Day of the Tentacle považuje řada hráčů za skutečný začátek adventurové tvorby Tima Schafera během jeho působení v LucasArts. Poté, co se podílel na Monkey Island, a ještě před tím, než vypustil Full Throttle a Grim Fandango, dostal mladý autor za úkol navázat na rodinný klenot Maniac Mansion (1987) od Rona Gilberta. Gilbert sám se chtěl věnovat jiným projektům, DoTT Schaferovi přenechal a jen mezi řečí nahodil, že by bylo fajn pracovat v příběhu s cestováním časem. Schafer se úkolu nezalekl. Společně s Davem Grossmanem vystavěl příběh ve třech časových rovinách, které provázal vtipnými dialogy, humornými situacemi a gagy – zkrátka vytvořil třeskutou herní komedii.

Historie, jak se nestala

Kde jinde dáte Georgi Washingtonovi do pusy výbušný doutník? Kde jinde vyhraje mumie se špagetami místo vlasů miss lidské krásy? Kde jinde si zahrajete Maniac Mansion na počítači umístěném v pokračování? Kde jinde hluboce zamrazíte křečka v mrazáku, aby přežil cestu časem? A vlastně: Kde jinde se cestuje časem v... přenosných toaletách? Day of the Teantacle tohle všechno má – a mnohem více.

Každá časová rovina se odehrává v jednom a tom samém domě. V minulosti zde Washington, Jefferson a Hancock sepisují americkou Ústavu (zatímco Benjamin Franklin venku pouští draka). V současnosti obývá dům geniální, leč notně zadlužený a maniakální doktor Edison (společně s celou svojí ujetou rodinkou z Maniac Mansion). A konečně v budoucnosti je dům přetvořen na velín tentakláků, kteří otročí lidi a dobývají svět. Všechny tři lokace jsou provázány časem. Co uděláte v 18. století se promítne skrz historii až do století dvaadvacátého, tím pádem například můžete změnit podobu americké vlajky nebo naházet do sušičky tolik drobáků, že bude sušit dvě stě let.

zdroj: Archiv

Mozek nezabolí 

Nebojte se však, že by na nováčka čekala série hlavolamů, které se dají vyřešit jen s mozkem adventurového veterána. Ono mytí přivolávající bouřku je jednou z několika mála zásekových situací, zatímco řešení dalších hádanek vyplývá z logiky situací a dost často k nim vedou nápovědy v obrazu nebo v komentáři hlavních postav. Day of the Tentacle totiž není hardcore adventura.

Už v době svého vydání měla kvalitou provedení oslovit mainstream a přitáhnout tak k adventurám co nejvíce lidí. Hádanky tu tudíž lemují cestu příběhu, nenásilně ho posunují kupředu, a i když budete zkoušet vše na vše, tak vás namísto frustrace pobaví další z mnoha vtipných hlášek. Těch je v Day of the Tentacle snad nekonečně. A ano – uslyšíte. Hra byla první adventurou svého vydavatele s plným dabingem.

Animák na druhou

Kdo si při popisu vzpomene na trilogii Návratů do budoucnosti, bude na správné stopě. Stejně jako filmy je tu cestování časem především příležitost pro stavění vtipných situací a dialogů, které podtrhuje výbornými animacemi jako z komiksu nebo animovaného filmu. Už ve své době vypadala hra vizuálně atraktivně, možná nejlépe z tehdejší produkce LucasArts.

Více jak 20 let stará komiksová stylizace funguje i dnes, ale Tim Schafer a jeho lidé usoudili, že rozlišení 320x200 jí je malé. A protože už remasterovali Grim Fandango, rozhodli se pro překopání DoTT. Získat příslušná práva bylo poměrně náročné. Nebýt manažerů Disney, kteří mají na hru dobré vzpomínky, zřejmě by remaster nikdy nevznikl. Mimochodem, byl by to už druhý remaster, který by nebyl. Podle všeho před několika lety dokončovala singapurská pobočka LucasArts vlastní pseudo-3D verzi DoTT. Koupě LucasArts společností Disney pak práce překazila. Možná je to dobře a remaster přišel od těch lidí, kteří vdechli život původní hře.

zdroj: tisková zpráva   zdroj: tisková zpráva

Vlevo původní, vpravo remaster verze

Remaster, nebo ne? 

Vzhledem k tomu, že původní hra neměla žádné chyby, které by bránily v dohrání, nebylo na její hratelnosti místo k dolaďování. Toho se dočkala prostředí, která podle původních nákresů vytvořil tým výtvarníků s konzultací od původního autora Petera Chana. Až na několik nesrovnalostí, kterých si všimne jen fanoušek, přináší vysoké rozlišení DoTT do 21. století s tím, že nepůsobí jako nadbytečné retro.

Oproti tomu animace už z letitosti podezírat budete. Pro dodržení respektu k době, kdy hra vyšla, jsou správně trhané a místy až neohrabané, protože se skládají z minima animačních políček. Není to ovšem na škodu – i v současných animovaných filmech nebo hrách se vynechávají políčka pro zrychlení pohybu nebo zdůraznění akce v okamžiku.

Ovládání 21. století 

Pakliže budete remaster hrát z nostalgie, největší změnu pocítíte v ovládání. Namísto pro engine SCUMM typické spodní lišty s příkazy a inventářem dostanete moderní interaktivní kurzor podobný tomu z Broken Age. Není to úplně špatné, ale není to ani ono. Hra je naštěstí připravena pro všechny.

Podobně jako v remasterech Monkey Island nebo Grim Fandango lze stiskem tlačítka přepnout do původního „rozlišení“ a ovládání, kde už se budete cítit jako doma. Dokonce můžete SCUMMu podobné ovládání zapnout v moderní podobě. Jestli k nostalgikům nepatříte, tak se ničím netrapte: Day of the Tentacle vás bude bavit hned i na podruhé.

zdroj: tisková zpráva   zdroj: tisková zpráva

Vlevo původní, vpravo remaster verze

Informace! 

Proč podruhé? Protože při druhém rozehrání máte morální povinnost pustit si komentář Tima Schafera, Davea Grossmana, Petera Chana, Clinta Bajakiana a Petera McConnella (skladatelé). Pánové komentují scény a popisují okolnosti jejich vzniku i genezi hádanek. Zmiňují to, co se do hry nedostalo, potažmo jakým způsobem vznikala hudba a celkově nazvučení. Pakliže nevládnete plynulým odposlechem z angličtiny, jsou připraveny komentářové titulky.

Pro mě osobně – a počítám, že pro všechny pamětníky – je komentář největším důvodem, proč si remaster pořídit, hned za „konečně to jde spustit na Windows bez problémů.“ Je to i kvůli tomu, že Schafer byl na informace ohledně vývoje DoTT v uplynulých letech skoupý a nyní se dozvíme šťavnatější popis prostředí, ve kterém hra vznikala. Na Skywalker Ranch, v budovách herních vývojářů, kteří občas říkali, že LucasArts a psychiatrická léčebna jsou jedinými místy, kde se cítí jako mezi svými.

Věčně mladá 

Day of the Tentacle v remasterované podobně je chvályhodný počin. Zatímco jiné adventury neumí uniknout ze svého času a dnes jsou buď úsměvné nebo rovnou nehratelné, DoTT přestála cestu časem bez poskvrny. Její humor, grafika a hratelnost jsou nadčasové. Skoro jako by tehdy Schaferovi pomáhal někdo z budoucnosti, kdo věděl, jak skvělá adventura Day of the Tentacle bude. Ale to je vlastně časový paradox, že? Tak to rychle pryč. A koukejte si zahrát Day of the Tentacle!