FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze
1/10
zdroj: tisková zpráva

FlatOut 3: Chaos & Destruction - recenze

Platformy:
Detail hry

21. 1. 2012 20:50 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Co je špatné, jmenuje se většinou dost chlapácky. U her to platí takřka totálně. Jako by se snad nízká kvalita dala kompenzovat slovy. I třetí FlatOut si takto pomáhá. Kam mu ale podtitul „Chaos a Destrukce“ pomůže doopravdy, lze jen potichu tušit. Do přízně fanoušků tradičního FlatOutu se totiž rozhodně nevetře. A těžké to bude mít i u obyčejných smrtelníků, kterým se prostě líbí arkádové závody. Nový Flatout zkrátka není hrou pro nikoho. Ti, kteří si ho zahráli, už opravdu nevěří, že superbudget může být k něčemu dobrý a že holandské studio Team 6 nemusí pokaždé naprogramovat úplnou hovadinu. Ve třetím FlatOutu ji vyrobilo na klíč.

Největší úspěch má FlatOut 3: Chaos & Destruction vlastně už dávno za sebou. A to ani nemusel šlápnout na plyn. Mnoho hráčů si jej totiž koupilo v předobjednávkách, protože ne všichni si všimli, že jej neprodukuje původní studio BugBear a i ti, kteří byli se situací dobře obeznámeni, chtěli aspoň věřit, že vydavatelská rošáda a ústup k low endu značce tolik neublíží. Mýlili se. Team 6 zřejmě ubližuje rád a FlatOut zahučel do rokle zhrzených, kde sdílejí svůj tragikomický osud třeba Soldier of Fortune po dílu Payback nebo Painkiller po patálii s Ressurection. Taktéž chlapáci na zabití

Hůl na žebráka

Kdyby třetí FlatOut nevyšel už v prosinci, sebevědomě bychom teď v lednu mohli uzavřít a vyhlásit soutěž o nejhorší hru roku 2012. Chaos & Destruction by ji totiž vyhrál. Tak moc je špatný. Nyní se tahle parodie na akční závodění musí jenom uklidit do slevových košů, kam spadne z neuvěřitelně nadsazené ceny třiceti euro. To aby si každý uvědomil, kde má tahle hra-nehra své pravé místo.

Jediné, co totiž z nového FlatOutu kromě hlouposti a neúcty k předkům čpí, je lacinost. Lacinost a neumětelství. Jako by jezdec na každém metru soutěžní dráhy narážel do zdi nářků. Běduj, člověče, nad brutálním pošpiněním známé značky, lituj svých nešťastně utracených peněz a pros za spasení bludných Holanďanů, co neumějí vyrábět závodní hry. Způsob, jakým nový FlatOut devalvuje hodnotu těch starých od BugBearu, je vskutku nevídaný. Nejtrapnější na celém tomto dílku je to, že slova „Chaos a Destrukce“ jej stoprocentně vystihují. Právě to vám totiž zbude v hlavě po jeho zahrání.

Třetí FlatOut jasně ukazuje, že destrukční koncept sám o sobě nemůže fungovat, pokud k němu není dodána solidní umělá inteligence, důvěryhodný jízdní model, důstojná audiovizualita a zábavné tratě. To všechno staré FlatOuty měly a ten nový naprosto nepochopitelně postrádá.

Veselo je na pouti

Zcela nejhorší vlastností nového FlatOutu je jeho zaměření na ostrou jízdu plech na plech, což zní vzhledem k filozofii značky naprosto komicky, ale je to bohužel tak. FlatOut 3 vůbec netuší, jak se dělá závodní akce. Jeho jízdní model je tak příšerný, že i Ridge Racer (na němž nyní BugBear pracují) smykuje v záchvatech smíchu.

Nejenže kvůli bídné práci grafiků vypadají auta jako z patnáct let staré pouťové automatovky, ale jako pouťové hračky se auta v této hře skutečně chovají. Jestli jste ve starém FlatOutu mívali dobrý pocit z váhy jednotlivých automobilů, tak tady ho nečekejte. Hlavní charakteristikou soutěžních vozů v Chaosu je jejich "bakelitovost", s níž se od sebe odrážejí jako autíčka na autodromu.

