Raymanův duch
I když se Splasher odehrává v obří továrně jménem Inkorp, kde se na jedné straně nachází mengeloidní (prosím, neplést s mongoloidním) doktor záludně skrytý za přezdívkou Le Docteur a na té druhé zaměstnanci v podobě splasherů, kteří testují aplikace nových barviček na povrch chladných továrních kulis, o příběh tu jde asi tolik jako u Raymana a vlastně většiny plošinovek. Tedy pramálo, zanedbatelně, a tak všelijak podobně.
Jméno legendárního hrdiny poskakování po plošinkách a platformách všeho druhu ještě párkrát vyskloňuji – za Splashteamem, jak si autoři Splashera říkají, totiž stojí mimo jiné designér úrovní a herních mechanik Romain Claude, který pracoval právě na skvělých Rayman Origins a Rayman Legends. A je to opravdu poznat. V dobrém.
Sprint po kolena v barvičkách
Právě Rayman se vám asi vybaví nejčastěji, ale znalci plošinovek si jistě vzpomenou i na hardcore kousek Super Meat Boy, který stál ve své době v popředí pelotonu indie revoluce. Ale teď už k mechanikám Splashera, protože právě ty z něj dělají skvělou hru.
Čeká vás přes dvacet úrovní pospojovaných jakousi základnou, kde si můžete vybrat, zda navštívíte další level, zopakujete některý z předchozích a pokusíte se o maximální skóre, nebo třeba vyzkoušíte speedrun mód. Splashteam ostatně hrdě oznamuje, že Splasher byl vytvořen ve spolupráci se známými speedrunnery, a je to vidět. Skutečně působí jako hra cílená právě na ty, kteří se snaží stále překonávat své tempo a rekordy. Pokud máte úroveň a sekvenci tlačítek dostatečně naučenou, hraje se zdaleka nejlépe.
Rayman v továrně?
Splasher je mimořádně svižný kousek – jakékoli zranění představuje smrt a okamžitý návrat na checkpoint, přičemž mezi vás čeká nutnost popasovat se rychlostí blesku s řadou puzzlů. Ty se neustále mění tak, jak se vyvíjejí herní mechaniky a obtížnost. V těchto disciplínách Splasher exceluje. Stále představuje nové mechaniky, například vítr, který zrychluje pohyb hlavního hrdiny, z čehož vyplývá nutnost přizpůsobit se podmínkám, nebo třeba další barvičky, které můžete vystřelovat po okolí.
Pokud si pamatujete nintenďácký Splatoon, bude vám Splasher povědomý: červená hmota je lepkavá a umožňuje vám běhat po zdech i stropech, oranžová vás zase nutí k výskoku, běžná voda to vše naopak smyje. Z těchto jednoduchých kombinací vyplývá ohromná hromada puzzlů, které prověří vaši práci s ovladačem (na klávesnici hrát opravdu nedoporučuji) na maximum. A protože design úrovní, ovládání i uživatelského rozhraní dosáhl mety, která si s Raymanem nezadá, budete se skvěle bavit, byť bych se nedivil, kdybyste si při hraní zároveň zlámali prsty nebo alespoň rozbili ovladač. Ale hardcore hráči ví, že to rozhodně není v rozporu se zábavou!
zdroj: Archiv
Krystalická hratelnost
Kvalita řemeslného zpracování je skutečně prvotřídní, což se u indie žánrovek zase tak často nevidí. Je jasně vidět, že se autoři zaměřili především na krystalickou hratelnost, a byť je hra vlastně půvabná a disponuje velmi kvalitní tematickou hudbou, neobtěžovali se s pozlátkem na úkor toho, o co tu skutečně běží. Progresivní odhalování nových mechanismů, módů, drobných vtípků, a hlavně divokých puzzlů je to, co dělá Splasher ohromně zábavným titulem, jenž rád doporučím i těm, kteří běžně žánru příliš neholdují.
Jsou tu ale i další věci. Během pobíhání po úrovni totiž sbíráte ještě zlatou hmotu, která představuje body, a zachraňujete ostatní splashery – ano, stejně jako ty modré člobrdy v Raymanovi. Při splnění úrovně na 100 % si odemknete bonusového človíčka. Čím víc odemčených človíčků, k tím více levelům se dostanete. Hra vás zkrátka jednoznačně motivuje k tomu, dohrát ji na sto procent.
Běháme, skáčeme, sklízíme!
Jednoduché mechaniky, náročná, přitom však velmi zábavná plošinovka pro jednoho hráče. To je Splasher: jednohubka, která vám určitě vystačí na pár zábavných večerů, kdy se budete krásně vztekat. Pravda, grafická stránka je přinejlepším obstojná, ale nepříliš působivá. Úrovně jsou vizuálně monotónní a herní pozadí v porovnání třeba právě s Raymanem výrazně pokulhává. Ale upřímně, když si mám vybrat mezi kvalitním designem úrovní a jejich vizuálním zpracováním, vyberu si vždy to první.
Podobně na půlce cesty skončilo i ozvučení: hlavní hrdina je možná až trošku posmutněle němý a prostředí příliš nekomunikuje. Hra zato exceluje skvělým soundtrackem o šestnácti skladbách, který k žánru sedne jako zadnice na vyhřívané prkénko japonských toalet. Pokud máte chuť na náročnější, ale skvěle udělanou plošinovku a baví vás Rayman nebo Super Meat Boy, neváhejte. Splasher představuje velmi důstojnou únorovou sklizeň.