V pohádkové logické plošinovce jsme se ujali trojice hrdinů, mezi nimiž jsme mohli volně přepínat, případně si povolat kamaráda na multiplayerovou výpomoc. Čaroděj Amadeus, rytíř Pontius a zlodějka Zoya jsou postavy, které disponovaly rozdílnými schopnostmi a jejich úkolem bylo vždycky se nějak dostat k artefaktu s názvem Trine. Po cestě překonávali mnohá nebezpečenství ve formě propastí, hybadel, dávidel i ředidel - zkrátka to byla klasická plošinovka, kterou možná projdete bez mechanického skillu, ale bez fištrónu nikdy.
Rozdílné schopnosti jednotlivých hrdinů ústily i v rozdílné možnosti řešení jednotlivých puzzlů a až na drobné detaily tak v prvním a druhém dílu Trine nebylo nic, nač by si pohádky milující a indie pozitivní člověk mohl stěžovat. Snad jen ta kooperace hru dost usnadňovala, protože známé přísloví "ve dvou se to lépe táhne" v Trine platí ještě víc než kdekoli jinde. Možná až nezdravě víc, ale přeci jen na předchůdce aktuálně propíraného kousku s láskou vzpomínám.
No, a jak si tedy vede třetí díl?
Rámcově se toho zas tolik nezměnilo, ostatně, jak chcete neustále tunit nezávislou plošinovku, že ano. Jednou z klíčových změn je inspirace systémem odemykání nových úrovní známým třeba z Rayman: Legends - v každém levelu se válí určitý počet zlatých trojúhelníků k sebrání a nové úrovně se odemykají odměnou za jejich určitý počet.
Speciální postavení pak mají slepé uličky v podobě zvláštních výzev, které nejsou pro dokončení hry důležité, ale zase se v nich můžete náležitě nagrindit. Tenhle systém možná nepůsobí nijak objevně, ale je funkční a přináší trochu povyražení do všedního a lineárního dne. Tak to máme rádi!
zdroj: Archiv
Kolik "D" máš, tolikrát jsi dobrou hrou. Nebo ne?
Druhá novinka a zároveň klíčový prvek celé hry je o dost problematičtější. Do trojrozměrnosti hry tvůrci evidentně investovali ohromné množství peněz a energie, které se jim zkrátka nevrátily zpět. A neobohacují ani hráče. Ona trojrozměrnost má totiž za následek zejména komplikovanější ovládání, nutnost vyměřovat si zbytečně pintlich některá místa hry, abyste náhodou nezahučeli do propasti, a jistou nepřehlednost pokud jde o kameru.
Pravda, brzy si na 3D zvyknete a budete brát tento aspekt hry také sportovně, ale nějak jsem z něj nedokázal vyždímat jakoukoli přidanou hodnotu, což je velmi smutné vzhledem k tomu, že jde o tu-top-záležitost-která-přinese-svěží-vítr-do-série. Bohužel nejde. A bohužel kvůli 3D tvůrci neměli dostatek sil na to uzavřít v Trine 3 nějak důstojně příběh, udělat hru kapku delší nebo si poradit s bugy, pro jejichž četnost jsem musel vše několikrát rozjet od začátku.
Dostal jsem se zkrátka do míst, kdy po opakovaném restartu zcela chyběla důležitá položka v herním menu a nepomohlo nic než reinstall a restart celého příběhu. Odpouštím často, rád a s láskou, ale tohle se odpustit nedá. Už proto, že za vaše peníze si vy, hráči, zasloužíte minimálně bezproblémově fungující hru.
Nelámat čarodějnou hůl!
Trine 3 nicméně je... Ne, moment, BUDE zábavná a slušná hra. Jakmile si ji koupíte v nějaké slevě a tvůrci náležitě opatchují původní verzi. I Trine 3 totiž nabízí mnohé z toho, proč máme sérii tak rádi – příjemné pohádkové prostředí, sympatické puzzly a hlavně šikovnou multiplayerovou hratelnost.
Ačkoli lze hru samozřejmě dokončit i v singleplayeru, o něco více švandy si užijete s až dvěma kamarády, kteří mohou do hry i ze hry kdykoli vysmahnout dle potřeby. To samé platí pochopitelně pro náhodné hráče, kterým vaši hru můžete rovněž odemknout. Systém funguje ladně a nabízí přesně tu online zkušenost, kterou od podobného druhu her očekáváme.
Příjemnou třešinkou na dortu pro staromilce je možnost lokální hry (to je takové to, jak společně s ostatními sdílíte nevirtuální prostor, ale realitu – vím, těžké si představit!). Trine 3 se po krátkém boji s třetí dimenzí slušně ovládá na klávesnici i gamepadu, a když se to vezme kolem a kolem, s výjimkou bugů a useknutého konce moc důvodů ke stížnostem není. Ale k nějaké větší radosti taky tak nějak ne.
Frozenbyte rozhodně nejsou špatní vývojáři, ba naopak. Tentokrát udělali přešlap v podobě pár ne úplně moudrých rozhodnutí. Říkat jim ale teď, po vydání hry, že 3D možná nebyla nejvhodnější cesta, jak posunout sérii dál, je podobné jako vysvětlovat Petru Novotnému po dopadu, že si měl líp vyměřit lano na bungee jump. Oni to moc dobře vědí. Chybovat je lidské a já bych jim velmi přál, aby měli možnost udělat nějakou další hru. Stejně jako panu Novotnému přeji pevné zdraví!
Trine 3 v této fázi možná úplně nestojí za vaše peníze, ale pokud jste měli předchozí dva díly rádi, přimlouvám se, abyste časem podlehli nějaké slevě. Je to přeci jen celkem příjemná slepá ulička.
