto kroku zároveň slibují přísun tolik potřebných financí na další vývoj. A já věřím, že kapříci přitečou, protože už v současné podobě je Hellion natolik okouzlující, že místo původně plánované půlhodinky jsem u hry strávil hodinu a čtvrt a prošvihl další schůzku…

Nejnovější články