Rabbids Land totiž zůstává v jádru sbírkou miniher, ale od začátku dělá vše pro to, abyste se k jejich hraní vůbec nedostali. Hlavním herním režimem není volný výběr a volba oblíbených miniher, ale jakási parodie na deskovou hru. Se svým králíkem v ní musíte skákat po hracím plánu tvořeném několika kruhy v závislosti na hodech kostkou, a podle toho, na jaké políčko dopadnete, vás hra donutí vykonat nějakou činnost.

Můžete dostat dárek, který se dá využít pro lepší pohyb po herním plánu, můžete stoupnout na špatné políčko, kde vám odeberou trofeje, můžete si zahrát loterii o trofeje, odpovídat na zvídavou otázku… Anebo konečně můžete stoupnout na políčko minihry. Vždycky hrajete jen proti jednomu spoluhráči, což na první pohled nezní nijak hrozně, ale zábavu na party to spolehlivě zabíjí: nejenže minimálně dva hráči pořád na něco čekají, ale pokud hrajete v menším počtu, než jsou čtyři lidé, doplní se zbytek králíků počítačovými protivníky. A tak se někdy stane, že budete zírat, jak se váš kamarád pere s počítačem místo toho, aby se pral s vámi. Ale já chci hrát, ne pořád na něco čekat, krucinál!

zdroj: tisková zpráva

Nedokonalá modla asymetrické hratelnosti

Pokud vás hra k samotné minihře přes všechny překážky pustí, nemáte ještě zdaleka vyhráno. V první řadě vás nakrkne náhodný výběr minihry – nemůžete si ani vybrat z několika náhodně vylosovaných, jako bývá v tomto typu her dobrým zvykem. Ještě hroší pak je fakt, že pro každou deskovku se na začátku losuje set 5 miniher, z nichž se potom při stoupnutí na políčko minihry opět náhodně losuje, jakou hříčku si zahrajete tentokrát. Kvůli tomu není problém si za jedno jediné hraní deskovky zopakovat některou z miniher třeba pětkrát, což je stereotypní a šíleně otravné.

Jak už jsem zmínil, jednotlivé hříčky jsou striktně pro dva hráče, přičemž jeden z nich drží v ruce Wii U Gamepad a druhý Wii Mote s Nunchukem. Drtivá většina miniher je kompetitivních a snaží se v rámci asymetrické hratelnosti (každý dělá něco jiného) nabídnout neotřelé soupeření. Někdy je to skvělá zábava (namátkou třeba vykrádání obchodu, kdy hráč s Wii Mote ovládá bezpečnostní kamery a ničivý laserový paprsek, zatímco hráč na Gamepadu po mapě posouvá králíky), jindy to ujde (jeden hráč obkresluje obrazce, druhý mu obrysy maže) a jindy je to prostě otrava (odpalování králíků na ponorku baseballovou pálkou).

zdroj: Archiv

Ale budiž, v souboru miniher vždy budou zábavnější i méně zábavné hry. Hlavním problémem však je, že asymetrická hratelnost je tady tak dokonale asymetrická, že někdy můžete jako hráč udělat úplně všechno dobře, ale minihru zkrátka nebudete moci vyhrát. Jak to? Protože vaše role bude jen stěžovat úlohu soupeři, ale pokud on neudělá fatální chyby, stejně si nepřijdete na své.

Tento problém se nejlépe demonstruje na příkladu pekelné jízdy. Hráč na Gamepadu v této minihře ovládá králíka jedoucího na skateboardu zapřaženém za raketou se čtyřmi tryskami. Druhý hráč potom Wii Motem a Nunchukem klepe do rytmu, což má za následek tu větší, tu menší nadílku ohně z oněch čtyř trysek. Úkolem hráče je se za dobu jízdy, která činí kolem tří minut, v závislosti na hrající písničce, spálit pouze osmkrát a méně, cílem druhého hráče je popálit kamaráda nad toto číslo.

Problémem je, že ať se v roli pyromana snažíte, jak chcete, vždy je mezi plameny nějaká cesta, kterou se dá prokličkovat – což jakýkoliv trochu zkušenější králík s Gamepadem v ruce hravě zvládne. Vaše role pyromana je tak zbytečná a hru proti dobrému spoluhráči ani při nejlepší snaze nemůžete vyhrát.

zdroj: tisková zpráva

Kapky naděje v moři zmaru

Zajisté uznáte, že to je spolu s nudným deskovkovým orámováním a slabší zábavností jednotlivých miniher sám o sobě poměrně dlouhý hřebík do rakve. Rabbids Land ale mimo to naštěstí nabízí i minihry vyvážené nebo ještě zábavnější kooperativní, kdy je nutné se domlouvat se spoluhráčem. Osobně mě třeba šíleně bavilo lovení duchů nebo uvazování králíků na kolotoč tak, ať se nezabijí, ale jenom pozvrací. Je hezké, že králíci i přes problémy nepřišli o svůj humor a pestrou grafiku.

Poslední kladnou stránkou Rabbids Land je fakt, že jednou hrané minihry v deskovce si můžete posléze pustit i samostatně. Není mi ale vůbec jasné, proč tato možnost není odemknutá od začátku – nesmírně by to pomohlo a hráči by si vyzobali aspoň těch pár zábavných miniher. I když je pravda, že by se možná zděsili, jak málo jich je celkem a jak málo jich je skutečně dobrých. Radím vám proto dobře: Rabbids Land kupujte jedině ve výrazné slevě, nebo raději počkejte na nějaký povedenější a odladěnější titul.