A Game of Thrones: Genesis - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

A Game of Thrones: Genesis - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 10. 2011 3:00 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Jste fanoušky G.R.R. Martina či spíše jeho ságy Píseň ledu a ohně? Chtěli byste s Nymerií dobývat Dorne, létat s draky Aegona Dobyvatele a udělat z Harrenhalu hroudu očouzené architektury? V tom případě vám A Game of Thrones: Genesis tohle všechno umožní, bohužel ve stylu natolik neatraktivním a herně mizerném, že to nestojí ani za váš čas, ani peníze. Pokud tedy nejste opravdoví hardcore fanoušci RTS her, kteří musí zkusit vše. Genesis se sice moc snaží o nějakou inovaci, ale nevychází to. O to víc její selhání bolí. Zajímavé nápady tu prostě umírají na otřesné designérské chyby.

Po dlouhé době jsem s chutí skočil do tutorialu, protože systém hry je opravdu hodně komplexní. V něm jsem pak strávil dvě hodiny aniž bych tušil, že mě dlouhá a dost nudná kampaň znovu vše vysvětlí a to, co tutoriál nevysvětlí, by stejně vydalo na pár tlustopisů, které za jeden lidský život nepřelouskáte. Klíčové je pochopit, že Genesis sází na multifunkčnost. Musíte zvládat sto a jednu věc najednou, a i když hru lze zapauzovat, je to k ničemu. Analyzovat situaci a následně reagovat stejně musíte v reálném čase, protože si většinou ani nevšimnete, že se něco podělalo, čili hru nezapauzujete. Po čase jsem si připadal jako trouba, který se marně snaží laborovat mezi sto a jednou herní činností. Na Hru o trůny jsem si tak ani nevzpomněl, jen jsem nadával na idiotské vyslance, pomalé špiony a další nefungující herní prvky.

Bez klávesových zkratek, uklikejte se k šílenství

Základní přístup tvůrců z Cyanide se mi ovšem líbil. Jejich snaha, klást důraz na politickou situaci, různá spojenectví a jiné druhy politických a mocenckých her, je příjemná. Marně byste však hledali propracované a zároveň funkční systémy, jako ve hrách od Paradoxu nebo alespoň vyjednávání ve stylu Total War. Mysleli jste, že zajedete za Doranem Martellem a dohodnete se na útoku na Lannisport? Zapomeňte. Hra na sebe vzala podobu obyčejné deskové mapy, kde jsou zobrazeny klíčové body jako města, doly a hrady, ale pozor - všechny jsou beze jména. Žádný Sunspear, žádné Řekotočí... jen anonymní jména. Kouzlo knižní předlohy míří okamžitě tam, kam zmizela před pár vteřinami atmosféra.

Vyslanci dohadují spojenectví tak, že prostě k "noname" městu přijdou, chvíli pobudou a ono vám pak sype penízky. To nejlepší vás ale teprve čeká! Tvůrci totiž vymysleli užasný systém kámen-nůžky-papír-Spock-ještěr-lady a nevím, co ještě, u kterého nevíte, jestli se smát, nebo plakat. Zmíněné body (města, hrady, doly atd.) mohou samozřejmě obsazovat i cizí vyslanci, takže se pak vede věčná válka vyslanců o dobývání bodů.

Jsou tu třeba špióni, kteří mohou město přimět k tajné dohodě, takže se tváří, že je vaše, ale nic z něj neplyne. Jde to odhalit jiným špiónem. Nicméně, vyslanec může být koupen darebákem, takže vše, co dojedná, jde hráči, který jej podplatil. I to jde odhalit špiónem. Špión jde ale zabít vojenskými jednotkami nebo vrahem, stejně jako vyslanci i darebák... A tak dále, a tak dále. Jak zajímavě to zní, tak mizerně je to zpracováno.

zdroj: Archiv

Paranoia věc je dobrá, podvádí vás všichni

Po chvíli, když jsem se v opravdu otravně pomalé kampani dostal do fáze, kdy jsem měl k dispozici více jednotek, začal jsem si připadat jako špičkový korejský hráč StarCraftu. Zaměstnávala mě neustálá kontrola mapy, kde mám spojenectví, k tomu kontrola vyslanců, odhalování cizích špehů, zabíjení protivníkových jednotek a výroba vlastních a klik, klik, klik. Je to Nuda. Bohužel. Nenašel jsem potěchu v tomto diplomatickém válečnictví, mimo jiné i proto, že chybí přehledné a uživatelsky příjemné rozhraní.

