Crusader Kings II - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Crusader Kings II - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

29. 2. 2012 22:15 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Ve školách jste se učili, že prvním českým králem byl Vratislav II. a stalo se tak v roce 1085. Jméno souhlasí, ale datum ne. Vratislavovi to trvalo o tři roky déle. Ale na rozdíl od toho historického ten můj, který žil jen v prostoru digitálního světa Crusader Kings II, zvládl královský titul udržet i pro své potomky a dal vzniknout Českému království i dějinám, o jakých jste se určitě neučili.


Crusader Kings II není vlastně o tom vyhrát, či nevyhrát. Je o tom dějiny prožít. Takže se připravte na to, že nemalá část téhle recenze bude vyprávěním právě onoho příběhu politiky Českého knížectví a následně království. Protože tak nejlépe vystihnu samotného ducha téhle vynikající hry, která je v první řadě o vedení vlastního rodu a vnitrostátní i mezistátní politiky, která se stejně promítá hlavně na vztahy mezi jednotlivými postavami.

Přepisujeme historii, část první

Vratislavova vláda de facto začíná roku 1066. Velmi rychle pochopil, že aby ve zdraví přežil ve stínu mocné Svaté říše římské (jejímž byl vazalem) a hlavně po moci hladové sálské dynastie, která v čele tohoto uskupení stála, je třeba být pokorný a politicky chytrý. Stejně tak bylo třeba omezit vliv vlastních bratrů, kteří byli při současném nastavení právního systému dědici knížectví. Což Vratislav logicky nechtěl. Bylo třeba, aby dědické právo přešlo na jeho děti. Ke svému štěstí byl poměrně plodný, a tak stihl nasekat šest dětí, přičemž platí, že děti jsou základním kamenem diplomacie.

Během patnácti let zvládl provázat Přemyslovce s většími i menšími šlechtickými rody v Evropě. Co víc, svého budoucího syna Břetislava, který byl vyučován Vratislavovým vrchním velitelem Otou, oženil s dcerou císaře Jindřicha. To mu vyneslo velkou prestiž a nemalé spojenecké výhody. Právě prestiž, narůstající společně se sňatky s významnějšími šlechtici, otevřela v roce 1088 cestu ke vzniku Českého království. Tehdy Vratislav provedl první a významnou politickou chybu. Změnil dědické právo, takže byly části země rovnoměrně rozděleny mezi jeho potomky. Nehrozilo tak, že se dědicem stane jeden z jeho bratrů, ale...

Šlechtěte si své šlechtice

Ano, v Crusader Kings II je klíčová vaše rodová linie. Hrajete do té doby, dokud nevymře. Což se může stát dříve, než by vám bylo milé. Stávají se totiž nehody, světem krouží nemoci, války a samozřejmě také vrazi. Máte šanci, byť s velkými překážkami, měnit dědické právo v zemi, ale je třeba opravdu hodně přemýšlet, jaké bude mít vaše rozhodnutí následky.

To ostatně platí u všeho. Jako vládce můžete domlouvat manželské svazky, hlavně u dětí. To, co zpočátku vypadá jako celkem nadbytečná zábava, vám může celkem rychle vrazit nůž do zad. Nejen že proti sobě jednotlivé postavy intrikují a nemají problém nechat zabít potomka svého soka, pokud z toho kápne nějaký ten titul. Jsou také schopni velmi účinně uzavírat spojenectví, zvláště pokud vy máte něco, co oni ne – a to i přes to, že jsou to příbuzní. Takže jsem vesele uzavíral sňatky ostatních Přemyslovců a vytvořil tak síť odbojných šlechticů spojených pokrevně i politicky.

Vratislavův záměr se dostal do problémů ve dvou okamžicích. Ten první přišel ve chvíli, kdy zjistil, že jeho designovaný dědic Břetislav je natolik zbožný, až to škodí jeho plodnosti, a následně se "rozvěřila" i jeho žena, takže za šest let manželství stihli zplodit jedno jediné dítě, Vaňka.

