Proto zůstává s podivem, že i dnes se někdo odváží experimentovat s jistým druhem dobrodružné hry, která se svojí ukrutností vymyká všem zákonům hratelnosti. Říká se jí roguelike RPG a svoji vysokou obtížnost nijak neskrývá. Naopak, chlubí se, jak je nesnesitelně náročná a korbu plnou frustrace sype svým obětem přímo na hlavu. Proč? Prý pro zábavu. Jestli se říká, že dobrodružné hry, které hráče zkoušejí, jsou už pasé, neboť krokovacímu Dungeonu Masterovi táhne na pětadvacet, není to pravda. Dungeons of Dredmor je hra z roku 2011 a jako speciální odrůda roguelike žánru neskrývá ambice.

Trochu jiný tvrďák

Pro koho vlastně Dungeons of Dredmor je? Samozřejmě hlavně pro ty, kteří k zábavě stále nejraději používají tužku a papír, neboť smyslem roguelike her není ukázat rubíny posázený meč, ale dopřát člověku nenahraditelnou moc představivosti, v níž může mít takový meč miliony podob.

Správně, Dungeons of Dredmor je technicky primitivní hra. Avšak zase ne natolik, aby se jí každý štítil, v tom je její kouzlo. Tahle hra naštěstí nemá grafiku složenou z ASCII znaků, jak bývá (nebo aspoň bývalo) u tohoto obskurního žánru zvykem, a proto o ni mohou zavadit i lidé, jež si oblíbili například Terrarii nebo Minecraft. Z toho důvodu Dungeons of Dredmor vlastně recenzujeme.

Dredmor vyrazil na trh jako odlišný, či spíše nadřazený reprezentant roguelike žánru. A liší se od něj nejen grafikou. Například není tak barbarský, aby hráčům nedovolil ukládat pozice. To je servis! I tak ale s Dredmorem není lehké vyjít. Funkce reloadu, je-li zapnuta, se v něm totiž uplatní častěji, než cokoliv jiného. Jestli si opravdu Dredmor s roguelike hrami v něčem nezadá, pak je to schopnost distribuovat smrt na každém kroku.

Dobrodruhova zubatá společnice

Sériové smrti v Dredmoru na chuť nikdy nepřijdete. Můžete se s ní jenom smířit a pokusit se jí ignorovat. Obludný save-load stereotyp je podle této hry naprosto v pořádku, protože podstatou není sestoupit do posledního patra zaprděného bludiště a tam si zlomit šavli nad krutým belzemordem. Cílem je cesta samotná. Cesta, na které zkoušíte, jak daleko lze v nebezpečném prostředí dojít, dokud hrdinu nezaskočí neřešitelná situace. A takových je v Dredmoru opravdu nespočet. Tuhle stačí šlápnout na neviditelnou past, onde vejít do kobky s abnormálním množstvím abnormálně nebezpečných potvor. Následek je vždycky stejný. Smrt.

Alespoň že ji Dredmor umí distribuovat pokaždé jiným způsobem. Hra totiž přesně v intencích roguelike žánru generuje veškerý herní obsah včetně příšer náhodně. I když tak celý dungeon o deseti patrech působí dost klaustrofobicky a lze jím projít za několik málo hodin, zážitek ze hry je díky variabilnímu obsahu pokaždé jiný. A jiný je vlastně i díky obrovskému množství proměnlivě nasazovaného lootu. To je asi největší bohatství hry.

Sebratelné předměty se v Dredmoru dají počítat opravdu po stovkách, občas se dokonce stane, že jeden předmět už podruhé neuvidíte a díky tomu se hra jeví jako extrémně zajímavé RPG. Má zkrátka příjemně naddimenzovaný obsah, vždyť i avatarovy statistky doslova kypí možnostmi. Dredmorův tahový systém, v němž se počítá pohyb i boj, není založen jen na několika málo faktorech jako je obrana, rychlost či plížení. Vliv tu má mnoho drobných ukazatelů a bonusů, jimiž jsou avatarovy schopnosti pouze předvídány, nikoliv přímo určeny. Je radost na všechna ta čísla a ikonky pohledět.

