Injustice: Gods Among Us - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Injustice: Gods Among Us - recenze

29. 4. 2013 20:24 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Kdo by vyhrál, kdyby se do sebe pustili Batman a Superman? A co třeba Aquaman s Lexem Luthorem? Nebo Flash s Green Lanternem? Na spousty z těchto otázek nějaký ten komiks ze stáje DC asi odpoví, ale s jistotou vám to neřeknu, protože mé srdce patří Marvelu a celému univerzu DC se věnuji jen okrajově. V případě Injustice: Gods Among Us by tak neměly hrát jakoukoli roli nějaké mé pozitivní pocity vůči předloze.

Nejsem si také jist, zda právě pozadí hry nějak více zapůsobí v našich končinách, kde tyto slavné komiksy nepatří mezi pilíře popkulturní zábavy a kromě Batmana a Supermana asi většina o hrdinech DC moc neví (a při mizerných filmových adaptacích jako byl Green Lantern se není čemu divit). Ale bez ohledu na to je třeba vědět ještě jednu věc – Injustice: Gods Among Us je zatraceně dobrá bojovka.

Bylo nebylo...

Pro příběhové pozadí obecně bojovek platí, že většinou je úplně jedno, co se děje. Hlavní je stejně ta aréna, kde si budete rozbíjet ústa. Injustice: Gods Among Us má samozřejmě vůči DC a fanouškům povinnost nějak odůvodnit, že proti sobě stojí superhrdinové a občas spolupracují s padouchy. Proto zde nějaký smysluplný příběh je. Tedy na poměry bojovky a komiksového univerza.

V paralelním světě, na které se v komiksech hodně hraje, zajde Joker tak daleko, že pomocí atomovky (není to žádný troškař) zabije Lois Lane a s ní i Supermanova nenarozeného syna. Americkému skautíkovi z toho, celkem logicky, definitivně hrábne, Jokera vyvrhne (mimo záběr) a nastolí celosvětový režim, kde platí, že: „kdo není s námi, je proti nám a skončí pod drnem“.

Shodou okolností se zde ocitne i skupinka superhrdinů a záporáků z „naší“ DC linie a na konflikt je zaděláno, protože fašoun Superman prostě není tolerantní ani tolerovatelný. Kampaň je díky tomu solidně odvyprávěna, má několik dobrých momentů a nedělá si nějakou ostudu, spíše naopak, občas umí i chytit za emoce, což není u bojovek automatické.

Zároveň slouží kampaň jako dobré představení jednotlivých bojovníků a pozvolna zvedá laťku obtížnosti. Pomůže vám s výběrem bojovníka, který sedne vašemu stylu a připraví vás na skutečný základ bojovek – online klání.

...

Lehko na cvičišti, snáze na bojišti

Ani po absolvování příběhové kampaně bych nedoporučoval hned skákat do online klání - pokud nemáte ocelové nervy. Sice platí, že soupeřením s lepšími se zlepšujete, a zde dokonce dvojnásob, základní komba a pravidla hry ale zvládnout musíte. Injustice se v tomto ohledu zrovna nepřetrhne, ale když si vše najdete, zjistíte, že vám k tréninku dává dost prostoru.

Pro zvládnutí jedné postavy je tu klasická „pyramida“, respektive "řada", kde se probojujete na konec příběhu dané postavy, což vám ve finále vynese někdy dobrou a jindy průměrnou scénku. Je to odměna chudá, ale tady platí, že tyto boje absolvujete kvůli zlepšování sebe sama.

Hodně času asi strávíte ve S.T.A.R. Labs, což je ekvivalent Challenge Tower z Mortal Kombat. Série úkolů vám stanovuje často bizarní podmínky, které jsou většinou zábavné a ještě více napomáhají v ponoření se do postavy a jejích schopností. Díky bodování je navíc S.T.A.R. Labs něco pro milovníky přístupu „musím mít všechno a vidět všechno“.

Kvantum novinek

Ať už jste veteráni nebo jen občasní hráči bojovek, budete se muset adaptovat na pravidla, která v Injustice platí. Tedy, ne že by byla Injustice nějak složitá. Naopak, je velmi dobře odladěná a nabízí zábavu nováčkům i hardcore hráčům bojovek. Víc, než kde jinde, zde ale platí „easy to learn, hard to master“. Co tedy budete muset zvládnout?

