Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Call of Duty: Modern Warfare 3 - recenze

11. 11. 2011 17:55 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Když jsem před čtyřmi lety rozehrál Call of Duty 4: Modern Warfare, byla to pro mě hra, která vojenské střílečky přenesla do „next-gen“ éry. Spojovala solidní kampaň s kvalitním multiplayerem, který kladl důraz na pěchotní boj a navzdory své akčnosti nebral hráči možnost, sáhnout v určitých situacích po taktičtějším způsobu hraní. Teď jsme v roce 2011, ze značky Call of Duty je nejvýdělečnější herní artikl a díky tomu do značné míry diktuje, jak má moderní válečná střílečka vypadat. A z části je určitě nutné dodat - „bohužel“.

Stejně jako u Battlefield 3 (tohle srovnání se tu bude muset bohužel několikrát objevit, byť nebude jediné) je třeba brát v potaz, že kromě kampaně hra nabízí kooperaci a klasický multiplayer, tedy pro každého něco. Ne všichni ale využijí celý balík nabízeného obsahu. Znám lidi, kteří budou kampaň zcela ignorovat a znám lidi, kteří na multiplayer ani nesáhnou - je jich ale znatelně méně než těch, kteří vyzkouší vše. Proto si každý z vás musí hodnocení preferovaného segmentu hry najít v textu. To výsledné v sobě kombinuje názor na hru jako celek se vším, co k tomu patří.

Co se kampaně týče, naskakujeme do rozjetého vlaku prakticky tam, kde jsme v Modern Warfare 2 vystoupili. Soap má díru v hrudníku, Shepard v hlavě, Price se snaží dostat Soapa do bezpečí a New York se změnil v bojiště. V tomto momentě se zapojíte do hry jako člen Delta Force s krycím jménem Frost. Vstupujete do ulic a s cílem vyřadit rušičky se probíjíte přes hordu Rusů... a další hordu Rusů... a další hordu Rusů...

Běž, střílej, nepřemýšlej, hlavně utíkej!

Text z mezititulku je zároveň má první a opravdu velká výtka kampani. Na sérii se snáší kritika za to, že servíruje už poněkolikáté to samé. Za to ji hanět nebudu, je jen na vás, zda zainvestujete do hry, jejíž grafický engine má viditelně pár let odkrouceno. Nebudu ji kritizovat za tento fakt ani proto, že zkrátka sází na seriálový efekt a vy chcete vědět, jak to se Soapem, Pricem a Makarovem dopadne. Že není vidět žádné zásadní vylepšení v rámci kampaně je tedy jedna věc, že je to pořád ta samá zběsilá jízda, je zase věc druhá. Styl hry v kampani je opět totálně přepálený a v jednu chvíli pilotujete vrtulník, za moment infiltrujete ponorku, následně kráčíte ulicemi Prahy (která nevypadá vizuálně špatně, tedy až na interiéry), řídíte bitevní minitank a tak dále, a tak dále.

Ono je vlastně nefér vám cokoliv z tohohle říkat, protože právě to napětí, kam vás tvůrci hodí příště, patří k celkovému dojmu, který ze hry budete mít. Ostatně, i screenshoty jsem vybíral opatrně, abych nevyzradil nic klíčového z děje a neodhalil příliš mnoho z míst, kam se podíváte. Právě to napětí a očekávání, kde budete v další misi střílet nekonečné hordy nepřátel, patří k tomu, čím kampaň boduje.

Není to film Michaela Baye, ten umí používat intermezza, zvolnění tempa a další záludné triky, které herní scenáristé v mnohých sférách ještě neobjevili. Tohle je akční ekvivalent Ordinace v Růžové zahradě, jen stačí vyměnit romantiku za akci a laciné drama. Ale pozor, nemyslím to špatně. Je to zkrátka styl vyprávění, který si tvůrci vybrali, a mnohým z vás sedne. A i když se mezi ně nepočítám, zrovna v tomhle si nedovolím cizí vkus kritizovat.

Onoho dne, zabil jsem na pět set vojáků... a to byla jedna ulice!

Styl hry občas funguje i na mě. Střídání různých úkonů je docela zábava, i když snaha o bombastičnost byla v mnoha okamžicích spíše otravná. Často jsem se ale přistihl, že se při hraní usmívám, protože, ač je to trochu laciné, řídit minitank byla vlastně zábava, stejně jako dost dalších „odboček“ od tradiční akce. Vlastně jsem se do hry velmi slušně ponořil, ale pak přišla a vrazila mi nečekaně pořádnou do zubů.

