Waking Mars - recenze PC verze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Waking Mars - recenze PC verze

11. 1. 2013 20:00 | Recenze | autor: Lukáš Grygar |

Je na Marsu život? ptá se David Bowie rok předtím, než pro jistotu nazve svou doprovodnou kapelu Pavouci z Marsu. Nedávno vyvráceným nálezům z Curiosity navzdory - ten kdyby věděl! Probudit Mars tu znamená propadnout do hlubin jeskyně, kam se lidem koncem jedenadvacátého století zaběhla robotická sonda 0CT0. Po jejích (osmi) stopách pátrá kosmonaut Liang a s jetpackem na zádech odhalí rozsáhlou podzemní síť, kde ho vzápětí uvězní sesuv půdy. Nebo přesněji: kde VÁS uvězní sesuv půdy.

Waking Mars do sebe totiž vtahuje jako máloco. Stačí vzít ikonický Exile z osmaosmdesátého, kde také navigujete kosmonauta podléhajícího zákonům hybnosti, a přidat dospělý a elegantně zpracovaný námět. Není tajemstvím, že Liang v jeskyních mimozemský život skutečně objeví a stane se katalyzátorem jeho rozvoje. Autoři rudé planetě vysnili převážně rostlinný ekosystém, který spolu s kosmonautem postupně objevujete a snažíte se pochopit jeho zákonitosti. Naučíte se sbírat sazenice různých rostlin a metat je vstříc úrodným plochám, jejichž rozmístění a počet dělají z každé jeskynní síně samostatnou hádanku, samostatný problém.

K dalšímu postupu je obvykle potřeba zvednout biomasu dané oblasti a způsob, jakým toho dosáhnete, nebývá až na výjimky nijak zvlášť nalinkován. Čím hlouběji se nacházíte, tím složitější vazby mezi různými druhy marsovských organismů vznikají a sledovat proměnu zdánlivě mrtvých prostor v erupci života je strhující. Co na tom, že hra si z původní platformy - na iOS se objevila už předloni - nese skromné výrazové prostředky, když i z nich vykřeše atmosféru uvěřitelného, bradburyovského příběhu.

Spolu s Liangem jsou jeho protagonisty ještě kamarádka na telefonu Amani a kamarád na chytrém telefonu, počítačová inteligence A.R.T. Oba Liangovi pomáhají zpracovávat senzační nálezy, o které v jeskyni zakopává na každém druhém rohu. Objevené formy života A.R.T. katalogizuje a podle vašich zjištění kompletuje jejich biologický profil. Co to znamená v praxi? Že klíčem k úspěchu je věda! Bez pozorování a experimentování tu odkryjete jen zlomek bohatství, které jeskyně s tajnosnubným názvem Léthé ukrývá.

Že i na mapě skutečného Marsu najdete oblast nazvanou podle mytické řeky jenom odráží snahu autorů ukotvit svou fikci v realitě. Totéž pak vykazují i samotné herní prvky, které by mohly fungovat ve vzduchoprázdnu nějaké abstraktní plošinovky, ale díky takříkajíc uzemnění (nebo snad umarsnění?) každého detailu do logického celku z nich vyvěrá unikátní zážitek. Vlastně bych nejradši napsal "unikátní A přesahový", ale chápu, že přesahy můžou leckterého hráče vyděsit.

zdroj: Archiv

Na Marsu v takhle vkusném, účelném podání naštěstí strachu netřeba: autoři se v rámci napínání hráčova rozumu i nervů obejdou bez vetřelců a paprskometů a jeskyně tu namísto skřípání hororových smyčců hučí magmatem vyvěrajícím kdesi v hlubinách a sténá po vláze. Dolů, dolů, ke kořenům všech tajemství! Pasáže, ve kterých Liang ztrácí signál, živí rovinu osamělého člověka tváří v tvář neznámému a odkazují ke schopnosti prapůvodního úžasu, jaká je nám lidem tolik vlastní, i když ji v sobě zároveň tolik rdousíme všedními banalitami.

Jeden ze tří konců, do kterého hra ústí, potom vyloženě oslavuje takového člověka, co se v nejširším slova smyslu nenechá svázat pozemskou tíží. Divte se mi, že Waking Mars je snad první hra, kde jsem s gustem vyluxoval talíř s achievementy do posledního drobečku...

Je to radost, když se nejenom hry odváží mířit krapet výš. Jistě, Mars je v kontextu všehomíra ještě relativně nízko, ale dokud jsou pilotované mise finančně nereálné, nezbývá nám, než žasnout prostřednictvím reality virtuální. V jedné z jeskynních síní, kterou jsem díky příznivým podmínkám proměnil v úrodné semeniště, tiše hřadovali phytové, neškodní býložravci bojácně cupitající po skalních stěnách pryč od mých trysek.

Hlavou mi problesklo, co všechno jsem do té chvíle absolvoval, aby se tu takhle početně rozmnožili a já s nimi mohl krmit žahavé lariany (neplést s nežahavými belgickými vývojáři). Sežraným phytům navzdory mě to skoro dojalo - moje marsovská školka! Díval jsem se na ty svoje potvory s láskou jejich Stvořitele a viděl, že je to dobré. Velice dobré.

Verdikt:

Neotřelý simulátor smyšleného, ale skutečnou vědou podloženého ekosystému, který poutá ať už svou objevitelskou, nebo v podstatě pěstitelskou složkou. To vše v inteligentním a místy velice působivém hávu vyzrálé sci-fi.

Nejnovější články