For Honor – dojmy z hraní uzavřené bety
zdroj: tisková zpráva

For Honor – dojmy z hraní uzavřené bety

1. 2. 2017 18:15 | Dojmy z hraní | autor: Redakce Games.cz |

Rádoby historická rubačka For Honor bez fantasy prvků vyjde 14. února a tvůrci z Ubisoftu proto hru nedávno podrobili uzavřenému betatestu, kterého se účastnili Aleš s Adamem. A protože se od 9. do 12. února uskuteční beta otevřená, můžete si v následujícím článku přečíst, co vás v ní čeká a nemine.

Adam: Singleplayer ani tentokrát beta nenabídla, ale oproti loňské alfa verzi přihodil tvůrci víc hrdinů a meta mód Faction War. Multiplayer přesto stojí hlavně na mechanicky propracovaných duelech statných válečníků a válečnic. V aktuální betě jsem hrál For Honor už potřetí a musím přiznat, že i potřetí mě hra dost bavila.

Aleš: Hrál jsem ji teprve podruhé, ale vlastně poprvé pořádně, protože v minulém testu jsem ve hře moc času nestrávil. Tentokrát jsem si dal záležet na výběru hrdiny. Dokonce jsem pečlivě nejdřív trénoval komba na AI oponentech, abych pak jen zoufale nemával oběma páčkami ve chvíli, kdy protivník dělá něco, co jsem nečekal, že udělá. Takže jsem profrčel tutoriál, který opravdu ukazuje jen holý základ, a jal jsem se pilovat detaily.

zdroj: Archiv

Adam: Tentokrát jsem se víc věnoval tréninku proti neútočící AI. A trénoval jsem jedno kombo za druhým. Jenže i po tomto tréninku mě leckterý hráč jednoduše porazil, protože se zdá, že na všechno tu existuje velice efektivní a často i rychlá odpověď. Ubisoft aplikuje systém kámen–nůžky–papír a For Honor tak leckdy připomíná spíš bojovku než akční hru. Máš z toho podobný pocit?

Aleš: Určitě, dokud hráči neobjeví komba, může For Honor působit jako akční hra. S komby se však z For Honor stává čistokrevná bojovka. Bez komb některá povolání nemají šanci uspět proti jiným. Základní prvky použitého systému “šermu” jim k tomu neposkytují prostředky. Hlavně rychlejší a křehčí hrdinové musí z rukávu vytáhnout triky, aby přežili ránu obouruční sekerou nebo řemdihem po hlavě.

Adam: A byli to právě rychlejší hrdinové, na které jsem se zaměřil. Zatímco loni v září jsem hrál v alfa verzi hlavně za základní a univerzální bojovníky, teď jsem zkoušel nejvíc Berserkera a Peacekeepera. Nejde přitom jen o jejich vyšší rychlost, vykoupenou menším dosahem, ale také o jinou práci se staminou či aktivnější způsob blokování. Nemluvě o speciálních schopnostech, mechanice krvácení a specifických silných stránkách každého hrdiny. Popravdě mě ta hloubka až překvapila. Myslím, že už teď je vidět, že základy For Honor zvládne prakticky každý. Ale ovládnout perfektně všechny možnosti v celé jejich šíři a v každé situaci, bude vyžadovat desítky hodin tréninku.

For Honor zdroj: tisková zpráva

Aleš: Přesně, minule jsem zkoušel Conquerora, který je snesitelný pro nováčky, ale tentokrát jsem se rovnou pustil do Nobuši. Proč nezkusit postavu označenou jako Hard, která stojí na kontrole vzdálenosti, a práci s debuffy? A prvních pár soubojů jsem plakal a přemýšlel, jestli se nevrátím ke Conquerorovi. Ano, jak říkáš, základy jsou totožné, ale pak už je třeba se specializovat, zvládnout ovládání a zapamatovat si komba. Při hře za Nobuši je třeba odhadnout, kam dosáhne její naginata, být dost daleko, správně sázet Bleed, a když už je špatně, odkopnout se do bezpečí.

Vlastně, v tu chvíli mě For Honor opravdu nadchla. Během duelu s Warlordem šlo doslova o psychologický souboj. Každý hrdina se hraje úplně jinak a v menších arénách může rozhodnout každá chyba – třeba to, že stojíte zády k propasti, kam vás shodí. Takže jsme pět minut strávili popocházením, naznačováním výpadů, já se schovával do pózy, kdy není vidět, kam mířím zbraní, soupeř se kryl za štítem a byl připravený na protiútok… Což je podle mě hlavní věc, která odliší For Honor od klasických “blok/útok” her, a zařadí ji k bojovkám. Nejde jen o to znát komba. Je třeba vědět, co na vás dokáže vytáhnout nepřítel.

zdroj: Archiv

Adam: S Nobuši jsem také odehrál několik zápasů, a použití Bleed mi několikrát zachránilo život. Jednou jsem díky tomu i remizoval. Nepřítele jsem probodal křížem krážem s malým poškozením, ale s velkým krvácením. On mě sice zabil dřív, ale během vítězné animace se skácel jako domeček z karet – vykrvácel. Psychologie a blufování hraje ve For Honor velkou roli, protože se zbrklým útokem pochodí člověk málokdy. Nepřítel všechno vykryje, dojde stamina a člověk je namydlený.

Zkoušel jsi všechny módy, nebo ses zasekl v alfě hlavně na 1v1? Tentokrát jsem se ke klasickým duelům skoro nedostal a většinu času jsem trávil v režimu Dominion (4v4 s vlnami AI protivníků a zabíráním kontrolních bodů). V tom mě dost bavila týmová dynamika a pokusy o spolupráci, kdy se většinou všichni rozutekli, ale pak se postupně scházeli a bojovali bok po boku. Kolikrát se mi stalo, že jsem odolával přesile dvou samurajů, jen abych jednoho z nich s vypětím posledních sil porazil. Druhý nepřítel mě ale měl jako na talíři, když jsem bez staminy jen unaveně a rezignovaně couval. Načež po schodech najednou vyběhl kolega a zaměstnal samuraje natolik, abych ho pak mohl s doplněnou staminou pomstít.

For Honor zdroj: tisková zpráva

Aleš: Je fakt, že větší část jsem strávil v duelech, protože jsem chtěl pilovat komba i techniku, abych jasně viděl, co jsem pokazil. Pak jsem ale chvíli zkusil i Dominion, což je vlastně něco úplně jiného. Člověk se nemůže soustředit jen na jednoho protivníka a konečně ocení komba, při kterých nahání utíkajícího nepřítele nebo naopak triky, jak co nejsnadněji utéct. Hodně bude záležet na týmové domluvě a spolupráci, protože na jednu stranu může být frustrující neustále umírat na přesilu nepřátel, a na druhou zase neustále prohrávat kvůli tomu, že spoluhráči honí killy a nezabírají body. Pořád je tu ale 2vs2 nebo duel.

Adam: Právě. Podle nálady si člověk může vybrat mód i hrdinu, a pak je to už jen na jeho trpělivosti, jak moc chce do hry proniknout. Obecně vzato musím říct, že si For Honor rád vyzkouším ještě v otevřené betě, a doufám, že tvůrci neodfláknou singleplayer.

Nejnovější články