Název hry odkazuje k takzvanému Černému pátku, kdy byl relativně pokojný cyklus demonstrací proti režimu íránského šáha Páhlavího narušen masakrem na náměstí Džáleh. Hra se soustředí na události, které k Černému pátku vedly, a činí tak očima a především objektivem Rézy Širázího - mladého fotografa, který se po několika letech v Německu vrací do Íránu. Druhá časová rovina se odehrává ve chvíli, kdy revoluce skončila, z následných vnitřních bojů vyšel vítězně režim Ajatolláha Chomejního a členové ostatních frakcí včetně nevyhraněných revolucionářů jako Réza skončili ve vězení.
Z hlediska hratelnosti funguje 1979 Revolution: Black Friday jako prakticky každá hra od Telltale, kde se ostatně iNK Stories přiznaně inspirovali. Šéf vývoje Navíd Chonsárí, který dlouhá léta pracoval v Rockstaru, a podílel na tvorbě několika dílů série GTA, poznamenal, že právě hry od Telltale ukázaly, jak s omezenými prostředky vyprávět dramatický a filmový příběh. Většinu činností v 1979 Revolution tak tvoří rozhodování během rozhovorů, občas přerušené quick time eventem a minihrou s focením.
Univerzální revoluce
Omezené možnosti studia iNK Stories naznačuje vyloženě "skromná" grafika. Jednotlivé scény sice vznikaly s využitím motion capture technologie, ale animace jsou často neobratné a schematické. Neznamená to však, že by trpěla atmosféra. Exkurze do Íránu konce 70. let je příjemně pohlcující a správným stylem "retro", protože letí disko, kalhoty do zvonu a účesy, které známe hlavně z dobových filmů.
Hra celkově vzbuzuje pocit známého nejen proto, že mladí v Íránu v té době nosili stejné oblečení jako u nás. Atmosféra života pod dozorem totalitního režimu totiž hraje na velmi podobnou notu, jakou jsme poznali u nás za komunismu. Stejně tak scény s vyšetřovatelem, neblaze proslulým Assadolláhem Ladževardím, evokují praktiky STB. Ve scénách z plánování demonstrace a střetů různých názorových proudů revolucionářů zase není těžké najít linky k Pražskému jaru a Sametové revoluci. Ačkoliv je zasazením vzdálená přes půl kontinentu, obsahově je 1979 Revolution: Black Friday Čechoslovákům velmi blízká.
Jelikož je tvůrcům jasné, že se málokdo orientuje v tehdejší politické scéně v Íránu, snaží se vše vysvětlit. V první řadě skrz dialogy, kde nahrává edukativnímu přístupu fakt, že Réza byl roky pryč a také se v konkrétním dění neorientuje. Nejbližším mu je kamarád z dětství Babak, který patří k idealistickým revolucionářům, nábožensky založeným, ale z žádné tvrdé linie jako Ladževardí. Hře se dobře daří nastínit, že důraz některých demonstrantů na islám automaticky neznamenal radikalizaci a že normální věřící byli obratem po odchodu šáha stejně šokování, jako příslušníci dalších frakcí.
Neutrálnější než Švýcarsko
Nejradikálnější stranu ve hře představují, stejně jako v reálu, Lidoví mudžáhedíni, které zastupuje Rézův bratranec Alí. Další stranou jsou umírnění komunisté z Tudeh a následně směs studentů, idealistů, věřících i nevěřících, více či méně přesvědčených o slovech Chomejního. Že hra nechce stranit nikomu, potvrzuje zbytek Rézovy rodiny. Jeho rodiče patří k vyšší vrstvě, které se pod šáhovou vládou daří, nicméně Rézův otec má za sebou historii aktivisty během puče, který svrhl demokraticky zvoleného premiéra Mossadegha. Největší napojení na režim má Rézův bratr Hossejn, který patří k obávané tajné službě SAVAK, které propůjčuje trochu lidskou tvář.
