Od poslední bety k finálnímu buildu se ale někdo sympaticky vzepjal. Nájezd do finálního kola prostě vyšel na jedničku, takže když teď zpocenýma rukama - po nějakých pěti hodinách nepřetržitého kroužení - sepisuji první řádky, zjišťuji, že rozhodování o číslovce v závěru recenze bude těžší, než by se mohlo zdát. F1 2011 totiž chce být víc než jen aktualizovanou verzí s opravenými resty.
Boostuj, morfuj, předjížděj!
Když pominu škatulata v soupiskách (ta se dějí tak často, že ani vydaná verze není aktuální, protože počítá se situací na začátku sezóny) a traťovém kalendáři, je největší změnou zavedení nových pravidel. Do kokpitu vám přibyl systém rekuperace brzdné energie KERS (v podstatě nitro) a upravovat můžete i nastavení přítlačného křídla DRS, které vám na rovince přidá pár bodíků na maximálce.
Pneumatiky Pirelli hrají celkem šesti barvami podle zvolené směsi, ale nemusíte se bát, že byste z toho všeho měli guláš. DRS se dá během závodu používat jen po omezenou dobu a na pevně daných místech, KERS rychle vyplýtváte na rovinkách a budete mít alespoň pocit, že máte nějakou tu rezervu na taktizování (soupeři zjevně KERS používají také, ale na jejich výkonech, zejména v kvalifikaci, to vidět není).
Tyhle bonusové vychytávky jsou něco jako řešení shora. Působí až arkádovým dojmem, ale schválila je samotná FIA, takže za tím nemůžete hledat snahu o senzacechtivost. Navíc jsou obě funkce implementovány opravdu citlivě a umí být dobrým sluhou, ale i zlým pánem. Při plně nabitých zásobnících jsem občas na trati „zaprasil“ a zkoušel zapínat DRS při výjezdu ze zatáčky a ještě mu přitopit KERSem. Hodiny na sebe nenechaly dlouho čekat.
Při vypnutí všech asistencí je i v gamepadu cítit nový model chování pneumatik. Pirelli zahrnula Codemasters „terabajty“ svých dat a výsledkem je hmatatelná duše závodního kaučuku. Nezahřáté gumy tropí neplechu mnohem častěji a agresivní jízdou na tvrdých směsích po pěti kolech rychle ztrácíte grip.
Více než předtím je cítit, že po zahřátí gum na optimální teplotu (po dvou, třech kolech) máte jen krátké okno několika kol, abyste podali, co nejlepší výkon. Pak musíte buď měnit pantofle nebo riskovat jízdou na hraně přetáčivý smyk, výlet do kačírku nebo totálku. Pneumatiky dostávají pořádně zabrat i proto, že jsou Codemasters více nakloněni krácení zatáček přes obrubníky. V reálu běžná taktika jemného katování byla v minulém ročníku často nekompromisně trestána. Tady vám projde, ale musíte vědět jak na to a brát ohled na fakt, že gumy při podobných manévrech trpí. A praskají.
Sex, drogy a šampaňské
Kromě gumování otravných chybiček se Codemasters zavázali také k rozšíření kariérního módu a zavedení dalších důvěrně známých prvků formulového cirkusu. Nakonec to vyšlo tak nějak napůl. Kariéra pořád vypadá stejně - váš přívěs je sice honosnější a bohatší je i nabídka úkolových misí (ať už v samostatném Proving Grounds nebo přímo v kariéře), ale jinak všechno působí stejně a poněkud strnule.
Vyhráváte závody, sem tam vám přijde mail a před očima vám rostou zkušenostní levely, jenže... žádný přímý dopad na dění kolem vás to nemá! Když se vám daří, má na vás stáj čím dál tím přísnější nároky, co se týče umístění, ale animace plácání po zádech a stále stejně unylé maily spíše demotivují. Přitom by stačilo tak málo: po každém zvýšení levelu hráče oblažit nějakým štěkem ze zákulisí (koupil sis novou jachtu, stáj ti za odměnu dala sporťák, sehnal si další sponzory, děláš reklamu na Kostelecké uzeniny atd.), popřípadě vpravit do mailu trochu osobního přístupu. A hlavně při rychlém průniku na vrchol věci trochu popohnat.
zdroj: Archiv
Jistě, na titul mistra světa máte pět sezón, ale i na střední obtížnost lze, zvlášť s tréninkem z minula, rychle unikat zbytku pole. Na easy navíc všem nadělujete za závod desítky vteřin. A přesto se o vašich deseti vítězstvích v řadě během nováčkovské sezóny mluví nevzrušeně a velké stáje vám nabídnou post třeba až po druhé sezóně. O tom, že dlouho dřepíte na postu týmové dvojky ani nemluvě. Tady by to určitě chtělo věci rozhýbat.
