Pokémon Tohle & Tamto je neskonale drzou RPG sérií, která recykluje mnohem více, než obětní beránek Call of Duty, a dělá to také mnohem déle. Od premiérového dvojdílu Red & Blue z roku 1996 se základní kostra hry vážně příliš neohnula. Běháte po roztomilém světě, bojujete s hloupoučkými trenéry, lovíte divoké Pokémony, sbíráte odznaky, a nakonec vyprášíte kožich podlému Teamu a zavítáte do Ligy Pokémonů. Klasika.

Přitom to těm vývojářům z Game Freak neustále prochází a zase slízávají devítky! Jak je to možné? Může za to snad ten nesmírně podmanivý a zdravě návykový spletenec RPG a sběratelské hry? Japonec ví… Ale když už i pošesté nadšeně absolvuji tu samou pouť v bledě modrém, a když i v dospělém věku nadšeně vrním z ulovení legendárního Pokémona, musím jednoduše uznat, že tahle série má své kouzlo. Netřeba mu rozumět, ale chtě nechtě je třeba vzdát mu hold. Opět. Tomu se říká nadčasová hratelnost.

Kouzlo Pokémonů

Ligovým šampionem jsem se stal po zhruba 30 hodinách zápolení, kdy zároveň můj dvorní Pokémon dosáhl maximálního 100. levelu. Jenomže tím z vás hra, jak známo, drápy nevytáhne. Namísto klování recenze jsem tedy nadále cepoval svá zvířátka, hledal evoluční kameny, klonoval, chytal Mewtwo či Zygarde, vyměňoval Pokémony s ostatními hráči, pátral v Pokédexu nebo školil americké protivníky v online bitvách (popř. byl školen protivníky asijskými).

Jak je zvykem, noví Pokémoni vychází ve dvou edicích a jestliže obě nevlastníte, popř. nemáte spřízněného kamaráda s tou druhou, nedovedete splnit fundamentální poslání všech trenérů: gotta catch ‘em all! X a Y jsou v podstatě identické hry, ale liší se asi dvacítkou unikátních Pokémonů, které jinde nenajdete.

Tradičně největší rozkol je mezi legendárními exempláři, které zdobí krabice s hrou - ve verzi X figuruje Xerneas, v Y pak Yveltal. Pokud tedy nevíte, kterou verzi si koupit a na obě prostě nemáte, mám pro vás radu: vyplatí se pořídit edici Y, poněvadž většina lidí vždy kupuje prvně jmenovanou a vy tak budete mít lepší postavení při obchodování s unikátními Pokémony.

Dvacetihlavý rozdíl ve skutečnosti není moc významný a pocítí jej jen ti nejzarputilejší sběrači, protože Pokémon X & Y je dosud nejnacpanějším dílem v sérii. Zdejší Pokédex, pro jistotu rozdělený do několika sekcí, nabobtnal o 69 nových kousků, obsahuje už přes 700 políček a nabízí tak průřez všemi šesti generacemi zdejší ZOO. Inu, budete mít co dělat.

Hardcore

Znalci série už dozajista chytli slinu a jsou na cestě do obchodu pro hru nebo rovnou pro celou konzoli. Nintendo chytře spolu s X & Y vydalo i levný handheld 2DS, jehož koupě dává smysl, i kdybyste si chtěli zahrát jen nové Pokémony. 3D efekty v tomto titulu beztak skoro neexistují a pokud si trojrozměrný obraz přeci jen zapnete, dočkáte se během některých bitev neuvěřitelně kolísající plynulosti obrazu. Vypnutí 3D zobrazení pomůže jen částečně.

Existuje jen málo 3DS her, kde by padal framerate, a Pokémon X & Y patří mezi nejhorší z nich. Možná je toho v té hře už příliš a hardware jednoduše nestíhá veškeré procesy pod kapotou zpracovávat. Věřte nebo ne, i přes infantilní vzhled je Pokémon X & Y nevídaně komplexní RPG, které sahá do větší hloubky, než většina konkurenční produkce.

