Universum Star Wars mám rád i přesto, že kvůli své expanzi do všech médií trpí monstrózními kvalitativními výkyvy. Nejsem ani žádný ortodoxní fanoušek, který odmítne cokoliv, co by znevažovalo jeho modlu. Ke hře jsem přistupoval s otevřenou hlavou plnou strachu z tancování před televizí, což je činnost, které se programově vyhýbám. Jako první věc po spuštění mě uklidnil fakt, že ony taneční kousky patří k jedné z miniher, které doprovází hlavní kampaň a jsou výsledkem „poškozených archivů řádu Jedi“.
Ačkoliv Kinect Star Wars nezměnila můj názor na tancování před televizí, které při některých kreacích opravdu zbavuje vaši osobu posledních slupek důstojnosti, vzal jsem tuhle minihru na milost. Ona je totiž vtipná. Ne v tom škodolibém smyslu, kdy se během premiérové kreace v Jabbově paláci má drahá manželka mohla potrhat smíchy a pes se divil, co to vyvádím. Jde o to, že si Kinect Star Wars tak nějak dělá legraci sama ze sebe. Stačí se zaposlouchat do textů a zjistíte, že je to vtipné, uvolňující a zábavné. A ani u toho nemusíte tancovat, stačí poslouchat. Jsem si jist, že děti, pro něž je hra určena především, se mohou u téhle minihry dobře zabavit.
Staňte se na pár hodin Jedim (čím méně vám je, tím lépe)
Že je tento titul určen především dětskému hráči, se projevuje na většině aspektů hry - někdy pozitivně, jindy také negativně. Páteří titulu je kampaň Dark Side Rising, která vás natlačí do těsné kůže jednoho z padawanů neznámé mistryně Jedi. Příběh vás protáhne událostmi po druhém dílu nové trilogie a popravdě řečeno, velmi brzy jej přestanete vnímat. Je celkem jasné, že příběh je tu jen proto, aby vám dal možnost hrát si se Silou a světelnými meči. Dítěti je to jedno, jemu jde hlavně o interaktivitu Kinectu. Dospělý holt má smůlu a navíc se soustředí na to, aby po tříhodinovém hraní nedostal infarkt. Mimochodem kampaň se roztáhne na solidních sedm, osm hodinek, což jsem od podobného titulu rozhodně nečekal.
Klíčové je, že vám hra dává do ruky všechny hračky, které byste od Star Wars hry chtěli mít. Takže tu jsou světelné meče, používání Síly, boj s droidy i Sithy, prostě taková akční plošinovka ovládaná tělem. Musím říci, že nejpůsobivější a senzorově nejpřesnější je používání Síly na pohazování si s předměty. Chvilku trvá, než si zvyknete na to, jak hra odpovídá na vaše pohyby, ale jakmile vám vše přejde do krve, dostavuje se poměrně unikátní a dětsky hravý pocit.
Zvednete kámen, hodíte jím po droidovi, kopnete do protivníka, a když nestíháte, tak chytnete dalšího Silou a mrštíte jím po jeho spolubojovnících. V těchto momentech funguje Kinect Star Wars nejlépe. Chytře je zakomponován pohyb, kdy nakročením dopředu či do strany se pohnete daným směrem, skrčením se skrčíte a výskokem nepřekvapivě vyskočíte. Nejvíce se to hodí v plošinkových sekvencích. Příjemně mě překvapilo snížení lagu na opravdu zlomek vteřiny, což v začátcích Kinectu určitě nebylo standardem.
zdroj: Archiv
Tak trochu nablblé šermování
Větší výhrady mám k ovládání meče. Bohužel stále nenaplňuje to, co od senzoru typu Kinectu požadujeme. Občas prostě zahapruje a skoro nikdy nemáte pocit, že meč odpovídá na vaše pohyby přesně. V zápalu boje s poskoky vám to časem možná začne být fuk, ale když dojde na souboje s bossy, je to už o něčem jiném. Ty bohužel nejsou „volné“, ale podivně sekvenční.
Nejprve se bráníte, kdy musíte odrážet sérii lehce zpomalených útoků. Když se vám to povede, přejde se na přetlačování a až po něm přijde čas na váš útok. Po čase je tenhle model hrozně nudný a dělá tak doprovodnou minihru Duel of the Fates celkem zbytečnou. Stále se opakující vzorec, který se nemění ani při rozdílných oponentech z universa Star Wars, dělá společně se selháním senzoru v těch nejnevhodnějších momentech, ze soubojů spíše otravu, která vás vytrhne z jinak příjemného pocitu při hraní.
Bojem ku zdraví
Celkově je kampaň díky svému složení zábavná, i když je prolezlá chybami. Občas skákání a bojování naruší pár miniher ve vesmíru či na speederech, což není nijak brilantní potlačení stereotypu, ale není alespoň otravné. Mimochodem, Kinect Star Wars je hra, díky níž se udržíte ve slušné kondici. Ačkoliv se to nezdá, pokud nic nešidíte, pěkně mácháte mečem, kopete, skáčete a děláte všechny potřebné pohyby, do dvou hodin budete propocení a nejspíš budete také lapat po dechu. Je mi jasné, že spousta lidí se nechce u hraní namáhat a spíše si odpočine na gauči, nicméně já byl rád, že po celodenním sezení u počítače můžu protáhnout ztuhlé svaly.
Co se týče dalších miniher, potěší milovníky závodění turnaj ve vznášedlech z Epizody I. Ovládání je příjemně přesné. Vozidlo ovládáte pokrčenými pažemi a náklonem těla, zatímco předpažením zrychlíte a zabrzdíte připažením atd. Ačkoliv se okruhy opakují, stejně hra dávkuje solidní porci adrenalinu a tím pádem i atmosféry. A opět jsem si jistý, že dětský hráč u nich stráví spoustu hodin. Ano, ocenil bych, kdyby tratě byly nápaditější a kolizní systém méně hrubý. Ale tohle se týká prakticky všech módů ve hře. V základu je vše dobré, funkční, ale designové chyby se nedají přehlédnout.
Když vás omrzí tancování, šermování a závodění, je tu ještě krystalické běsnění jménem Rancor Rampage, v němž se vtělíte do obrovitého rancora a drtíte vše, co vám přijde do cesty. Je to velmi uspokojující, házet s lidmi (a jinými humanoidy), drtit je pod nohama, trhat kusy budov atd. Je to jednoduché, přímočaré a zábavné - prostě skvělá destruktivní terapie. Díky širokému spektru činností vám tenhle titul může vydržet hodně dlouho. Vám, nebo spíš vašim potomkům a mladším sourozencům. Navíc se k nim často můžete přidat, a jak všichni víme, sdílená zábava prožitek znásobuje.
