Cválám si tak klidně ku konci svého hraní, zatímco přemýšlím nad ještě neexistujícím textem recenze, když tu se vyloupl z hlubin Skypu kamarád (budeme mu říkat Amaroun, pravé jméno redakce zná) a povídá, že uvažuje nad koupí Bohů a Králů. Tak jsme si pokecali a z Amarounovy řeči vyplynulo, že self-promo hry na Steamu hlásá věci, které dle mého mdlého rozumu moc neštymovaly. Po přečtení jsem seznal, že skill zprdukuličkydělání mají produkťáci 2K Games už pěkně vysoko. Uvedu tedy na pravou míru stav věci oproti slibům a konkrétní příklady budu tahat s hlavní herní seance. Ta se odehrála za Mongoly na europoidní mapě při normální obtížnosti a byla dlouhá jak čekání na Godota.
Vox numeri
Problém není ani tak v tom, že by tvůrci v popisku svého díla lhali nebo si vymýšleli. Ne, jen přifukují. Obvykle, když si odmyslíte sebechvástné cancy, obsahují takové popisy nástřely idejí a cítíte mnoho nezmíněného. I popis ke Gods & Kings se tak tváří. Ale nejsou zde žádná "ale", "což vede k" ani "a to není všechno". Naopak, je to všechno.
Datadisk G&K přináší 4 scénáře, 9 civilizací, několik nových jednotek, budov, divů, zdrojů a do vývojového stromu vlepil pár nových technologií. Samozřejmě nejdůležitější je reinvence špionáže a náboženství a jejich naroubování na koncept pátého dílu série, který je oproti minulým dílům značně přeleštěný. Potud fajn, hlad po odpovědích na otázky typu “ Kolik tam budete mít zbraní?“ je třeba ukojit a je třeba říci, že v těchto statistikách je G&K slušným nadprůměrem. Přesto oblbovanda začíná už zde.
Tvůrci se chvástají 27 novými jednotkami, přičemž opravdu nové jsou jen dvě, možná čtyři, když zahrneme ty náboženské. Privateer je loď, která dokáže zajímat lodě soupeřů, a Gatling je pak pěší nekontaktní jednotka modernějšího věku s dostřelem rovným jedné. Misionář a inkvizitor jsou jednotky sice nové, ale funkčně téměř totožné např. s velkými vědci nebo umělci. Pouze je nedostáváte, nýbrž kupujete (za víru).
Zbytek jednotek je jen slabší či silnější variantou již existujícího (těch je 7 - např. mezistupeň mezi lučištníkem a střelcem z kuše nebo celá řada jednotek z období první světové války) nebo jde o jednotky unikátní (těch je 16). Aby byly hry s čísly dotaženy do konce, je součástí G&K španělská civilizace, která vyšla už dávno jako DLC. Pokud ji vlastníte, můžete si její příspěvek směle odečíst.
Vox dei
Další fošnou je náboženství. Celý jeho koncept se tvůrcům podařilo dokonale a beze zbytku popsat na ploše sta slov. Ničím víc náboženství není. Detailní princip jeho fungování, který se nijak nezměnil, jsem popsal v preview. Tamtéž jsem se však minul v předpovědi jeho dopadu na hru.
Neuvědomil jsem si totiž, že v pátém díle zastávají všechny civilizace po celou hru téměř fixní postoj a nijak zásadně ho nemění (dokud vám i přes mnohasetleté přátelství nevyhlásí válku, ale to už je jiný příběh). Sbírají se kladné a záporné body, ty pak soupeří se samotnými ambicemi vůdce a výsledek je... nějaký. Hlavní je, že civilizace nezapomínají (jako třeba v Civ IV). Právě zde jsem se minul úsudkem. Náboženství MÁ zásadní vliv na průběh hry v pozdějších fázích.
Se souvěrci totiž můžete mnohem snáze vytvořit aliance, což vede k dalšímu upevňování vztahů. Přátele si tak, pokud budete mít štígro, udržíte třeba až do konce hry. Přesto se vás tato stránka náboženství nemusí týkat, pokud máte pech, nebo se na jeho využití vybodnete. V takovém případě je ze hry zpět regulérní vanilla, která svým pojetím diplomacie připomínala maníka, jenž bídně zahynul v laborce při snaze zdokonalit hrnek na kafe.
zdroj: Archiv
Na náboženství mi zásadně vadí jediná věc a to je nemožnost deklarace státního náboženství, které by se díky tomu třeba šířilo rychleji na vašem území. Civilizace vás za souvěrenství mají rády jen tehdy, pokud majorita jejich obyvatel následuje stejnou víru jako vy.
Mně osobně se v hlavní seanci stalo následující. Jako první jsem založil Tengriismus a ten se mi podařilo protlačit na území Indie a Ameriky. Egypt, americký soused, měl ale vlastní víru a Jirku Washingtonů díky výhodnější pozici na mapě značně utlačoval. Když jsme se pak z faraonem profackovali, stálo ho to šest měst, z nichž dvě velká jsem si nechal. Byl jsem si vědom toho, že spojenec je v Civilizaci V vzácný úkaz, a navíc jsem měl zásadní problém se spokojeností, takže jsem dobyté metropole Americe daroval.