Schválně si vyhledejte pojmy „EV training“ nebo „IV breeding“, ztraťte se v nekonečných diskuzích a zkuste pochopit, proč hardcore hráči vnímají nejnovější díl jako zlomový, protože obsahuje mj. Super Traning a tím pádem zásadně ulehčuje tvarování effort values, bez nichž si špičkového Pokémona prostě nevycepujete. Ztrácíte se? To je dobře.

Vyjma nestabilního počtu snímků za vteřinu funguje vše parádně, dokonce i navigace v inventáři je konečně svižná a relativně intuitivní. Hra je na poměry handheldů od Nintenda velice pohledná a design osmičky stadionů (Gyms) vás ohromní. Kupříkladu mistr kamenných Pokémonů sídlí na vrcholu velké lezecké stěny. Konečně se také pokocháte trojrozměrnou grafikou a navíc vás bude po celou dobu obveselovat příjemný a rozličný soundtrack.

Pokémoni jsou nyní během bitev konečně rozpohybováni a zpracování silných útoků je adekvátně působivé. Ten audiovizuální pokrok je od (teprve) loňského Black & White Version 2 na DS vskutku znatelný a nově se pokocháte i menšími cut-scény, byť jde v podstatě jen o rozpohybované malby. A dabing? Třeba někdy jindy, ale vlastně ani nevím, jestli bych si ho přál. Němý ťunťa v hlavní roli sem už jaksi patří.

Největší dilema

Jste mladý klučina, popř. mladá holčina. Poprvé v sérii si, byť jen zevrubně, upravíte vzhled (později lze dokupovat i oblečení), pojmenujete se, ve svém pokoji mrknete na WiiU, sejdete o patro dolů a od maminky se dozvíte, že je na čase vyrazit do světa. Jako vždycky. Tohle je v podstatě pohádka o tom, kterak Honza do světa šel, a třebaže se tvůrci snažili udělat dosud nejvíce příběhový díl v sérii, ústřední premisou nadále zůstává trénink rozličných potvor.

Chvíli po vyhazovu z domova se už střetáváte se svými kamarády, mezi nimiž je samozřejmě i váš rival opačného pohlaví. Nebo spíše kamarád. Zmetek Gary Oak a jemu podobní už nefrčí. Načež přichází největší dilema z celé hry – výběr Pokémonů, tzv. starterů. Již od doby kamenné je zvykem, že prstem můžete píchnout do potvory vodní (Froakie), travní (Chespin) nebo ohnivé (Fennekin). Ať už zvolíte jakkoli, rival(ka) vezme relativně silnější alternativu.

Osobně jsem vždy bral ohniváka a ani X & Y nebylo výjimkou, ale snad poprvé jsem litoval. Z roztomilé lištičky Fennekin se totiž vyklube neskonale šeredný Delphox, který vypadá jako dvounohá čarodějka a věčná panna v jednom. Navíc mává kouzelným klackem a z uší mu trčí chomáče chlupů. Selektivní paměť je zmetek a nemusíte mi věřit, když budu tvrdit, že originální 151 je nejkrásnější, ale tohle se designérům už vážně nepovedlo. Mexický pták Hawlucha promine a několik dalších kousků z šesté generace je také fajn, ale když se nevyvede ohnivý starter, hází to stín na všechny ostatní.

Naopak je tuze milé, když se po několika hodinách se setkáte s pokémonním profesorem (déjà vu č. 173), který vám (voilá!) nabídne některého ze starého dobrého tria Squirtle, Bulbasaur a Charmander. Pokud tedy chcete sympatického ohnivého Pokémona, vyčkejte na Charmandera, z nějž se vám vyklube legendární drak Charizard, a v úvodu si zvolte třeba vodního žabáka Froakieho.