Hra má tak obrovské problémy s fyzikou, až budí podezření, že vlastně žádnou nemá. Jediné, co ve hře funguje a vypadá přirozeně, je klesání auta po výskoku k zemi. Jinak je ale jízda plna černého humoru. Stačí drobný náraz od soupeře a kód hry se úplně zblázní. Auta začnou před vašimi zraky válet sudy, vyskakovat nepřirozeně vysoko, naberou obrovskou rychlost a s tím vším se logicky stávají naprosto neřiditelnými. Jako kulečníkové koule se i při sebemenším konfliktu řítí vstříc mantinelům. V tomto případě tedy skalám nebo ohradám, do kterých se ve jménu "průhledného" otexturování zakusují až po Bé sloupky.

Narážet je zlo

Jelikož vaše auto nevydrží všechno, většina závodů končí předčasně v plamenech. A z ohňových muk se v Chaosu prakticky nedá vymanit. Z FlatOutu je vlastně hra, ve které se musíte vyhýbat kontaktům, jinak jste mrtví. Jak velký je tohle paradox vzhledem k tradici značky, už nechám na čtenářově posouzení, zbytečně bych se opakoval.

Vyhýbat se střetům ale nejde. Jednak pořád hrajete FlatOut a jednak autoři ve snaze dostát významu slova Destruction, naprogramovali AI jezdcům na jediný typ chování - dostat hráče za každou cenu a co nejrychleji ze silnice. Nějaké solidnější závodění je tak ve FlatOut 3 nemyslitelné. Neovladatelné auto se pod soupeřovou palbou může vykoupit jen svou vlastní smrtí.

K faktické nehratelnosti FlatOutu přispívá i absentující kolizní model - kdo by ho u takové hry potřeboval, že? Výsledkem jsou tak vzájemně zaklesnutá auta, smýkající se po mýtinách bez ohledu na snahu šoférů s tím něco udělat. Nejhumornější taškařici lze zažít v arénových destrukčních derby. Nezúčastněnému divákovi by tyhle závody mohli připomínat snad krasobruslení. Sportovní páry tu tančí v nekonečném objetí a rozhodčí si dle tradice rozhodují svůj vlastní závod. Ve víru krasobruslařské šmeliny s body můžete být kolikrát i příjemně překvapeni. Já sám jsem občas nechal derby běžet naprosto bez zájmu a hra mě odměnila vítězstvím. Asi za aktivitu v poli...

Technická bída

FlatOut 3 je nehratelný zmetek, ve kterém od prvního nárazu do soupeře prakticky nevíte, která bije, a zoufale čekáte na konec závodu. Avšak tuhle kakofonii zmaru si můžete užít aspoň na desatero způsobů. O herní náplni lze konstatovat, že je překvapivě bohatá. Potěší velkou nabídkou jízdních módů, avšak vzápětí už i ona paroduje samu sebe. Nemá totiž žádnou kariéru a Chaos & Destruction je tak vlastně jenom snůškou různě pitomých závodů, jenž se liší hlavně mírou onoho chaosu a destrukce.

Líbit by se vám mohly snad jen rychlostní závody s formulemi. Ty mi imponovaly například zvukem motorů, vzpomněl jsem si totiž na třicetileté Pole Position z Atari. A propos, už jste někdy viděli, aby se v závodních monopostech jezdilo bez helmy? FlatOut s tím problém nemá.

Jak už jsem naznačil, třetí FlatOut vyniká mimo jiné špatnou technickou úrovní. Jediné, čím tato hra alespoň drží krok s budgetem, je vlastně jen grafika okolního prostředí. Vše ostatní je dlouho nevídaný odpad. Vždyť detailnější modely aut jsou vidět i v amatérských modech pro v první Mafii. A tam se auta i lépe hýbala. Celý nový FlatOut je totiž těžce nevyladěn, grafika trpí obrovskými výkyvy frameratu a hra se chová jako těžce zalagovaný multiplayer. Zvuky jsou pak v Chaosu pro každý vůz stejné, tedy slabé a tichounké a hlavní charakteristikou licenčního soundtracku je jeho nevýraznost.

Verdikt ke třetímu FlatOutu musí být tedy nesmiřitelný. Tahle hra nevychází na konzolích jenom proto, že by neprošla kontrolou kvality, tak je to. A nulu nedostává jenom proto, že se chová stabilně a že ji lze spustit. I to se však může považovat za chybu, není-liž pravda?

Ondřej Švára
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Je v tom něco až sexuálního pozorovat auto, jak bez sebemenší umělé inteligence buší nárazníkem do skály. A o tom je celý nový Flatout. Je o hlouposti, neúctě a zmetkovosti. Tak zmatená a neovladatelná hra mohla na trhu uspět jenom díky naivitě všech, kteří si ji předobjednali, když viděli známý název.

Nejnovější články