Před rokem jsem Dying Light (recenze) označil za zbytečnou hru s tím, že tvůrci sice měli ambice, ale nedokázali je v plné míře převést do praxe. V Techlandu se však za ten rok nepoučili a namísto, aby problémy původní hry řešili, je opakují v pokračování, které je převlečené za masivní datadisk. Jeho podtitul The Following napovídá, že pokračuje v marné krasojízdě ambicí, které znějí lákavě, ale ve skutečnosti zase tak skvělé nejsou.
Bolestný střet s realitou
Following nabízí novou venkovskou oblast se všemi specifiky, které si s tímto tématem v rámci zombie apokalypsy spojujete. Dále ještě pokračování příběhu z původní hry, buginu a navrch autoři přidali i nějaké zbraně a vedlejší mise. Společně s tím ale hlásí návrat prakticky všechny neduhy původní hry v čele s příběhem a schizofrenní hratelností, která si neumí vybrat, jestli je arkáda, nebo vážněji pojatá akce.
Kyle Crane se každopádně vypořádal se špínou Harranu, a jediné co mu tak shází ke štěstí, je lék na zombie nákazu. A protože na venkově jsou lidi proti zombie viru imunní a provozující tam dokonce okultistické rituály, logicky jej tam najde! Přesně tohle vám autoři opět servírují s vážnou tváří jako nervydrásající drama. A stejně jako v původní hře to opět nefunguje - Following se topí v celé řadě nelogičností a špatně napsaných postav.
Přestože dohrání hlavního příběhu zabere slušných pár hodin, prakticky nic za tu dobu nestihne říct. Dokonce i vedlejší mise jsou napsané a vymyšlené lépe než snůška blábolů o okultismu a komuně bláznů uprostřed ničeho. Navíc hraním vedlejších misí můžete strávit i dalších 15 hodin. The Following tak skutečně vydrží, ale je otázka, zda vydržíte i vy.
Naopak se tvůrcům v datadisku povedlo vyobrazení herního světa - jak byl Harran spíše absurdním vyobrazením apokalypsy, venkov je pravým opakem. Funguje tady jak odosobnění místa a doby, tak i nějaká ta logika. Hře navíc nechybí atmosféra a namísto statické a zcela umělé kulisy jde tentokrát o slušně uvěřitelný kus herního světa, který si zjevně prošel zombie apokalypsou a nechá vás to pocítit. Upozadění zástavby navíc svědčí i audiovizuálnímu pojetí, když levně působící město plné stejných krabic nahradila vegetace a prašné cesty.
zdroj: Archiv
Pořád ale bohužel platí, že hra nijak nepracuje s otázkami morálky. Zombie apokalypsa tak není ničím jiným, než statickou kulisou arkádového masakru. Ideálně ve skupině až čtyř hráčů. Z původní hry se totiž vrací i povedený multiplayer, který opět velmi dobře funguje jak v kooperaci, tak asynchronně.
Datadisk navíc zvedá laťku obtížnosti, a zatímco v původní hře jste se báli pouze v noci, atmosféričtější Following dokáže přivodit husí kůži i během dne. Zombie jsou tužší, ty nejelitnější potvory se objevují i ve dne a nikoli jen po západu slunce, a přestože si můžete přenést postavu z původní hry se vší výbavou a schopnostmi, připravte se na to, že smrti se párkrát nevyhnete. Už z logiky věci se totiž v otevřené krajině nemáte kam schovat. Že byste jen vylezli na vyšší budovu a měli vystaráno, tak to na vesnici plné polí a táhlých zelených prostranství plných ničeho opravdu nehrozí.
