Zápletka se točí okolo narušeného umělce, který ztratil rodinu, ženu a možná dokonce i něco více. Detailů je však zprvu k dispozici poskrovnu a anonymitu hlavního hrdiny tak v jeho vlastním domě narušují pouze rozeseté útržky papírů, deníky, novinové výstřižky a předměty, které odkazují na jeho minulost, zastřenou alkoholovým oparem. Právě alkohol měl malíři pomoct, aby se vyrovnal s nepříjemnými zážitky. Ve skutečnosti mu ale do hlavy nasadil další démony, o jejichž zahnání se musí postarat hráč.
Bezejmennému malíři pomáháte přivolat minulost – společnými kroky po potemnělém a zaneřáděném domě vytváříte jeho veledílo, které jistě dokáže zahnat ozvěny minulosti, a otevře dveře světlejším zítřkům.
Po domě nacházíte jeden výtisk Obrazu Doriana Graye za druhým, ale potkáváte i odkazy na další díla, především herní a filmová. Procházíte koridory ve stylu povedené ukázky P.T., nasloucháte zvukům stavby a objevujete temná zákoutí minulosti autora a snad i jeho nemoci. Umělec totiž rozhodně není duševně v pořádku a záhy to v doprovodu parádní hororové atmosféry zjistíte také.
Nikdy se neodvracej zády
Layers of Fear je rozdělená do několika kapitol. Každá se skládá z průzkumu jedné části domu v první fázi a z několika tahů štětcem po plátně ve fázi druhé. Tohle si zopakujete celkem šestkrát, pak se dostanete k velkolepému finále, které vás přilepí ke křeslu.
Strach a napětí tvůrci budují hlavně s pomocí neustále se měnícího prostředí. Procházíte knihovnou, vejdete do společenské místnosti, po otočení zjistíte, že jste nepřišli přes knihovnu, ale přes jídelnu, a ze společenské místnosti se mezitím stala pánská kuřárna.
Layers of Fear není o dění na obrazovce, ale o tom, co se děje mimo ni. Snad za to může duševní stav hlavního hrdiny. Každý pohyb myší a otočení každopádně znamenalo, že jste k něčemu zády. A nikdy si nemůžete být jistí, co se v té dané části obrazovky děje.
zdroj: Archiv
V knihovně jsem byl svědkem, jak z knih někdo během okamžiku vybudoval pyramidu, kterou po mně následně vymrštil. Jindy se zase nábytek přeskládal sám od sebe a dočkáte se i několika drobných hádanek, postavených na přesunu pozornosti. A pak tu je samozřejmě postava manželky, co vás doprovází jako přízrak. Někdy jen pozorovala nebo šeptala, jindy se ale musíte bát o vlastní existenci.
Hra tak kombinuje napětí z neznámého se strachem z minulého, a byť se ve své podstatě nejedná o nic originálního, funguje to. Postupem času tak přijdete Layers of Fear na chuť a akceptujete pravidla hry, která jsou především o boji s příčetností hlavního hrdiny.
Chyb jako šafránu
Na žádné velké nedostatky během hraní Layers of Fear nenarazíte. Materiálů k prozkoumání by sice mohlo být více, příběhové pozadí však tvůrci vykreslili a dávkují ho skvěle, takže úroveň napětí za nějakých 6 hodin nikdy neklesla pod žádanou hranici. Pořád máte chuť jít dál a objevovat další detaily temného životního příběhu nemocného umělce.
Ani z technického hlediska není hře co vytknout. Naopak, když vám sedne svébytné zpracování v pozdějších fázích hry, kdy se už vlivem choré mysli prostředí vyloženě deformuje, budete u vytržení.
Layers of Fear je bez debaty povedená hra, ale v zásadě nemá ve svém subžánru vážnější konkurenci. Těžko ji s něčím jiným přímo srovnávat, takže je třeba vzít v úvahu, že hádanek mělo být více. Pro fanoušky atmosférických hororů typu P.T., kde se dlouho nic neděje, aby pak došlo k dramatické eskalaci situace, jde ale o jasnou volbu. Obecně se však třeba fanouškům adventur s hororovým podtextem jednoznačně doporučit nedá. Staví totiž na atmosféře a procházení prostředí až příliš, a trošku zapomíná hráče zapojit do dění nějakou aktivitou.
