Svoboda!
Schopnost něčemu důvěřovat nepatří k mým silným stránkám. Když se mi do rukou dostala Sniper Elite 3, přistupoval jsem ke hře po minulých zkušenostech jako k pravděpodobnému průšvihu. Nutno ovšem uznat, že už jsem se hodně dlouho v předpokladech tak drasticky nezmýlil. Třetím dílem Sniper Elite se Rebellion vyhrabali z bahna dvojky a vylepšili téměř vše, co skřípalo. Výsledkem je zábavná válečná akce s důrazem na odstřelování!
Nejdrastičtější a zároveň nejpříjemnější změnou je konec úrovní sevřených městem či vnitřními prostorami budov, které tvůrci nahradili otevřenými lokacemi v druhoválečné severní Africe. Zapomeňte na „široké koridory“. Lokace jsou ve trojce rozlohou obrovské, otevřené a víceméně volné.
Krom hloupých maličkostí, jako že třeba sniper za žádných okolností nevleze do vody, vás nikdo nebude vodit za ručičku nebo říkat, kudy se máte vydat. Dostanete sadu úkolů, zvolíte si vybavení a vyrazíte na obrovské a promyšlené hřiště, kde už na vás čeká spousta německých kamarádů na hraní.
S napětím jsem dokončoval misi za misí, abych se ujistil, že se volnost nevytratí a těch prvních pár není jen návnadou pro důvěřivé. A i když vás nakonec sevře kaňon, můžu s klidem říct, že se volnost táhne celou hrou, což bylo to nejlepší, co pro zábavnost Sniper Elite 3 mohli vývojáři udělat.
Konečně zase máte skvělý pocit vlka samotáře, který si klestí cestu skrz překážky (rozumějte německé vojáky) hezky po svém. Hra je navíc navržená tak, aby vaše rozhodnutí podporovala. Když si řeknete, že prostě nebudete nikoho zabíjet a okolo všech se proplížíte, zvládnete to. Stačí se jen pořádně připravit, zmapovat terén a spočítat hlídky.
Když ale plánujete zabíjet, je vhodné prozkoumat okolí, neboť voják zahlédnutý dalekohledem dostane značení, díky kterému už se před vámi neschová. Adrenalinové kličkování mezi náckovskými uniformami je tedy o to snadnější, čím víc se na ně připravíte. Bezproblémové procházení obtížných pasáží je samozřejmě velmi uspokojivé, protože vás hřeje pocit, že jste si ho zařídili sami. A to by měla být klíčová vlastnost každé stealth akce.
Učíme se pomalu, ale jistě
Otázkou samozřejmě zůstává, jak moc je funkční umělá inteligence a zda je prozrazení stejně zničující, jako bylo v předešlé hře. Naštěstí odkrytí hlavního hrdiny fatální je, protože moc kulek nesnese, a v přímém konfliktu jde do kytek velmi rychle. Odhalení ovšem neznamená, že o něm automaticky vědí všichni nepřátelé v širokém okolí. Nalezené tělo nespouští rovnou poplach, ale nutí vojáky k průzkumu. A alarmovaní náckové se pak dají pozabíjet způsobem, který umožňuje následný únik.
AI stále není dokonalá a občas zlobí takříkajíc na obě strany – buď je moc chytrá, nebo naopak naprosto tupá. Němci jsou třeba pořád ostrostřelci a na vzdálenost, z jaké byste vy samopalem netrefili ani vrata, se jim daří vás bez problémů těžce zranit. Jindy se zase chovají velmi hloupě a namísto vyčkávání v krytu vám klidně vběhnou přímo do rány. Neděje se to ale tak často, jako v předešlém díle, a chování nepřátel přímo spjaté se stealth prvky je viditelně lepší, což je pro hru to nejpodstatnější.
zdroj: Archiv
Dostanete tedy osmičku rozlehlých lokací, v nichž si můžete hrát, zatímco plníte hlavní i vedlejší úkoly. Umělá inteligence nehází tolik klacků pod nohy jako minule, ale postará se, abyste se v mnoha situacích zapotili. Navíc se vrátily všechny oblíbené prvky dvojky. Střelba je řemeslně skvěle zvládnutá, hra vypadá na pohled krásně a hýbe se obstojně i na starších sestavách, které třeba s Titanfallem mají problémy.
Součástí Sniper Elite 3 je rovněž multiplayer, v jehož rámci nejvíce září a jsou nejzábavnější kooperativní módy. Co může být lepšího, než sdílet hřiště plné cílů určených k likvidaci s přáteli. Pokud máte po ruce někoho spolehlivého, můžete se spolu vrhnout do formy kooperace, kterou popisoval podrobně kolega Grygar v dojmech z hraní - jeden z vás se ujme role odstřelovače a druhý pozorovatele. Funguje to skvěle, zábava je zaručená!
Ještě jednou a s citem
Jediný problém, který najednou vystupuje do popředí, když jsou konečně správně namíchány ingredience, je absence „něčeho navíc“. Pokud se o Sniper Elite 3 dá něco říct v dobrém i špatném smyslu slova, pak že je to hra „jen o odstřelování a stealthu“. Kupředu vás žene touha zabíjet, tiše odklízet a užívat si řemeslně dobře zvládnutou akci. Chybí ale například jakýkoliv motivující náznak příběhu, něco jako duše.
Hlavní hrdina se svým úžasným bručákem má charisma asi jako kůl v plotě a něco podobného se dá říct o hře jako celku, protože působí „snipersky“ správně, tedy chladně a efektivně. V průběhu hraní se navíc nemění prostředí, ani náplň. Hardcore fanouškům to samozřejmě vadit nebude, pokud se mezi ně ale neřadíte a nemotivuje vás ani výzva, mohli byste dříve či později ztratit motivaci a chuť v hraní pokračovat dal.
Pokud ale vyhlížíte hru, v níž si zahrajete na snipera a nepotřebujete k tomu žádnou omáčku ani přílohu, klidně si přihoďte bodík navíc.