Druhým problémem byla předčasná smrt Břetislava ve věku 26 let. Dědictví přešlo na Vaňka, a pokud by se mu něco stalo, Vratislav cítil, že by to znamenalo konec hry. Navíc měl teď budoucí král, který sotva odrůstal plenkám, na krku spoustu strýčků, kteří měli původně pomáhat svému, nyní mrtvému, bratrovi. A jeden z nich, který si vzal agresivní političku, vévodkyni míšeňskou, vznesl první nárok na vévodství plzeňské, což by pro dynamicky se rozvíjející ekonomiku Čech byla krutá rána.

zdroj: Archiv

Boje o území se vedou v Crusader Kings II primárně skrze vznesení nároku na území. Pokud jste tento nárok rovnou nezdědili, je na vašem diplomatovi, aby šel na území a tam začal politicky vytvářet nárok na dané území. Ano, máte vrchního diplomata, zvěda, vojevůdce, no prostě radu, která vám pomáhá zajišťovat chod státu. Tituly s tím spojené samozřejmě produkují další body do politické hry, takže je třeba přemýšlet, zda se vyplatí dát na daný post toho nejschopnějšího nebo toho, u něhož potřebujete získat přízeň. Mít na svém území rebelantského šlechtice ze silného území není žádná legrace, protože války jsou pekelně nákladná záležitost.

Nárok na Plzeň dal vzniknout plzeňské válce. Vévodkyně byla sice schopná diplomatka, ale neodhadla, že napadla stát, který je na vrcholu ekonomického růstu. Takže zatímco se sbíraly zemské rezervy a vojska leníků, míšeňská vojska oblehla Plzeň, Litoměřice a Prahu. Na což Vratislav, který byl v té době pětapadesátiletým velitelem sil Svaté říše římské, zareagoval jediným logickým tahem. Najal třítisícovou žoldnéřskou kumpanii Rogerových Švýcarů, což byla síla, jíž malé síly vévodství nemohly čelit.

Míšeň povolala do boje tři spojence, všechno silná vévodství, jenže to už byla zorganizována zemská armáda. I tak se plzeňská válka protáhla na sedm let, během nichž došlo i k obležení Míšně a totálnímu rozdrcení všech opozičních sil. Nicméně v předposlední rok války Vratislav zemřel a v čele státu se ocitl osmiletý Vaněk.

Upgrade mnohokrát viděného

Crusader Kings II naplňuje klasický formát her od Paradoxu. Ten se samozřejmě vyvíjí a dá se říci, že nyní hra silně připomíná nedávné Sengoku – jenže je mnohem odladěnější z hlediska systému a mnohem, mnohem trvanlivější. Ve hře fungují tři klíčové hodnoty: a) prestiž, definující vládcovu popularitu ve světě; b) zbožnost, která reflektuje jeho...nu, zbožnost; c) samozřejmě finance. A všechny tři potřebujete k mocenské i ekonomické expanzi.

Za mnohé akce platíte tím či oním a různé události vás to či ono stojí. Jde o to dobře zvládnout jejich management, přičemž se vám do toho ještě motají vztahy s postavami a vztahy navzájem. Celkově je ale celá tahle „simácká“ a diplomatická část velmi dobře zpracována a velmi rychle vás ten management pohltí.