Problém už je vám zřejmě jasný. Dobytá města měla jinou víru a vzájemný vztah s Amerikou tak ztratil významnou oporu - stejné náboženství. Musela tak být vyslána několikafázová misie a pár inkvizitorů, abych dosáhl svého a spolu se spojencem opět padal v prach před stejným Bohem.
Státní náboženství by to při riziku, že se stane totéž, mohla řešit mnohem elegantněji. A jen tak mimochodem, kouzlo nechtěného - hlavním městem judaismu se stal Berlín. Bez poznámky nelze ponechat ani to, že jsem si až úchylně užíval sledování toho, jak se má víra šíří světem.
Vox popapuli
Možná velmi výmluvný je další bod, který kombinuje chválu vylepšené diplomacie a špionáž. Výmluvný proto, že jedno z hlavních lákadel datadisku muselo být zkombinováno s něčím dalším, aby se o tom daly napsat čtyři smysluplné věty, které opět beze zbytku popisují celý rozsah konceptu.
Vylepšená diplomacie v případě Firaxis znamená, že prvním a nutným krokem k navázání diplomatických vztahů (= možnosti jakkoliv interagovat s jinou civilizací), s výjimkou vyhlášení války, je založení ambasády.
Tvůrci tvrdí, že to má zásadní vliv na vztahy. Není to pravda ani v nejmenším. Jde o prvotřídní zbytečnost, neboť kdo vás má rád (kvůli jiným věcem), ten se s ambasádou sám vecpe. A kdo vás rád nemá, s tím stejně není kloudná řeč, ani kdybyste mu za pytel rýže nabídli půl království a podezřele těžkou krabici od bot. Díky náboženství už ale jde i ta zpropadená diplomacie konečně používat, neboť, jak je zmíněno výše, při souvěrenství lze kout aliance s mnohem menším odporem.
Bohužel toto je jediná změna, byť konečně stáčí směr plavby blíže správnému kurzu. Vně vašeho spřáteleného dua, maximálně tria, se však stále jak v mateřské školce řeší, který pepíček komu rozšlapal košíček, a díky nucenému omezení všech vztahů na fixní počet tahů se to opakuje do zblbnutí. V závěru hry se pak ideálně (a pro Civ V tradičně) pustí všichni do všech.
Opět demonstrace z hlavní seance. S Indií a Amerikou jsme tvořili silné spojenecké trio. Trošku bokem stála Anglie, od které mě dělili Aztékové. Montezuma ji v součinnosti s Kelty zredukoval na jediné město. Kelty pak totálně zválcoval Gándhí. S Montezumou jsem vedl několik válek, až z něj zbylo taky jediné město. Opět mě trápila spokojenost a Anglie se mi neustále snažila vecpat do přízně. Hodila se i jako nárazník před Indií, kdyby mě ta náhodou zradila.
Daroval jsem tedy Alžbětě tři města, obrátil ji na víru a praktikoval metodu "potěšit, neurazit, nekamarádit". Gándhí ale neměl Anglii ani Aztéky rád, vedl s nimi několik válek končících nepochopitelně statutem quo. Jednoho dne (v moderním věku) mě ukecal a zatáhl mě do války proti nim. Obě civilizace jsem s prstem v noze vyhladil. Jaké bylo mé překvapení, když mě na to konto Amerika a překvapivě i Indie denuncovaly, že vraj jsem válečný štváč.
Za celou hru jsem nevyhlásil jedinou válku kromě této, kterou navíc spunktoval Gándhí. Na tomto a mnoha dalších úkazech (třeba těch spojených s různými požadavky) je vidět, že samotný systém diplomacie v páté Civilizaci je stále stejně hovadský. Tvůrci pouze přidali pár akcí, jimiž můžete ten maglajz dočasně přetlačit - společná víra, ambasáda (když už je) a napráskání vyšpehovaných informací.
zdroj: Archiv
Jak jsem již řekl, popis produktu na Steamu je skutečně skoro stoprocentní a špionáž je toho dalším smutným svědectvím. S příchodem renesance získají všechny civilizace prvního zvěda a s každou další érou jeden přibude. Zvěda můžete poslat do městského státu, kde zlepšuje vaše vztahy manipulací s volbami, nebo domů, kde posiluje ochranu před cizími špiony. Největší samozřejmostí je poslat ho do města jiné civilizace. Tam automaticky krade technologie (stále i od přátel, dios mio!), zjišťuje, kdo proti komu co kuje, jaké divy se budují, a samozřejmě si můžete celé město prohlídnout. To je vše. Co je na tom, vedle plochosti, blbě?
