Dog Sled Saga - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Dog Sled Saga - recenze

23. 10. 2016 11:30 | Recenze | autor: Pavel Dobrovský |

Svět má řadu problémů a chyb. Třeba tragický nedostatek dostihových her s psími spřeženími. Jen se přiznejte, že v hloubi duše vás vždy pálila touha po pořádné hafající zábavě na sněhu. Ne? Ale no tak. Tady jste mezi svými. Řekněte to nahlas. Uleví se vám. Aby to bylo jednodušší, zkusíme to všichni společně, ano? Tři, dva, jedna... Bez simulace mašérství není můj život kompletní! To je úleva, že? A dvojnásobná, až zjistíte, že Dog Sled Saga od studia Trichotomy není vůbec špatná hra, právě naopak. 

Dog Sled Saga přináší za peníze z Kickstarteru sníh, saně a psy. Malamuti, huskyové i bernardýni tu vítají každého začínajícího mašéra bujarým štěkotem. Když zrovna netáhnou saně, zírají na páníčka, který připravuje půdu pro další závody a výcvik. Ať to zní jakkoliv bizarně, Dog Sled Saga je zcela pochopitelným sportovním manažerem a spoustu věcí dělá zajímavě a neotřele.

Konec laciné zábavy

Prvním překvapením pro mě bylo páteřní závodění psích spřežení. Oproti očekávání ho tvůrci nepojali ve stylu povrchní arkády, QTE nebo naopak detailní simulace obtěžkané tabulkami. Namísto toho dostanete do rukou hravou arkádovou interpretaci tématu, která plně respektuje skutečný sport.

Vítězství v závodech proto závisí na rychlosti, která se ale nezvyšuje rytmickým ťukáním do kláces. Odvíjí se od rozmotávání vodících lan, házení ňumíků vyčerpaným psům a podpory jejich výkonnosti správným zařazením do sestavy a tréninkem.

Pozor na větve! 

Za zvýraznění stojí přístup k ovládání. Je totiž minimalistické, ale nikoliv omezené. Vystačíte si jen s myší - klikání a tahání plně odpovídá akcím, které provádíte. Zní to komplikovaně, ale ve skutečnosti jde o to, že způsob jakým něco ovládáte, navozuje pocit prováděné činnosti. Třeba pamlsky házíte dopředu ve stylu Angry Birds, šňůry udržujete napnuté poháněním jednotlivých psů (nestačí klikat, ale je nutné hafana přetahovat) a do toho musíte dávat pozor, aby ňumíci neuvázly ve větvích stromů nebo spřežení nenarazilo do kamene.

Vzhledem k počtu akcí je obdivuhodné, jak vývojáři dokázali vše odladit tak, až vznikl dynamický celek, ve kterém vám nikdo nehází klacky pod nohy. Závodění se kvůli tomu stává radostí. A ta pokračuje, když se po prvních vítězstvích přihlásí sponzoři (poskytují drobné bonusy), přestoupíte do vyšší ligy nebo si koupíte nového psa a pojmenujete ho třeba Bílý tesák.

zdroj: Archiv

Smečka okovů zbavená

Moje herní alter ego se jmenuje pan Jitrnička a šéfuje partě pěti psů. Protože na fotkách ze Šediváčkova longu v Orlických horách jsem viděl, že se závodní týmy obvykle skládají z jedné rasy (buď aljašský malamut, nebo sibiřský husky), založil jsem N.O.S.: Novou a Osvobozenou Smečku. Jejími členy jsou bernardýn, dva labradoři, samojed a malamut. Videohry vám prostě dávají tlapky.

Ke konci hry jsem na vůdčí pozici umístil miniaturního knírače Žeryka, aby byla legrace. A legrace to opravdu byla. V prudkém větru se na malého psa špatně cílí dobrůtky a knírač trpěl depresemi z toho, jak to kolektivu kazí. Nakonec se ale krátkými nožičkami odrazil ode dna, začal stoupat po závodním žebříčku a v současnosti jde o turboknírače, před kterým se klepou všichni konkurenti. Jak je zřejmé, každý pes v Dog Sled Saga má jinou výkonnost a statistiky, které se časem vylepšují, stejně jako vztahy s ostatními psy.

Chcete mě?

Komplexita péče o psy nezasahuje na území simulací jako Nintendogs nebo Domestic Dog Simulator (případně Dog's Life), nicméně trénink a posilování sebevědomí vašich psích svěřenců tu není pro nic za nic. Skrz závodění získáváte lepší představu o jednotlivých psech a jejich preferovaném umístění v týmu (vpředu, vzadu nebo uprostřed, nápomocná infografika zde).