O trochu méně mě už potěšilo, že zůstal zachován systém bojů a armád. Ten stále považuji za nejslabší prvek strategií od Paradoxu. Zde sice jsou různé druhy jednotek a v bitvě funguje rozdělení na střed a dvě křídla, ale ve výsledku stále platí, že primárně záleží na číslech. Jednotky navíc stále prchají, jak to jde, takže velmi často naháníte pár set zlomených vojáčků velkou armádou po půlce mapy, jelikož nechcete, aby vám utekli na vaše území a náhodou nezačali obléhání. Naštěstí platí, že války jsou pekelně drahé a prim tu hraje hlavně ta politika. V další hře bych se ale nebránil kompletnímu předělání tohoto systému, aniž by to ale znamenalo kopírování série Total War.

zdroj: Archiv

O Vaňkovi by jeho protivníci mohli říci, že je krutý. Kdyby nějací zbyli. Chlapec, který vyrostl uprostřed války, měl poměrně nekompromisní přístup k vládnutí. Díky dědickému právu měl faktickou moc nad torzem svého království, čehož využil. V šestnácti se rozhodl odebrat první titul svému strýci Boleslavovi, který si budoval v Olomouci příliš silnou základnu. Ten tuto potupu odmítl a vytáhl proti synovci do boje. A aby toho nebylo málo, přidali se k němu další tři strýcové ze zbytku Moravy.

Za to všechno mohl systém dědictví, který zavedl Vratislav. Nutno říci, že se Vaněk skoro zruinoval, když najal rovnou dvě žoldnéřské kumpanie, aby se s rebely vypořádal. Boleslava ale rozdrtil a donutil jej vzdát se titulu. Poté přitáhl k Brnu a to samé donutil udělat dalšího strýce (protože tím, že se přidali k rebelii dali záminku k vyhlášení války...a koukat na šest tisíc žoldáků za branami nechce nikdo). Nicméně déle už nemohl žoldnéře udržovat a přišel čas na špinavou hru.

Bez ohledu na veřejné mínění, které se s každým krokem zhoršovalo, začal čistky politických oponentů. Dva bratrance nechal bez důvodu zavřít ve vězení, kde je nechal hnít deset let a poté je popravil. Předtím ovšem nechal povraždit jejich děti (protože děti nízkých šlechticů se vraždí lehce), takže dědické právo opět spadlo na bedra lenního pána. Nakonec bylo celé území království pod jeho kontrolou a většina království jej nenáviděla. Ale bylo mu teprve pětadvacet let a měl dost času na chlácholení.

Občas je to na palici

Při všech činech musíte přemýšlet a kalkulovat. Velmi rychle se z vás stane cynická bestie, která přemýšlí, jak situaci využít co nejlépe, ale to už nějak k obrazu této doby patří. Budete vraždit malé děti, protože se to hodí. Budete zavírat ženy do vězení, aby neplodily potomky. Budete nutit ambiciozní muže ke sňatkům s ženami za zenitem, aby neplodili potomky. Možní i zabijete svou manželku...či manžela, pokud změníte dědické právo.

Masakry, které jsou s Vaňkem spojeny byly vpravdě přemyslovské. Vše lze kompenzovat pořádáním turnajů, hostin apod., ale počítejte s tím, že koho jste naštvali moc, ten nepřijede. Musíte budovat prestiž a celou záležitost nechat vyhnít. A pozor, když budete volit novou ženu pro krále (Vaňka), protože ta předešlá zemřela (nejspíše ji nechala zapíchnout má milenka), nepřeklikněte se jako já.

Je zde totiž jeden křesťanský etiopský stát, a když vám vyskočí na seznamu vhodných manželek... Prostě řekněme, že místo braniborské šlechtičny skončil Vaněk s etiopskou lesbičkou, která jej nenáviděla od prvního okamžiku a chtěla pro změnu zabít dva jeho nemanželské syny. Protože potomků není nikdy dost, že?

Nyní je Vaňkovi padesát a všichni poddaní jej milují. Ano, vypadá trochu zvláštně, že tři princové Českého království jsou mulati, ale to jsou ty nevypočitatelné zákruty života. Navíc, když už mu etiopská manželka začala přerůstat přes hlavu, spikl se s třemi dalšími šlechtici a nechal ji zavraždit. Takže zplodil další dvě děti se svými milenkami a dalších pět se skromnou skotskou princeznou, která nemá šanci na nástupnictví.