Rozhýbat naopak nepotřebují traťoví maršálkové. Stojí za bariérami a mávají ostošest vlajkami, zvlášť když si povolíte plná pravidla a fyzické poškození. To jsou nutnosti, pokud chcete spatřit jednu z nejdiskutovanějších novinek - bájný safety car. Posledním požadavkem je ještě délka závodu minimálně 20 % (jde jezdit i na tři kola, ale připravíte se o vzrůšo z DRS a boxů). Ale zatímco penalizace se opět rozdávají i za sporné kontakty, způsobit bordel, při kterém by se na trať vydal Mercedes SLS AMG, se nám povedlo jen jednou. A nebylo to úmyslně.
Celé pole se v takové chvíli srovná do vláčku a... však to znáte z televize. Není na tom nic moc vzrušujícího, ale je to další dílek do skládanky. Ještě aby se tak dalo to SLSko řídit. Nebo kdyby vyjíždělo na trať do zahřívacího kola. To pořád chybí. Zřejmě si tvůrci schovávají pár trumfů do dalších ročníků. Je to podivná absence, když už tu ten safety car je. Možná, že se umělá inteligence ještě nenaučila kroužit sem tam při zahřívání gum. Mezer v jejím vzdělání je pořád ještě hodně.
Kdo dřív přijde, ten dřív mele. To ví přece každé tele
Ale vyprávějte to virtuálnímu Timo Glockovi. Pro některé z jezdců, bez ohledu na zvolenou obtížnost, je ideální stopa posvátnou půdou, z níž je třeba jakéhokoliv vetřelce vypudit za cenu zlomených nosů, urvaných difuzorů a penetrovaných pneumatik. Chronické sklony k probržďování umělou inteligenci štvou natolik, že vás na výjezdech smete, naprosto ignorujíc, kdo byl na vnějším apexu první. Nažer se šutrů v kačírku nebo jeď brečet do boxů s orvaným monopostem. A možná i nějakým tím povinným průjezdem.
Pokud máte výkonnostní převahu, snadno podobným křivdám ujedete, ale v závodech tělo na tělo to vyloženě zamrzí, zvlášť v dlouhých bitvách, kde každé zaváhání může znamenat vrásky na čele majitele stáje. Mám hrozně rád trať v Monaku, ale jízda v chumlu mi tu připomínala získávání nejtěžších licencí v Gran Turismo 5. Jeden ťukanec a jdete zpátky na start. Fascinující trať a ozdoba každého ročníku tak rázem mutuje ve výkladní skříň frustrace.
Všechny tyhle Černé Petry ale přebíjí trumfové eso v podobě vlastního požitku z jízdy. Už loni to byla fantastická zábava, která během půl tuctu zatáček pohltila skalní fandy i rekreační hltače asfaltu, ale teď je všechno ještě živější a "opravdovější". Hezčí kokpity, o chloupek vychytanější efekty počasí a denní doby, ale hlavně nelidský úprk na rovinkách a brutální zpomalování do zatáček, kdy jsou ta géčka skoro až hmatatelná.
Monopost je neklidnější, rozdíly mezi jednotlivými povrchy výraznější, ale přesto vše působí čitelněji. Je to logická zkušenost daná desítkami odježděných hodin nebo přibylo informací, které jsou ve třístovce metány na průzor vaší helmy? Troufnu si říct, že druhá varianta je pravděpodobnější. Ta evoluce sahá daleko za rámec kosmetiky, a i když v jistých věcech jsou Codies až moc opatrní (nebo na ně prostě nebyl čas), jinde je zas vidět pokorné naslouchání komunitě. V multiplayeru teď může hrát až šestnáct živých duší (oproti loňským dvanácti) a časem to třeba dotáhneme až na těch čtyřiadvacet. Spolu s novou možností hrát multiplayer kooperativně (dva hráči ve společné stáji) by z toho mohla být online liga bez kompromisů.
zdroj: Archiv
Jen blázni spěchají. Ale pár se jich naštěstí vždycky najde
V tom zmizíkování stávajících kompromisů Codemasters opravdu odvedli slušný kus práce, aniž by si při tom rozhodili ten fungující zbytek. Tímhle tempem nebudou mít za dva roky co dělat. Tou dobou ale Formule 1 přejde k další razantní změně pravidel, a pokud tu ještě její virtuální obdoba bude, jednoznačně se tím potvrdí, že někdo svojí práci dělá víc než svědomitě.
Otupen oprašováním vavřínů v podání EA Sports teď nějak nejsem schopen vymyslet, zda někdo zvládá pečovat o sportovní sérii s podobným nadšením jako tihle borci, milující nejrychlejší závodní disciplínu na světě. I to je jeden z důvodů, proč se hodnocení přehoupne k osmičce. Rád bych si to obhajoval dál, ale sezóna nečeká. O víkendu se za umělého osvětlení jede Singapur (ve hře skvěle nasimulováno), a je potřeba trénovat. Zařaďte vyšší rychlost a hybaj do krámu, ať stihnete kvalifikaci.
