Song of the Deep - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Song of the Deep - recenze

24. 2. 2017 19:36 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Na dně moří žijí svým vlastním životem poklady, monstra i zajímavé herní náměty. Song of the Deep je arkádou mnoha tváří, a tak v ní objevíte od všeho něco. Melancholickou zápletku o dívce, co se potopila pro svého ztraceného otce, podtrhuje velkoryse otevřená hratelnost v rozšafných grafických kulisách. Škoda, že hru jako vystřiženou z nejpodivuhodnějších snů Jacquese Cousteaua zbytečně stahují pod hladinu nešikovné ovládání a frustrující puzzly.

Talent na rozdávání 

Insomniac Games mezi velkými projekty typu Resistance rádi odpočívají při tvorbě odlehčených her z méně exponovaných žánrů. Avšak ve velký kolos již paradoxně přerostla i jejich známá arkádová série Ratchet & Clank, a tak k ní vyrobili alternativu v podobě Song of the Deep, a povedla se. Má rysy metroidvania her a chytře klade na roveň akci, myšlenku i styl. Přestože se tu a tam nehraje nejsnadněji, těžko se od ní odchází.

Mnohostranně talentovaní autoři, schopní zpracovat každé téma, vdechli podmořskému dobrodružství typický charakter velké hry malého žánru. Jakmile ponorka zmizí pod hladinou, uvidíte svět v jiném měřítku, který co do rozměrů a stylovosti zdánlivě nezná mezí. Úžasná fauna a flora koketuje s bájemi a pověstmi, z čehož vznikají kulisy hrozivé i přátelské, ale vždy překypující velikostí a barvami. Song of the Deep je jako pohádkový korálový ostrov, jako kdybyste zatopili botanickou zahradu v Pavilion.

Výtvarnost nade vše

Osobitá výtvarnost je důležitým stavebním kamenem také pro další charakteristiky hry. Autoři se díky ní například trefně vyjadřují. Oč méně textu a slov, o to více zapůsobí bravurně ztvárněné bytosti, monstra a další víceméně nereálné „plody moře“.

Ostatně, právě o nich vypravoval starý námořník své dceři Merryn před tím, než se ztratil na svém každodenním rybolovu. Děvče při pátrání šokovaně zjišťuje, že si moc nevymýšlel. Narazí totiž na divotvorné bestie i poetická stvoření a skrze podivuhodné ruiny objeví dokonce jednu dávnou civilizaci, jakousi druhou Atlantidu.

Otevřená mapa pro otevřené hlavy 

Stejně jako děj a kulisy je působivý také nelineární level design s otevřenou hratelností. Relativně rozsáhlé mapy a nejednoznačný herní postup vybízejí ke svobodnému pátrání a individuálním prožitkům. Už po pár hodinách se před vámi otevře takřka kompletní herní mapa, ve které si můžete dělat, co chcete.

Rozeklané mořské dno vytvořilo mnoho hlubinných koridorů, odboček a jeskynní, a je zcela na vás, zda v nich najdete tu správnou cestu k cíli. Hra vás pochopitelně lehce povede. Ve správný čas zpřístupní či uzavře klíčové sekce, ale stále si bude držet příjemný odstup od hratelnosti z klasických přímočarých plošinovek. Přestože k cíli vede nakonec jenom jedna správná cesta, často z ní budete odbočovat nebo se dokonce vracet na stará známá místa, protože tak už to v metroidvania hrách chodí.

zdroj: Archiv

Podstatou arkád z kategorie metroidvania je na první pohled nesystematický průzkum prostředí, spojený se získáváním různých vylepšení, v tomto případě určených k modernizací ponorky. Merryn bude v různých koutech mapy získávat speciální bonusy, které využije na do té doby nepřístupných místech. To činí hru mimořádně zábavnou, přestože spíše přirozeně postrádá „tah na branku“.

Příjemným výsledkem dívčina snažení je statnější a zábavnější podmořské plavidlo, které může postupně vybavit kupříkladu torpédem pro překonávání dříve neprostupných překážek nebo k ničení zdánlivě nepřekonatelných nestvůr. K dispozici bude také silnější pohon, magnet na mince, sonar či nové speciální manévry. S tím vším se loď stane efektivnější a hra získá na atraktivitě. Bonusů je tak akorát, aby hon za nimi nepřestal motivovat až do samotného finále, které přijde po příjemných pěti až osmi hodinách.

Ach, to manévrování 

Vylepšování ponorky novými součástkami a sbírání herních peněz k jejich pořízení, je smyslem celého hraní. Pakliže se s takovým mechanismem neztotožníte, riskujete absolutní selhání. Prostředí totiž průběžně reaguje na rostoucí schopnosti hlavní hrdinky - nabízí nové herní příležitosti a odměny jen když nesklouznete k povrchnímu hraní. Na druhou stranu hra někdy až zbytečně hází klacky pod nohy. Nepřehlédnutelným problémem je třeba nešikovné ovládání a spousta frustrujících puzzlů.

Jablkem sváru je odpor vody vůči pohybu a silný zpětný ráz. Byly by to zajímavé efekty, pokud by nebránily v plnění některých úkolů. Zejména těch, při nichž se za lodí vláčejí různé objekty a nástroje. Když jsem asi popatnácté táhl na řetězu neposednou kamennou hlavu, chtěl jsem ji na konci příšerné překážkové dráhy dotyčné soše zarazit nikoliv na krk, ale někam úplně jinam. Autoři se také (na rozdíl od hráčů) asi bavili nad tvorbou koridorů, jejichž stěn se občas z různých důvodů nesmíte dotknout. Právě o to se však vaše neposedné plavidlo (a cokoliv na něm zavěšené) snaží. Doopravdy zajímavé je to však jen napoprvé.

Harmonie hry je krkolomností nezdravě nakažena. S pomocí citlivějšího gamepadu je sice relativně osvojitelná, ale s myší a klávesnicí budete zápasit napořád. Naštěstí je Song of the Deep arkádou spíše průzkumnou než akrobatickou, a tak ji „levácké“ ovládání neovlivňuje do nepřijatelné míry.

Nakonec ve vás hra zanechá výrazně příznivé dojmy. Propracovaný design prostředí láká k nekonečnému zkoumání a příběh chytí za srdce. Umění se zkrátka spojilo s dobrou myšlenkou, což je trumf, kterému žádný dílčí neduh neublíží. Insomniac Games odvedli sice ne dokonalou, ale velmi dobrou práci.

Verdikt:

Pod mořskou hladinou plave spousta melancholie a poetiky. Pozorovat to můžete z okénka ponorky v arkádě s nelineárním designem, kouzelnou grafikou a osobitou atmosférou. Báječná Song of the Deep se nicméně mohla vyvarovat krkolomného ovládání a frustrujících rébusů.

Nejnovější články