Naruby obrácený styl tower defense se v prvním díle osvědčil. Namísto obvyklého stavění obrany z různých typů věží, které ničily procházející jednotky nepřítele, jste naopak museli takticky řídit postup několika vozidel a snažit se mezi ohnivým peklem střílejících věží prokličkovat. Anomaly 2 funguje na stejném principu s tím, že dotahuje vynikající nápad a hratelnost do vrcholné formy.
Bez velitele to nejde
Hraní Anomaly 2 je napůl akcí sledovanou z ptačí perspektivy a napůl taktickým titulem. Na mapě pod sebou máte prostor rozdělený do ulic. Kolona vašich bojových vozidel postupuje vpřed a ničí obranné věže nepřítele. Kolonu nemůžete zastavit ani ovládat její rychlost, ovšem při přepnutí do taktického režimu, v němž se objeví celá mapa aktuální mise, se hra pozastaví a vy naplánujete své koloně trasu postupu.
K některým věžím je dobré přijet zezadu a rozpárat je dříve, než se dostanete na dosah jejich zbraní. Jiným extrémně silným věžím je dobré se vyhnout úplně a radši si zvolit trasu přes slabší, zato hustě nepřítelem posázené ulice, kde máte větší šanci přežít. Kromě volby trasy a typů bojových vozidel, které si do kolony umístíte, zde je další taktický prvek – hráčem ovládaný velitel.
S ohledem na velikost objektů ve hře je velitel vtipně miniaturní osoba pobíhající mezi kolosy bojové kolony a ještě mohutnějšími nepřátelskými věžemi ve velikosti desetipatrových budov. Tenhle skřítek, promiňte my to znesvěcení jeho příběhové i herní důležitosti, pobíhá kolem a různě sbírá a hlavně umísťuje bonusy. Zakládá tím zóny, které opravují vaše vozy, krátkodobě vyřazují věže z provozu nebo klade falešné cíle. Po zuby ozbrojená auta pak mají klid na ničení monstrózních věží zabývajících se velitelem umístěnou návnadou. Výše zmíněné je však pouze základ, na který se dá nabalit spousta nápadů a hlavně zábavy. A tvůrci Anomaly 2 přesně tohle udělali.
Přesné dávkování
Nejtěžším úkolem každé hry není jen dobře pobavit, musí také udržet hráčovu pozornost a neustále ho něčím překvapovat. Anomaly 2 překvapuje takřka neustále. Tahle hra je mistrem světa v dávkování nápadů tak, abyste se těšili na každou novou misi. První level začínáte s jedním typem bojového vozidla, a hra vás rovnou seznámí s první novinkou – každý stroj má dvě různé podoby, které může střídat na způsob transformerů.
Například Assault Hound má působivý rotační kanón se solidním dostřelem. Jakmile se však dostanete do úzkých uliček města, kde jste ze všech stran obklopeni věžemi jako prodejci na trhu v Egyptě, je vhodné transformovat Assault Hound na chodícího robota Hell Hound, jenž má v každé paži plamenomet s krátkým dosahem. Může tak rozdávat ohnivé polibky na dvě strany současně. Navíc ho chrání podstatně lepší pancíř.
Občas využijete dalekonosné dělo omezené úhlem natočení hlavně kanónu, které můžete v mžiku proměnit v raketometnou bestii s menším dostřelem a pancířem. Jindy volíte mezi vozidlem Shield Guard, poskytujícím ochranný štít nad kolonou, a Gripper Guard, které pro zněnu zpomaluje otáčení i palbu věží.
Jednotek je celkem deset a zejména v posledních misích kampaně, kdy už budete mít odemknuté prakticky všechny typy, vás bude bavit jejich výběr a nákup před každou akcí. Během mise lze každou z jednotek postupně ještě vylepšovat, přičemž v boji je lze za sníženou cenu prodávat a nakupovat jiné. Časem si vytvoříte možná celkem univerzální sestavu jednotek, ale především na vyšší obtížnost si s ní nevystačíte a budete muset experimentovat. Výběr trasy, volba jednotek, jejich postupné odkrývání a vylepšování i transformace jsou opěrné body taktické zábavy Anomaly 2.