Modern Warfare 3 totiž uctívá jeden z nejotravnějších a nejhloupějších herních prvků dneška: skripty kombinované s nekonečnými vlnami nepřátel, které zastavíte jen přesunem k dalšímu neviditelnému spínači. Poměr nekonečných vln ke scénám „vystřílej vše, co vidíš“ je asi tak 5:1. A to, moji drazí, je prostě špatně! Možná to někomu vyhovuje, ale osobně jsem se cítil být neskutečně omezován v tom, jak hraji a řeším jednotlivé situace. K čemu mi je přesnost, headshoty a pomalý taktický postup? Naprosto k ničemu. Hra mě nutí, abych se dral vpřed jako osmdesátkový hrdina a spouštěl či zastavoval připravené skripty. Pokud to neudělám, ať u z nepochopení záměru tvůrců, nebo proto, že by se celá situace dala mnohem lépe řešit jinak, tak se na mě budou valit noví a noví nepřátelé.

zdroj: Archiv

Pravidla války praví, že se každý náboj počítá. Pravidla MW3 říkají, že se nepočítají náboje, ale každý krok. Většina misí se tedy odvíjí dle stejného scénáře: jdete, pak se chvilku kryjete, ale ne zase moc dlouho, jinak se na vás vyvalí nový batalion vojáků, a zase vyrazíte vpřed. A vaši milí společníci, které všechny do jednoho nenávidím (o tom později), se po překročení neviditelné hranice skriptu poslušně přesunou a vy víte, že jste tuhle vlnu zastavili. Ne střelbou, ale Přesunem.

Neskutečně to ničí atmosféru - do hry jsem se kvůli tomuto prvku nikdy pořádně nezažral. Krom toho, že nesmíte zůstat moc dlouho v krytu, také nesmíte jít moc rychle vpřed. Jste totiž loutkou, kterou tvůrci tahají na špagátech, a pokud se tomu vzepřete, zemřete. Několikrát se mi stalo, že ve snaze o obchvat nepřítele nebo proto, že jsem běžel dál, než jsem měl, mě zabil skript, který ještě neměl být spuštěn a hodil mi metr za záda deset protivníků. Takže jsem neustále uvažoval o tom, co asi tvůrci chtěli, abych udělal, a co by asi nechtěli.

Revoluční myšlení na bojišti se v MW3 trestá. Pokud je tohle vzorový design stříleček na dalších let, tak mě z téhle frašky vynechejte. Beru, že vlny nepřátel a skripty mají svou roli v určitých sekvencích a odůvodnitelných momentech, ale rozhodně ne v celé hře. Vrcholem absurdity byla jedna z misí v Africe (sem se podíváte hned několikrát), kdy jsme měli s tlumiči sestřelit pětičlennou hlídku. Někdo (já) se ustřelil a hlídka se s námi dala do boje. Nebyl to však konec mise, jak bych čekal. Po čase totiž přiběhla zcela totožná hlídka... a po ní další... dokud jsem se neposunul o pár metrů dál.

Price být dobrý přítel, Price líto, že neviděl Rusa, co tě zabil

Společníci představují další prvek, který skvěle kazí atmosféru. Jejich výskyt vyžaduje scénář, to je jasné, ale jejich AI je asi tak stejně mizerná, jako ta nepřátelská, což je chyba. Nemají problém některé nepřátele "nečekaně" přehlédnout a většinou jde o ty, které byste dle hry měli sundat vy sami (vždy jich pár na mapě je). Takže se přesunuji za jednotkou, která se tváří, že vše je v pořádku, už míří na další dveře a ejhle, přímo vedle nich se v kamarádském dotyku tiskne i protivník, který mne s radostí hned pokropil. To se mi stalo několikrát.

V jednu chvíli se nepřítel mezi spolubojovníky dokonce procházel, a protože jsem se zbaběle krčil a neviděl mě, vypadal dosti bezradně. Ani nepřátelé na tom nejsou s inteligencí nejlépe. Proč být v účinném krytu, když se dá přeběhnout na volnější prostranství? Proč si dělat starosti s tím, že vyzývavě sedím vedle něj, když on má za úkol střílet na jednoho z mých spolubojovníků?

Tohle všechno a jiné veselé příhody jsem zažil i bez toho, abych hru nějak zkoušel a hledal díry v systému. Vše vyplynulo z akce. Efekt na atmosféru díky těmto chybám, které se opakují pořád dokolečka co pár minut, snad asi nemusím popisovat. To můžete mít ve hře jakkoliv efektní výbuchy a bombastické scény a je to k ničemu, když to pokazí pár pajduláků s předem nastaveným chováním.