Jeho stát ekonomicky vzrůstá a Vaněk buduje nová města. Dokonce i v Míšeňsku, které během tříleté války dobyl a kde nechal popravit svou tetu, strýce a zavraždit jejich děti... ale o tom se nikdo nedozvěděl. Stal se i maršálem Svaté říše římské, vedl obléhání Janova, kde se objevili kacíři. A když mu jeden z biskupů nabídl možnost představit katarskou herezi jako pravou víru, nechal jej zamknout do hodně hluboké kobky. Nepotřeboval křížovou výpravu proti Čechám. Jen jedna věc před ním stála, trůn císaře, ale to už bude spíše úkol pro jeho syna. I když, kdyby se dokázal zbavit pouhých dvou mužů, byl by dalším v následnictví titulu.

Vaše pravidelná dávka historických emocí

Na Crusader Kings II je vynikající, že vám skutečně propůjčuje možnost prožívat ony dějinné zvraty jak na nejmenší úrovni malých rodů, tak v rovině celoevropské. Prostor pro seberealizaci je tu skutečně obrovský, i když platí, že chvíli budete do hry pronikat a učit se její principy. Smiřte se s tím, že budete muset zamířit i na fóra hry, protože občas je řešení situace ukryto tam, kde byste jej nečekali. Osobně jsem ocenil obrovské množství detailů, na kterých záleželo. Je důležité, koho necháte vychovávat dané dítě, protože po něm bude přebírat statistiky i kulturu. Můžete si tak z nižší šlechty předem vytvořit elitní poradní radu.

Stejně tak na vás klade hra velké nároky, co se týče celkové organizace a orientace ve vzájemných vztazích. Oproti jiným dílům se mi hlavně líbil fakt, že si spoustu zábavy užijete už jako člen menší dynastie a stejně tak si můžete užít i jako poslední z posledních. Hra nabízí výzvy na každém kroku, na každé úrovni. Samozřejmě, potřebujete i dost představivosti, aby se před vámi to historické drama rozehrálo. A ano, i přes vysokou míru detailu tu najdete nějaké ty chyby. Ty ale považuji za poměrně podružné, vzhledem k obrovskému záběru hry.

Islám asi až příště

Trochu mě mrzelo, že nemůžu hrát za muslimské státy, ale věřím, že v tomto ohledu se budou tvůrci realizovat v rámci DLC. Navíc, je to i logické, protože by hra za muslimy vyžadovala zcela jiný systém. Kupříkladu zde hraje roli papežský stolec a váš vztah s ním. Muslimové nemají jeden sjednocený imamát.

Raději proto uvidím propracované DLC, které dobře vystihne specifika politiky těchto států, namísto aby vytvořilo nelogický, zrcadlový obraz křesťanských (a kacířských) států. Původně jsem chtěl hře vytýkat i přesílenost Svaté říše římské, ale poslední patch ji solidně oslabil díky velkému riziku revolt. Možná bych ještě o stupínek ubral, ale to už poznáte sami.

Crusader Kings II mě opravdu překvapila, už jen tím, že za poslední půlrok jsem hrál asi čtyři strategie od Paradoxu a čekal jsem, že budu přesycen tím samým systémem. Nestalo se tak. Hra mě zcela pohltila. Poprvé jsem ji zapnul s tím, že ji zkusím a vypnul jsem ji po šesti hodinách, což je pro mě poměrně výjimečná věc. Pokud tedy máte rádi historii, netrváte na realistických válkách a nebojíte se výzvy, asi není co řešit.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Propracovaná středověká strategie nečekaně vylepšuje klasický systém her od Paradoxu a nabízí strhující a pohlcující zážitek z nekompromisní politiky, potažmo života středověkého evropského šlechtice od 11. do 15. století. Nezáleží na tom, v jakém měřítku budete svou dynastii budovat, pořád budete mít před sebou cíle, o které budete chtít bojovat. V Crusader Kings II máte jedinečnou šanci přetvořit historii, nepropásněte ji.

Nejnovější články