Hned na začátku dema jsem si mohl vybrat z několika variant rytíře, které se ale lišily pouze vzhledem. Všechno navíc vypadalo tak nějak podobně, tudíž v tuto chvíli na výběru prakticky nezáleželo. Po krátkém intru následovala obrana hradu. Tedy nikoliv otevřený svět, ale víceméně lineární pasáž s přesně nalajnovanými potyčkami, duely a velkými bojovými scénami.
Hlavním tahákem For Honor je soubojový systém. Není sice ničím unikátní, ale na druhou stranu v tomto druhu her moc velká konkurence není. Podobně jako v Kingdom Come: Deliverance sice řešíte směr útoku i obrany, ale jsou jen tři - doleva, doprava a nahoru. A tím podobnost s bojovým systémem KC také končí.
zdroj: Archiv
Každý duel začíná spárováním s nepřítelem. V té chvíli vás nezajímá nic jiného než soupeř před vámi a odpovídá tomu i ovládání. Jednou analogovou páčkou se hýbete, zatímco druhou určujete směr útoku či bloku. Pokud na vás nepřítel útočí zleva, je potřeba, abyste nastavili svůj meč na levou stranu. Pak už nemusíte mačkat nic a váš hrdina přicházející útok automaticky vykryje.
Stejně to funguje i pro vás, tudíž se musíte vždy snažit zaútočit na jednu ze dvou nekrytých stran soupeře. K tomu vám dopomůže jak sledování jeho meče, tak uživatelské rozhraní, které jasně ukazuje vaši i jeho pozici obrany či útoku. Nic není ale tak jednoduché, jak to může ze začátku vypadat. Netrvalo dlouho a nepřátelé začínali vymýšlet různé finty. Ze začátku šlo o jednoduché triky jako více útoků najednou, změna směru útoku na poslední chvíli či různá komba.
Díky tomu musíte být pořád ve střehu, sledovat bedlivě pohyb nepřítele a vědět, kdy si od něj raději držet distanc, a kdy se přiblížit a zaútočit. Vývojáři potvrdili, že postupem hry jsou nepřátelé logicky ještě zákeřnější a obtížnější, takže fint a jiných záludností časem přibude. Hlavní kouzlo soubojů se textově nepopisuje zrovna jednoduše, ale jejich univerzálnost příjemně překvapila.
V jednu chvíli totiž mohou být souboje taktické, pomalé a opatrné. Držíte si odstup, přiblížíte se jen někdy, pokusíte se o výpad a zase se uklidíte o pár kroků dál. Takhle kolem sebe se soupeřem můžete pořád kroužit a postupně se snažit druhého pomalu udolat. Na druhou stranu mohou být souboje také velmi rychlé, svižné a brutální. Několikrát se mi podařilo soupeřovým útokům vyhýbat i v jeho blízkosti, občas jeho výpad zablokovat, a pak bleskově zaútočit.
zdroj: Archiv
Klasické zběsilé mačkání tlačítek vám ale nepomůže. I při taktice bleskových útoků musíte brát v potaz svoji pozici, jeho pozici, směr jeho útoků, prostředí a další věci. I přesto se vám ale může podařit blesková akce, kdy váš sok padne během několika vteřin. Anebo se s ním můžete patlat dvě minuty, hra vám totiž nepřikazuje, co máte kdy dělat - všechno je jen na vás.
Souboje jsou ale především zábavné. Opravdu se cítíte jako drsný rytíř/samuraj/Viking, který se právě setkal s nejtěžším soupeřem svého života, a snaží se ho v duelu porazit. Pocit nezranitelnosti se ale nedostavuje, protože i ve chvíli, kdy se vám daří, se trochu bojíte. Bojíte a vyčkáváte s nastraženým mečem, čekáte, kam soupeř udeří a snažíte se mu to vykrýt. Sám jsem zvědavý, kam se souboje posunou v pozdějších fázích hry, a těším se, až si to budu moct vyzkoušet.
Zdejší systém soubojů totiž nejen že funguje, on také baví. Není nijak složitý, ale zároveň nabízí prostor pro taktický postup. Není frustrující, ale musíte u něj uvažovat. Také není těžkopádný a ani jednou se mi nestalo, že by na mě působil nefér.
Soubojový systém je zkrátka zábavný a vedle Horizon: Zero Dawn byla právě tahle středověká rubačka Ubisoftu jednou z hratelných prezentací, ze které se mi moc odcházet nechtělo.