Hraní na vojáky s plastovou puškou

Je jasné, že MW3 není vojenský simulátor, ale aby měly i lehké kulomety zpětný ráz stříkací pistolky, to už se jen tak přejít nedá. Pocit ze zbraní je prachmizerný. Na tomhle poli v rámci stříleček jasně dominuje Killzone 3, které se trochu blíží Battlefield 3. Ten sice nezvládá tak dobře simulovat váhu zbraně, ale umí je alespoň rozlišit dle zpětného rázu. Chápu, že chce být Modern Warfare 3 co nejpřístupnější, ale to přece nemusí znamenat, že se vrátíme do dřevních dob, kdy se zbraně lehounce cukaly na efekt, ale nějaký zdvih a rozptyl nebyl na pořadu dne. Tady to tak je.

Vrcholem absurdity je moment, kdy si v multiplayeru odemknete snížení, už tak minimálního zpětného rázu a dostanete futuristickou pušku – bez váhy, bez zpětného rázu... A v kampani tak dostanete hru bez koulí. Přes všechny efekty a cílení na totální mainstream je to pořád válečná střílečka s nepokrytým a samozřejmě vyžadovaným zbraňovým fetišem. Proto takové hry také hrajeme, abychom si vybrali svůj oblíbený kus a pustili se s ním do akce.

Vyvolání kýženého dojmu z akce nijak nenapomáhá ani pohyb. Vojáci vypadají reálně, vybavení mají reálné, ale pohybují se jako z černobílé grotesky. Třeba takové přeskakování evokuje hopnutí starého Duka na bedýnku. Kdepak, nejste voják s vybavením, které má nějakou váhu, jste spíše Mario i s fyzikou k tomu náležející. Jako bychom nebyli v roce 2011...

Recykluj, zachráníš matičku Zemi

Na to, jak závažné události globálního významu se v kampani odehrají, jsem z toho nakonec neměl žádný výraznější pocit. Může za to ono zběsilé tempo, které vás nenechá vydechnout a uronit slzu (nu, dobrá, zůstaňme u toho vydechnutí), a dosti plochý scénář. Battlefield 3 přeci jenom zvládal ukočírovat svůj styl vyprávění lépe. Byl sice až smutně podobný Modern Warfare (znamená to, že se tento subžánr definitivně vyčerpal na takovýchto klišé?), a postavy měl ploché jak většina kandidátek na Miss, ale prostoje při výsleších poskytovaly prostor k tomu, abyste si vydechli a sami pro sebe vše zesumírovali.

MW3 nic takového nenabízí, a když už byste se chtěli nad něčím z kampaně s hrůzou/dojetím/překvapením pozastavit a nechat to na sebe působit, tak vás hra žene dál a neposkytuje k tomu čas ani prostor. A tak v tomto ohledu válcuje BF3 i MW3 suverénně Killzone 3 s postavami, které nejsou moc sympatické, ale mají alespoň nějakou osobnost.

Killzone 3 navíc nad Modern Warfare 3 (nad BF3 už ne) vítězí ještě v jednom aspektu: vizuální stránce. Battlefield 3 podnikl cílený a úspěšný grafický atak na hráčské smysly, který snad posune střílečky v tomto ohledu trošku dál. Ale PC verze MW3 nestačí na starší konzolový Killzone 3 - ani na maximální detaily. A co se týče designu, nemůže mu ani olizovat kotníky. A na vině je neustálá recyklace.

Příklad – plavu si zatopeným newyorským tunelem a cítím, že tahle scéna má něco do sebe. Všude jsou auta (ještě s lidmi uvnitř), plovoucí kužely a v jednu chvíli miniponorkou odrazím plovoucí mrtvolu muže v hnědém obleku. Je to síla. Skvělé a působivé. O necelou půlminutu dál ale jaksi vidím toho samého muže. A pak dalšího. Zdá se, že se topí jen příslušníci jedné sociální vrstvy a se stejným vkusem v oblékání.

Nebo si vezměte dvě naprosto odlišné africké země, ve kterých ale vidíte pořád ty samé nepřátele. To myslí tvůrci vážně? Nejde vzít dva zcela kulturně odlišné státy a udělat místním rebelo-teroristům nebo kdoví komu, v tomto směru se hra moc netrápí, trochu jiné skiny? Fakt se celá ozbrojená část Afriky obléká ve třech stylech? Kdyby to bylo na pár místech, tak budiž, ale tímto stylem je zpracovaná celá hra, vidíte to všude kolem sebe!

Bude nás víc, nebude nás trápit design, nic

Jistě se ptáte, proč je po téhle nasupené kritice dole sedmička. Protože v rámci pěti až šestihodinové kampaně hru prostě posuzovat nelze. Tedy lze, kampaň přináší do celkového hodnocení hodně špatný dojem, ale pak je tu multiplayer, který (stejně jako u Black Ops) chroptící Modern Warfare 3 vytahuje do kategorie velmi slušných akčních her.