Celé se to ovládá příšerně navrženým a bohužel i zabugovaným rozhraním. Špioni povyšují, a jsou tím pádem efektivnější, jen když ukradnou technologii. Hráč je většinou lídrem technologického výzkumu, takže k tomu dochází vzácně. Výhodu tak získávají zoufalci na chvostu. Nevím jak vy, ale já jsem zvyklý spíš na to, že technologicky vyspělejší země mají lepší tajné služby než Rovníková Guinea.
Ukradení technologie může být odhaleno, což oběti nasírá, a vzhledem k automatizaci procesu hrozí, že naštvete spojence, kterému jste jen chtěli koukat pod sukni. Sem tam špion zjistí, že jedna civilizace kuje pikle proti druhé, což jí za pár plusových bodíků můžete naprášit. Co v praxi kutí piklí znamená, jsem se nikdy nedozvěděl, protože každý kul pikle proti každému, vyjma spojenců. Dále zásadně chybí informace o vyvinutých a právě vyvíjených technologiích. Kde jsou nějaké sabotáže? Atd. atd. atd.
AI - artificial imbecility
Tvůrci říkají "reworked combat system and AI", na což s klidem na duši odpovídám "Kde? O_o". Správní generálové sice popíjejí brandy a zpovzdálí sledují bitvu, ale bojová AI páté Civky přebrala asi o čtyři flašky. Je k smíchu možná o ždibíček míň než předtím, ale to ji nezachrání. Sebevražedné útoky, několikatahová škatulata bez během přímé konfrontace atd. Výzva stále nulová. Opět si celou hru vystačíte s dvaceti, třiceti jednotkami, když máte „jó velký hranice“.
Ta větší míra taktiky a přepracovaný systém soubojů vypadá v praxi tak, že se zavedla jedna trochu zásadnější jednotka (Gatling) a zvýšila se o řád "přesnost" počítání poškození, což vypadá tak, že namísto řekněme 10 hitbodů a 3 bodů poškození jich nyní máte 100 a schytáte 27.
Dále s příchodem špionáže padají Civilizaci gatě až k zemi a v celé nahé kráse můžete vidět zhovadilost umělé inteligence, která v základní hře zůstávala skryta za válečnou mhou (Fog of War). Několikrát a v každé hře zahájila vzdálená a slabší civilizace "překvapivý útok" (ten vyzvíte, nebo vám ho někdo napráší) na mou metropoli. Prakticky to vypadalo tak, že se buď nikdo nikdy neukázal, protože nebylo jak se ke mě rozumně dotrmácet, nebo o sedmdesát tahů později předstoupil před znuděné chlapíky z gatlingy strejc z obouručákem, nejlépe doprovázený obrněným velbloudem a dvěma lučištníky.
Úplně nejúchylnější bylo, když ten překvapivý sedmdesátitahový útok přišel od Němce, který byl na druhém konci mapy a navíc sousedil se svým největším nepřítelem, Japoncem. Přesto šel po mně, který jsem byl přátelský, násobně silnější a daleko předaleko. Haleluja. To samé udělalo Kartágo, když ještě jezdilo na slonech, zatímco moji hoši se slunili na kapotě tanku druhé generace, jen s tím rozdílem, že se Hannibal nikdy neukázal. Sloni to přes území třech civilizací a přes dvě velké louže nedali.
Další fičurkou je tajný útok po moři, který jsem si sám zajel očíhnout, když Švédi napadli Němce. Námořní bitva byla lítá, jen co je pravda - asi patnáct jezdců postávalo nějakých dvacet pět tahů na pobřeží. V Civ V klasická situace. Vodu něznajet. Jako bonbónek můžu použít třeba stále neopravenou nepochopitelnost, kdy AI vydržuje dobyté město jako loutkové až do skonání věků.
Co říci závěrem
Doufal jsem, že na Gods & Kings mě, na způsob kauzy bookletu k albu Octavarium od Dream Theater, bude nejvíc trápit, proč písmena G a S v Gods vypadají jinak, než ta v Kings, žel nestalo se tak. Náboženství konečně mění hru místy až k příjemnému nepoznání a je třeba říci i to, že grafici a animátoři opět předvedli prvotřídní výkon.
Bohužel, špionáž je sice užitečná, ale chudokrevná až hanba a navíc se zrovna nijak dobře neovládá. Nového obsahu rozhodně není málo, ale zas taková hitparáda, jakou se tvůrci chvástají, to taky není. Buď jak buď, Civilization V je s datadiskem o poznání lepší hrou a přesedlání zpět na vanillu je (ne?)příjemně znát. Lví podíl na tom nese náboženství.
Největším problémem je ale prohnilý základ, který funguje hrůzně i přesto, že je z většiny dobře navržen. Gods & Kings není ani v nejmenším zbytečný počin. Civilizaci zásadně vylepšuje, ale nepovedlo se mu ji vytáhnout na nijak oslnivou úroveň. Takže koupit, nebo nekoupit? Upřímně? Počkejte na slevy.