V mnohém je hra podobná Mortal Kombatu, ostatně ještě aby ne, když je od stejných tvůrců. Ale už tady si všimnete drobných i větších odlišností. Kupříkladu blok nyní funguje jen na pohyb od nepřítele, nemá zvláštní tlačítko. Chvilku trvá, než si na to zvyknete, ale nakonec zjistíte, že jde o systém funkční a intuitivní.

Vlastně je pár věcí, které tak intuitivní nejsou a tvůrci je mohli lépe vysvětlit a zpracovat. Kupříkladu je od začátku zapnutý release check. Pokud se chcete vrhnout na online nebo se jen zlepšovat, vypněte jej. Věřte mi, je to berlička, která spíše překáží a přiznám se, že její automatické zapnutí mi nepřišlo moc vhodné - tím spíše, že vás na něj nikdo neupozorní.

...

Stejně tak si v tréninku můžete navolit komba, jejichž řetězce se vám v daném módu zobrazí, ale občas nebudete tušit, co děláte špatně a systém, který by vám řekl, který krok jste zkazili, by byl vhodnější. Stejně tak by měl být kladen větší důraz na klíčové prvky, jako je používání super pohybů. Vysvětleny jsou, ale ne dost důrazně, vzhledem k jejich roli.

Opět musím zdůraznit, jak je jinak Injustice vstřícná k nováčkům. Komba se řetězí snadno, máte dobrý pocit z jejich napojení a není problém mít za hodinku pocit, že jste králem své postavy, byť je to zdání mylné. Už vám to ale ve dvou stačí na hodiny zápolení se spoustou zábavy.

Profíci tu pak najdou další prvky, které ocení. Combat roll pro efektivnější odpoutání od protivníka nebo útok z ležící pozice, který není lehké vykouzlit. Dále pak správné využití unikátní, přes B aktivované schopnosti postavy. Odlišná zónovací komba. Správné využití nových mechanik. Naučení se arén, atd.

Interaktivní ničení

Arény jsou barvité, zábavné a navíc mají několik úrovní, mezi nimiž je možné soupeře prohodit a přitom se ještě po cestě potluče. Důležitější je také využití interaktivních prvků. Postavy se dělí na dva typy. Ten první stylu Supermana nebo Banea je schopný tyhle části scenerie chytit a třísknout s nimi protivníka.

Druhý typ je ve stylu Batmana či Deathstroka – rychlý, de facto člověk, který používá pomůcky a rychlost. Ten tyto prvky většinou využívá jako únik ze situace, taktický bod zlomu, kdy uniknete rozjetému soupeři, dostanete se z jeho dosahu a hned udeříte. Na vyšších levelech hraní, kdy stojíte proti dobrým hráčům, je tohle jeden z klíčových prvků, které musíte zvládnout. Tady stačí vteřina zaváhání a už se vezete v dlouhém kombu. Soupeřově. A bolí to.

Dalším taktickým prvkem je „super“ kolonka, která se vám plní podle toho, jak útočíte, dostáváte na budku a používáte komba. Jasně zvýhodňuje ty, kdo komba umí nad těmi, kdo jen zuřivě buší do tlačítek a doufají, že to bude fungovat. Základní princip je ten, že po naplnění jde spustit ultimátní a stylový superútok, který soupeře notně pocuchá (ale hru nevyhraje). Ale části tohoto postupně se plnícího kolečka jde využívat i jinak.

...

Funguje tu kupříkladu Clash systém, který jde vyvolat jednou za souboj. Soupeří se proti sobě vrhnou a oba vsadí určitou část ze „super“ kolonky. Kdo vyhraje tuto dražbu, dostane pak nějaký ten život zpátky. Jde o celkem nevypočitatelný systém, který vyžaduje dobré čtení situace (kolik mám já, kolik soupeř, vyplatí se to?) a v online hraní jsem jej zatím moc používat neviděl.

Mnohem šikovnější je posilování vašich speciálních komb. Kupříkladu spotřebuji jednu část naškudlené energie a můj Deathstroke (ano, hraju za Deathstroka a rozhodl jsem se ještě předtím, než jsem věděl, jak je šikovný, protože je to předloha Deadpoola!) přidá k výstřelu ze samopalu i jeden granát. Často je lepší dobře posílit svá komba, než čekat na superútok, kterému se jde, byť obtížně, vyhnout. Injustice v tuhle chvíli vyžaduje solidní porci taktického myšlení, které navíc musíte aplikovat uprostřed hektického boje v interaktivních arénách.