Stereotyp nemá šanci
Autoři se neflákali ani při tvorbě misí. Když srovnám jejich rozmanitost a atraktivitu s jedničkou, je u druhého dílu jasně vidět, že se tvůrci opřeli o vyzkoušený základ, ale jinak popustili své fantasie. Příběh není nic dojemného a strhujícího, výborně však vysvětluje, proč jste v dané lokaci, proč se musíte najednou přesunout jinam, a jaký máte důvod smést vetřelce ze zemského povrchu.
Zábavu drží vysoko nad hladinou stereotypu i postupné přidávání typů věží. Do misí se zapojují stále silnější a odolnější věže. Obyčejné Blastery doplní štíty chráněné Enforcery, z nenadání se objevující Predátoři a pekelně silní Behemothi, kolem kterých projedete živí a zdraví jen s notnou dávkou štěstí a taktického umu.
Ničení věží vybuchujících v ohnivých koulích a gejzírech střídají různé úkoly a zvraty děje. Někdy chráníte náklaďáky s výbušninou, jindy zdoláváte pozice ve městě, abyste mohli propojit signál z vysílačů, nebo naopak chráníte základnu vědců před stahující se frontou věží. Zcela záměrně ale nebudu nic prozrazovat o finálním boji s bossem, který připomíná roztočenou cirkulárku.
Plné herní uspokojení přináší i grafická stránka hry a rozmanité prostředí jednotlivých misí. Jednička byla pěkná, prostředí v úrovních dvojky je ale pastvou pro oči. Zmrzlý New York, kde projíždíte kolem trosek Sochy Svobody, střídá zelená a rozpálená džungle, po které nastupuje liduprázdné Rio de Janeiro, jenž začíná stravovat okolní prales. Když už máte plné zuby pískotu papouchů, hodí vás hra do písku a tak dále. V misích mi bylo skoro až líto, že se můžu pohybovat pouze ulicemi a není možné se zastavit, projít se nebo potkat nějaké postavy (které tu samozřejmě nejsou, ale i tak).
Věže proti vozidlům
Anomaly 2 však není jen o singleplayer kampani. Tvůrci znovu dokazují, jak moc jsou si jistí svým konceptem, že si od skriptovaného singleplayeru dokázali odskočit také k multiplayeru. Jeden z hráčů v multultiplayeru vede kolonu vozidel, druhý staví věže a snaží se mu zabránit ve zničení generátoru. Boj v multiplayeru je po taktické stránce ještě košatější, než v singlu. Bojová vozidla se vám k nákupu odemykají postupně s investicemi do technologií. Podobně na tom jsou věže, nyní ověnčené i různými schopnostmi jako zvýšená odolnost nebo sebedestrukce, která smete vše v okolí.
Vyhrát není jednoduché, musíte pro to znát ideální kombinace schopností, použití věží, a vědět jak na kterou sestavu věží zaútočit. Bohužel v současné chvíli není jednoduché najít soupeře. Přestože hra disponuje automatickým vyhledávačem, jen málokdy na někoho natrefíte a trvá to hodně dlouho. Multiplayer je zábavný, promyšlený a umístěný do skvěle vypadajícího prostředí, ale zůstane u něj jenom pár fandů - pokud tvůrci s vyhledáváním soupeřů něco neudělají, což by hře významně pomohlo.
Jen osmička?
Všimli jste si, že zde, snad až na špatné vyhledávání hráčů v multiplayeru, neproběhla žádná velká kritika? A lze kritizovat, že po necelých osmi hodinách dokončíte kampaň, potažmo se vám Anomaly 2 snaží dostat na kobylku v podstatě tím samým, čím první díl? Myslím, že ne.
Z Anomaly 2 vyzařuje viditelná snaha neodfláknout jediný detail, nacházet a používat nové nápady, respektive chuť dotáhnout projekt do posledního detailu. Z přístupu autorů by se mohlo leckteré herní studio učit. Anomaly 2 je skoro bezchybná, na pohled přitažlivá a zábavná hra, kterou vám bez nejmenších pochyb doporučím. Nehledejte v ní však zásadní počin desetiletí, jen dotažený a příjemný titul.
