Wargame: AirLand Battle - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Wargame: AirLand Battle - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

1. 7. 2013 20:00 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

Wargame: European Escalation před rokem příjemně překvapila všechny fanoušky realtimových strategií, kteří zrovna neholdují hrám typu „postav základnu - vycvič jednotky - vrhni to všechno na základnu nepřítele“. European Escalation zcela zavrhla první bod a druhý si notně upravila. Jednotky necvičíte, ale za body získané z ovládaného území jich povoláváte přesně stanovený počet z předem sestaveného balíků. A konečně třetí pilíř tradičních RTS her si první Wargame v rámci taktiky upravila zcela k nepoznání. Stejně jako ve válce není v European Escalation nutné klikat co nejrychleji myší, ale vše dopředu promyslet a neposílat osamělého pěšáka proti tanku T-80.

Na výše popsaném systému staví i pokračování Wargame: AirLand Battle, které je ve své podstatě pořádně hutným, samostatně spustitelným, datadiskem. První dojem po spuštění hry se tedy nese v duchu údivu nad tím, jestli autorům není hloupé vydávat jednu a tu samou hru znovu a bez větších změn. Jakmile jsem ale cvičně prošel tutoriály a zkusil singleplayerovou kampaň, začal jsem cítit něco, co mě naposledy nadchlo u StarCraft II. Stejně jako ve hře od Blizzardu nejsou změny v AirLand Battle na první pohled nijak zřejmé, ale hraní ovlivňují tak výrazně, že z pokračování European Escalation dělají úplně nový produkt.

Vědět znamená přežít

V prvé řadě je nutné zmínit, jak si autoři vyhráli se statistikami a použitelností jednotek – spoustu jich přidali (celkově by mělo být ve hře něco přes 800 různých jednotek!) a uzpůsobili jim nové mapy. Tyto „datadiskové“ drobnosti ve výsledné mozaice tvoří dokonalý strategický obrazec.

Nově je třeba možné porazit se správnou taktikou a skladbou jednotek jakéhokoli soupeře. Spoléháte jen na masivní tankové roty a krytí protileteckými systémy? Fajn, soupeř může bojovat stejně a můžete hrát vyrovnanou partii. Co když místo toho nakoupí nepřítel artilérii, zašije ve městě pěchotu a vy při nevinném průjezdu zapadlou křižovatkou spustíte smrtící léčku, po níž vám zbydou oči pro pláč a plápolající tanky? I to je možné.

Jasně z toho plyne, že ve Wargame je nejdůležitější vědět, co má soupeř za lubem, jaké používá jednotky a vhodně na jejich skladbu reagovat. Bez průzkumníků zkrátka nemáte šanci, a i když je použijete, není úspěch zaručen. Ne nadarmo by měly být nepřátelský průzkum vašim prvním cílem.

Důležitost vlastního průzkumu a volby vhodné taktiky bez ohledu na to, jak situace na první pohled vypadá, demonstruje i příspěvek v herním chatu, kde jsem zaznamenal krásné varování: „Nehrajte s osobou XY. Ten pa*chant celou dobu vypadá, že bude používat letadla, dokonce vám to i v chatu potvrdí, a pak vás smete tankovou četou!“

Hlavní ingrediencí nově namixované skladby jednotek jsou v AirLand Battle letecké síly, konkrétně proudová a jiná letadla, která konečně dostávají prostor vedle již dříve přítomných vrtulníků. Nasazení letounů na bojišti je omezené, protože potřebují často doplňovat palivo a vracet se zpět na základnu. Jakmile však proti nim není soupeř dostatečně vybaven (ideálně raketovým systémem), dá se s letouny slušně zdecimovat pěchota i tanky. Navíc obyčejná stíhačka hravě sundá obtěžující helikoptéry.

...

Hra pro jednoho hráče se škraloupem

Bez ohledu na to, zda jste nováčci nebo veteráni prvního dílu si budete chtít projít tutoriály a čtyři dynamické kampaně pro jednoho hráče. Tutoriály vám sice umožní nějakou základní představu o hře, ale jsou zjednodušené až na dřeň a ani jejich dokonalé zvládnutí vám nezaručí dobrý výsledek v ostrých soubojích. Křest ohněm v kampani je tak nevyhnutelný a autoři chytře začínají kratičkou bojůvkou, která vás v ideálním případě provede pouze třemi bitvami.

