Masquerada: Songs and Shadows - recenze
7/10
zdroj: Vlastní foto autora

Masquerada: Songs and Shadows - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 3. 2017 20:00 | Recenze | autor: Jan Vrobel |

Pro příznivce RPG nastaly krásné časy. Po dlouhých letech odříkání, kdy jsme si mysleli, že ta izometrická vyhynula jako dinosauři, vrátila se zpět. A to nejen ve formě prací ostřílených matadorů, kteří zplodili Tyranny, Pillars of Eternity nebo Torment: Tides of Numenera, ale i skrz menší studia, která se nebojí experimentovat. A právě z tohoto ranku pochází Masquerada: Songs and Shadows od Witching Hour Studios, velmi sympatické a po většině stránek dotažené skupinové RPG vonící exotikou. 

Masquerada je výsledek práce menšího týmu ze slunného městského státu Singapur, která se, jak je u mnoha asijských her časté, inspirovala evropskými reáliemi. A jak je u asijských her neméně časté, dívá se na ně z originálního úhlu pohledu. Masquerada je vizuálně inspirována starými francouzskými komiksy, ale nechybí ani dědictví Walta Disneyho. Přesto nečekejte příliš pohádkový svět - Citte della Ombre, město, v němž se hra odehrává, představuje složitý společenský mikrokosmos, v němž se protínají osudy a zájmy různých vrstev společnosti, frakcí, frakcí uvnitř frakcí apod. Samotný svět je zase vizuálně stylizován do období italské renesance, a to od jmen postav přes tapisérie až po štulpny.

Nesvobodné RPG

V základu je Masquerada opravdu RPG. Akorát v něm nemáte prakticky žádné možnosti volby, nemůžete oslovovat náhodné postavy, nemůžete si vybrat, co vaše postavy řeknou, nemáte inventář, nelevelujete,... Ano, umím si představit, že vám vstávají vlasy hrůzou na hlavě, ale pokud jste někdy hráli nějaké JRPG, byť by šlo třeba jen o nějaký z dílů Final Fantasy, budete o poznání víc doma. Hlavním těžištěm hry je kromě svérázného soubojového systému, totiž na poměry tak malého studia nesmírně komplexní a barevný svět, stejně jako originální příběh.

V hlavní roli vystupuje detektiv Cicero Gavar, který se vrací z vyhnanství, kam byl poslán za zločin proti městu. Nyní musí vyšetřit záhadný únos diplomata Razitofa Azra, to vše na pozadí světa, jehož obyvatelé jsou v zásadě rozděleni na dvě třídy: mocichtivé Masqueradas, kteří tvoří jednotlivé cechy a svou moc upevňují skrz magické karnevalové masky - maskeríny,  a takzvané Contadini, sprosté mudly bez kouzelných schopností.

zdroj: Archiv

Singapurská Itálie

Hra vás doslova protáhne všemi zákoutími města Ombre, představí vám mnoho frakcí (jako jsou Sestry moře provozující sirotčince nebo Altus Nobilis, měšťané, kteří si stvořili vlastní hierarchii, aby se vyrovnali šlechtě) a ještě více postav, přičemž vše působí překvapivě organicky. Je až neuvěřitelné, jak živý svět stvořili tvůrci jen kvůli nezávislé hře.

Pravdou však také je, že zůstává tak trochu na druhé koleji a vzhledem k linearitě hry jej příliš neprozkoumáte. Komplexní příběhové pozadí sice vyplývá z dialogů i bohaté herní encyklopedie, o to víc mne ale mrzel fakt, že nešlo vystoupit z lineárního koridoru událostí. Na druhou stranu je přímočarost hry patrně dobrou volbou, díky níž se tvůrcům podařilo nenechat žádný její aspekt nedokončený.

Za zmínku stojí i styl vyprávění: hra je sice tvořena vlastně jen rozhovory, bojem a rozvíjením stromu dovedností, do vztahů se starými známými ale v roli Cicera vstupujete snadno a organicky. Postavy jen tak nepostávají na rohu, ale potkáváte je při výkonu jejich povinností nebo záměrů. Prožívat příběh Masquerady o rozdělené společnosti, který dá vzpomenout třeba na starou Metropolis, je překvapivě poutavé. Hra je sice poměrně ukecaná, ale dobré dialogy a hlavně kompletní dabing ji velmi pomáhají.

Final Baldur's Gate

Pokud Masquerada působí v mnoha ohledech jako JRPG, překvapení nastává během bojů. V tu chvíli vás totiž čeká pauzovací systém obšlehnutý z Baldur´s Gate, který od té doby použilo kdejaké izometrické RPG. Pokud byste jej nedej bože neznali, spočívá v tom, že souboje plynoucí v reálném čase lze kdykoli pozastavit, abyste rozdali hrdinům úkoly. A to je nezbytnost - hrdinové se totiž jinak loudají, flákají a nevyužívají taktický potenciál daného střetnutí, který budete muset využít na maximum a to nejen u obtížných bossů. Pokud na nepřítele útočíte zepředu, má ještě bonusy k obraně. Při správně připraveném útoku do zad jej eliminujete daleko rychleji. Nepřátelské útoky jsou však poněkud monotematické, což se naštěstí nedá říct o těch vašich.

Během hry mnohokrát získáte dovednostní body, které investujete do svých skillů. Ty jsou postavené na jednom ze čtyř elementů, přičemž každá magie je trochu jiného druhu. Každý skill lze dále rozvíjet, přičemž si je naházíte do čtyř quickslotů, odkud je používáte během boje okamžitě. Kromě jisté monotematičnosti soubojů bych Masqueradě vytkl i nutnost zadávat úkoly každé postavě zvlášť - je to nesmírně otravné.

zdroj: Witching Hour Studios

Pokud jste dočetli až sem, jistě chápete, proč tvrdím, že Masquerada není pro každého. Máte-li rádi všemožné upravování svých postav, hromadění předmětů v inventáři a investování bodíků, sáhněte radši po Pillars of Eternity. Pokud máte rádi svobodu volby, pak třeba po Tyranny nebo Tormentu. Jestli se ale bez těchto propriet obejdete, pokud vám je hra náležitě vynahradí v jiných částech a nebojíte se exotiky, Masqueradu zkuste. Je to karneval, který stojí za to zažít.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

RPG, které disponuje pozoruhodným a poutavým světem, dobrým příběhem a solidním soubojovým systémem. Bohužel mu trochu škodí jeho linearita, protože máte chuť vidět z tohoto universa mnohem víc.

Nejnovější články