Aby bylo jasno - Dragon's Dogma: Dark Arisen není samostatný datadisk. Je to původní hra, DLC a dodatečný obsah Bitterblack Island (plus disk s HD texturami, po jejichž nainstalování hra vypadá stejně, ale nahrává se rychleji, haleluja!) v jednom balíku. S ohledem na cenu Dark Arisen si musí vlastníci původního Dragon's Dogma klást otázku, zda jim za tohle všechno koupě datadisku stojí. Kdo původní hru nemá, nemusí nic takového řešit - dostane skvělý původní obsah a k tomu všechny bonusy navíc.
Dragon's Dogma považuji za jednu z nejlepších her uplynulého roku, ne-li rovnou nejlepší. Vynikající systém lovu potvor a profilace vlastní postavy skvěle doplňuje systém pawnů, kdy si jednoho hýčkáte a další najímáte od ostatních hráčů. Nebudu zde ale opakovat fakta o původní hře - najdete je v recenzi Dragon's Dogma.
Mým úkolem je zhodnotit samotný přídavek Dark Arisen, což se projevilo i na hodnocení, které patří jen a jen ostrovu Bitterblack a novinkám ve hře. Nehodnotím původní Dragon's Dogma, kterému bych bez váhání vpálil devítku a snažil se prosadit hodnocení 9,5.
Jablko spadlo dál od stromu
Jak už vám došlo z uděleného hodnocení, s Bitterblack Island to není ani zdaleka tak slavné, jako s původní hrou. Ano, jde o velmi dobrý přídavek, ale kvůli některým vlastnostem Dragon's Dogma v něm vyskakují skvrnky na kráse, které nemohu přejít. Neznamená to, že by snad milovníci původní hry neměli o Dark Arisen uvažovat, ale jednoduše - kouzlo hry není stejné.
K příběhu nemám a nemůžu mít větších výhrad, protože Dragon's Dogma považuju za simulátor hrdinské partičky, ve které si příběhy tvoříte sami a okecávka s drakem a Arisenem na pozadí je spíše formalitou. Zápletka dobře táhla hru určitým směrem, ale moc vás neotravovala a neodtahovala od toho, co si budete pamatovat nejvíce - spektakulárních bojů, taktizování a někdy až zaklínačských příprav na některé tuhé nepřátele. Vůbec tedy nevadí, že Dark Arisen disponuje jen zcela standardním minipříběhem a nepokouší se o žádného Shakespeara.
Začátečníkům vstup nezakázán, ale nedoporučen
Nevadí ani pořádný skok v obtížnosti mezi původní hrou a datadiskem. K duchu hry patří, že se na Bitterblack Island můžete vydat, kdy chcete. Pokud ale nebudete mít dostatečný level, poznáte to na mrtvolách svých pawnů a své postavy. Po několika zoufalých pokusech „tak teď už by to třeba šlo“ (desítky hodin grindování!) jsem nakonec poslechl tvůrce a vyrazil na ostrov na levelu 52. Podle mě je to tak akorát, aby byla první polovina hry solidní výzvou, ale zároveň vás nefrustrovala.
Velmi brzy jsem však poznal první slabinu Bitterblack Island. Jde o lineární ponor do kobek a jeskyní, což s sebou přináší logicky uzavřené prostory a úzké chodby, které jen občas naruší větší sál. Na jednu stranu je to velmi atmosférické díky skvělému nasvícení hry, kdy čekáte, co na vás skočí. Na druhou stranu, můj Ranger se specializací na dalekonosnou palbu zjistil, že bude potřebovat dýky více, než by jeho specializaci odpovídalo. Ale i to by šlo, kdyby se v rámci užších a členitějších prostor nezačaly projevovat omezení AI.
Co bych ho oživoval, právě mlátím vlka za krápníkem
Na umělou inteligenci si stěžovalo mnoho hráčů původní hry, ale osobně jsem při správně nastaveném chování pawnů neměl větších problémů. Samozřejmě i proto, že velké množství bojů jsem vedl ve volném prostoru, kde nemá AI tolik příležitostí k chybám.
Boj v uzavřených prostorách byl ale jiný už v původní hře a v Dark Arisen opět přináší řadu omezení. Debilní kouzelníci se nechávají převálcovat, protože řeší, kam popoběhnout a ono to asi nejde (protože zeď), můj věrný tank také vyváděl pořádné blbiny a celkově bych v některých momentech tu moji bandu nejraději vypráskal. I když, ony to za mě udělaly potvory.
Podobné problémy byly i v Dragon's Dogma, ale protože je obsah Dark Arisen vybudovaný jako podzemní komplex, nestává se to jednou za uherský rok (desítky hodin grindování!), ale až nepříjemně často.
Babičko, vy jste prodělala facelift?
