Jinde se ale o pokrok takříkajíc nepřerazí. Proč taky, když je konkurence slabá (nebo vůbec žádná) a laxní publikum kupuje cokoliv, jen když to má nový obal. Tahle teze platí hlavně pro spoustu okruhových simulátorů. Je to i případ nového MotoGP 13? Toť otázka pro filozofa.
Tahle závodní hra totiž driftuje na samé hranici obou světů. Z jednoho úhlu pohledu vás upřímně potěší povedeným jízdním modelem, jenže až najedete tisícovky rychlých kilometrů, prodřete celý šatník kombinéz a poplácáte po zadnicích všechny chodící deštníky, budete vědět, že je to vlastně stejná hra, jako všechny před ní. A v něčem je dokonce horší.
Rozporuplnost je druhé jméno MotoGP. Projevuje se snad ve všem. Vůbec nejhorší je, že Milestone celý rok slibovali grandiózní návrat a renesanci motocyklového žánru, ale my už víme, že se návrat obešel bez hodnotných novinek. Přes veškerou marketingovou masáž je totiž MotoGP 13 málo inovativní.
Možná jsem si teď zadělal na diskuzní bouřku. Proč by jako motocyklová hra měla být inovativní? Vždyť okruhové závodění musí být pořád stejné, to se mají k dvěstěpadesátkám nasadit sajdkáry? Jistě že ne. Ale co třeba po vzletných kecech skutečně vylepšit vzhled a modernizovat léta používané technologie? Právě s nimi je totiž MotoGP 13 docela na štíru.
Zadnice ve větru
Pokud se motocyklová hra nemůže zlepšovat v questech a košatých dialozích, měla by inovovat to, co hráčům pořád dokola předkládá - například vzhled tratí, animace a umělou inteligenci startovního pole. To vše je přitom v MotoGP 13 jízdenkou do minulosti.
Pobavme se například o grafickém zpracování nehod. Několik druhů obligátního smýkání jezdce po asfaltu je ok, tam není co zkazit. Ale z další zhruba desítky náročnějších animací už mi nepřišly hloupé nebo směšné pouze dvě. Jsou to ty, ve kterých jezdec skoro přepadne přes řídítka, ale karambol nakonec krkolomně ustojí. Paradoxně právě tohle zní směšně, ale koukat se na to dá. A zbytek? To jsou cirkusová vystoupení!
Jednou uvidíte válení sudů na místě, jindy vyskakování ze sedla ve strnulé závodní pozici a několikrát jsem v pelotonu dokonce zahlédl i „vystřelování pretěkára katapultem“ do jakýchkoliv směrů i dálek. Aby bylo jasno, vůbec mi nevadí, že se animace pádů spouštějí trhavě a je poznat, v jaký moment vás chce program poslat k zemi, ale nemohu vystát, když superspecializované MotoGP simuluje „dopravní nehodovost“ mnohem hůř než třeba žánrově nevyhraněné GTA IV. Vážně chceme úzce profilovaným hrám omlouvat kixy ve věcech, ve kterých by měly jít příkladem?
Netvrdím, že MotoGP 13 nemá v technickém zpracování světlé chvilky. Líbily se mi například stíny loukotí od roztočených kol a všiml jsem si i pěkně zpracovaných přírodních kulis vzdáleného okolí. Jenže když za sebou každý hezký detail táhne i valník nedokonalostí, všímáte si především jich.
Nakonec nejde jen o animace, grafické zpracování hry je prostě špatné celkově. Například jezdci a jejich motocykly jsou sice fantasticky vymodelovaní, ale to, po čem jezdí a kolem čeho projíždějí, vypadá jako rozsednutý košík vajec. Mazanice, kterou Milestone předvedli například při ztvárnění infrastruktury okruhů, vrací hru o dlouhé roky zpět. Je vůbec možné, aby paddocky měly od pohledu cirka patnáct let starou texturu?
Závodíme ve vlaku
Bez ohledu na pár pěkných detailů nevypadá MotoGP 13 nijak vábně. Není to hra ze současného světa a jen horko těžko se v něm udrží i v dalších technických ohledech. Obočí jsem zvedal kupříkladu nad chováním AI jezdců. Počítačové stádo se v každém závodě jako přes kopírák rozděluje do několika rovnoměrných skupin a ve strojovém tempu abyste si adrenalin hledali sami. Nečekejte, až vás soupeř riskantně podjede, udělejte to vy jemu! Ani zde se o inovace zrovna nezakoplo.
Nepochopte mě špatně. Umělá inteligence není zcela tupá a peloton občas připraví nějaké to vzrušení, ale jako celek na mě závodníci působili velmi strnule. Možná hůř než ve starších motocyklových hrách, což bych od „renesančního" titulu nečekal. Myslel jsem, že právě MotoGP 13 se naprogramováním umělé inteligence konečně přiblíží charakteru multiplayeru, jenže na něj se Italové asi až příliš spoléhali. Nechápu proč.
