Mass Effect: Andromeda - recenze
7/10
zdroj: BioWare

Mass Effect: Andromeda - recenze

20. 3. 2017 9:01 | Recenze | autor: Jan Vrobel |

Neustále se zrychlující doba letí takovým tempem, že se to zdá od posledního dílu epické sci-fi RPG série Mass Effect být jen chvilka. Věřili byste ale, že už je to celých pět let? Zatímco můžeme sledovat neustále postupující technologický pokrok, který přináší nové a nové vymoženosti v podobě hardwaru i služeb, některé věci se nemění a možná až trochu přešlapují na místě. Mass Effect: Andromeda přichází po tvůrčí pauze, po níž by naivní člověk čekal o to vyšší míru invence a hru, která by restartem série mohla získat tolik potřebnou svěžest. Jenže…

Příběh a jeho vyprávění byly vždy největší devizou Mass Effectu a důvod, proč si sérii zamilovaly miliony hráčů na celém světě. Jak se to ale úspěšným herním studiím stává – a nevyhnulo se to ani BioWare - jejich úspěch vyústil ve velký byznys, který pro změnu zapříčinil určitou zkostnatělost a zakonzervovanost. Touha riskovat a svěžest prvních dílů Mass Effect (ale i prvního dílu Dragon Age) se tak dle mého názoru postupně vytratila pod náporem toporně napsaných postav a děje, kde rozmáchlé kulisy vyplňuje rozpačitý příběh. Mám na mysli třetí díl série, ovšem ještě víc to platí pro Mass Effect: Andromeda.

Odvážně tam, kam se ještě nikdo nevydal?

Začnu nicméně na pozitivní strunu. Úvod do děje a první dvě tři hodinky hry slibují poctivý zážitek, v jaký jsem doufal. Hráč si zvolí roli jednoho ze sourozenců (Scotta nebo Saru) Ryderových, kteří se probudí společně s mnoha dalšími astronauty po šesti stech letech ve stázi. Jsou součástí pozemské výpravy cestující na takzvané arše do souhvězdí Andromedy za účelem průzkumu ohledně možného osídlení některé z planet.

Důraz na průzkum nové galaxie, kdy smyslem celé mise na Andromedu je objevování takzvaných „zlatých světů“ pro lidské osídlení, a to vše ve jménu startrekovské touhy po poznání, mi přišel velmi sympatický. V čele mise je Pathfinder, který lidské výpravě šéfuje, a po zhruba hodince hry tato role připadne na vás. Od té chvíle na vaše bedra spadne i všechno ostatní: objevování nových hvězdných systémů, politikaření mezi spřátelenými rasami na archách i boj s novými nepřáteli, které představuje hlavně ještěrovitá rasa Kettů. Mimochodem, nudnějšího a klišovitějšího nepřítele aby člověk pohledal v celé galaxii.

zdroj: tisková zpráva

Epické sci-fi, nebo soap opera?

Hra vám bohužel velmi rychle ukáže, že s tím nejdůležitějším, tedy dějem a dialogy, si nikdo až tak hlavu nelámal. „Asi mi nezbývá nic jiného, než být Pathfinder,“ pokrčí rameny hlavní hrdina poté, co zjistí, že na něm visí osud lidstva v nové galaxii. Další účastníci a veteráni mise jsou sice dle vlastních slov "tím nejlepším, co vzešlo z Mléčné dráhy", ale chovají se jako banda uražených středoškoláků na sportovním kurzu.

Plochost dialogů i postav místy hraničící se stupiditou je až zarážející, a to i v porovnání s tím, že v tomto ohledu poslední hry BioWare nepředváděly zrovna strhující výkony. O to otravněji působí všudypřítomný důraz na romance. Ryder může flirtovat s čímkoli bez ohledu na rasu nebo pohlaví, až jsem přemýšlel, jestli je jeho hlavním úkolem osídlit nové světy, nebo spíš rozšířit intergalaktický syfilis.

Samozřejmě, periodicky se vrací obstojné dějové momenty, ale doba mezi nimi je vyplněna stereotypními aportovacími vedlejšími úkoly v relativně otevřeném světě. Nic proti němu, ale sbírání surovin po planetách děj ještě dál zbytečně zpomaluje. Přitom o ten tu jde nejvíc! Nemůžu se zbavit dojmu, že po pěti letech čekání si fanoušci BioWare zasloužili trochu víc péče. Bolí to tím spíš, že kvalitní příběh je prostě základ dobrého RPG. A Andromeda v tomto směru připomíná spíš béčkové sci-fi v nablýskaných kulisách.

