Dojmy z hraní - svět nové Zeldy je plný možností, které můžete a nemusíte využít
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní - svět nové Zeldy je plný možností, které můžete a nemusíte využít

10. 9. 2016 13:00 | Dojmy z hraní | autor: Jakub Kovář |

Jestliže jste se někdy vydali na cestu s Linkem, víte, že jeho dobrodružství dokáží překvapit pohádkovým příběhem, výbornými puzzly i roztodivnými lokacemi, co lákají k prozkoumávání. A že hratelností jsou nejblíže ke klasickým akčním adventurám, přičemž poměr boje s roztomilými nepřáteli, řešením hádanek a objevováním je precizně vyvážen. Ve šlépějích série kráčí podle cca hodinky strávené v novinářském demu i Legend of Zelda: Breath of the Wild, která však přidává i skutečně otevřený široký svět. Ne rozsáhlé a v podstatě lineární lokace, ale celou širou krajinu plnou různých bodů zájmu.

Větší volnost pro hráče ostatně dobře ilustrovalo i rozdělení dema pro novináře: nejdříve nějakých 25 minut na příběh a dalších 25 minut k volnému prozkoumávání lokace a dělaní čehokoliv, co se vám v herním světě zlíbí. Začátek příběhu trefně popsal Adam a ukazuje ho i video z E3. Během hraní jsem ale přeci jen mohl nakouknout o kousek dál a podívat se třeba na to, jak bude řešen pohyb po světě – k rychlému cestování využijete starobylé věže, v nichž se budete také oživovat. Šíři mapy pak hezky ilustruje fakt, že první region, který jsem ani za necelou hodinu hraní neprozkoumal celý, představuje jen 2 % z rozlohy hry.

Zlomek z celku pak autoři představují i co se týče herních mechanismů, i když v tomto případě velkoryse uvádějí, že jich prezentovali 10 % z celku. Nicméně je o co stát: v rámci hraní jsem prozkoumal několik lokací, kde jsem v prvé řadě bojoval s nepřáteli. Boj pak připomínal jakékoliv potyčky z her v sérii, kdy jsem musel využít různé údery a obcházet nepřátele bránící se štíty. Zajímavé nicméně bylo, že v řadě lokací šlo se nejdříve plížit a ukrást nepřátelům zbraně, potichu odstranit aspoň některé stráže, a pak si boj ulehčit prvotním útokem z dálky (použij luk, Luku!).

Neobyčejná atmosféra

To vše je v rámci RPG her s otevřeným světem standard, neboť drtivá většina z nich nechává hráči rozvázané ruce, co se herního přístupu týče. Breath of the Wild však jde ještě mnohem dál, což jsem zjistil i za těch pár desítek minut. Vedle předem označených táborů nepřátel a zajímavých míst, jako byl třeba obří kamenný stožár, na který jsem s Linkem vyšplhal, jsou totiž ve světě ukryty i složité hádanky, environmentální puzzly, bossové a mnoho dalšího. Náhodným během k táboru nepřátel jsem tak probudil obřího kamenného obra. Souboj s ním sliboval zážitek hodný Dark Souls, nebo nutnost počkat na lepší výbavu. Po chvíli laškování jsem tak radši ustoupil, neboť bych bojem nejspíš strávil celou vyhrazenou dobu, a stejně nevyhrál.

Raději jsem odběhl kousek dál na překrásnou louku, podíval se na lesy Hyrule a našel popraskanou skálu, kde jsem položil bombu a odkryl tak jeskyni s truhlou. Super! Jelikož jsem měl už nasbíráno něco hub a jablek, rozhodl jsem se vrátit na začátek dema, kde sympaticky bublal kotlík, u něhož jsem chtěl vyzkoušet systém craftingu. Cestou na mě však zaútočilo divoké prase a pocuchalo mi už tak notně dodrbanou fasádu. Myslel jsem, že uvidím ztrapňující Game Over, nicméně jsem jako poslední záchranu zkusil využít systém lezení i na něco jiného než na skály, sloupy a budovy a vrhl se k nejbližšímu stromu.

Jaké bylo moje překvapení, když Link skutečně začal šplhat a nakonec se usadil v jeho koruně. A já mohl s lukem a šípy divočáka ustřílet. Z loveného se stal lovec, a aby prase nezdrhlo, chtělo to párkrát změnit strom. Jen se mi nikdy nepovedlo přeskočit z jednoho na druhý, čili jsem musel udělat mezipřistání na zemi. I tak jsem ale notnou chvíli koukal s otevřenou pusou, podobně jako jsem koukal, když jsem se poprvé rozmáchl sekerou a jeden ze stromů porazil. To, že jsem si nakonec udělal vepřové na houbách, jenom mé nadšení podtrhlo.

zdroj: Archiv

Průzkum hraje prim

Dále jsem řešil jednu z environmentálních hádanek a zkusil si použití magnetu v jednom z chrámů. Zvednout magnetem kovový plát, otevřít dveře nebo přenést truhlu z nedosažitelné plošinky až k Linkovi sice na první pohled nevypadá jako bůhví jaká pecka, nicméně magnet působil velmi přirozeně. A jsem si jistý, že budování mostů, otevírání chodeb a přenášení truhel nakonec bude použito spíše v kombinaci s jinými mechanismy, než takto samostatně, a doplní to náročnější puzzly.

Více jsem za vyhrazený čas nestihl, ale stejně jsem občas po očku koukal i na další hráče: a koukal jsem s otevřenou pusou, co oni prozkoumávají a já zatím minul. Celé velké části ruin nějakého hradu. Odpalování stromů bombami. Zapalování suché trávy pochodní nebo zápalnými šípy a zničení obrovské přesily nepřátel.

Vedle toho samozřejmě stojí i důraz na příběh, který se začal rýsovat během hraní příběhové části. Novinkou pro sérii je kompletní dabing a hlavně možnost vybírat odpovědi v rámci rozhovorů, které v Breath of the Wild představují další z tradičních RPG prvků. Stejně jako nabízí sbírání výbavy, nutnost oprav zbraní a zbroje i management inventáře a crafting, v němž nepůjde jen o již zmiňované vaření.

Nejdůležitější ze všeho ale je, že The Legend of Zelda: Breath of the Wild zachovává kouzlo původních her, vrství zábavný boj, prozkoumávání i hádanky do kompaktního celku a k tomu všechno přidává klasický otevřený svět známý ze Skyrimu nebo Zaklínače. Už za tuhle kombinaci by řada hráčů rvala tvůrcům ruce, nicméně Nintendo s japonskou precizností a pověstnou hravostí dále ladí jednotlivé herní mechanismy, vrší možnosti a tvoří skutečně živoucí svět. Tahle Zelda by mohla zaujmout i hráče, kteří o sérii dosud nezavadili, nebo je nebavila.

Nejnovější články