Jakmile skočíte na mapu Oldtown, uvidíte, proč v počátečním výčtu vlastností už není něco jako „šedohnědě rezavá“. Gears of War 3 je konečně tak nějak v „normálních“ barvách a tohle městečko vás přivítá příjemným svitem slunce, pár květinkami, milou architekturou a příslibem pečlivého pokrytí všech těchto ingrediencí hutným nátěrem krve a jiných tělních tekutin. Třeba mozkomíšního moku.

Právě vizuální podoba je věrná svým předchůdcům a zároveň vypulírovaná, jak se na nejmladšího člena rodiny sluší. Pěkné odlesky, kvalitní modely postav a spousta věcí, kterých si stejně nevšimnete, protože jak začnete koukat po ptáčcích, dopadnete jako hlavní hrdina Na západní frontě klid. No, asi o něco hůř, protože jemu nikdo neurval ruku a neumlátil jej s ní. Což tady jde. A je to milé. Naturalistické, ale milé.

Nová hračka, hodně radosti na malou vzdálenost

V betě jsou k dispozici čtyři mapy. Oldtown je asi jako jediná mapa trochu vhodná na boj na střední a vlastně i dlouhou vzdálenost. Ne že by zde nebyly prostory pro boj na blízko, ale jedině tady jsem si se svým oblíbeným Hammerburstem nepřišel jak páté kolo u vozu. Pokud totiž něco vystihuje výběr map pro betu, je to „boj na blízko“.

Nejkřiklavějším případem toho je mapa Checkout, válkou zdevastovaný obchoďák, kde se překrývají regály, boční obchody a rovná linie palby není kromě centrální osy delší jak deset metrů. Tady nejvíc boduje čerstvý přírůstek do zbrojního arzenálu, upilovaná brokovnice. Luparu holt znají i na jiných planetách. Tenhle malý běs se stal okamžitě nejoblíbenější zbraní v multiplayeru, byť jsem po čase vypozoroval, že zkušenější hráči od ní upouští. Má totiž jednu výhodu a dvě velké nevýhody. Pokud z ní vystřelíte na někoho do cca dvou metrů, máte jistý kill. Klidně dva. Jenže... Přebíjí se poooomaaaaaluuuuuu.

Pokud je poblíž protivník, právě jste vyměnili kill za kill, protože nestíháte přebít. Navíc, jakmile je protivník trochu dál, rozptyl z lupary ho maximálně ofoukne. Osobně jsem se v úzkých prostorách Checkoutu raději držel klasického Gnashera. Tomu by zase možná trochu prospělo snížení dostřelu, ale jinak mi přišel vyváženější a hlavně nevede hráče k sebevražedným sprintům s luparou (ona se oficiálně jmenuje „upilovaná brokovnice“). Ale někomu tenhle styl sedne a dokonce při něm přežívá.

Trenches je mapa, která střídá horizontální s vertikálním - představuje síť zákopů jak z první světové, které lze ovšem slézat nahoru i dolů. Bohužel, při demokratické volbě na Trenches málokdy došla řada, takže jsem neměl moc šancí mapu vyzkoušet. Z těch pár her mi přišla solidně variabilní a místní supersniperka One Shot je zajímavá. Jedna rána, jeden mrtvý a pak dlouhé okamžiky přebíjení.

Trashball, mapa, která je na místě trashballového stadionu, mi vlezla pod kůži ze všeho nejvíce, protože si zde přijdou na své bojovníci na blízko i na střední vzdálenost. S Hammerburstem jsem byl schopen solidně sestřelovat protivníky z centrální části pole, kdo chtěl jít na tělo, šel postranními uličkami a kabinami. A všemu dominuje velká kostka s výsledky, kterou jde sestřelit a zlikvidovat ty, kteří se pod ní nacházejí. Kostka je jedním z interaktivních prvků, k těm dalším patří třeba písečná bouře v Trenches, která sníží dohled na dva metry maximálně. Víte, co to znamená - zdraví vás lupara.

Pobij je všechny

K dispozici jsou v betě jen dva módy – Team Deathmatch a King of the Hill. Čerstvě by se měl objevit Capture the Leader, ale na něj jsme ještě neměli dost času, dojmy přidáme s odstupem. Team Deathmatch funguje na principu respawnů. Každý tým má 15 ticketů, po jejich vyčerpání dostane každý poslední život, a kterému týmu dojdou životy, prohrál. Nic objevného, nic, co by kazilo požitek ze hry, funkčně dobré.

V druhém módu obsazujete a bráníte dané body. Za to se vám přičítá skóre a po dosažení potřebného množství jeden tým vítězí. Zábavné, ale pokud jsou oba týmy nešikovné, hra se může nepříjemně protáhnout. Jako velké plus ale vidím třeba to, že bod jde obsazovat ve stavu uzemnění, kdy jen čekáte na oživení a můžete se plížit. Jednou se mi podařilo takhle vyhrát zápas, a přestože je to hloupost, přináší to zábavné chvilky a motivuje vás to k některým brutálním dodělávkám, které přibyly.

Tesař nechal díru v trupu

A teď výhrady. O „lupaře“ a Gnasheru už jsem se zmiňoval. Zaměření na boj na blízko je zřejmě/snad kvůli výběru map. Někde by se daly posunout body pro obsazování, někde poposunout zídka, aby nešel chvilkový spawn kill (ale to je výjimečná záležitost), ale to jsou drobnosti. V oblasti zbraní je další novinkou Retro Lancer, brutální útočná puška, která kope jako stádo koní, má podobnou účinnost a místo pily bajonet, který je paradoxně rychlejší než u normálního Lanceru. Vy nahazujete pilu a mezitím dostanete bajonet do žaludku.

Hammerburst je možná až příliš rychlý, jakmile se naučíte mačkat trigger správným stylem. Jelikož to byla od dvojky moje nejoblíbenější zbraň, na větších prostorách jsem měl až příliš vysokou frekvenci palby a hlavně zkušenější hráči (kam skutečně nepatřím) jsou přesní i rychlí = frustrující. Nově přibyly dva granáty. Zatímco ten kouřový je skvělý a plní roli taktické zbraně dobře, ten zápalný má příliš malou účinnost.

Nu a nakonec klasická výtka – týmová hra. Za to ale tvůrci nemohou. Hráči zatím sólují, jen málokdo postupuje týmově, a pokud ano, pohled z druhé strany mířidel je frustrující. Vaši parťáci nabíhají jak šílenci do rozestavěného týmu a tickety ubývají... Nicméně třeba Checkout moc prostoru pro týmovou práci nedává, mapa je příliš chaotická a natěsnaná, tady boduje boj na blízko. Což neznamená, že to není zábavné.

Průběžný závěr

Podtrženo sečteno, žánrově se nejedná o nic nového, ale to jsme snad ani nechtěli. Ve své frenetičnosti je multiplayer zábavný, jak by měl být, a nabízí spoustu drobných vychytávek, které hraní zpestřují - nabourávají případný útok stereotypu. Výše zmíněné výtky jsou zatím spíše kosmetického rázu a teprve plné zatížení prověří možné exploity a chyby.

Novinkou v GoW3 multiplayeru je levelování, kdy dostáváte zkušenostní body, ale není to naštěstí nic omezujícího. Jde spíše o nové skiny a podobně, což je příjemný krok, který do hry implementuje v současnosti hodně používaný prvek a zároveň nebere hře její osobitost. Těším se na plnou verzi a úpravy zbraní, ostatně k tomu beta slouží.

P.S. Pokud GoW3 betu hrajete, můžete nyní pozvat své známé, aby si od příštího týdne mohli zahrát s vámi.