Až na kost
Zmizela kampaň a s ní všechny problémy dlouhých misí s odporně vzdálenými checkpointy, místy nelidskou obtížností a frustrací jdoucí ruku v ruce s nudou. Zůstal „jenom“ arkádový tréninkový simulátor. Dostanete do rukou bojový oblek Strike Suit a osmnáctku tréninkových misí, v nichž jste vrženi do vesmírné výseče, kde se po určité době objevují vlny nepřátel, které je třeba zlikvidovat. V podstatě se dá říct, že se rozmáchlá a mělká arkáda smrskla do velikosti horde módu a nutno dodat, že jí to tak sluší daleko víc.
Není v tom žádná věda ani záludnost, prostě jen hordy nepřátel, které likvidujete vlnu za vlnou. Během vyrábění vesmírného šrotu je třeba si ještě všímat, kdy se vám do mise vtlačí nějaký ten bonusový transportér, jehož likvidace je časově omezená a dostanete za ni buď kredity, nebo vylepšení vašeho stroje. Takový transportér má obvykle svou malou letku obránců, takže se do stávající řeže přidává ještě pár nových příchozích, akce houstne, výbuchů přibývá... A to je vše - jednoduché, jasné, efektní.
Za lehounké rozšíření hratelnosti lze považovat již zmíněná vylepšení a dále také kredity, které získáváte likvidací nepřátel a na začátku každé úrovně za ně nakupujete armádu. K dispozici máte veškeré vesmírné letectvo od základních útočníků až po obrovské carriery, a když na to přijde, můžete investovat nějaké prostředky i do jejich výcviku, aby z nich nebyly jen snadno dosažitelné terče na odlákání palby od vás.
DLC?
Dále dostanete vedle původního dva nové typy Strike Suitů - Maraudera a Raptora, které můžete znát ze Strike Suit Zero, kam je přivedlo jedno z DLC. Marauder má větší pancéřování a silnější zbraň s nižší kadencí; Raptor je pro změnu rychlejší a jako zbraň dostal obdobu vesmírné brokovnice. Oba stroje jsou univerzálně použitelné, jakmile se s nimi naučíte zacházet. Volit mezi nimi lze zcela libovolně dle vašich preferencí. Málokdy se dostanete do mise, která by upřednostňovala jeden nebo druhý Suit, což platí i o volbě vaší armády.
Nepřátelské vlny jsou totiž nastaveny tak, aby prošlo peklem absolutně všechno, co si můžete koupit. I když vám třeba ze začátku Cruiser za zadkem připadá jako nezničitelný kolos, okolo kterého nepřátelé lítají jako malé mušky, záhy se můžete dočkat vlny, která vám z něj nadělá trosky, než se stihnete otočit.
Akce je díky tomu dynamická a adrenalinová. Nejenom proto, že nabízí z hratelnosti to nejlepší, čím disponovala původní hra. Zároveň už jde v podstatě jen o arkádu, takže si nemůžete stěžovat, když vás sejme poslední vlna nepřátel a vy kvůli tomu musíte opakovat celou misi. Nehrajete proto, abyste se posouvali v příběhu. Důležitá je zábava a body, jejichž množství se následně porovnává v internetových žebřících a může vám vynést nějaké pěkné umístění.
Ani o krok navíc
Proto je škoda, že se autoři nerozhodli aspoň maličko na hře zapracovat a vedle internetových žebříčků nepřidali třeba i multiplayer. Přece jen hrát doma o samotě horde mód je už přežitá záležitost. Chtělo by to víc aktivních hráčů se svými obleky a armádami válčícími proti umělé inteligenci. Nebo rovnou 1v1 či team deathmatch módy by hře rozhodně neuškodily – naopak by ji vynesly do vyšších pater zábavy. Multiplayer zde ale každopádně není, i když si o něj hra sama přímo říká...
Vývojáři zkrátka zkrouhli cenu plus mínus na polovinu, vyházeli ze všechno, co dříve zlobilo nebo nefungovalo úplně nejlíp a vypustili do světa stand-alone horde variantu své vesmírné akce. Strike Suit Infinity je přesně tím, co si pod tímto označením představíte, ani o chlup více. I když se na toto rozhodnutí dá dívat s odstupem času jako na dobré a logické, s přihlédnutím k faktu, že v podstatě nic moc nového nepřibylo a jedná se jen o „výňatek“ z původní hry, působí Infinity levně.
Chtělo by to nejenom vykostit a vyhodit všechno, co v původní hře nefungoval, aby zůstalo jednoduché a funkční jádro, nýbrž do hry také dát něco navíc, co bude motivovat ke koupi jinak než nízkou cenou. Ale, idealismus stranou, Strike Suit Infinity je příjemná vesmírná arkáda, která neurazí ale ani zásadně neoslní. Je to sázka autorů na jistotu, která smrdí leností, ale hraje se dobře a o to tady nakonec jde.