Jednotky nehlásí splnění, ale započetí úkolu. Nehlásí ani to, že jsou pod útokem. Pokud je hledáte okem v daném prostoru a dešifrujete titěrné erby, velmi často protivníka přehlédnete. Hra vám tak háže pod nohy jeden a sto klacků. K čemu mi pak je vtipný prvek, kdy vám nesezdaný lord plodí bastardy, které když soupeř odhalí, ztrácíte důležitou prestiž? K čemu jsou dámy, které mohou svádět?

Hře chybí duše i osobnost, ale především lepší technické zpracování. Tvůrci se hráče snaží pořád něčím zaměstnávat, ale ve výsledku hru totálně předimenzovali. Pokud bojujete na více frontách, jste neustále ve stavu totálního chaosu a nestíháte kontrolovat své jednotky, zda je někdo nekoupil. Pak vám vrazi hlásí úspěšné zabití, ale oběť žije. Nebo nemáte spojenectví, ale při všech těch činnostech a všeobecném zmatku si toho prostě nevšimnete. Nakonec vše objíždíte špehem, naháníte zrádce, zabíjíte zrádce, kontrolujete zabijáky... a tak dále. A to jste prosím ještě pořád v období míru!


Anonymní kastrát bohatého světa

Při mnoha akcích, kdy třeba cizího špeha zabijete a ne jen zajmete, vypukne válka a přijdou na řadu elementární RTS bitvy. Tady se hra o jakoukoli nápaditost ani nesnaží. Různé jednotky jsou sice fajn, ale vše stejně končí u strategického povelu: „jeď tam a bojuj, dokud jeden z vás nepadne, a to vše do posledního muže“. Taktizovat se nedá, manévrovat jakbysmet a jednotky se v neatraktivních animacích ani ne tak srazí, jako spíše přiblíží, a pak se mlátí hlava nehlava. Na Robba si tady opravdu nezahrajete.

Z toho vyplývá, že ve hře ze slavné série, na kterou odkazuje, prakticky nic nenajdete. De facto se jedná o podvod, nanejvýše sázku na to, že sklaní fandové udělají pro možnost, prožít si klíčové dějinné události, cokoliv. Jenže ve výsledku vám jen obrázek s nápisem Nymeria říká, co máte dělat v naprosto tupém příběhu, který nijak Martinův svět nerozšiřuje. Spíše jej bez skrupulí kastruje. Jako kdyby nepříliš zdatný fanda napsal vlastní fan fikci. Není v tom žádná rafinovanost, jde jen o odklikávání hloupých plků, které pronáší postavy se známými jmény z knih. Jako by tu někdo narychlo a bez starosti o jakoukoli kvalitu narouboval Martinův svět na hru z původně úplně jiného světa, která už byla v pokročilém stádiu vývoje.


Dobré nápady, mizerné zpracování

Na Genesis mě mrzí hned několik věcí. Že vyšel de facto naprázdno kvalitní český překlad, který sice sem tam chybku vyrobí, ale celkově funguje skvěle i pro čtenáře knih. Mrzí mě, že je pokus o inovaci RTS žánru v takové míře zaneřáděn technickými a designovými nedostatky, ale hlavně řadou chybných rozhodnutí. Jestli má hra nějaký potenciál, tak jedině v multiplayeru, kde nejste zahlceni činností hyperaktivní umělé inteligence, která je, a vždy bude, rychlejší a přesnější než vy.

Vykašlete se na vyprázdněnou kampaň, zkuste raději skirmish mód "Rod proti rodu" nebo zmíněný multiplayer. Ale až po slevě, výrazné. Za současných podmínek lze hru doporučit jenom skalním a ještě ke všemu hodně odvážným RTS fandům. Lehce pod průměrem tak hru drží (aby nespadla) fakt, že se snaží o něco nového a může za velmi specifických podmínek fungovat i jinak, než jako frustrující a nudná strategie bez srdce. Kdyby neměla Hra o trůny hned několik povedených deskovek, apeloval bych na převedení téhle hry do „papírové“ podoby.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Velké zklamání, které šlape po reputaci knižní série, k níž se hlásí, ale hlavně řadou fatálních designových chyb zcela pohřbívá sympatickou snahu o oživení RTS žánru. Jasný důkaz toho, že jen dobré úmysly nestačí a někdy vedou přímo do pekla.

Nejnovější články