Myšlenka téměř pokrevního spojení dvou formátů je z marketingového hlediska chytrá a občas funguje. Pro úspěch podobného projektu je však velmi důležité a snad i podstatné, aby se stal kultovním z popudu komunity. Když takový kult vznikne pěkně od spodu, bez podpory marketingových stratégů, pak můžeme čekat, že bude žít dlouho a bude se mu dařit.
U Defiance je od samotného počátku jasné, že uměle vytvořené spojení je především výsledkem marketingového uvažování. Není na tom samozřejmě nic špatného, a nelze na to konto Defiance odepisovat. Ostatně, pokud by se tento, stále ještě mladý, přírůstek do rodiny akčních online titulů měl hodnotit především podle odlišnosti a originality, pak by Deafiance vítězila na všech frontách. Možná to však mnohem více ukazuje na zoufalou realitu tohoto byznysu, který prostě jen rád sází na osvědčené postupy, a cokoli nad jejich rámec nám tudíž připadá zvláštní a originální. V tom případě je ale třeba rozseknout, nakolik je Defiance jen bublina, a nakolik projekt, který v plné míře obstojí sám o sobě.
Seriál nebo hra? Nejlépe oboje
Opravdu netuším, co bylo dřív. Jestli záměr natočit seriál, nebo snaha udělat hru. A už vůbec nemám ponětí, proč se zainteresované strany rozhodly oba formáty spojit do jednoho celku. Výsledek na obou stranách fronty je ovšem překvapující a stojí minimálně za chvilkovou pozornost. Názor na hru jako takovou jsem vlastně změnil názor až poté, co jsem zhlédnul několik dílů první sezóny televizního seriálu. Ne že by na mě natolik zapůsobilo ono slibované propojení, ale najednou jsem tomu chaotickému pobíhání lidí v online střílečce začal víc věřit. V tomto ohledu je podpora televizního seriálu velkým posílením značky.
Defiance se tím odlišuje od řady ostatních online stříleček a navzdory umělosti a nevěrohodnosti světa plného postapo a sci-fi klišé jako celek funguje. Přes všechny výtky k projektu jako takovému lze tedy říci, že seriál nabídne divákovi/hráči základní povědomí o univerzu a představí mu stav světa, v němž se bude pohybovat. V okamžiku, kdy se pak našinec převlékne do role hráče, je s tímto světem již seznámen. Rozumí nástrahám a záludnostem, které mu v případě neznalosti seriálu mohou unikat - připadá si více doma, nechá se snadněji vtáhnout do dění.
Samozřejmě to ale vyvolává otázku, jestli hra samotná obstojí bez seriálu, nebo jeho prožívání ovlivňuje stejně pozitivně, jako seriál zážitek ze hry. Odpověď je však jednoduchá – pokud do Defiance vlétnete rovnou s gamepadem bez znalosti seriálu, dostaví se velmi rychle pocit, že to zkrátka není ono.
MMO trochu jinak i stejně
Defiance se na první pohled tváří jako propracovanější druh onlineovky, což neodpovídá skutečnosti. Sci-fi nástavba je zde klišovitá až běda, ale funguje a baví. Svět, jak jej známe, je dávno pryč. Země byla dlouhá léta ve válce s mimozemskými civilizacemi, aby se nakonec bojovalo proti Votanům a vesmírným příšerám, které se snaží kolonizovat naší planetu.
Seriál nabízí celkem sexy příběh, napětí, trochu akce, ale také romantiku. Hra většinu z toho ignoruje a stojí především na bojových kampaních, potažmo na sdílení společného válečného prostoru za účelem splnění mise. Rozhodně však nelze mluvit o stereotypním zabíjení nepřátel, i když právě pojetí boje v 3rd person pohledu působí při všem tom intenzívním střílení a pobíhání poněkud odtažitě.
Hra začíná tím nejobyčejnějším a nejnutnějším - probuzením postavy k životu. Tvorba vašeho alter ega není nijak složitá. Vyberete si stranu, za kterou chcete hrát (lidé vs. irathienti) a následně volíte jeden ze čtyř charakterů, kde vlastně říkáte, jakým směrem se chcete ve hře vyvíjet a v boji specializovat. Nejde o nic objevně nového, ale funguje to. Jen pozorně nastudujte, co nabízená povolání umí – počáteční rozhodnutí samozřejmě ovlivní styl boje a dostupné zbraně.
Právě souboje jsou hlavní devízou Defiance. Jakmile se ponoříte do prvních šarvátek, zjistíte velmi rychle, že hra má spád a dokáže udržet vaši pozornost navzdory tuctové grafice. S množstvím splněných misí roste i chuť po něčem složitějším a Defiance teprve zde začíná nabízet v plné polní svá největší lákadla.
Vydařené mise
Nabídka misí, úkolů či chcete-li kampaní, je solidní. Bojujete sami, ve více hráčích v kooperaci nebo se prostě přidáte k právě probíhající bitvě. Někdy jdete za vyšším cílem v rámci série na sebe navazujících misí, jindy jen na potkání zabíjíte, protože musíte. Svět je pořád plochý a plný sci-fi klišé, ale když si zvyknete na ovládání (platí zejména pro konzolové verze), budete si v bitvách brzy připadat jako ryby ve vodě. Souboje s finálními bossy na konci delší série úkolů jsou hektické a patří k tomu nejlepšímu, co lze v Defiance zažít.
Svět po velké invazi je v pojetí vývojářů z Trionu umístěn zatím pouze do San Franciska a přilehlého okolí. Narazíte i na skutečné lokality, ale vždy budou do značné míry zničené a napojení na realitu tak spíše nefunguje. Podstatné ale je, že herní plocha je malá a sevřená jen zdánlivě - velmi rychle pochopíte, proč jsou ve hře k dispozici dopravní prostředky, které lze v případě nutnosti magicky vykouzlit a využít k přesunu.
Defiance? Proč ne!
Stejně jako v jiných akčních hrách se i v Defiance míra zábavy odvíjí od toho, na jaký typ mise zrovna narazíte. Obecně však platí, že Defiance není jen o prostém přebíhání sem a tam a střílení do všeho, co se jen hne. Zejména v kooperativních a týmových misích si v soubojích užijete dostatečné množství taktizování a strategie – pokud o to stojíte.
Nad tento ráme už ale Defiance nepřináší nic, s čím byste automaticky nepočítali. Sbíráním všelijakých achivementů se posouváte na stupnici virtuální prestiže, kterou utratíte za kontinuální vylepšování vzhledu vašeho geroje. Čím úchylněji vypadáte a odkláníte se od zaběhnutých modelů pobíhajících kolem vás, tím více jste cool a okolí ví, že jste v Defiance jako doma.
Vylepšování zbraní i vzhledu postavy, dostupnost dopravních prostředků, zábavná akce a v pozadí tohoto všeho zajímavý televizní seriál - to všechno jsou argumenty, které našeptávají „pojď do toho“. Na druhou stranu je tu ale právě ona nutná provázanost se seriálem, bez které Defiance působí jako solidní, ale ničím výjimečná online střílečka, která se časem nedokáže ubránit stereotypu. Hra od Trionu není špatná, pobaví a nějakou dobu vydrží. Není to vůbec málo, ale v oblasti placených i neplacených online stříleček existuje hned několik zajímavějších variant (PlanetSide 2 a spol.).
