Co dělá dobrý tycoon? 

Oproti Train Fever nabízí Transport Fever daleko víc zlepšení než jen vyšší počet dopravních prostředků. Sada generovaných map ve dvou prostředích (západní Evropa, westernové USA), solidní duo kampaní i podstatně přehlednější interface spolu s minimem chyb činí z Transport Fever podstatně hratelnější titul, než tomu bylo v případě Train Fever. Rovněž paleta strojů je úctyhodná - k dispozici jsou totiž mašiny z posledních 150 let, do vínku tak dostanete nejen autobusy a vlaky, ale i retro koňské povozy, nejrůznější říční plavidla nebo supermoderní letecké veleobry! Detaily nemá smysl rozebírat - pokud jste někdy Transport Tycoon hráli, představte si skoro totéž, jenom v pohledném 3D zpracování. A pokud jste Transport Tycoon nikdy nehráli, zkuste si jeho freeware mutaci oTTD… 

Jelikož jste pohledem na skóre zjistili, že ani tentokrát není výsledek úplně ideální, nemá smysl chodit kolem horké kaše. Transport Fever naplňuje mnohé z toho, co tvůrci slíbili - nabízí desítky mašin, pěknou grafiku i solidní ovládání. Jenže pouhý výčet obsahu pro srovnání kvalit obou her nemůže stačit, to by pak úspěšnějším nástupcem Transport Tycoon byla i Wikipedie se svými dlouhými seznamy lokomotiv a hydroplánů.

zdroj: Vlastní foto autora

Jde ale, pravda, o dobrý začátek - základním prvkem hratelnosti TT a podobných her je především možnost si hrát na vymezeném prostoru s dostupnými prostředky. Drsné simulování ekonomických nástrah dopravního podniku je až na druhém místě. Namísto snahy pozorovat stroje v pohybu ovšem Transport Fever přichází s širokou paletou nápadů, jak vaše budování omezit. První a největší problém hry tkví v jeho krutém a chladném srdci účetního.

Ekonomický systém Transport Fever je i na nejnižší obtížnost absurdně náročný - ne snad, že by se s ním nedalo popasovat, Transport Fever však kvůli němu přichází o volnost kreativního budování “transkontinentální” železnice, složité sítě lodní dopravy a podobných projektů, kvůli kterým byl Transport Tycoon tak populární.

I na “nejnižší” obtížnost jsou náklady na spravování (nikoliv jen pořízení!) jediného vlaku tak vysoké, že jsou schopné vás během pár let zruinovat, pokud souprava nevydělává. Platí také, že pokud se na začátku hry spletete a postavíte nepotřebnou trasu, začne prodělávat horentní sumy a z dluhů se po generaci buď nevylížete, nebo rovnou raději sáhnete po restartu.

zdroj: tisková zpráva

Paranoidní kampaň

Podobně bizarní situace nastává i v případě tempa hry. Do značné míry to souvisí s ekonomickou stránkou, ale zároveň jde o téma samo o sobě - rozjezd hry dosahuje doslova hlemýždího tempa a než získáte trochu lepší příjmy, klidně si můžete Transport Fever hodit do pozadí a koukat na filmy nebo pracovat. Jistě, stejně se kdysi hrál i Transport Tycoon. Jenže od té doby uplynulo 22 let a jeden by čekal, že moderní éra přijde s nápady, jak podobně pasivní hratelnost vylepšit nebo zcela odstranit.

Pomalé tempo je daní za relativně realistické zpracování - města vzdálená “100 metrů” z Transport Tycoon by zřejmě ve 3D působila nepatřičně, a tak i na “maximální” zrychlení trvá v Transport Fever přejezd vlaku z jedné strany mapy na druhou klidně pět či deset minut čistého času. Nic to ale nemění na skutečnosti, že na to, co by vám v oTTD trvalo deset až dvacet minut, si tady musíte vyhradit hodinu.

zdroj: Archiv

Nikde to není znát lépe než v kampani. Ačkoliv hra nabízí i volný režim, paradoxně je o něco povedenější právě kampaň - disponuje daleko flexibilnější hratelností, ve které lze konečně konat to, co od hry očekávají fanoušci Transport Tycoon a žánru obecně. Hned první mise americké kampaně po vás třeba chce vybudování železnice napříč mapou. Krom sázení kolejí je při tom nutné realizovat i několik menších úkolů jako vyjednávání s domorodým obyvatelstvem či shánění nástrojů. Právě díky těmto naskriptovaným momentům hra vůbec dosáhla na hodnocení, jaké vidíte nahoře.