Řekni mi za koho hraješ a já ti řeknu...

Postavy jsou většinou vyvážené a hlavně dobře odlišené. Hra za mohutného „hrobníka“ Solomona Grundyho je dosti odlišná od hry za mrštného a pekelně rychlého Nightwinga, multifunkčního Supermana, utilitárního Deathstroka nebo třeba na zvládnutí náročnou, ale silnou Raven.

Samozřejmě, komunita křičí po tom, aby byl někdo upraven, protože je příliš silný (což tentokrát vyšlo, bohužel, na Deathstroka), ale velmi často jde o fakt, že se hráči nedokáží adaptovat na jiný styl hraní, tím spíše pokud někdo dokolečka spamuje to samé kombo...

V Injustice jde o snadno zničitelnou taktiku. Malá rada – pokud proti vám Deathstroke spamuje jen útoky na dálku nebo jeho nejsilnější útok mečem, není nic snazšího, než mu tuhle „taktiku“ rozbít. Máte blok, kombo je pomalejší, do vzduchu jeho zónování moc nefunguje atd. Je ale nutné se adaptovat. A to v případě všech postav a soupeřů. Musíte vědět, co si můžete dovolit proti komu. Nejde říct „hraju si své a neohlížím se na soupeře“, to jinak skutečně pohoříte.

Prubířský online kámen

V online režimu má hra také několik triků v rukávu. Klasické rankované a nerankované souboje jeden na jednoho doplňuje Survivor mód, kdy si přenášíte mezi souboji zbylé zdraví, ale hlavně v nabídce figuruje zábavný King of the Hill mód. Skupina hráčů se v něm snaží jeden po druhém porazit „krále“ a zaujmout tak jeho místo.

King of the Hill doporučuji nováčkům, protože při pozorování ostatních se skvěle naučíte jak některé postavy hrát a navíc pochytíte pár triků i věcí, jimž se vyvarovat. Online část hry je stabilní, problémy s lagy jsem zaznamenal tak u jedné hry z dvaceti. A je sympatické, že hra ukazuje u hráčů počet předčasných odpojení, takže si pak tohle číslo notoričtí „ragequitteři“ nesou jako znamení hanby.

Injustice má v rukávu i spoustu kosmetických blbinek pro potěchu. Alternativní kostýmy, úpravu karty postavy, spoustu achievementů, která je rozeseta po všech koutech hry a je zábava je nahánět. Nejdůležitější je ale fakt, že Injustice: Gods Among Us funguje skvěle jako bojovka pro široké spektrum hráčů. Nováčky pobaví, když jim kamaráda ožvýká žralok z Aquamanova superútoku nebo, že jej protihráč prohodí interdimenzionální hospodou. Hardcore bojovkáři si zase Injustice oblíbí, protože má mnoho vrstev, které je třeba zvládnout, aby se zařadili mezi nejlepší. Dokonce jsem při hraní Injustice začal uvažovat o zakoupení Fight Sticku, protože je na bojovky lepší, než gamepad.

Celkově se o Injustice dá říci, že v ní vše nahrává hratelnosti. Kupříkladu grafika, zvlášť při filmečcích, není zrovna ohromující, spíše naopak. Zpracování postav při boji, které z videí může vypadat tradičně "sekaně", ale v reálu podporuje čtení pohybů, což je žádoucí. Můžete tedy vysledovat, co se soupeř chystá udělat a víte, kdy dojde k napojení úderu na soupeřovu postavu atd. K tomu všemu Injustice disponuje barvitým universem a hlavně širokým spektrem postav, které se neliší jen vzhledem, ale hlavně schopnostmi a stylem. Pro fandy žánru je to zkrátka jasná koupě.

Verdikt:

Vynikající bojovka, která boduje nejen kvůli atraktivnímu zasazení mezi více či méně známé komiksové hrdiny od DC, ale především díky povedenému systému, interaktivním arénám a široké přístupnosti pro občasné hráče bojovek i hardcoráře.

Nejnovější články