Kooperativní Special Ops mód je zábavný - nijak strhujícím, ale poměrně návykovým způsobem. Jeho jedna část vám dává možnost zahrát si některé události ve hře z jiného úhlu pohledu a hlavně ve dvou. Sice i v tomto módu trpí podobnými neduhy jako kampaň, ale všichni víme, jak hraní s kamarádem funguje, a jak snadno dokáže zahladit řadu problémů. S designem misí jsem byl sice více spokojen v MW2, ale tady jde spíše o ten jiný pohled na příběh. Survival mód je pak klasickou Hordou (nebo Firefightem) pro dva se všemi proprietami. Vlny nepřátel (tentokrát je vítáme, sem patří), zisk financí, nákup zbraní a útoků... Ano, funguje to a může to dlouho a dlouho bavit.

zdroj: Archiv

A nakonec je tu tradiční multiplayer, de facto to nejdůležitější na celé hře, i když jsem si jist, že mnoho lidí bude klást nemenší důraz na kampaň. S trochou smutku musím zkonstatovat, že Modern Warfare 1 je už prostě pryč a ty časy se nikdy nevrátí. Hra se nezvratně proměnila a ne směrem, který bych v multiplayerových střílečkách vyznával, ale to už je můj problém, za který nelze hru kritizovat.

Veškerá taktika je tak nějak pryč. Nahrazuje ji zběsilá pěchotní akce, v níž poletují čísla, granáty, Predatory, drsňácké hlášky a hudební efekty. Hráči zběsile pobíhají na mapách, které jsou opravdu hodně malé, ale tím více podporující zamýšlený styl hraní hurá na ně. Nezastavuj se, buď v pohybu, nebo je po tobě. Taktika? Jděte ve čtyřech a mějte mikrofony, to je asi největší taktický přínos. Jinak je to o osobním skillu, rychlosti a samozřejmě o percích.

Malé mapy, malé změny, ale funkční změny

Velkou změnou jsou balíčky v oblasti killstreaků. Zvolíte si jednu ze tří skupin, přičemž Support je určen pro ty, kteří často umírají, protože se jim body do něj připočítávají i po respawnu. Mimochodem, na malých mapách není problém chytit kulku do pěti sekund po respawnu, cirkulace hráčů je opravdu velká. Ale to vidím jako plus pro daný styl hraní. Umím si představit, že si budu chtít na dvacet minut zarelaxovat, odpojit analytické části mozku a prostě lítat po mapě a střílet, případně na někoho poslat své vlastní letadélko.

Stejně tak naprosto jasně vidím funkčnost systému, ve kterém zbraně levelují a získávají perky. Sice tu pořád platí má výhrada k jejich chování, ale všichni víme, že si rádi odemykáme a vylepšujeme nové zbraně. Nedá se svítit, je to prostě návykové. Podobně je třeba ocenit „no brain, run n´gun“ mód Kill Confirmed, který vás nutí sbírat známky zabitých nepřátel. Řekl bych, že to zastavilo kempící snipery, ale místo toho tu máme quickscope snipery, kteří dokáží za tři sekundy dát s bolt action puškou tři headshoty v běhu...

Velkou výhradu mám ovšem k serverům kvůli neustálému vypadávání, lagům a nutnosti přehazovat nastavení routeru, kterému se vy snad vyhnete. Opravdu též nešlo zaručit, aby byly všechny servery rankované? Je dost frustrující běhat s nízkým levelem mezi třicítkami a výš, které mají odemknuté mocné perky a zbraně, co vás sundají na dvě rány do žaludku, zatímco vaše prskátko zoufale ohlodává jejich tělesnou schránu. Pro nově příchozího je to dost demotivující - ještě, že se v MW3 leveluje opravdu rychle. Srovnání s Battlefield 3 tedy není na místě, obě hry jsou v multiplayeru zcela odlišné. Jde o to, co komu sedne.

P.S. Pokud stejně jako já a mnoho dalších budete mít v Hamburské misi problém s chybovou hláškou “Reliable Command Buffer Overflow”, která vám bude neustále ukončovat hru, mám pro vás radu. Nezůstávejte po loadnutí checkpointu na ulici. Jak to půjde, proskočte sklem do domu po vašem pravém boku.

Verdikt:

Modern Warfare 3 není ani trochu blyštivé završení jednoho dramatického příběhu. V kampani je to spíše relikt starého enginu a hlavně designových chyb, které někdo dokáže velmi úspěšně prodávat jako trademark. Důstojné hodnocení tak opět zachraňuje multiplayer. Ten sice zcela jasně tíhne pouze k jednomu stylu hraní, ale zcela po právu osloví spoustu hráčů, kterým vyhovuje.

Nejnovější články