Ultimate Marvel vs. Capcom 3 spadá do rodiny bojovkových konglomerátů, které kombinují bojovníky a herní principy buď z několika různých sérií, nebo do hry rovnou zapojí postavy, které s hrami nemají moc společného. Příkladem první varianty je nedávno recenzovaný střet Street Fighter X Tekken, který dopadl velmi dobře. No a Ultimate Marvel vs. Capcom 3 je ukázkou varianty druhé, ale jakou panečku.
Stejně jako v předchozích dílech na vás čeká zdánlivě chaotické bojování tříčlenných skupinek složených z postav, které důvěrně znáte z her od Capcomu (Amaterasu, Wesker, Viewtiful Joe, Dante, Phoenix Wright, Frank West a další) a komiksů od Marvelu (Captain America, Iron Man, Wolverine, Magneto, Spider-Man a další).
Jak už u podobných mixů bývá zvykem, je sestava dosti rozsáhlá (přes 40 postav), což znamená, že styl jednotlivých bojovníků není tak precizně vyprofilován jako v jiných bojovkách. Liší se však od sebe dost na to, abyste neměli pocit, že je úplně jedno koho si vyberete. A to je pro bojovku základ, na kterém může stavět hratelnost. V případě Ultimate Marvel vs. Capcom 3 tedy hratelnost opravdu divokou, plnou efektů, monstrózních hyperkomb, výměn bojovníka uprostřed mid air komba (což jest novinka oproti MvC3) a posvěceného cheatování v podobě X-Factor módu, pro potřeby této hry naštěstí s výrazně utlumeným účinkem.
Právě tento chaos a jeho zvládnutí představuje jednu z nejzábavnějších složek hry, respektive jejího konceptu, který se osvědčil už v několika předešlých dílech. Jakmile se dostanete do bojového rauše, postarají se vaše reflexy jakoby automaticky o to, že nebudete v té změti atraktivních vizuálních efektů a speciálních bojových technik tápat, což je podstatné zejména v multiplayeru. A právě na něj by vás měly připravit singleplayerové módy, které nepřináší nic úžasného a rozhodně by snesly řadu vylepšení.
Arcade mód je svým konceptem naprosto jasný, Training jakbysmet. Problém je v tom, že Mission mód se v mnohém s tréninkovým koncepčně překrývá, jen není uživatelsky zrovna dvakrát příjemný, protože pro informace o aktuálním úkolu musíte neustále pauzovat hru a lozit do menu, což poněkud narušuje zběsilé tempo a zábavu. A když už si tento mód jednou projdete, rozhodně to napodruhé nebude taková zábava. Dá se však předpokládat, že jakmile nabudete dostatek zkušeností a přehledu v singlu, vrhnete se na multiplayer, který je zcela zjevně hlavní atrakcí této hry.
Ať už s kámošem přes Wi-Fi nebo klasicky přes internet, funguje hra po technické stránce v 99 % případů bez problému. Občas vás zaskočí chvilkový lag, ale to je u online hraní běžné. Podstatné je, že multiplayer nabízí možnost jednoduše a rychle sehnat soupeře v rankovaných i nerankových soubojích, popřípadě si můžete soupeře vyhledat dle několika vámi zvolených podmínek. Jednou z nich je třeba vypnuté dotykové ovládání.
Dotykové ovládání v podobně singleplayer módu Touch je vlastně jediným skutečným přídavkem oproti konzolové verzi a stejně jako u většiny ostatních současných PS Vita her je to spíše nepříliš použitelný experiment. Dotykové ovládání bojovníků celou hru trivializuje, navíc je v řadě situací dosti nepřesné. Ale používat jej nemusíte, takže to není plus ani mínus.
Co však používat budete stoprocentně, tedy pokud se chcete dostat na nějakou slušnou kvalitativní úroveň, to je možnost sledovat v online módu cizí souboje, potažmo sledovat zpětně záznamy online soubojů obecně. Pro studium různých technik je to naprosto neocenitelný pomocník a vlastně jde společně s módem Heroes and Heralds (dostupný jako free DLC), kde sbíráte kartičky s různými skilly a přiřazujete je vašim tříčlenným týmům, o největší inovaci oproti non-ultimate verzi MVC3.
Ultimate Marvel vs. Capcom 3 je ve výsledku vlastně obyčejný port. Nechybí mu však nic z konzolové verze, dokonce ani nesmírně pohledná a svižná 2D/3D grafika. Navíc je to výborná bojovka sama o sobě, a pokud se nemůžete dočkat vydání Mortal Kombat, můžete si své bojovkové chutě ukojit tímto titulem – rozhodně nešlápnete vedle.