Stroj na zabíjení zábavy
Hlavní devizou původní hry byl parkour, který Dying Light nejen odlišoval od prohnilé konkurence a Dead Island, ale také jí dělal alespoň trošku zábavnou a zajímavou. V datadisku s ním však tvůrci bohužel nepracují. Na venkově se to výškovými budovami logicky příliš nehemží a travnaté pláně či pole plné zombie jsou možná dobré k přespolnímu běhu, ale rozhodně ne k přežívání zombie apokalypsy. Ke slovu tak přichází bugina, jedna z mála novinek datadisku.
Čtyřkolové vozítko je minimálně na papíře zábavnou náhražkou parkouru a obzvláště v multiplayeru si s ním užijete mnoho zábavy. Kdo by ostatně nechtěl šrotovat nahnilá těla pod kapotou bláznivě upravené motorizované pevnosti. Bugina má svůj vlastní vývojový strom a můžete si ji upravit k obrazu svému stejně, jako hlavního hrdinu. Hra však naneštěstí přešlapuje někde mezi arkádou a serióznější akcí se survival prvky, aniž by alespoň jedno skutečně zvládala. Bugina tak neustále potřebuje benzín a něco se každých pár minut rozbije s tím, že pak musíte najít nějaké mechanické součástky.
zdroj: Archiv
Podle původních slibů i ukotvení buginy v příběhu by přitom mělo jít spíše o ultimátní stroj na zabíjení a způsob, jak se ve světě Dying Light skutečně odvázat. Nikoli o obyčejný dopravní prostředek. Alespoň závody jsou ale zábavné a vlastně jsem se k nim z celé hry vracel nejraději. Podobně to datadisk má i se soubojovým systémem, který je samozřejmě stejný jako v původní hře. Namísto toho, abyste si užívali bláznivé kombinace zbraní a hodně povedený crafting, zbraně se neustále rozbíjejí a vám pořád jen schází stamina. Žádná arkádová jatka se tak bohužel nekonají.
Ani v případě Following se tvůrci z Techlandu nedokázali rozhodnout, zda chtějí hráčům nabídnout spíše vážně pojatou akci, nebo nechají volný průchod potokům krve a čiré arkádě. Dying Light praktikuje i v datadisku oba přístupy a bohužel ani jeden ne dokonale. Bugina tak slouží spíše k přesunu z místa A na místo B, než aby si řádění s ní člověk užil.
Právě tyto přesunové fáze používala základní hra taky, ale v případě datadisku podobný game design ještě více bije do očí. Nelze se tedy ubránit pocitu, že je mapa rozsáhlá hlavně kvůli bugině, protože jinak se na ní v řadě míst nic neděje. Stejně jako v základní hře chybí i v datadisku nějaký zábavný prvek, na kterém se neprojevují žádné kompromisy, a funguje bez dalších výhrad. Prakticky na konto každé povedené věci lze hned vzápětí říct ono pověstné „ale“…
Dvakrát do stejné řeky (ne)vstoupíš
Dying Light i datadisk Following jsou tituly s potenciálem a dobrými nápady. Apokalypsa, vesnické prostředí, banda poblázněných okultistů a buginy brázdící prašné cesty s ohromnými ostny namísto nárazníku. Zní to výborně, ale v podání Techlandu to není až tak zábavné, jak by mohlo být. Hra dělá všechno na půl, a když už nabídne solidní herní svět, neumí ho ničím zajímavým naplnit a navíc ho prodává prostřednictvím blábolivého příběhu. Když přijde s potenciálně zábavným závoděním a buginou, zazdí to snahou o survival. A když se povede crafting, soubojový systém je zoufale utahaný.
Following rozhodně osloví hráče, kteří si našli cestu k původní hře. Určitě má šanci přilákat i pár nových hráčů na poměr cena/výkon/obsah. Něco málo oproti původní hře tvůrci dokonce vylepšili a multiplayer pořád táhne celý koncept hry nahoru. Ani napodruhé se ale nepodařilo tvůrcům vyvarovat nejednoznačnosti, čímž sami zazdili řadu dobrých nápadů. Tak snad příště, do třetice všeho dobrého!
