Je tu novinářka maskovaná v krabicí (zřejmě moc hrála Metal Gear Solid), spoutaný právník s cvičeným sokolem, šílený pyrotechnik s návodným jménem Ted Tonate, krasavec, který všechny kolem sebe sprejuje voňavkou, či muž přesvědčený, že je vtělení démona (a podle toho se chová). Je tu spousta bizarních postav, ale i přes jejich ulítlý vzhled a jména je Ace Attorney klasická detektivka s hledáním stop, které pak dáváte do souvislostí.
Mimochodem, podle téhle série natočil nedávno slavný japonský režisér Takashi Miike celovečerní hraný film, ve kterém vypadají hrdinové úplně stejně úchylně jako ve hře. Jenže, když tam nemá hlavní hrdina vnitřní komentáře a jak mu nenapovídáte vy, vypadá spíš jako ťunťa. A i když je příběh převzatý přímo z jedné z her, adaptace je spíš ucouraná soudní kriminálka. Ukecaná jako sama hra, ale o dost méně zábavná.
Slovo má obhajoba!
Phoenix Wright: Ace Attorney – Dual Destinies je rozhodně ukecaná hra. Většinu herního času (což je tak kolem pětadvaceti hodin) budete odklikávat dlouhé rozhovory, abyste se přesunuli o místnost dál a vedli další rozhovory, nebo se přesunuli k soudu a snažili se pomocí rozhovorů vypáčit ze svědků pravdu. A všechny ty dialogy budete muset pořádně poslouchat, tedy číst, protože jinak neodhalíte rozpory ve výpovědích a nedokážete přimáčknout prolhané svědky ke zdi, což je opravdu nutné.
Dialogů je tady ale opravdu hodně a navíc jsou tu osekané věci, které byly v minulých dílech docela zábavné nebo aspoň zpestřovali hratelnost. Prohledávání místa činu, které bylo předtím zcela běžné, budete dělat jednou, dvakrát za vyšetřování. Abyste to navíc měli snazší, ukáže se vám hned, co jste ještě neprozkoumali. A když najdete všechno potřebné, hra vám to oznámí.
Stejně omezený je i průzkum důkazů. Dřív jste si mohli každý předmět sami prohlédnout a hledat na něm stopy. Teď je to jen obrázek, u kterého je všechno podstatné vypsané. Také zmizely okamžiky, kdy jste museli něco složit. Prostě zmizelo skoro všechno, co neobnáší hovory s podezřelými a svědky a vykřikování „Objection!“ Ano, někdy mě to v minulých dílech štvalo, když jsem musel znovu a znovu obcházet všechny lokace, jestli jsem něco nepřehlédl, ale tady je to možná až příliš lineární. Někdy by trocha volnosti neškodila.
Přiveďte obžalovaného!
Takže v čem vlastně spočívá hra, když jsme si už vyjmenovali, co všechno v ní není? V podstatě jde o ustavičné srovnávání výpovědí svědků s důkazy a zjištěním, kde tak úplně nemluví pravdu, a čím by se jim to mohlo dokázat. Rozhodně to není tak úplně snadná hra (i přes tu komičnost postav).
Ze začátku je brnkačka najít rozpor ve výpovědích, ale jak se vám začínají množit důkazy a obvinění každých pár minut svou výpověď drobně pozmění, je těžké si zapamatovat, kdo kde v kolik hodin přesně byl a co z tvrzení podezřelého je lež. Navíc vaši protivníci nejsou žádná béčka a dost často vám vaši křehkou logickou stavbu jedním šmahem zboří.
Někdy se dokonce pomocí dedukcí sami dostanete do slepé uličky a ukáže se, že všechno bylo ještě trochu jinak. Je to zábavné, ale opět mi přišlo, že je to trochu snazší (a méně zábavné) než v minulých dílech. Aby to bylo přece jen o něco pestřejší, mají postavy své schopnosti.
V Dual Destinies se vrací obě hlavní postavy z minulých dílů. Jak Phoenix Wright, tak Apollo Justice. Na případech se budou střídat a na řadu přijde i další členka týmu Athena Cykes. Což znamená, že kromě klasického dušení podezřelých přijdou na řadu i mystické schopnosti, výbava každého dobrého právníka.
Jeden trik už známe z minula. Apollo Justice má náramek, který mu umožňuje detekovat lež, a pak hledat „tiky“, který prozrazují, v čem přesně podezřelý kecá. Tohle je od minula opět trochu zjednodušené, což zase tolik nevadí, protože to zase taková zábava není. Člověk musí poslouchat jak obviněný mluví, soustředit se na nějaký detail jeho těla a doufat, že se pohne.
To schopnost Atheny Cykes je o něco zábavnější. Vnímá čtyři základní emoce a na vás je pak odhalit, která z těch emocí se k výpovědi nehodí. Když člověk najde místnost plnou mrtvol, neměl by asi cítit radost. Stejně tak by mu nemělo být do breku, když vyhrál ve Sportce.
Postihy a sázky
Na starost dostanete pět případů a v obou bude váš čas rozdělený do dvou několikrát se střídajících částí. Vyšetřování a obhajoba. Zatímco při vyšetřování je to celkem pohoda, v soudní síni jde o život. Za každý chybně předložený důkaz přijdete o kus života (nebo o kus právnické věrohodnosti, chcete-li) a pokud prošustrujete všechno, soud končí, váš klient jde do vězení a na obrazovce se na vás vyculí Game over. Někdy fakt není lehké přijít na to, co je zrovna ten správný předmět (i když víte, co se stalo). Naštěstí je tu tentokrát možnost právnické nápovědy od vašeho kolegy. S tou už se to zvládnout dá.
Výbuch v soudní síni, vražda démonem v uzamčené místnosti, vražda učitele na právnické akademii, smrt kosmonauta - to je jen pár případů, které budete řešit. A samozřejmě, ukáže se, že ty případy nejsou tak úplně samostatné a dohromady dávají větší celek. Ano, je to jednodušší než minulé díly, je to možná ještě ukecanější, ale i tak má tahle série pořád něco do sebe.
Boj v síni je jako boxerský zápas nebo spíš wrestlerský, když uvážíme, co mají lidé na sobě. Navíc má nový Ace Attorney i hezčí grafickou podobu. I to 3D hře sluší a animace jednotlivých postav jsou ještě lepší. Už jen díky tomu je fajn rozmetat výpověď nějakého svědka – je zábavné vidět, jak se pod údery vaší logiky hroutí, padají z něj věci nebo exploduje.
Phoenix Wright: Ace Attorney - Dual Destinies není rozhodně pro každého. Bude vás bavit, pokud máte rádi detektivky a ještě raději sledujete japonské příběhy s šílenými postavami a soap operovými zápletkami. Uznávám, že to asi nebude velká skupina, ale pokud do ní patříte (což se projeví hlavně tím, že znáte minulé díly) neváhejte. I když Dual Destinies zábavností nedosahuje laťky z minulých dílů, stejně vás nezklame.
