První epizoda The Wolf Among Us připomíná, že sloveso „hrát“ nedává vzniknout pouze „hráči“, ale také „herci“. A vlastně na tom není nic špatného, protože špičkoví vypravěči z Telltale staví na stejně bytelných a úspěšných pilířích, na nichž se tyčí The Walking Dead coby jedna z nejpůsobivějších her loňského her. Máte-li slabost pro silné příběhy s dobře vykreslenými postavami, jste na správné adrese.
Překroucené dětství
Největším trumfem The Wolf Among Us je působivé zasazení, tedy aspekt, který Telltale šikovně vytáhli z cizího rukávu. Po úspěšné adaptaci komiksové zombie apokalypsy se dohodli na zpracování komiksové série Fables od Billa Willinghama, která, jak již název napovídá, obsahuje spoustu pohádkových postav. Červená karkulka a vlk, kráska a zvíře, tři malá prasátka, Sněhurka… Jsou jich tu desítky, multikulturalismus par excellence.
Akorát že kráska se ochomýtá kolem prostituce, jedno z malých prasátek trpí kuřáckým absťákem, vlk je zachmuřeným strážcem pořádku a myslivec nekontrolovatelně chlastá. V jedné slabší chvilce se zachránce Červené karkulky dokonce přizná, že nikdy nikoho zachraňovat nechtěl a do chaloupky vešel s loupežnickými úmysly, ale když viděl spícího vlka, nedalo mu to a změnil úmysly. Následovaly šutry, studna, zbytek už znáte. Případně se optejte babičky.
The Wolf Among Us, potažmo celé Fables, je zatraceně cynické převyprávění příběhů z našeho mládí. Nešetří krví ani světskými neřestmi, a určitě nejde o hru pro malé. Věci se mají tak, že desítky všemožných pohádkových postav byly vyhnány ze své dimenze do světa lidí. Nepřizpůsobiví pohádkoví občané jsou dle potřeb deportování do Farmy, což je vlastně takový koncentrační tábor na lesnaté hranici s Novou Anglií, zatímco ti přizpůsobivější žijí v New York City, chrání se kouzly a dávají si velký pozor, aby na ně nepřišli mudlové. Model Harry Potter.
Subjektivně mi neotřelá pohádková atmosféra The Wolf Among Us sedla ještě více, než přeci jen už krapet přežvýkané zombie zasazení The Walking Dead. Laicky řečeno, místní svět je nesmírně originální i zajímavý, k postavám si ihned vybuduje vztah… Aneb tuhle jste asi ještě neslyšeli.
Strniště a cigáro
Optikou úvodní epizody Faith se The Wolf Among Us vlastně tváří jako detektiva. Drobky Jeníčka a Mařenky tu ale hledat nebudete, ve smyšleném Fabletown se totiž začaly dít divné věci. Předně si někdo zapomněl hlavu na schodech domu hlavního hrdiny.
V roli Bigbyho, šerifa pohádkového města a vlka z Červené karkulky, se tak vydáte po stopách neznámého zločince. Strniště, cigáro, dvojitá whisky, zaprasený apartmán (doslova), ostré rysy a správně nízký hlas - Bigby je možná trochu stereotypním, ale rozhodně skvělým a uvěřitelným protagonistou, který dá vzpomenout na Maxe Paynea.
Tvůrci opět podřizují celou hratelnost maximálně plynulému vyprávění skrze ovlivnitelné dialogy, takže i přes detektivní náturu nečekejte žádné logické hádanky (Sherlock Holmes) nebo komplexní ohledávání místa činu (L.A. Noire). Minimálně v první epizodě má Bigby ještě méně volnosti, než Lee Everett, a skoro vždy je omezen na pohyb po všehovšudy jedné, pramálo interaktivní místnosti.
Naopak větší svobodu si slibuji od příběhových rozhodnutí, která jsou na konci epizody opět hezky sesumírována a srovnána s volbami ostatních hráčů. Zatím je to s nimi vlažnější, ale už teď vím, že minimálně jedno rozhodnutí, které mi v daný moment přišlo nejsympatičtější, se nakonec neblaze promítne do následujících epizod. Loadovat nic nebudu.
Každopádně doufám, že dějové větvení ještě nabere grády. Z většiny dialogů opět vybruslíte jednou stopou, nehledě na zvolenou odpověď (čili vás nemusí trápit, že nabídku ani nestihnete přečíst) a obávám se, že i některé zásadní volby mezi A a B nakonec vyšumí do ztracena. Zatím proto nemám důvod věřit, že by Telltale měli stejné koule, jako CD Projekt Red s druhým Zaklínačem a byli ochotni vytvořit hru, z níž napoprvé uvidíte sotva dvě třetiny.
Nakonec ale ještě důležitější, než váha hráčových voleb, je samotná příběhová kostra nalinkovaná vývojáři. Tedy zásadní momenty vtělené do dějového oblouku, který uvidí každý. A ten je, soudě dle první epizody, skvělý.
To be continued…
Poněvadž se v ústřední roli tyčí de facto vlkodlak, kterého byste desetkrát vzali holí po čumáku a on pak s vámi beztak prorazil zeď, je The Wolf Among Us akčnější, než The Walking Dead. Bojové nebo stíhací pasáže jsou pak logicky zpracovány formou postřehových miniher (QTE), které jsou náramně efektní a neřekl bych k nim ani popel, jen kdyby mě párkrát nenutili drtit klávesu Q tempem 200 úhozů za vteřinu. Po dobu dlouhých 15 vteřin. Absurdní.
Při neúspěchů během QTE šipkované pak nenásleduje alternativní vývoj událostí jako v Beyond, ale jednoduše Game Over. Což je ale pořád férové, protože akční sekvence jsou triviální a můžete se při nich vícekrát netrefit než trefit. Klidně se tedy kochejte a sledujte.
A o tom vlastně The Wolf Among Us je. O sledování. Komiksový vizuální styl ponurému New York City padne jako ulitý a triviální, leč o to výraznější mimika výstižně komunikuje emoce jednotlivých postav. Významnou roli si nyní střihl i originální soundtrack, který byl v The Walking Dead skoro k nepostřehnutí, zatímco tady svými táhlými tóny výborně dokresluje záhadnou atmosféru.
Startovní epizoda Faith úspěšně nastavila laťku a start detektivního The Wolf Among Us byl díky ní úspěšný. Recept znáte už z minula, Telltale Games záměrně ředí tradiční herní mechanismy a nade vše upřednostňují plynulý příběhový zážitek. Nemusí to vyhovovat každému, ale mně tahle dospělá překroucená pohádka náramně sedla a nedočkavě vyhlížím další čtyři epizody. Zkrátka výborný interaktivní seriál, kterému zatím chybí jen větší úcta k hráčovým rozhodnutím.