Promarněný potenciál

Bohužel, Dredmor svoji obsahovou rozmanitost překvapivě neproměňuje v celkový triumf. Jeho posledním světlým bodem je vlastně už jen možnost volby sedmi ze čtyřiceti speciálních vlastností, ve kterých postava později leveluje, a pak už se hra nechá srážet mnoha kompromisy, plynoucími z její koncepční rozštěpenosti.

Základní problém Dredmoru je totiž v tom, že i když vychází z nesmlouvavě tvrdého žánru, chce se zalíbit mainstreamovému publiku a v určitém úhlu pohledu tedy není vhodný pro nikoho. Jedni v Dredmoru mohou vidět poněkud zženštilé roguelike, jiní pak hodně podivné „retroRPG“ s mnoha chybami.

Dredmor na svou nevyhraněnost doslova trpí. Osobně mě nejvíce iritovalo právě grafické ztvárnění. Dredmor jako by se jím vymezoval proti všem. Roguelike příznivcům nejspíš ukradne kus přirozené fantazie a běžným hráčům jako jsem třeba já, zas připadne velmi nedokonalý. K čemu jsou třeba desítky druhů zbroje, když se do nich avatar nikdy nepřevlékne?

zdroj: Archiv

V Dredmoru je úplně jedno, jak mocný kindžál zrovna nesete, grafik zkrátka nebyl schopen jednotlivé předměty na postavičce animovat, a tak sílu a krásu bojové výbavy vyčtete pouze z čísel. A to je chyba. Dredmor selhává v tom nejzákladnějším aspektu dobrého RPG - nemotivuje výbavou, přestože jí má tuny. Dredmor i přes obrovské množství RPG harampádí nedokáže fungovat jako pravé dobrodružství. Na instantní smrt si v tomhle dungeonu vlastně zvyknete hlavně proto, že ztratíte motivaci žít a zkoumat. Veškerý loot je tak trochu o ničem, když si ho neužijete i v obraze, není-liž pravda?

Brzy se dostanete do fáze, že předměty přestanete úplně sbírat, nebo je bez zkoumání budete prodávat překupníkům za dokonalejší zbraně, které si sami nemůžete sestrojit. A to nikoliv proto, že na to ve hře neexistují nástroje. Ne, Dredmor chybuje i v tom, jak jsou některé jeho součásti zbytečně komplikované. Zrovna kraftování takové je. Proč sbírat věci a používat aparatury, když hrdinovi pořád chybí nějaká surovina, schéma, plánek nebo nemá na kejkle u kovadliny potřebnou zkušenost? Výroba zbroje a poživatin nemůže v Dredmoru bavit snad nikoho.

Šup zpátky do batohu

Dredmor má i spoustu dalších drobných chyb a chybiček. Hráčovu trpělivost asi nejvíce testuje neschopností počítat tahy jak avatarovi, tak i jeho vykouzlenému pobočníkovi zároveň. Hra se zkrátka při společném boji citelně trhá. A dále mi nešlo na rozum, proč se vyhozené předměty po uložení a nahrání pozice vždycky vracejí zpět do inventáře. Ne, Dredmor má i po mnoha patchích zjevné chyby.

Avšak nemá smysl ztrapňovat hru, která na Steamu stojí čtyři eura. Důležitější je konstatování, že Dungeons of Dredmor rychle upadá do frustrujícího stereotypu à la „zabít-zemřít, otevřít-zemřít, sebrat-zemřít, prodat-zemřít“ a z toho prostě zábavnou hru udělat nelze, alespoň ne po způsobu tohoto podivného RPG. Proto i jeho číselné ohodnocení nemůže vybízet k oslavám. Dungeons of Dredmor je hra průměrná. Průměrnost je totiž základem kompromisu a ten hru charakterizuje ze všeho nejvíc.