Díky neúprosnému simulačnímu jádru je ovšem tento požitek hořce vykoupen paranoidním nesouladem mezi úkoly v kampani a reálným účetnictvím. Přestože konáte chvályhodnou stavbu tratě, což od vás herní úkoly požadují, zároveň jediným fungujícím vlakem naprosto brutálně proděláváte kalhoty - souprava, kterou od vás kampaň vyžaduje, je totálně nevýdělečná. Teprve po 25. herním roce (hodinu a půl herního času - na první misi!) a několika ztracených milionech se začne alespoň přibližovat k nulovým ztrátám. To už naštěstí trať dostavíte a hurá do další mise!

zdroj: Vlastní foto autora

Velmi brzy zjistíte, že nejjistější je vsadit na silniční dopravu, a zůstat u ní. Ekonomický systém Transport Fever stojí a padá čistě na efektivitě náklaďáků - snad aby hra nebyla příliš jednoduchá, jsou ceny a udržovací poplatky i základních vlaků (neřkuli lodí či dokonce letadel) ponechány na zcela realistické úrovni. Zatímco co si tedy můžete v klidu vybudovat solidní nápodobu ČSAD s desítkami autobusu a náklaďáků, koupit si letadlo jenom pro radost a doufat, že nebude prodělávat, je pouze rychlá cesta vstříc bankrotu.

Bohužel, ani když zapomenete na 75 % herního obsahu, není nutně vyhráno. Hraní neulehčuje ani zdejší simulování tržních poměrů - města na mapě jsou na počátku každého sezení velmi chudá a zdejší situaci (a tak i chuť místních cestovat do jiných měst) zlepšíte jedině skrze transport zboží napříč průmyslovou sítí. Však to znáte: stromy z lesa na pilu, dřevo z pily do fabriky. Bez podobné srandy vám bude lidských pasažérů přibývat jenom velmi pomálu. Vzdor příslibu je tak vlastně Transport Fever spíše “duchovním remakem” Transport Giant než Transport Tycoon - přeprava komodit je po většinu herní doby výdělečnějším a výhodnějším podnikem než přeprava lidí.

Podobně problematická je také nutnost udržování fungujících dopravních řetězců, aniž byste měli zároveň přímou kontrolu nad fabrikami. Činí totiž z již tak pomalého hraní Transport Fever naprosto maniakální zážitek. Nelze jenom nastavit mašiny a těšit se z malého, ale konstantního přítoku peněz. Čas od času se surovinové zdroje rapidně zmenší, a pokud jste se po postavení linek šli zrovna proběhnout, může se prosperující firma velmi rychle změnit v bankrotující podnik. Tucet kamionů, které stojí pár let u uhelného dolu, vás může velmi rychle položit. Musíte tak neustále dávat pozor na dění ve hře, což je s ohledem na pomalé tempo ubíjející.

zdroj: Archiv

Nástupce na špatných místech

Pomalé tempo ruku v ruce s brutálními náklady na provoz a nespolehlivostí nabídky-poptávky činí z Transport Fever nikoliv nový Transport Tycoon, ale spíše jakousi zenovou simulaci sledování ubíhajících dekád. Během nich jen aktivně udržujete status quo vaší společnosti skrze sledování statistiky příjmů a výměny vozidel (ač je lze automatizovat), abyste snad jednou za pět, deset hodin aktivního hraní mohli byznys mírně expandovat bez existenčních obav.

Podobná hratelnost, okořeněná modifikacemi, na které však momentálně nelze brát moc ohled, si své fanoušky určitě najde - konec konců, jde vlastně o manažer jako každý jiný. Ale vzhledem k mému chápání Transport Tycoon jako hračky se mezi příznivce Transport Fever bohužel nepostavím. A pokud jste si při hraní oTTD zrovna neříkali “jo, je to dobrá hra, ale chybí mi tu mnohem víc statistik a sledování stagnující dopravy”, tak nemohu hru doporučit ani vám.

zdroj: Vlastní foto autora

Je to při tom velká škoda, protože elementy kampaně i sandboxu ukazují, že zábava tu kdesi schovaná je. Že je radost budovat tratě kolem hor, upravovat přístavy, sledovat ruch měst z pohledu jedoucího koňského povozu. Že by mohla být nádhera celou mapu překovat v oblast plnou výhybek, letišť, továren a parníků. Pravda, vcelku realistická grafika se k žánru příliš nehodí - osobně bych preferoval spíše komiksovější či art deco stylizaci, jakou na plakátech hýřil i Transport Tycoon. Ale kvůli její absenci Transport Fever za nudnou šeď skutečně nepovažuji, na rozdíl od hratelnosti.

Tahle hra se snaží, co to jenom jde, aby, nahradila vše dobré na Transport Tycoon. Je tu miliarda vozidel, vlaků, lodí i letadel. Najdeme zde detailní práci s městy a dopravními sítěmi. Je tu stavění dálnice. Je tu dokonce i extrémně podobný soundtrack! To jediné, co však bohužel schází, je zábava. Transport Fever je, vzdor veškeré snaze vývojářů, ve srovnání s Transport Tycoon zábavný asi jako maraton v popíjení dezinfekce.