A hurá, dostali jsme se do fáze, kdy hra nedávno konečně vyšla na českém trhu a světe div se, dala se spustit a dokonce i hrát. Pravda, neříkám tím, že je hratelná jako každá jiná normální hra, kterou si koupíte v krámě a maximálně u ní řešíte, jestli nevyšel nový ovladač na grafiku, ale hrát se dá. Jestli je to dobře, to je už otázka, protože tohle je běh na dlouhou trať. Hodně dlouhou trať. A nevím, koho bude celou dobu bavit.

Rádio Jerevan

Jako fanoušek letectva Sovětského svazu jsem oplakal, že Cliffs of Dover nabízí Brity, Němce a pár Italů. Ale co, hra alespoň naskočila a jede. Jen přemýšlím, jestli se ještě pořád nacházím v roce 2011, protože to, co mi hraje v menu i po řadě patchů z reproduktorů, je hudební doprovod, který by spíše sedl do doby, kdy jsem hrál Aces over Europe a Aces over Pacific. Hudba je otřesná, zastaralá a vyplatí se ji kompletně ignorovat. Problém je ale v tom, že o moc lépe na tom nejsou ani samotné zvuky. Takhle si prostě ozvučení moderního simulátoru nepředstavuji.

To, co stačilo před patnácti lety, je dnes prostě málo. Představuji si dva vývojáře z Maddoxu jak běhají kolem chaty, jezdí hráběmi po vlnitém plechu a uklidňují se, že to ve studiu zremixují do zvuku kulometů Hurricanu. Nepovedlo se. Podobně nepatřičně zní ovšem i komentáře a hlášení vašich spolubojovníků. Pamatujete scénu z Bitvy o Británii, kde polští piloti neustále štěbetají a velitel je musí okřiknout? Tohle je horší. Zhruba pět hlášek rotuje pořád dokola a ještě přes sebe, a pokud nerozumíte, hra vám je ještě přepíše v červené barvě, na monitor, takže v daném rozložení barev nepřečtete vůbec nic.

zdroj: tisková zpráva
Těžká váha v pumovnici

Ale dobrá, chápu, že tvůrci měli na starosti jiné věci, než řešit hlášky pilotů. Třeba to, aby hra vůbec fungovala. V březnu jsem měl problém dostat se v některých sekvencích, kdy se na obzoru objevila třeba pětice letadel, nad 15 snímků za sekundu. Sestavu mám přitom poměrně slušnou a jen tak něco ji nerozhodí (i7 720QM 2,8 Ghz, GeForceGTX 460M 1,5GB, 8GB RAM). V aktuální verzi už jsem mohl vesele létat na 30-35 fps i s několika letadly poblíž a s natavením detailů, při němž hra nevypadá jako lán bramborové kaše protnutý několika silnicemi. Pravda, když chci využít Fraps, spadne hra na 5 fps, ale v březnu v podobné situaci padala do systému...

Hra je však skutečně náročná a vybíravá v tom, s jakou periferií si bude povídat. Gamepad se mi nepodařilo nastavit ani omylem, jednom D-pad něco "dělal". Klávesnice mi přijde na simulátor tohoto druhu nefér, ale joystick jsem nakonec našel a oprášil. A zjistil, že drtivá většina funkcí není namapovaná. Je to zábava, před prvním letem mapovat asi čtyřicet tlačítek.

Stojí tedy ty problémy za to? Z grafického hlediska ano i ne. Letouny jsou zpracovány skvěle, ale prostředí je odfláknuté. Skvěle vypadá namrzání skel a ještě lépe, když se vám takovým sklem prožene kulka. Prolétněte se však kolem některé z vesnic nebo měst a rázem jde pocit realismu zase o dům dál. Alespoň už se hra nemění ve slideshow, jako v březnu, kdy přiblížit se k zemi nebo městu znamenalo smrt ve změti fotek. Ani výrazná změna k lepšímu však nedokáže zakrýt skutečnost: Cliffs of Dover je nedodělaná hra.

zdroj: Archiv

Smrtící tanec se slideshow i bez

Samotný letový model boduje. Když už se vám hra neustále necuká, můžete konečně docenit věrnost zpracování a specifika jednotlivých letounů. Každý má svou vlastní "chuť", a i když jich tu není ani zdaleka tolik, jako v původním Sturmovikovi, nemáte pocit, že by zvýšení kvality na úkor kvantity bylo nějak špatné. Možná se i počítalo s datadisky, ale upřímně, tvůrci se asi snaží dostat hru z bety do podoby, kdy ji můžeme seriózně označit za dokončenou.

Když na vás nevyskočí další prokletý bug, kterými je hra stále prodchnutá, můžete si i užívat skvělé letecké boje. Žádná akce, ale hezky pořádně a takticky se perete s protivníkem i vlastním letounem, užíváte si vysoké míry realismu a modlíte se, ať se hra nepostaví na hlavu.

Když sundáte prvního zadního střelce, je to skvělý pocit, který vám dá na chvilku zapomenout, že je vše kostrbaté a neodladěné. Ale pozor na dlouhé letecké souboje, které jen tak neodbudete. Ve chvíli, kdy mi po třičtvrtěhodinovém dogfightu hra spadla, jsem toho měl tak akorát dost. Je to pořád o 100% lepší, než v březnu, ale je smutné, že vás musím uklidňovat tímto stylem.

zdroj: tisková zpráva

Kdo to pustil ven?

Kampaň je dalším důkazem toho, jak moc hra ještě potřebuje upravit. Sled nenápaditých misí oděných do laciného, textově vyprávěného, memoáru, jehož literární kvalita se pohybuje na úrovni nepříliš nadaného žáka druhého stupně základní školy, si mohli autoři odpustit. Lokalizace sice spoustu z vás potěší, ale ono opravdu není moc o co stát.

A multiplayer? Obligátně řeknu – už tolik nepadá. Ale také vám může trvat i hodinu, než dáte dohromady deset lidí (maximum je přitom 128), a pak zjistíte, že vám bug stejně zničil stíhačku ještě před začátkem mise. Ještě včera jsem smutně čekal, jestli se sejdeme alespoň čtyři na maličký souboj, a pak jsme to ve dvou vzdali. Lidé asi už multiplayeru nevěří a to je problém.

Cliffs of Dover se konečně dá recenzovat, ale nijak jednoduše. Rozhodně se nedá ani pořádně bodovat, protože se stále pracuje na nových a nových záplatách. V tuto chvíli je její pořízení investicí do budoucna. Hra je stabilnější než bývala, je také trochu uhlazenější, ale hlavně se dá hrát. Na druhou stranu, pokud ji dáte vedle běžného herního produktu, bude technicky na úrovni mizerné budgetovky, se kterou si nikdo za těch baťovských 99 Kč nedělá starost.

zdroj: tisková zpráva

Problém je v tom, že tohle není budgetovka, ani cenou, ani potenciálem. Už teď hra naznačuje, co všechno může v budoucnu nabídnout. Pořád je tam někde pod spoustou bahna ukryt hardcore simulátor, který mě dvě hodiny mučil, než jsem se naučil vzlétat. Pořád je v něm ten adrenalin, kdy se blížíte k letce bombardérů, sledujete stopovky a krmíte střílny vlastním olovem. A pořád jsou tady okamžiky, kdy vás hra nemilosrdně kopne do obličeje s výkřikem „ještě nejsem hotová“! A čím více ponoření do ní jste, tím víc to bolí.