Osoby a obsazení

Co se týče zmíněných kulis, prostředí hry je výtvarně pěkně zpracované a lokace se povedly. Párkrát se dostaví nefalšovaný úžas, moc se mi líbil i vylepšený HUD a řada vizuálních drobností, které zážitek náležitě osvěží. Jak tomu ale u Andromedy je až nebezpečně často, kde se objeví plus, tam se objeví i minus. Animace obličejů, ale i postav působí, jako bychom se vrátili několik let zpátky. Dnes jsme přeci jen jinde. Mass Effect: Andromeda dostává v tomto směru tvrdě na frak od Zaklínače 3 nebo třeba i Horizon Zero Dawn. Opět je to nejvíc cítit právě u výpravných filmečků, které jsou alfou a omegou hry a přesto to vypadá, jako by je BioWare podcenili technicky i obsahově. Na druhou stranu, alespoň se hra slušně hýbe i na starších strojích.

Kde se ale série dočkala rozumného vývoje, jsou RPG prvky. Dle mého názoru je nejlepším dílem Mass Effectu dvojka, která ale poněkud doplácela na rozpačitý Paragon/ Renegade systém, kdy vám hra dávala možnost zachovat se v klíčových momentech dobře nebo zle bez nějakých "šedých" variant. To u pokusu o uvěřitelné vesmírné drama vyznělo poněkud toporně. Andromeda v tomto ohledu přináší dialogové možnosti dle rozpoložení hlavní postavy. K problémům můžete přistupovat chladně a racionálně, přemýšlivě, emocionálně nebo přísně a dominantně.

Velmi často tak dialogové možnosti střídáte podle toho, co vám v daný moment připadá přirozené, aniž byste se museli nuceně stylizovat do role, která vám třeba nesedí. Zachován zůstal i prostor pro impulzivní reakce, kdy vám hra dá občas možnost v limitu pár vteřin rychle zareagovat na danou situaci s určitým afektem, například přerušit monolog nepřítele výkřikem či střelbou nebo shodit někoho do propasti.

zdroj: Archiv

Málo příběhu, moc MMO prvků!

Na rozdíl od starších dílů si nyní nemusíte vybírat povolání. To se vám odemkne podle toho, do čeho investujete bodíky, přičemž dovedností a od nich odvíjejících se schopností je požehnaně. Ty vám pak ozvláštňují přestřelky a dodávají jim potřebnou dynamiku. To samé se pak týká biotických skillů, tedy místního sci-fi ekvivalentu magie. Co se týče potenciálního prostoru pro RPG vývoj, ten je v Andromedě obrovský. Možná dokonce až příliš velký a občas bych se nebál v souvislosti s titulem použít výraz „single-player MMORPG“.

Craftovací systém umožňuje výrobu nepřeberného množství zbraní a doplňků, k jejichž produkci však potřebujete poměrně složitě a nezáživně těžit suroviny (čímž se nám vrací pro změnu jeden z největších neduhů prvního dílu, ach jo). Hra jde dokonce tak daleko, že si můžete pojmenovávat a ukládat vlastní zbraně.

Nicméně, pokud se vyžíváte v akci, Mass Effect: Andromeda vás svou nabídkou a variabilitou nezklame. Schopností je tu spousta, možností, jak je v boji aplikovat též a výbavy až nad hlavu. Jen znova opakuji: od Andromedy v první řadě čekám dobře napsaný příběh. Dostávám moře věcí kolem, ale funkční příběh ne.

Mainstream pro otrlé

Navíc, když odhlédnu od příběhu, je tu pořádný klacek, o nějž jsem stále zakopával – nesmyslně složitý interface. Čekali byste, že když jste hráli celou trilogii a skoro celé portfolio her od BioWare, budete se orientovat a okamžitě do hry vplujete jako do bezpečného přístavu? Zapomeňte. Jasně, to, že jsem při hraní na PC používal i gamepad, pročež jsem se kvůli místy podivně namapovaným tlačítkům občas zčistajasna během boje nesmyslně přenesl z planety zpátky na loď, je můj problém.

Ale šílený inventář a ještě šílenější systém navigace úkolů, kdy vám hra zničehonic přepne mezi questy, případně vás nutí mačkat několik tlačítek, abyste si mohli vůbec v deníčku přečíst, co máte udělat, už na mě BioWare nehodí. Myslím, že jsem v životě nehrál mainstreamové RPG s tak nešikovně zpracovaným uživatelským rozhraním. Frustrace je slabé označení pro pocity, s nimiž jsem se při nekonečném proklikávání skrze menu setkal. Jistě, časem si zvyknete, ale bylo to nutné?

Pak je tu ale otevřený (lépe řečeno pootevřený) svět a boje. Zatímco lokace předchozích dílů byly navzdory rozvětvenému ději lineární a uzavřené, u Andromedy se na planetách, kde se dá přistát, setkáte právě s otevřeným světem. Po něm buď pobíháte ve skafandru, nebo jezdíte ve vozítku zvaném Nomad, těžíte minerály, napadáte skupinky mimozemšťanů či stáda místní fauny a samozřejmě plníte úkoly.

zdroj: tisková zpráva

Musím říct, že ještě nikdy jsem se v Mass Effectu necítil tak pohyblivý. Ryder má k dispozici jetpack s omezenou kapacitou letu, zvládne i „dash“, takže o krkolomné manévry, s nimiž zvládnete lecjakou překážku, které by v předchozích dílech prostě nebyly možné, není nouze. Přesto jsem ve zmíněné otevřenosti světa nespatřoval zásadní kvality, které by nějak významněji podpořily zážitek ze hry.