Původní trio starterů zde není jen kvůli nostalgii, ale také kvůli mega evoluci. Aneb konečně nějaká velká novinka, kterou ocení i řadoví hráči, co si chtějí hrou jen tak proplout a stát se šampiony. Až se totiž prokoušete příběhem dostatečně daleko, budete odměněni náramkem, který u vybraných Pokémonů dočasně odemkne čtvrtý evoluční stupeň.

Svého Blastoise jsem tak v průběhu bitev mohl kdykoliv přeměnit na Mega Blastoise, což je doprovázeno nejen skvělým grafickým upgradem, ale hlavně lepšími statistikami, které vydrží až do konce klání. Mega evoluce je samozřejmě přístupná jen pro několik málo exemplářů a pro každého potřebujete ještě zvláštní kámen, ale rozhodně je o co stát. Mega verze vypadá parádně a mile zamíchá kartami, poněvadž třeba takový Mega Charizard z verze X rázem začne odolávat vodě. Pro lepší představu omrkněte přehlídku všech Mega forem na oficiálních stránkách, takový Mawile se vskutku vydařil.

Boj, boj, boj

Ve zbrusu novém světě Kalos, který se inspiruje Francií a hlavní město tudíž skýtá kavárny, TGV i jakoby-Eiffelovku, se na vás všichni smějí. Jak je ostatně v Pokémonech zvykem. Je tudíž krapet úchylné, že i přes záplavy ťuťu ňuňu emocí si zde všichni jdou neustále po krku. Nikoliv vlastnoručně, třebaže jste někomu právě zhatili plány na destrukci světa, nedovolí si vám ani rozvázat tkaničky, ale skrze Pokémony. Ať jdete kamkoliv, všude se s vámi někdo chce poměřovat. A tak to má být!

Hlavní postavou Pokémon X & Y tak vlastně není vaše lidské alter-ego, ale tým ochočených zvířátek. Teoreticky tu máte přes 700 hrdinů (!), přičemž každý má hromadu vlastních unikátních statistik, je různého pohlaví a z desítek možných útoků smí disponovat pouze čtveřicí. To znamená, že vaše Picachu na 80. úrovni může být docela jiné, než Picachu na 80. úrovni vašeho kamaráda, aneb opět připomínám onu nesmírnou komplexnost celého počinu.

Boje jsou klasicky tahové, můžete do nich poslat až šest postaviček, ale ne najednou. Většina soubojů je nátury 1 vs. 1, model rotujících bitev z Black & White se nevrací, a jen občas narazíte na párové oponenty. Co více, skoro vždy budete zápolit na pevnině, popř. v podzemí. Mořské pasáže prakticky vymizely. Svěží záplatou jsou hromadné bitky proti pateru slabých mimoňů, kde přijdou vhod plošné ataky (třeba Surf), ale také vzdušné bitvy, kterých se mohou účastnit pouze létající Pokémoni.

Celý soubojový systém je postaven na promakaném modelu kámen nůžky papír, jehož výrazné překopání je dnes už nemyslitelné. Ohnivý Pokémon má výhodu proti travnímu, ale neobstojí proti vodnímu. Bojový Pokémon rozdrtí normálního protějška, ale psychický oponent mu natrhne zadek. A tak dále. Druhů je celkově osmnáct a začátečníkům doporučuji nastudovat přehlednou tabulku, je to věda.

Jedinou zásadní změnou v rozložení sil je představení vílího typu (Fairy), pod nějž spadá i třeba starý známý Jigglypuff, nebo naopak nový legendární Xerneas. Fairy Pokémoni jsou specialisté na dračí typy, kteří dosud neměli zjevného predátora. Schválně, co na růžový přídavek časem řeknou profíci.

