Autor: Jiří Sládek Publikováno: 4.srpna 2008 | Verze hry: finální/X360/anglická Doba recenzování: 2 týdny |
Nepřátelé za humny Už tady zjistíte, že herní systém je opravdu zjednodušený. O dost méně možností oproti PC sérii pak odhalíte při kontaktech s dalšími národy. A také si uvědomíte, že náhodně generovaný herní svět je asi dost malý (jelikož tu funguje fog of war, je to nejdřív spíš domněnka, ale ta se později potvrdí). Ke kontaktům totiž dochází hodně brzy, a po pár desítkách tahů se může stát, že ani nemáte kde stavět další města. Autoři však podle mého názoru nepochybili. Prostě hru zrychlili, jelikož vcelku správně předpokládají, že konzolisté obvykle nesedí u hry desítky hodin jako skalní PC pařani. A nejen to – díky mnoha blízkým sousedům musíte být pořád ve střehu. Město, základ státu Revolution nabízí v podstatě všechny základní činnosti známé příznivcům starších Civilizací. Město můžete vylepšovat různými budovami a jak roste počet jeho obyvatel, rozrůstá se i okolí, na kterém můžete těžit zdroje. Můžete tak postupně zvyšovat přísun jídla, „produkce“ (univerzální zdroj, kterým platíte za výrobu či stavbu čehokoliv), vědeckých bodů a peněz. V každém městě lze přitom jednoduše nastavit, zda se obyvatelé mají soustředit hlavně na růst města, produkci, vědu nebo finance – to je další zjednodušení oproti PC verzi, kde je správa zdrojů poněkud detailnější. Stejně jako třeba fakt, že v Revolution vám nebudou umírat obyvatelé hladem... Vojáci, osadníci a osobnosti Samozřejmě si užijete také „výrobu“ jednotek. Od jelimanů s oštěpy přes obrněné rytíře až po tanky, letadla a atomovku. Nechybí ani lodě, které kromě slušné palebné síly nabízejí také docela rychlý transport pozemních jednotek. Ne všechny jednotky jsou ale vojenské; veledůležití jsou osadníci schopní založení nového města či úprav, které přinášejí všelijaké bonusy. Nechybí ani třeba obchodní karavany nebo špióni, i když sám jsem je ve hře téměř nevyužil. Každopádně je ve hře k dispozici o dost méně budov a jednotek nežli v poslední Civilization, ale tak nějak to nevadí. Chudší je i výběr divů světa. Jde o speciální stavby, které je dost náročné postavit, ale pokud to zvládnete, přidají vám zajímavé bonusy. A nechybí ani slavné osobnosti, opět poskytující příjemné výhody. Technologický vývoj vašeho národa probíhá díky vynálezům a objevům. Vždy si můžete zvolit, jakou další technologii chcete vymyslet. Kdykoliv se můžete podívat na technologický strom, který odhalí, jak na sebe jednotlivé objevy navazují. Rychlost bádání samozřejmě závisí na vědecké úrovni vašich měst – když postavíte knihovnu a univerzitu, určitě vědě pomůžete, a se svojí troškou do mlýna přijde třeba i nějaká ta speciální osobnost, třeba Thomas Alva Edison. Bez bojů to nepůjde Už jsme si řekli, že vše (nebo skoro vše) je dost zjednodušené. A zrychlené. To ale vůbec neznamená, že jde o jednoduchou nebo hloupou hru. Naopak. Jen ji prostě nemůžete hrát jako klasickou Civilizaci. Jelikož ostatní národy jsou díky zmenšenému světu opravdu blízko vašich měst, neustále muset zvažovat, kam poslat vojáky, koho poslat do háje při diplomatickém vyjednávání, nebo zda raději nepostavit v neustále ohrožovaném pohraničním městě hradby a vykašlat se na univerzitu. I když zničení všech národů není zdaleka jedinou cestou k vítězství, jen hodně těžko vyhrajete bez boje, pouze svým obchodnickým a diplomatickým umem. Bitvy jako takové jsou přitom docela jednoduché – prostě pošlete své jednotky proti nepřátelským, a oni už se pomuchlují. Platí přitom klasický princip, kdy každá jednotka platí na někoho jiného a naopak je zranitelná různě od různých nepřátel. Jediné taktické varianty představuje využití terénu (různé bonusy), zaujmutí obranného postavení nebo seskupení dvou nebo tří jednotek do jedné armády. Různé cesty k vítězství Hra slušně odsýpá a je fajn, že díky rozmanité obtížnosti si zahraje každý. Třeba na nejnižší stupeň se lehce stane, že ve třináctém století přejedete nepřátelské lučištníky svými moderními tanky a je vymalováno. Naopak při volbě pro nejtvrdší hráče nebudete mít ani chvíli klidu. Díky relativně malému hernímu světu dohrajete jednu hru klidně za (trochu delší) večer nebo za den. Samozřejmě za předpokladu, že v pohodě zvládáte své soky. Historický komiks Jelikož své vyvolené provázíte celou historií, vystřídáte různá časová období. V každém dojde k některým změnám (speciální jednotky a podobně), a navíc si všimnete proměny vašich poradců. Ty jsou zpracováni poměrně zábavnou komiksovou formou a vykukují na obrazovku ve chvílích, kdy mají potřebu sdělit něco důležitého, jako je třeba dokončení nového objevu. Komiksové, konzolově odlehčené zpracování se vůbec tak nějak prolíná celou hrou. I když to může být voda na mlýn kritiky fanatických fanoušků počítačové Civilizace, opět mi tenhle krok připadá v případě Revolution jako docela správný. Jako hráč odkojený počítačovými strategiemi jsem se docela dost obával ovládání gamepadem. Obavy naštěstí byly zbytečné, jelikož všechno je vyřešeno velmi dobře a v postatě žádná akce netrvá déle, než je bezpodmínečně nutné, ovládací prvky jsou tam, kde byste je čekali, a celá logika rozhraní vám přejde rychle do krve. Dobře zvládnutý je i multiplayer až pro čtyři hráče. další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii Závěr Civilization Revolution příjemně překvapila. Počáteční nedůvěru a pocit přílišného zjednodušení docela rychle vystřídala kvalitní a svižná zábava, při které ovšem strategické myšlení rozhodně nemůžete poslat na dovolenou. I když to tak v prvních tazích může vypadat. Tohle prostě není klasická Civilizace. A v případě konzolí je to určitě dobře. Osvědčený základ je oblečen do zábavného a líbivého kabátku, který může oslovit spoustu konzolistů. Těm totiž nebude vadit jistá povrchnost, kompromisní zjednodušení některých činností a relativně krátká doba hraní menších map. A zapřisáhlým příznivcům klasické Civilizace nebo příznivcům dlouhých epických kampaní s klidným svědomím doporučím, aby se drželi své série na PC. Stáhněte si: Demo z Xbox Live, Trailery Související články: Novinky, Civilization IV: Beyond the Sword recenze, Civilization IV: Warlords recenze, Civilization IV recenze |
Jiří Sládek | |
autor je šéfeditorem portálu TN.cz |