Tak jako by Rimmer vyměnil frčky i kopyta na boty výměnou za to, aby ho někdo měl rád, já bych s klidem vyměnil většinu novinek Andromedy, včetně důkladného systému craftingu, otevřeného světa i multiplayerových misí propojených s kampaní, za poutavý a dobře napsaný příběh.

Tak si aspoň zastřílíme, ne?

Naštěstí je tu ale ještě další významný element Mass Effectu, na nějž je v případě Andromedy spoleh, a to jsou již zmíněné souboje a přestřelky. Opět máte k dispozici omniblade na útoky zblízka, přičemž hlavní arzenál zdobí obvyklá paleta střelných zbraní. Náboje se nově nedoplňují automaticky, ale musíte je doplnit na určených místech, které se nacházejí v podstatě na každém bojišti. Přesto munice často dochází, takže často opustíte kryt, jen abyste si pro ni doběhli.

Nově funguje krytí. Ryder se přicucne ke každému objektu povrchu jako píďalka jablečná zcela automaticky. Za mě funkční a příjemná změna, nestalo se mi, že by postava dělala něco jiného, než co bych si přál. To však bohužel neplatí pro váš tým. Jako obvykle si ke každému výsadku vezmete dva členy posádky, kteří pomohou v boji, ale také ozvláštňují dějové situace svými vsuvkami a komentáři. Co jim ale rozhodně nejde, je plnit vaše příkazy, nebo fungovat jako samostatné jednotky.

Vesměs totiž kopírují chování hlavního hrdiny, čili se rozběhnou stejným směrem jako vy, ale vůbec jim nevadí, že na rozdíl od vás mají v cestě zeď. Umělá inteligence v Andromedě je alespoň u NPC tristní a na taktický element bych tak být vámi moc nespoléhal. Jako podpůrná síla se nicméně NPC dají přežít. Některé překvapivě intenzivní vřavy, během nichž létají vzduchem náboje i výboje z biotických schopností, by bez nich bylo velmi těžké a to i přes to, že inteligence moc nepobrali.

Boje jsou obecně výrazně dynamičtější, než v původní trilogii a chce se od vás větší mobilita, takže se střídavě kryjete za vším možným a střídavě běháte po bojišti a hledáte nové úkryty. Nemohl jsem si nevzpomenout na oblíbené přestřelky z Gears of War nebo díky jetpacku i Halo, s nimiž má Mass Effect vlastně docela dost společného. Rozhodně nečekejte těžkopádné střety z původních her.

zdroj: Archiv

Dostali jsme hodně, ale dostali jsme, co bylo třeba?

I přes opakovanou kritiku děje jsem zmínil jsem mnoho prvků, které fungují dobře a bylo by vůči hře nefér, kdybych neřekl, že některé z nich překonávají předchozí díly Mass Effectu. Nejvíc mne bavily přestřelky. Pohyblivost Rydera je příjemně přirozená, scenérie jsou půvabné, samotné zasazení zajímavé a planety, i když nejsou moc originální, jsou alespoň rozmanité. Navíc systém craftingu i propojení singleplayeru s multiplayerem skýtá spoustu potenciálu a flexibility si hru přizpůsobit svému stylu.

Jenže to všechno je v kontextu Mass Effectu podružné. Hra vás totiž nepřiková do křesla prostřednictvím toho, co by měl být její hlavní trumf, tedy pomocí příběhu. Ten je béčkový nejen po stránce dialogů a animací, ale díky spoustě klišé v dějových zvratech. Nepomáhají ani úkoly typu „přines mi tohle,“ kdy co chvíli nesmyslně skenujete všechno možné a máte vkrádající se pocit, že se tvůrci snažili uměle natahovat hratelnost prostřednictvím zbytečného obsahu. To vše Mass Effect: Andromeda sráží na kolena.

Když už ne úžasné, tak alespoň důstojné momenty střídají dlouhé desítky minut pitomých vedlejších úkolů, frustrujícího lítání z loadingu do loadingu, trápení se s uživatelským rozhraním, nesmyslného skenování planet a tak dále. I když si ale odmyslím obsah, jehož konzumaci po vás hra nevyžaduje, pořád je tu moc vycpávkových momentů. Pak jen toužebně čekáte na nějaký ten epický okamžik, který by dostál odkazu jména Mass Effect. 

Verdikt:

Za sedm, a to s odřenýma ušima. V žánru příběhových sandboxů jsou i právě teď čerstvě na trhu lepší hry a mě nezbývá než se zeptat – ztratili v BioWare kvalitní scénáristy, nebo doufají, že hráčům stačí hloupý příběh a nenápadité postavy doplněné o dobrý soubojový systém? Pokud jde o mě, obě varianty jsou poměrně smutné. 

Nejnovější články