Mír, mír, mír

Na to, jak taktickou mají boje povahu, je hra ve své příběhové kampani směšně jednoduchá. Kam se poděly časy Red & Blue, kde si můj ohnivý starter neporadil s kamenným Gym Leaderem Brockem a já tak musel hledat opičího Mankeyho a trénovat ho, aby se naučil útoku Low Kick, který byl „super efektivní“ proti Geodudovi a Onixovi… Na obdobně vydřená a uspokojivá vítězství můžete zapomenout, váš starter teď vyřeší všechno.

Zásadní novinkou je sdílení zkušeností, které lze aktivovat už velmi záhy, a po každém souboji přiděluje zkušenosti celé vaší šestičlenné partě. Přímý účastník bitvy dostane plný počet zkušenostních bodů, zbytek obdrží polovinu a výsledek je takový, že i Pokémon, kterého jsem ulovil na asi 10. úrovni a celou dobu jej tahal jen coby pracanta (někdo se ta „HMka“ naučit musel), skončil na nějaké 60. úrovni, aniž by se kdykoliv smočil v bitvě. A aby toho nebylo málo, „expy“ nyní získáváte i za chytání Pokémonů.

Trénování nikdy nebylo snazší, levely se tu kupí jako ve fabrice Henryho Forda, a když jsem poprvé vyhrál Ligu Pokémonů, měl jsem startera na stovce, jednu osmdesátku, tři sedmdesátky a jednu šedesátku. Nevídané, dříve musel člověk kvůli podobné bilanci Ligu opakovat… asi dvacetkrát. Suma sumárum, X & Y už zdaleka není tak grindovací, jako předchozí díly, což méně zarputilí hráči bezesporu ocení. Ve vysoké trávě se už běhá výhradně kvůli lovu, nikoli tréninku.

Nové kousky…

Nejzásadnější vylepšení přináší X & Y do multiplayeru. Ten je, konečně, pohodlný a bleskový. Funguje přes Play Search System (PSS) na dolním dotykovém displeji a umožňuje kupříkladu plnohodnotné 6 vs. 6 bitvy s náhodnými hráči. Ťuknete na něčího avatara a kývne-li, navolíte si partu a za chvilku už bojujete, standardně se všemi Pokémony na 50. úrovni.

Souputníkům i protivníkům nyní můžete pomáhat skrz tzv. O-Powers, které krátkodobě zlepší útok, obranu nebo rychlost, a třebaže použít je lze i na sebe samé, vyjde to mnohem dráž a systém tak chytře motivuje k multiplayerové kolegialitě. Hráče, s nimiž jste již měli co dočinění, si hra automaticky pamatuje a padnete-li si do oka, můžete se dohodnout třeba na výměnách pokémonů.

Obchodování lze provozovat i skrz globální bazar, v němž uvedete, o jakého Pokémona máte zájem, a na oplátku nabídnete některé své. Možná se vám někdo ozve. A pokud ne, můžete zkusit štěstí via Wonder Trade, kde náhodně obchodujete s anonymy. Avšak šance, že za své monstrum obdržíte něco lepšího, než housenku na 3. úrovni, je stejně velká, jako že na Chatroulette narazíte na ne-masturbujícího Rusa.

Multiplayer, ať už co do bojování nebo obchodování, je v Pokémonech hlavní end game náplní, ale rozhodně ne jedinou. Po získání statutu šampiona se otevřou nové dungeony s jedinečnými potvorami nebo bitevní zámky pro další koučování. Nasnadě je samozřejmě i zmiňovaný Super Traning, hledání dalších kamenů pro Mega evoluci zbývajících Pokémonů nebo různé drobné sidequesty.

Tenhle pán by si přál malého Pokémona do 5. úrovně, tahle slečna by ráda viděla aspoň dvoumetrové zvířátko a tamten klučina by se zase rád pochlubil svou muzikou… Nutno podotknout, že logika světa Pokémonů je tradičně krapet zvrácená a lidem nejen že nevadí, když jim neustále lezete do baráků, ale ještě vás za to často odměňují. Rozhodně se vyplatí mluvit s každou NPC, mezi směšnými řádky textu najdete třeba šikovný TM útok nebo nabídku tréninku „ultimátních“ ataků.

