Adrift - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Adrift - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

14. 4. 2016 19:15 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Vesmír je nádherný, ale zároveň nebezpečný a kupodivu i nudný, jak naznačuje "simulátor stavu beztíže" Adrift. Objevíte v něm netušenou krásu Země při pohledu z oběžné dráhy, ale budete bojovat s ustavičným nedostatkem kyslíku a bohužel i s absencí zábavy. Vývojáři se totiž natolik vyčerpali tvorbou skvělé virtuální reality, že kromě grafiky se už jejich hra nemá čím pochlubit. Adrift je technologické demo bez duše.

Skvělá virtuální realita 

Jestliže nám chtěli vývojáři z Three One Zero nabídnout dobrý důvod ke koupi zařízení pro virtuální realitu (v tomto případě Oculus Rift), úkol splnili na jedničku. Na Unreal Engine 4 vytvořili technicky brilantní dílo, které věrně imituje život kosmonauta ve vesmíru. Adrift nabízí podívanou srovnatelnou s filmovou Gravitací, bohužel rozdíly mezi filmem a interaktivní hrou jsou překvapivě malé. Svoboda pohybu a rozhodování ztratily ve hře význam kvůli stereotypním úkolům a plytkému ději.

Po technologické stránce Adrift přináší malou revoluci. Je demonstrací síly Unreal Engine a zároveň ukazuje smysluplnost virtuální reality, pokud je na čem stavět. Nevídaná hloubka obrazu, skvělá perspektiva a dobře zvládnutý pohyb ve vesmíru přinášejí zcela nové herní prožitky, které ještě umocňuje vysoké rozlišení a nasazená virtuální přílba.

Technologie vlastně přinesla nový druh atmosféry. Skvělý obraz a fyzika věrně simulují pocity člověka, který se vznáší stovky kilometrů nad Zemí, a má strach. Přestože byl trénován ke zdárnému splnění mise, užírá se nekonečným respektem k vesmírné temnotě a připadá si nicotný a ohrožený. Adrift je jednou z mála her, která chrlí extrémně silné emoce už jen tím, jak vypadá a co zobrazuje.

Atmosféra ze stroje 

Atmosféra plynoucí z technologie je však zároveň velké neštěstí. Hra jako celek kupodivu vůbec nefunguje. Přestože herní autoři (podobně jako ti filmoví) okořenili vesmírné drama katastrofickým příběhem, jako survival dobrodružství Adrift vůbec nepůsobí, a vlastně je dost těžké dát hře jakýkoliv jiný žánrový přívlastek. Nejlépe by se skutečně hodilo označení „technologické demo“. Jako takové se totiž novinka po celou dobu chová.

V těle astronautky Alex Oshimaové zůstanete jediní, kdo přežil rozpad jakési vesmírné stanice, která krouží po zemské orbitě. Proč se báze roztříštila na miliony součástek, nikdo neví,  ale nutno podotknout, že s ohledem na plytký vývoj dalších událostí vás to nebude příliš zajímat. U pointy příběhu totiž začínají velké herní problémy.

zdroj: Archiv

Slabý příběh

Hlavní motivací přeživší kosmonautky je zprovoznění záchranného modulu na cestu domů. Boj ženy se samotou a nebezpečím však kupodivu nezaručuje žádnou zvlášť napínavou herní náladu. O nekvalitě příběhu svědčí už to, že je vyprávěn bez jakékoliv snahy o inovace. Jeho podstatu budete odhalovat pomocí obligátních zvukových disků, které v troskách stanice zanechala posádka, a také pomoci velmi stručné komunikace s hlasy ze vzdáleného operačního střediska.

Alex si bohužel z doby před nehodou vůbec nic nepamatuje a komunikace s centrálou je natolik útržkovitá, že v první polovině hry nebudete děj vůbec chápat, a v druhé nenajdete motivaci se do něj ponořit. Herní scénář celkově působí jako něco, co se velmi neúspěšně snažilo zahrát na city.

Nuda ve skafandru 

Stejně jako k herním charakterům a příběhu, nevytvoříte si hlubší vztah ani k samotné hratelnosti. Přestože mechanika hry, která opět vychází čistě z technologie, je víc než zajímavá, hrát Adrift bylo k mému nemilému překvapení donebevolající nuda.

Alfou a omegou novinky je samozřejmě pohyb ve stavu beztíže v otevřeném prostoru a v poškozených útrobách stanice. Nutno přiznat, že hra fantasticky zaujme prostorovým zmatkem. Dezorientace se stala žertovným vyjádřením celkové herní obtížnosti. Ve vesmíru pochopitelně nejsou žádné stropy ani podlahy a roli tam nehrají ani světové strany či hloubka nebo výška. Věřte, že v takových podmínkách je docela legrace se pohybovat. Zvlášť, když manévrování se skafandrem připomíná řízení kosmické lodi, a své tělo ani tak neovládáte, jako spíš kormidlujete.

Poměrně brzy si však na všechna specifika nulové gravitace zvyknete a potřebné pohyby natrénujete. A v tom je problém. Život ve vesmíru přestane být brzy složitý, začnete se trefovat do správných dveří a naučíte se chytat létající předměty, a protože vývojáři nevložili do hry žádné komplikovanější výzvy, rozplizne se hratelnost do stereotypní a předvídatelné nudy.

zdroj: Archiv

Akce pro ňoumy 

Oprava vesmírné báze, z níž se má Alex bezpečně dopravit domů, se v Adrift děje tím nejprimitivnějším možným způsobem. Hráč se přesouvá mezi jednotlivými sektory mapy, sbírá určité předměty, a ty posléze na opačných koncích mapy vkládá do specifických zařízení, která jako zázrakem zprovozňují konkrétní části stanice.

Kormidlování od čerta k ďáblu a spravování lodi jakousi hi-tech bižuterií je samo o sobě k smíchu. Nejkrutější je však na Adrift fakt, že děláte pořád to samé. Jednotlivé opravárenské úkoly jsou totiž rozdělené do několika totožných fází se stejnými problémy i řešeními. Ať už se tedy ocitnete v jakékoliv fázi příběhu, děláte pořád dokola stejné věci, jen v jiných oblastech mapy.

Nevídaná impotence nápadů přináší katastrofální stereotyp, který korunuje neustálé chytání bombiček s kyslíkem. Protože je Alex oblečená do netěsnícího skafandru, stává se součástí hratelnosti permanentní odchytávání zásob se životadárným vzduchem, který budete do rukou lapat pořád a pořád a pořád...

Skoro se stydím napsat, že hrozba ztráty kyslíku je vlastně jediný prvek, který by mohl být tak trochu „survival“. Časem se z této činnosti stane tak otravná rutina, že se ji autoři v bonusovém arkádovém režimu hraní rozhodli úplně eliminovat. Je neskutečná škoda, že při chvályhodné snaze vytěsnit ze hry násilí nedokázali vymyslet zajímavější výzvy. A to charakterizuje Adrift jako celek. Kolem špičkové podívané vzniklo něco, co se za hru vlastně ani nedá moc považovat. 

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Když špičkovou technologii obalíte nudou, vznikne Adrift. Simulátor života na oběžné dráze je nablýskanou virtuální realitou, kde se ale nic moc neděje. A to málo se navíc stokrát opakuje.

Nejnovější články