Pokud vás všechny tyto termíny a výrazy matou a už jste se ztratili v tom, kdo je kdo, nevěšte hlavu. Tvůrci počítali s tím, že se hráči velmi rychle v pestré skladbě politické scény i kulturních zvyklostí ztratí. Proto hru doprovází „vysvětlivky.“ V každé kapitole se odemkne několik termínů a témat, kde si můžete přečíst krátkou charakteristiku, kdo jsou například Lidoví mudžáhedíni, kdo to byl Mossadegh, ale třeba i co znamená íránský systém slušného chování tarúf, jakou roli hraje v zemi čaj, potažmo co se jedlo v kině v 70. letech.
zdroj: Archiv
1979 Revolution: Black Friday je skvělý vzdělávací prostředek, který navíc nepřestává bavit, protože prim hraje drama. Autorům se podařilo vylíčit všechny zúčastněné jako nečernobílé postavy. Alí je sice radikál se sklony k násilí, ale děj naznačuje, že k tomu má celkem jasné důvody. Hossejn sice slouží u SAVAKu, ale představuje spíš rozumného mladého důstojníka, který se snaží udržet klid v ulicích i rodině.
Stejně tak jeden z vůdců revoluce Abbás se tváří jako moudrý a klidný filosof, ale postupem času se odkryjí jiné stránky jeho povahy. Právě díky reálnému zasazení a především reálnému chování postav dokáže 1979: Revolution snadno vtáhnout do děje. Skvěle navíc působí momenty, ve kterých s Rézou fotíte dění na ulici, načež vám hra následně ukáže skutečné fotky z toho samého místa a doby.
Raději mluvte
Jak hra funguje v oblasti dialogů a celkové atmosféry či v budování drama, tak se jí nedaří v akční části. QTE miniher zde moc není, ale většina z nich působí nemotorně a nadbytečně. Podobně jako ve hrách od Telltale. Mnohem „působivější“ je pocit z toho, když Réza zemře na základě vašeho rozhodnutí, než když se vám nepovede správně namáčknout klávesu nebo zuřivě klikat myší.
Hře trochu škodí i otevřený konec. Jde o první hru z plánované série, a i když tvůrci odvypráví příběh Černého pátku a dobře uzavřou úvodní kapitolu revoluce, vše končí ve zlomovém okamžiku, který evokuje seriálové cliffhangery. Co hře naopak neškodí, je herní doba. Pokud budete číst a sledovat všechny doprovodné materiály, prokecáte všechny postavy, které jde prokecat, vydrží vám tak tři hodiny, což je na politické konverzační drama tak akorát. Další vršení dějových zápletek a zvratů by jen nadělalo v už tak komplexní situaci guláš. Hra díky tomu dobře vyvrcholí, její finální momenty jsou úderné a i přes zmíněný otevřený konec máte jasný pocit uzavřenosti dané kapitoly. Další budou pokračovat, pokud budou mít hráči o první část zájem.
Krásně se to poslouchá
Výlet do konkrétní historické události v 1979 Revolution působí sugestivně i díky skvělému zvuku a dabingu. Dabing je sice anglický, ale postarali se o něj Íránci žijící v USA. Proto jim nečiní problém, v součinnosti se scénářem, do anglických vět přidávat perské slova a výrazy se správnou dikcí. Nejde sice o ve hrách výjimečný prvek, ale jen málokdy je zpracovaný tak šikovně. Zjevně za to může fakt, že scenárista i dabéři jsou nativní mluvčí a ví tedy, kam se vložení neanglického slova hodí.
Dalším faktorem, který hraje zážitku do not, je autenticita. Do hry přidávali své příběhy Íránci žijící v Íránu, v USA a v Kanadě. Někteří poskytli i obrazové materiály a vynikající je také sbírka dobových videí, která ukazují život v 60. a 70. letech. Jelikož se na tvorbě podíleli žijící účastníci revoluce, celý výlet v čase působí autenticky, což je největší přednost 1979 Revolution: Black Friday.
Hra sice neohromí vizuálním zpracováním, inovativní hratelností nebo nepříliš větveným dějem. Zaujme a vtáhne vás však do jiné doby i země a díky uvěřitelným postavám rozvíjí motivy, které pro nás nejsou nepředstavitelné. Řešit, jak vypadá osobní odpovědnost v politicky vyhrocené situaci, a jak by se jeden zachoval během krizové situace, uprostřed létajících kamenů, policejní razie i rodinné hádky, to je přirozeně člověku blíž než se rozhodovat, koho sežere zombie.
