Schválně nepíšu, že Sword & Sworcery je hra a že je skvělá. Ona to totiž skvělá hra není. Víc, než kdy jindy platí, že tu máme co dočinění s audiovizuálním dílem. Spousta her stojí a padá na specifickém vizuálním ztvárnění a ozvučení. Sword & Sworcery na něm nepadá, ani nestojí. Umění klečí a hrdě leští boty hlavnímu hrdinovi, který ležérně popíjí Dom Pérignon, ročník 53.
Sword & Sworcery ale není jen o pěkné grafice a podmanivé hudbě. Stejně nosnými pilíři jsou i humor a modernizace. Tvůrci do na pohled stařičké hry vměstnali spoustu moderních trendů. Hra vás tím často mile překvapí. Sama si totiž uvědomuje, že vznikla v roce 2011. Ne před pěti, deseti nebo dvaceti lety. Vznikla v době casual her, iPadu, Twitteru a je vystavěna tak, aby neodradila dnešní casual hráče a zároveň zaútočila na srdce pamětníků.
Ve Sword & Sworcery se ujmete role Scythiana. Hrdiny, který se objevil v roztomile rozkostičkovaném fantasy světě. Jednoduchý příběh, ve kterém hrdina prahne po nějakém předmětu a hlavní záporák zase po hrdinovi, sice není kdovíjak úžasný, ale pro potřeby hry stačí. O příběh jde ale opravdu až ve třetí řadě. Jednoduše řečeno, kdyby Sword & Sworcery vypadala a zněla obyčejně, nestála by za řeč. Byla by jen jednou z mnoha. Příběh neohromí, herní mechanismy jsou základní a mnohokrát viděné. Hratelnost samotná by se dala popsat jako standardní a adekvátní. Ovšem to, do čeho je adekvátní hratelnost zabalena, se popsat nedá. To se musí zažít.
Krásně se to dá demonstrovat na soubojích. Jakmile jsem se střetl s první potvorou, naskočil na monitor iPadovský interface - velká ikona štítu a velká ikona meče. Obrátil jsem očima a bláhově jsem si myslel, že nepřítele jen iPadovsky uďobám k smrti. Chyba lávky. Nepřítel na vás bezmyšlenkovitě nevlítne a musíte dávat pozor - vizuálními i zvukovými signály vám naznačuje jeho příští tah. A tomu se vy musíte přizpůsobit. Je to jednoduché, chytré a účinné. Společně se skvělými zvukovými efekty a gradující hudbou vás to zasáhne dokonale. Po prvním souboji jsem si připadal jako největší badass. Chtěl jsem víc.
zdroj:
tisková zpráva
Souboje mají kromě zvukových a vizuálních nápověd ještě další twist. Zdraví. Toho máte většinou ve hrách ze začátku méně a postupem času se vám zvětšuje. Sword & Sworcery na to jde jinak. Obráceně. Začínáte s maximálním zdravím, ale časem vám po několika soubojích zmizí jeden život. Druhý život. A tak zatímco na začátku přežijete čtyři rány, na konci hry si nemůžete dovolit chybovat. Postupně klesající zdraví není zobrazeno jen hvězdičkami, ale opět dominuje vizuál - Scythian postupně průhlední a při chůzi za sebou táhne svůj “stín,” skoro jako duch. I s takto křehkou tělesnou schránkou se budete v určitých chvílích cítit jako největší borec. Zároveň si budete uvědomovat, že vám visí život na vlásku. A když poloprůhledný Scythian najednou padne na kolena a začne zvracet, zapůsobí to na vás víc, než když z jiného hrdiny jen cáká trocha krve.
Kromě soubojů je dalším důležitým prvkem hry vyvolávání “dušiček” s pomocí písně Sworcery. V ten moment Scythian poklekne zády ke kameře, pozvedne zbraně a zbytek je na vás. Dušičky jsou totiž uvězněny někdy mezi vodopády, jindy mezi stromy, keři a dalšími objekty. Na vás je dušičky najít. Někdy to byla příjemná logická pauza, jindy zoufalé hledání, které zavánělo pixelhuntingem a systémem pokus - omyl. Aneb čmárejte myší po obrazovce a třeba se trefíte. Osvobození dušičky vás ale uspokojí podobně, jako pokořený protivník. Pomocí Sworcery můžete také otevírat dveře, hýbat pevninou a dokonce to má vliv i na nepřítele.
Tak trochu po vzoru Inception má Sword & Sworcery snové pasáže. Uvelebíte se u praskajícího ohně v útulné chajdě, zasníte se a vinyl se otočí na stranu B (proto to EP v názvu hry). Sny vám zpřístupní lehce upravené známé lokace a taky lokace zcela nové. Opět je potřeba hru vnímat jako celek a jen tupě neklikat. Některé věci totiž nelze v normálním světě provést a musíte se ponořit do snové reality. Nic revolučního, ale příjemné osvěžení hratelnosti.
Sword & Sworcery si uvědomuje, že v dnešní roztěkané době o vaši pozornost bojuje milion činností. Hra je proto rozdělena do čtyř kapitol a kouřící pán v saku vám po každé kapitole navrhne pauzu. Dokonce před začátkem první kapitoly prozradí, že to bude jen na 15 - 30 minut. Pán v saku je mimochodem pěknou figurkou. Vypravěčem, který si je vědom hry samotné. Pro poctivé dokončení Sword & Sworcery je třeba v jeden moment hru odložit a vrátit se k ní až za pár dnů. Musíte totiž počkat několik reálných dnů, než bude herní měsíc ve správné fázi. Pán v saku vám to jasně řekne, ale v zápětí vám doslova navrhne, že to můžete ocheatovat změnou systémových hodin v počítači. Ale kompletisté pozor! Pak už nebudete moci dohrát hru na 100% a dostanete ošklivý achievement Cheating Cheater. V opačném případě se budete moci pyšnit achievementem #honest.
zdroj:
tisková zpráva
Sword & Sworcery je zvláštní titul. Musíte mít na něj náladu, není to hra do autobusu a je zároveň originální i tuctová. Já ji dohrál na 96 procent (#honest!) za nějakých pět hodin. Po těch zbylých čtyřech procentech už neprahnu. Byla to kouzelná zkušenost, na kterou budu s chutí vzpomínat, ale hrát to už nechci. Taková elektrizující známost na jednu noc. Jednou a dost. Jo a mimochodem, ke hře dostanete i soundtrack. Ten je bezvadný a hned se zařadil po bok jiných skvělých herních melodií. Pokud vás tedy například vizuální zpracování vyloženě neodpuzuje, nemáte důvod Sword & Sworcery nevyzkoušet.