Hračičkové pak samozřejmě ocení tvorbu PR videí v jednoduchém editoru, jimiž se pak pochlubí ostatním online hráčům, nebo režim Pokémon-Amie, což je v podstatě samostatný Tamagotchi mód. Čím je vaše zvířátko veselejší, tím lepší výkony podává v bitvách, a proto byste jej měli krmit a hladit, měli byste mu zkrášlovat interiér Poké Ballu a hrát s ním některou z trojice primitivních miniher, za něž by se styděly i androidí aplikace. Amie je zábavou na pár desítek minut, brzy omrzí a budete-li tyto odlehčené Nintendogs ignorovat, vlastně se nic nestane. Navíc, upřímně řečeno, drbat Blastoise za uchem je dost divné.

… a starý pes

Fakt, že stará dobrá formule funguje dodnes, ještě neznamená, že si nezaslouží revitalizaci a i přes řadu dílčích změn je škoda, že Pokémon X & Y nebyl ještě odvážnější. Kupříkladu nepřátelští trenéři. Jsou to tupci, jejichž AI opět konkuruje mouše, která se snaží proletět oknem. Netaktizují, používají nesmyslné útoky i mančafty, a samozřejmě nechybí ani takoví experti, kteří vás vyzvou do boje s armádou šesti kaprů. „Magikarp used Splash… But nothing happened!“

Během třicetihodinové kampaně jsem neprohrál jedinou bitvu, až mi to bylo trapné. Ale to k novodobým Pokémonům už asi patří, stejně jako monotónní interiéry řadových domů nebo dialogy typu: „Miluji sušenky! [Proběhne bitva.] Asi si dám sušenky.“ Některé věci jsou tak absurdně blbé, až jsou skvělé.

Celá série by si po těch letech zasloužila i spoustu drobnějších vylepšení. Když už se zjednodušuje, nechápu, proč při střídání Pokémonů během bitvy nemohu vytáhnout Pokédex a podívat se, co je zač protivníkův kůň. Také bych ocenil mapu dungeonů a měst, protože v někdy až příliš triviálním designu úrovní se člověk zbytečně ztrácí. Zároveň je na čase, aby hrdina disponoval konečně i nějakým deníkem nebo quest logem. Svět neobsahuje žádné náročné puzzle a otevírá se postupně i celkem logicky, ale jestliže hru na nějakou dobu odložíte, není vždy jednoduché do ní zpátky naskočit.

A nakonec několik věčných problémů. Proč si člověk nemůže vytvořit více profilů? Proč, ruku v ruce s několika sloty pro uložené pozice, neexistuje možnost automatického ukládání? A proč nelze přeskočit úvodní animaci před startem každé bitvy? Deset vteřin uběhne jako voda, ale když těch deset vteřin vynásobíte tisíckrát, vyleze vám spousta ztraceného času.

Malá velká hra

Nenechte se zmást drobnými rozměry přenosné herní konzole, Pokémon X & Y je robustní role-playing záležitostí, o níž se popíší ještě štosy internetových papírů. V základu sice nadále funguje stejně, jako všechny předešlé díly a v některých ohledech by si už zasloužila oprášit, ale nakonec je třeba uznat, že jde o nejvíce skokový díl za poslední roky. Lepší multiplayer ještě žádný Pokémon titul neměl a zajímavé jsou i upravené podmínky tréninku nebo nový druh Pokémonů.

Výsledek je tedy jednoznačný. Pokémon X & Y sebejistě splňuje očekávání a představuje desítky hodin výborné zábavy pro hráče všeho věku, která dobytím Ligy rozhodně nekončí. A vůbec, škoda slov. Všichni už přeci víme, že na světě existují jen tři jistoty: daně, smrt a předvídatelně kvalitní Pokémoni od Game Freak.