Podle úspěšnosti v závodech se posilují speciální schopnosti a rostou z nich šampióni, které ve finále můžete připouštět – a samozřejmě ve stylu vlčák na kníračku. Výsledkem je štěně, ve kterém se kombinují vlastnosti obou rodičů (přebírá rasu jednoho z rodičů, zapomeňte na vlkožeryky). Už tedy nemusíte kupovat psy za drahé peníze, ale můžete si udělat množírnu. A je to radost (na rozdíl od množíren skutečných). Jakmile „přečtete“ každého psa, víte jak je kombinovat a tunit si tak psí spřežení.

Stále to samé

Problémy přicházejí pomalu, ale nejsou zanedbatelné. Hra vás neustálou nutností platit zvyšující se poplatky za ligové členství tlačí do závodů, ale ty se nemění. Ano, je v nich víc překážek, ale odehrávají se v několika stejných prostředích, se stejnou hudbou a buď ve dne, nebo v noci (nezávisle na tom je ale vždy první NPC závodník v zeleném svetru!). Jediným rozptýlením je počet psů ve spřežení.

Jakmile tedy hafani zvládnou všechny triky závodního řemesla a vy dokážete ňumíky házet nelítostně přesně do jejich tlam, přestává to být zábava. Propracovaná mechanika riskování, která vás drží při závodech ze začátku, neprochází vývojem a mašeřina upadá do nudné roboty. Na první pohled sebejistý titul ztrácí ke konci stabilitu a neví, kam se má hnát dál.

Trekování zakázáno

Zatímco po většinu hry je motivací touha zvítězit, v závěru se vše vytrácí. Končí příběh o rivalitě dvou mašérů i povídání o legendárním tažném psovi jménem Aurora. Závody pozornost neudrží, stejně jako vymetání kotců. Namísto jasné tečky za celým tím naším hafacím příběhem vidíme tři tečky. Nikoliv takové, které vyvolávají zamyšlení a ponoukají představivost, ale takové rozpačité, které neví, jestli na ně něco naváže. A mohlo by!

Ve hře měl být podle kickstarterové kampaně k dispozici survival režim Trek, ve kterém by namísto závodění byl přechod zamrzlých pustin. Ale nic takového jsem v možnostech hry nenašel. Při tom by se trekování dalo skvěle provázat s koncem závodní kariéry, kdy pan Jitrnička dosáhne všeho, čeho chce, a odchází s N.O.S. hluboko do kanadských lesů - žít naplno. To by byla psina!

zdroj: Vlastní

Zábava do kapsy

Možná, že se tam jednou dostaneme. Studio Trichotomy pracuje na updatech, které vylepšují verzi pro Windows i mobilní platformy Android a iOS. Přinášejí celkem zásadní vylepšení, ale i kosmetické věci (nově je možné psiska drbat, hurá!). A u toho se ještě zastavíme. Několik hodin jsem odehrál i na mobilu, a krom zmatečného ukládání dat do cloudu (prostě to nezapínejte) jsem měl pocit plnohodnotného zážitku i po dosažení poslední ligy.

Krátké závody totiž vyhovují filozofii „zahraju si v autobuse nebo v čekárně“. Proto, jestli hrajete na mobilu, nezavrhujte na něm Dog Sled Saga. Ovládání je stejné jako ve verzi pro Windows, ani jedna platforma ale nemá v tomto ohledu nedostatky. Snad jen v PC verzi by bylo fajn používat pravé tlačítko myši pro krok zpět v rámci menu.

Haf do toho!

Jestli vás bude Dog Sled Saga bavit, nezáleží jen na vašem vztahu ke psům a pixelům, případně na tom, jak fanatickým jste čtenářem časopisů Psí svět a Psí kusy (to skutečně vychází). Záleží na tom, jestli jste ochotní prozkoumat prostředí nápaditého simulátoru neobvyklého sportu. Hratelnost je solidní až do závěrečné fáze, kde ztrácí dech, ale tím nekazí celkový dojem z dobře navržené a promyšlené zábavy.

Verdikt:

Neobvyklé téma, neobvyklá hra. Promyšlený, ale zároveň přístupný simulátor ukazuje, jak zábavně navléknout herní mechaniky na závody psích spřežení.

Nejnovější články