Ve zkratce v nich jde o porážku nepřítele na pevně dané mapě. Vaším jediným cílem je dosáhnout předem určeného počtu bodů, které získáváte ničením nepřátelských jednotek (samozřejmě je jinak oceněna rota pěšáků a jinak proudové letadlo). Vedle toho se musíte starat o doplňování zásob, volbu a odpovídající použití správné taktiky, využívání terénu, který je opravdu pro každou misi specifický a tak dále. Zkrátka klasika, kterou znáte i z jiných her.

Tohle všechno ale kazí jedna jediná, za to však fatální, chyba - bitvy jsou časově omezené na cca 20 minut. Když v časovém limitu jedna ze stran nevyhraje, končí bitva remízou a je úplně jedno, jestli jste byli 10 bodů od dosažení cíle, nebo soupeř za celou dobu získal z potřebných tří tisíc ušmudlané dvě stovky. Boj skončí remízou a další kampaňový den se bojuje znovu s jediným rozdílem oproti základnímu stavu - zabrané hlavní přístupové cesty zůstávají pod kontrolou toho, kdo je obsadil první den.

Je to nespravedlivé, nezábavné a podrývá to jakoukoliv snahu o taktizování. Jakmile se blíží konec časového limitu a vám zbývá pár stovek bodů, je nejrozumnější vše vrhnout proti nepříteli a doufat, že se některá zbloudilá střela ujme a namísto otravné remízy skutečně vyhrajete.

Mimo to ale dynamickým kampaním není, co vytknout. Na strategické mapě Skandinávie, ne nepodobné těm ze série Total War, posouváte své bitevní svazy (opět jsou přítomní i Čechoslováci včetně hrůzostrašného dabingu, který zůstal z první hry), vymýšlíte strategické manévry, necháváte si posílat posily a kupříkladu střílíte nukleární rakety. Prostě rutina.

Na kampaních se toho ale moc pokazit nedalo, a jakkoli se zdá, že vás hra někdy zahlcuje, jádro strategické mapy je určitě dobré. Možná by jen nezaškodilo ještě trochu zapracovat na mechanismu ničení celých svazů, protože to vyžaduje jedno vítězství v bitvě a poté přesun na místo, kam se nepřátelé stáhli.

...

Hra pro více hráčů

Pravá zábava však ve Wargame začíná až v multiplayeru. Duely jeden na jednoho, spolupráce s ostatními hráči při masivních bitvách 10 na 10, možnost projít ve více lidech celou dynamickou kampaň - nic z toho zde nechybí. Bavit se a neustále zažívat nové situace budete zejména v klasickém skirmishi. Každý hráč totiž používá jinou strategii a jiný „balíček“ jednotek, přičemž vyhrát se dá se všemi.

AirLand Battle dosahuje kýžené univerzálnosti jednotek tím, jak zajímavě škáluje a poskytuje bonusy tak, aby postupně vyrovnávala síly. Chcete mít pouze jeden národ? Máte body navíc. Chcete se raději zaměřit jen na jedno období Studené války a používat vojáky i techniku z těchto let? Jistě, výborně, tady máte malý bonus, který vám může pomoct v poražení chlápka, co se schovává za hypermoderní Abramsy.

Stejně jako u většiny dobře nastavených multiplayer her ale zábavnost ve výsledku stejně spočívá na zvládnutí a orientaci v pravidlech, popřípadě na vaší reakci na strategie protihráčů. S jistotou lze konstatovat jenom to, že jednotlivé šarvátky jsou s živými soupeři mnohem zábavnější, než s jinak dobře taktizující AI. Zcela nový rozměr sice AirLand Battle dodává až kooperace, ale obecně platí, že právě v multiplayeru plně doceníte kvality hry a uvědomíte si platnost výroku ze začátku recenze - AirLand Battle s úspěchem spoléhá na spoustu drobných detailů a dokonalé vyvážení jednotek.

Wargame: AirLand Battle je výborná zábava v multiplayeru a na nějakou dobu zaujme i v singleplayeru. Na první pohled možná jde jen o „pouhý“ datadisk s letadly, ale množství drobných úprav, výborné mapy Skandinávských bojišť a hlavně celkové vyvážení hry jsou důvody, které z ní dělají nutnost pro každého fanouška strategií.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Pokračování solidní strategie, které boduje přidáním letadel, odladěním a rozšířením původního herního systému, ale hlavně dokonalým vyvážením jednotek.

Nejnovější články