Online hra je zatím v takovém stavu, že se ji nevyplatí ani spouštět. Trpí pomalým vyhledáváním soutěží a přímo na dráze je stíhána obludnými lagy. Motorky se kolem vás zjevují a zase mizí, jako byste jezdili v podivuhodné říši pohádek. Přehlcená síť přitom za problémy nemůže. Na multiplayer se v novém MotoGP rozhodně fronty nestojí.
Kritickou stať zakončím zklamáním ze zákulisí kariéry. Hlavní herní mód sice zabere pěkných deset až patnáct hodin a provede vás třemi známými motocyklovými kategoriemi včetně nejaktuálnější ročníku MotoGP, ale kdo čekal nějaký posun v kuloárním pojetí sezóny, bude zklamán. Zase je to jen o čtení mejlů od manažerů a plnění achievementů, podle kterých vás týmy buď chválí či kárají, nebo rovnou vyhazují. Na nějaké zvlášť složité jednání se sponzory a kecání s novináři zapomeňte.
Jízda vašeho života
Ale přišel čas chválit. Nepsal jsem náhodou, že MotoGP má i své světlé chvilky? A v těch následujících bude doslova zářit. Jak asi víte, většina závodních her se křižuje ve jménu rychlosti, neboť jakmile sešlápnete pedál či otočíte rukojetí, většina nedokonalostí se změní v milosrdnou šmouhu. A MotoGP 13 v tomto smyslu klade rychlosti na oltář celé své srdce. V pohybu je totiž tahle hra najednou úplně jiná. Je lepší. Stává se zábavnou a vyzývavou.
Jak už jsem naznačil v úvodu, za všechno dobré může povedený jízdní model. Právě on dokazuje, že v Milestone mají závodní hry rádi (viz zlepšující se série WRC) a chtějí do všeobecného trendu arkád vždycky vecpat trochu simulace. Letos se jim to vskutku povedlo. MotoGP 13 je určena především lidem, kterým nevadí, že se na začátku budou neustále válet ve štěrku. To oni nejlépe vědí, že seriozní simulátor nedá hráči na startu nic zadarmo a MotoGP se podle toho chová přímo ukázkově.
V nejslabší kategorii Moto3 samozřejmě ještě nic nepoznáte. Motorky s vtipně úzkými pneumatikami se patolízalsky snaží zůstat za každou cenu na asfaltu a zároveň u nich máte čas pro vyzkoušení široké škály elektronických pomocníků. Proč si na rozjezd třeba nezapnout automatické zalehávání závodníka do aerodynamické pozice? A možná se vám zalíbí i garážový setup, zpracovaný ve formě rozhovorů s technikem. Vy si stěžujete, on trpělivě ladí. Rozkošné.
Nezkrotné bestie
Ovšem sedněte na silnější stroje, vypněte asistenty i pětistupňovou kontrolu trakce a MotoGP 13 zazpívá. Nejvíc mi šmakovaly obrovské rozdíly mezi jednotlivými závodními třídami. Zatímco nejslabší motorky se řídí poddajně jako městská nákupní auta, silnější stroje vás při prvních jízdách dokonale ztrapní. Jsou klouzavější, svéhlavé, jsou jako koník, který chvilku učenlivě pádí a chvilku zas sráží jezdce ze sedla. Budete si muset zvykat.
Ale každý milovník simulátorů si přece zvyká rád! Zvlášť když silnější kubatury v této hře poskytnou naprostou svobodu ve stylu ovládání. Je zcela na vás, jakým způsobem využijete nabídnutého výkonu i jízdních vlastností a podle toho se pak také budou třídit vaše výkony. Silná motorka může být v zatáčkách naprosto nezvladatelná, divoká i nespolehlivá, ale v rukou zkušeného jezdce naopak parádně hravá, rychlá i precizní.
Propracovanost ruku v ruce spojená s rozmanitostí je zlatým hřebem letošního MotoGP. Rozdílný model jízdy se nadto skvěle projevuje i za zhoršených povětrnostních podmínek. Když prší v závodech nejslabší kategorie, nemáte z vody žádný respekt, ale zasedněte opět na cokoliv silnějšího a z každé kapky dostanete panickou hrůzu.
S MotoGP 13 jsem se vlastně loučil dost nerad. Škoda, že Milestone zatím své hry neumějí balit do úhlednějšího zpracování, protože jinak bychom o nich mohli psát pouze v superlativech. Je zjevné, že Italové motoristickým hrám rozumí, ovšem jak už jsme se přesvědčili u série WRC, potřebují k dokonalosti ještě pár let dřiny. Aspoň za ty sympatie je podpořím solidním číselným hodnocením.