Zklamalo mě, že nemalou část bestiáře tvoří jen klasická monstra z Dragon's Dogma, kterým autoři přidali nějakou dodatečnou vlastnost, zvětšili je apod. I tak je tu ale pár skvělých nových potvor, které bude každý kovaný drakobijec (vlastně cokolivbijec) s radostí objevovat a nebudu jim tedy kazit radost konkrétním popisem.
Nakrknul mě však systém náhodně se objevujících bossů. Dobrá, není to úplně náhodné, láká je totiž velké množství mrtvol. Stejně vás ale design Dark Arisen nenechá taktizovat stylem: „tak a teď nenadělám moc mrtvol, aby nepřišel nějaký ten minibossák". To si takhle bojujete o život, načež se vám v zádech objeví drsný obřík a rázem máte problém. Pokud přežilo dost původních potvor, je to na úklonu a rychlý odchod ze scény.
Tento prvek bych odkývnul v Dark Souls, k nimž je Dragon's Dogma občas mylně přirovnáváno, ale ne zde. Dragon's Dogma bylo vždy z poloviny o pečlivé přípravě na danou potvoru a situaci. Nešlo tam o metodu pokus/omyl, ale o hlubší strategii, kterou v případě podobného šlápnutí na náhodného minibosse v Dark Arisen nevidím.
Kvííík
Výjimku tvoří skvěle zpracovaná Smrt, která se občas zjevuje, působí děsivě a zabíjí na jednu ránu. Nebo hůř, odčaruje vám všechny pawny. Když vyleze Smrt, je nejlepší zalézt. I když, pokud vaši pawnové ještě s někým bojují, je pozdě, protože si stejně nevšimnou obrovského teleportujícího se přízraku, který je sundá jedním máchnutím kosy. Na druhou stranu, v tomto momentu se můj Ranger výjimečně hodil...
Přivádí mě to k poslední skvrnce na jinak krásné tváři Dark Arisen. Zhruba od poloviny, možná dvou třetin najednou udělá Bitterblack Island bizarní skok v obtížnosti. Tam, kde procházíte s námahou, ale také s pocitem zaslouženého konečného vítězství, najednou přijdou jiné situace a vaše parta to má za pár desítek vteřin za sebou.
Jasně, v původní hře sloužilo něco podobného jako skvělý prvek, který vám říkal, kam nemáte chodit, dokud nenasbíráte dostatek zkušeností. Ale sakra, Bitterblack Island je lineární! Takže jsem si sebral svých pět švestek (tři pawny) a šel grindovat, což trvalo desítky hod... ale vždyť už to znáte.
A nešlo to plynuleji?
Problém není v tom, že zmíněný nárůst obtížnosti není elegantní a přirozený. Často zkrátka čelíte namakaným nepřátelům ve stísněných prostorách, kde buď nářez od nepřátel vydržíte, nebo ne. Nějaká taktika? Ale kdepak. Není na ní prostor. Případně se nahustí velké množství drsných potvor a rázem Dragon's Dogma přichází o svou chloubu – flexibilitu v řešení střetů s monstry.
Takže jsem si udělal pár levelů a zpět do pranice. Podle vašeho levelu se totiž odvíjí herní doba. Strávil jsem na Bitterblack Island zhruba tak dvacítku hodin, ale kdybych měl postavu nad stý level, asi by to trvalo polovinu času.
Nasekal jsem zde spoustu výtek, které ale nepředstavují důvod, proč Dragon's Dogma: Dark Arisen zatratit. Měly jen poukázat na to, proč Dark Arisen není tak skvělý, jako základní hra. Proč je jen dobrý, přestože přináší povedené nápady.
Třeba zjednodušené cestování díky lacinému ferrystonu odstraňuje půlhodinové cestování „domů“ (což ale má v původní hře stále své kouzlo). Povedený je také systém odčarovávání prokletých předmětů za rift krystaly. Čekání na to, co vám z prokleté hroudy vypadne, je zkrátka příjemné.
Mít či nemít?
Pokud jste původní Dragon's Dogma nehráli, nemáte co řešit. V Dragon's Dogma: Dark Arisen dostáváte vynikající původní hru a solidní datadisk, který ale má, v porovnání s rozmanitou kampaní základní hry, pár slabších míst. Pokud už Dragon's Dogma máte (a ještě nad koupí Dark Arisen váháte), musíte se rozhodnout, zda vám stojí za investici ne až tak malý, a ne až tak dokonalý datadisk za vyšší cenu, než jaká je u datadisků obvyklá. Přesto Dark Arisen považuji za hutnou a solidní zábavu. A samozřejmě, za pořádnou výzvu.
Mimochodem, absence úžasného rockového songu v menu je hřích hodný zatracení!
