NHL 12 - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

NHL 12 - recenze

9. 9. 2011 12:30 | Recenze | autor: Jan Vitík |

Je to jedna z největších jistot herního průmyslu. Dětem skončí prázdniny a EA Sports vydá nový ročník série NHL, což s sebou přináší několik průvodních jevů, které se také pravidelně opakují. EA se v dostatečném předstihu začne bít v prsa a do světa vypouštět informace o chystaných změnách a novinkách. No, a když už nové NHL vyjde, začnou se hráči pídit a vyptávat, kde ty novoty jsou.

Jenže otázka se většinou nesnaží zjistit, jestli je nový ročník dobrý, ale nakolik je rozdílný od toho předchozího, což je chyba. Když během hraní NHL 12 vešel do redakce už asi pátý člověk a při pohledu na televizi s úsměvem na rtech pronesl: „A v čem je to jiný, než jedenáctka? Mně to přijde stejný,“ začal jsem si říkat, co přesně je k tomu vede. Jakou změnu by to vlastně chtěli? Jak moc výrazná by musela být, aby tak pro ně bylo nové NHL zajímavé?

Někdy mám pocit, že si ani neuvědomují, že hokej se také každý rok výrazně nemění, stále se hraje na ledě s pukem a platí stále stejná pravidla. Jediné, na čem mohou vývojáři zapracovat, je hratelnost. A ta se rozhodně mění. Někomu přijde, že pomalu a nevýrazně, že se vývojáři vlastně flákají, předělají sestavy a pak shrábnou hromadu peněz. Ale zkuste se na to podívat tak, že určitá zdrženlivost má svůj význam. Zahrajte si NHL 2002, pak 2011 a představte si, že by tento skok (v hratelnosti, ne grafice) proběhl během jednoho roku. Asi by to nebylo úplně ideální.

EA se snaží posouvat stále k reálnějšímu prožitku a letos vsadila na propracovanější hru tělem a vůbec zapracovala na fyzikálním modelu. Hity jsou tak pocitově zase o něco blíže realitě a více se projeví tělesné předpoklady jednotlivých hráčů. Musíte tak čekat, že když najíždíte proti urostlému obránci, nejspíš skončíte na hrazení a naopak, že s drobným hráčem jen tak nezdoláte stokilového hromotluka. Je to naprosto logické a skoro až primitivní, ale když to funguje opravdu bezchybně, má to na hru samotnou obrovský vliv.

Velkým reklamním tahákem letošního ročníku byli gólmani, do kterých můžete konečně hrát tělem: neohroženě vlítnout do brankoviště a dostat do branky puk, sebe i brankáře. Není to super? Je to super! Výsledkem může být uznaná branka, nebo naopak dvouminutový trest pro vás. Rozhodčí se v posuzování tohoto úplně neshodnou, ale skoro bych řekl, že to vůbec není na škodu. Kdo někdy sledoval skutečné NHL, tak ví, že tvrdá hra v brankovišti je základ a její posuzování také není zásadně jednotné.

Svůj prostor dostává letos nová tradice NHL - zápas pod širým nebem s názvem Winter Classic. Klání mezi Washington Capitals a domácím Pittsburgh Penguins je vlastně to úplně první, co hráče v novém ročníku přivítá. Pokud si pak budete chtít zahrát i s jinými kluby na ledě pokrytém sněhovými vločkami, můžete. Kromě úvodního nástupu a právě sněžení ale nečekejte nic jiného, než se děje v hale.

zdroj: Archiv

Znatelně komplexnější, ale zábavnější je nový systém přihrávek, jejichž zacílení je o něco složitější než loni a trefit se přímo na čepel spoluhráče dá hodně práce. Nové je i přebírání přihrávky, protože k přepnutí na cílového hráče dochází v předstihu - ještě než dorazí kotouč. Díky tomu je možné jít si takzvaně pro puk, ale naopak je mnohem jednodušší vystavit se při přebírání dlouhého pasu do offsidu.

Změna, které si na první pohled těžko všimnete, ale po pár hodinách hraní jasně vystoupí na povrch, se ukrývá v chování AI. Úpravy umělé inteligence vašich spoluhráčů i protihráčů přitom oceníte zejména v Be A Pro. Nemusíte se bát přihrávat svým spoluhráčům, kteří si lépe najíždí do volných míst a jsou obecně mnohem aktivnější při hře bez kotouče. Nabízí se, tečují střely, strkají se před brankou a cloní gólmanovi.

Be a Pro navíc okořenily zajímavé úkoly. Když příliš ztrácíte puk, dostanete od trenéra pokyn zaměřit se právě na tuto činnost. Pokud úkol splníte, budete odměněni. Nebo prohráváte těsně o jednu branku, do konce zbývá pár minut a vy jste vysláni na led s jasným úkolem vstřelit branku. Hře to dodává na dynamičnosti.

S Be a Pro je úzce provázána další novinka - Be A Legend. Můžete v ní hrát za jednoho z hokejových velikánů, jako je například Wayne Gretzky, Ray Bourque nebo Patrick Roy. Polemizovat o tom, kdo by v takovém výběru být měl, nebo neměl, zde nebudu. Musím však podotknout, že jde asi o nejslabší článek NHL 12.

Kolem těchto legend totiž tvůrci nezrekonstruovali i jejich původní týmy, jsou jenom zařazeny na soupisku současných klubů, což zabíjí jakoukoliv atmosféru, kterou bych si od takového módu představoval. Takže mnohem zábavnější je vytvořit si hráče od píky, což stejně musíte udělat, abyste si legendy odemkli.

Graficky se v NHL 12 nic zásadního nezměnilo, až na pár nových animací hitů. Herní plocha je více interaktivní, můžete posunout branku, rozbít plexisklo(!), hráčům padají helmy, ztrácí hokejky, které si mohou opět sebrat nebo je jim podána když projíždí kolem střídačky, kam je navíc můžete kvalitním hitem poslat expres po hlavě.

Asi teď čekáte jednoznačnou odpověď na otázku, jestli má cenu si nový ročník kupovat, nebo zůstat u NHL 11. Ale na tu si musíte odpovědět sami. NHL 12 je z kritického pohledu výborná hra, a pokud je virtuální hokej vaší krevní skupinou, bude vás bavit. A jestli vám nestačí výše napsané, řeknu ještě dva další pádné: Winnipeg Jets a Jaromír Jágr.

Verdikt:

Škarohlídi budou neustále remcat, jak málo změn NHL 12 přináší, ale nemají pravdu. Drobné změny k lepšímu tu jsou a dohromady mají na hratelnost velký vliv. Změny větší by ani nebyly v rámci zachování určité kontinuity žádoucí. Zase jsme trochu blíže skutečnému hokejovému prožitku a to i při zachování výborné hratelnosti.

Nejnovější články