Vše začalo v roce 2001 s přelomovým titulem Halo: Combat Evolved, což byla střílečka (původně strategie pro PC), která udělala pořádný vítr v žánru, byť si to ne každý z naší PC-centristické kotliny dokáže připustit. S desátým výročím této význačné hry přišla pro všechny nostalgiky, herní fandy a lovce pokladů obecně možnost znovu si tuhle legendu zahrát. Mohli to samozřejmě i doteď, ale ne v takovéto podobě, která prošla audiovizuálním faceliftem v podání Saber3D enginu a takřka neviditelným faceliftem v podání vývojářů z 343 Industries. Ti skrze Halo: Combat Evolved Anniversary předvádí, zda bude Halo 4 z jejich rukou stejně dobré, jak jsme si navykli od Bungee.
Pokud mohu soudit na základě Halo remasteru, tak si dovolím tvrdit, že se kvalit Halo 4 nemusíme obávat. Samozřejmě, jedna věc je dělat remaster či remake a druhá zbrusu novou hru, ale ani Halo: Combat Evolved Anniversary není zas tak zcela bez dalších tvůrčích zásahů. Asi nemá cenu opakovat příběh, který vypráví „jak to všechno začalo“ (což vlastně není úplně pravda, protože tenhle pseudotitul drží zatím poslední přírůstek do rodiny, Halo: Reach), tedy jak se Master Chief ocitl i s Cortanou na stanici Halo, kde se vzal Flood, co je a chce Covenant a proč je Keyes takový drsňák. Fandové už tohle vědí, neznalí si právě kvůli tomuhle Anniversary edici pořídí. Dá se tedy říci, že v téhle hře dominuje forma nad obsahem, protože to druhé už známe.
Nový look a starý feeling
A forma je opravdu moc pěkná. Ne, nečekejte hru se stejným grafickým kabátkem, jaký mají současné AAA tituly. Halo: Combat Evolved Anniversary takové není. Sabre3D je prostě jednodušší než současné top enginy, ale v tomto případě mi to přijde mnohem příhodnější. Bylo by asi vulgárním znásilněním, kdyby tvůrci narvali staré dobré Halo do novodobého, nablyštěného a mnohem barevnějšího kabátku. Neseděl by mu. Naopak, tato metoda je mnohem účinnější, protože nebere prvnímu dílu onen specifický vzhled a zároveň ukazuje, jak moc se technologie od té doby posunula, a co vše je dnes možné.
Zaznamenáte to hlavně na osvětlení scén a samozřejmě na nových animačkách. Proč si toho všimnete? Díky skvělému systému, který vám umožní stiskem tlačítka přepnout vylepšenou verzi na tu původní. Osobně jsem tuto funkci využíval velmi, velmi často. Je skvělé porovnávat staré a nové, užívat si nostalgicky starý feeling a věřte nebo ne, on pořád funguje. Mrzí mě snad jen to, že takto nejdou přepínat právě animačky. Jinak ale porovnávejte původní a novou grafiku kdekoliv, jen pozor, přepnutí vteřinku zabere a v bojích to tedy není úplně vhodné. Pokud vás evoluce grafiky v hrách zajímá, tuhle funkci si zamilujete.
zdroj: Archiv
Návrat se vším dobrým i zlým
Vylepšením prošly i zvuky, které ovšem už přepínat nelze. Ozvučení je kvalitní, odpovídá tomu, co byste si představovali od remaku, který se vás nesnaží za každou cenu šokovat, ale spíše se s vámi nostalgicky zadívá do dáli a řekne si s vámi „to byly časy, co?“. A to si budete říkat i vy u samotného hraní. To je totiž víceméně ve stejné podobě, jako v minulosti, tedy se všemi plusy i mínusy, jak se na retro pohled sluší.
Pořád je to přímočará střílečka s dobrým příběhem a prvky, které se v některých případech dodneška využívají a v jiných jsou už zastaralé. Ano, nemůžeme si nalhávat, že tahle hra nezestárla. Ano, některé sekvence se vlečou a Knihovna je opravdu rooozvleklaaaaaaaaá. Ano, pocit z chůze je takový klouzavý, ale bylo by špatně, kdybychom dostali model z Reach. A ano, vozidla se řídí pořád tak nějak vachrlatě.
Přeci jen něco nového
Kampaň ale není úplně stejná, jako kdysi. Bylo přidáno pár animaček, které rozšiřují vztah Johna a Cortany. Společně s dalšími easter eggy a klasickými lebkami, se nově objevují i terminály, pomocí nichž se rozšiřuje vaše povědomí o okolnostech vzniku a funkce Halo, a které obsahují nemálo narážek na to, co bychom mohli teoreticky čekat od Halo 4.
Tyto bonusy jsou příjemným osvěžením původní hry a správná odměna pro ty, kteří se do téhle studny nostalgie ponoří. Dalším zdrojem informací pak může být analýza, kterou můžete kdykoliv u předmětů spustit hlasovým příkazem Kinectu, a která vám umožní zkoumat všemožné prvky tohoto světa, ať už zbraně, vybavení či osoby. Je to taková interaktivní, pro skalní fandy série určitě užitečná, encyklopedie.
Co se týče samotného Kinectu, jeho zapracování do hry je rozporuplné. Ano, hlasové povely na spuštění analýzy fungují, ale jejich využití v boji jsem shledal sebevražedným. Můžete hodit granát, přebít zbraň, ale lag, který příkaz má, je prostě příliš velký. Chcete hodit granát do chumlu protivníků, kteří vás chtějí sundat a ejhle, než po hlasovém příkazu vyrazí, protivníci už se v mezičase rozprchli. Celý tento systém je prostě příliš pomalý, než aby byl v praxi použitelný. Využívat jej ale naštěstí nemusíte, můžeme v klidu zůstat u gamepadu.
Rafinované spojení prvního s posledním
Velmi zajímavý je také zrestaurovaný multiplayer, který systémově navazuje na vytříbenou akci z Halo: Reach. V mulťáku Halo: Combat Evolved Anniversary najdete předělávku šesti map z původní hry. Nejsou to tedy úplně všechny, ale je na nich vidět onen citlivý přístup digitálních restaurátorů.
Jelikož jde o mapy plně kompatibilní s Halo: Reach, máte v krabičce kód na jejich stažení právě pro Reach, abyste nemuseli pořád přehazovat disky (protože z Anniversary se dostanete jen do oněch remasterovaných šesti). Pokud nemáte o kampaň vůbec zájem a chcete jen mapy, za 1400 MS bodů si je můžete stáhnout, bez nutnosti kupovat tuhle hru. Ale to by byla škoda. Jako nejpovedenější novinku multiplayeru ovšem vidím jednu mapu pro Firefight, což je místní ekvivalent Horde módu, poprvé představený v Halo: ODST. Ta se opravdu povedla, stejně jako celý tento projekt.
