LEGO Harry Potter: Years 5-7 - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

LEGO Harry Potter: Years 5-7 - recenze

15. 12. 2011 20:00 | Recenze | autor: Karel Drda |

K hraní LEGO her potřebujete pouze správnou náturu, smysl pro humor a nesmí vám vadit samotná podstata výtvoru, tedy marketingové propojení dvou produktů ve třetím, tvářícím se jako ojedinělá herní bomba. Pokud ani jednou z těchto vlastností neoplýváte, pak je pro vás LEGO Harry Potter: Years 5-7 ztrátou času, který vám nic a nikdo nenahradí. V opačném případě k vám štěstěna byla nakloněna, protože se chcete a umíte bavit nad lehce infantilní hříčkou, která v počítačovém světě jako zásadní komunikační nástroj používá barevné kostičky stále velmi populární stavebnice.

LEGO a kultovní filmy, LEGO a počítačové hry - tato spojení fungují už dlouhé roky a jsou velmi komerčně úspěšná. Kdo dokázal prosadit takový tah, musel být v danou chvíli přinejmenším vizionářem i hračičkou zároveň. Když se před lety objevila první hra opatřená logem patřícím především do hájemství hračkářství, byl to pro mnohé tehdejší dětské hráče takový nikdy nevyřčený sen. Dnes se již samozřejmě nejedná o nic výlučného, jde pouze o rutinní přístup v ose dobrá a fungující značka - zákazník.

Pod sluncem nic nového

Přístup pochopitelný a logický se však podepsal na kvalitě nového Harryho Pottera, jenž jak napovídá název, zachycuje příběh malého kouzelníka od pátého dílu až do úplného konce. LEGO a Harry Potter bylo spojení pochopitelné, ale teď asi naštveme hodně fanoušků celé série, kostičkovaná verze mu celkem sluší. Povrchní a jednoduché dílo nafouknuté do grafomanských rozměrů a několika příšerně zdlouhavých filmových hodin se konečně smrsklo do své ideální podoby.

V podstatě ani nevadí, že hlavní postavy ve hře nemluví, není totiž o čem! Jejich věčné "huh oh hui ha hoh" stačí k pochopení celého příběhu a těch několik hodin, do nichž se tvůrcům podařilo srazit pátý, šestý a sedmý díl pak na jednu stranu nabízí solidní herní zábavu, na stranu druhou pak ukazuje zbytečně rozbředlou zdlouhavost zde asi více využité filmové předlohy. Jenže takové LEGO hry jsou.

I přes temnou dikci konce filmové a knižní série, si hra drží parádní odstup a nabízí sympatickou zábavu plnou všetečného pobíhání, poskakování, kouzlení a bojování, kde středem všehomíra jsou někdy opravdu hutné i vtipné skládačky. Nic nového pod sluncem se nekoná, hra je tak sázkou na osvědčenou jistotu, která však přimrazí ke konzolím a počítačům rodiče i jejich ratolesti. Kouzlo téhle hry však spočívá i v tom, jak moc si dokázali tvůrci s nedotknutelného Pottera udělat švandu a výsměch proměnit v sympatickou nadsázku.

Kostičky sem, kostičky tam

Čím se však hra odlišuje od všech předchozích LEGO titulů, je poněkud vyšší obtížnost. To slovo prosím neberte na lehkou váhu, ale zároveň se jej v žádném případě neděste. Pokud totiž čekáte, že se prostě a jednoduše prosekáte lokacemi plných protivníků, kteří skončí rozšmelcovaní na malé kostičky, budete zklamání. I zde všechno jinak funguje na standardizovaném schématu, kdy kromě hlavního hrdiny můžete ovládat i ostatní panáčky, opět budete bojovat (hůlkou) a skládat i rozebírat po okolí se povalující předměty.

zdroj: Archiv

Opět jde hlavně o to, jak se dostat dál. Uzavřený prostor (brankou, dveřmi, zdí atd.) totiž překonáte jedině tak, že najdete správný postup k rozbití, složení a případně přemístění věcí, které kolem sebe najdete. Pravidlo je zde celkem jednoduché: ten umí to a ten zase tohle. Zatímco jedna postava lépe zvládne kouzla, jiná to umí více s hrubou silou. Takže celé kouzlo - a to prosím neberte ironicky - tkví v chytrém přepínání mezi charaktery, které si hezky vzájemně pomohou.

Všude kolem se pak válejí mraky penízků, které hezky sbíráte, a když něco rozbijete, vypadne jich hned další várka. Občas vypadne zlatá cihlička, jindy narazíte na pěkně bublající kotlík, u něhož si trochu vylepšíte své vlastnosti. Hledat logiku ve zprůchodňování lokací nemá smysl. Počáteční zoufalost nad tím, že "na tohle" prostě nemůžete přijít, asi vystřídá celkem pochopitelná strategie, střílet hůlkou po všem a přemisťovat všechno, co půjde a ono to nějak dopadne.

Celkem zábavné je využívání zvířecích tvorů a vlastností Harryho kamarádů. I přes pomalejší postup jednotlivými lokacemi se však člověk neubrání úsměvu nad vtipným převedením některých notoricky známých míst do kostičkovaného světa. Rutinní postup ozvláštňují souboje - z počátku likvidujete obskurní (ale zábavné) nepřátele, později se na scéně objeví skutečné kouzelnické souboje v jakési pseudo aréně, jejichž jedinou vadou na kráse je zoufalá jednotvárnost.

Koneckonců, proč ne

Přes všechny výtky druhý díl baví a dokáže udržet pozornost až do úplného konce. Hráč je navíc odměňován zdařilými animovanými sekvencemi a tvůrci tak celkem bez skrupulí ukázali, že se ani tak silné téma nemusí brát smrtelně vážně. Otázkou samozřejmě zůstává, jak by na hru zareagoval někdo, kdo sbírá plakáty obrýleného kluka a knihy cituje nazpaměť a není počítačovým hráčem. Ale to už je jen jeho problém.

Kdo hrál jedničku a líbila se mu, bude spokojen - bude to pro něj procházka důvěrně známým herním systémem, rozšířeným o spoustu nových lokací. Nový hráč pak bude překvapen asi tím, co všechno může, nebo spíš musí dělat. Na druhou stranu hra předvádí průměrnou grafiku, která je možná až příliš infantilní a ovládání na klávesnici je dosti toporné, takže si připravte gamepady.

Celkově si o Potter fenoménu můžete myslet, co chcete, ale ve hře si teoreticky to svoje může najít i zapřísáhnutý odpůrce Rowlingové. A to je do velké míry zásluha právě tvůrců hry.

Verdikt:

Solidní prácička nabízející kostičkovaný a velmi veselý pohled na dílo, které se bere možná až příliš vážně.

Nejnovější články