Na EyeToy, Buzz nebo Singstar se nyní japonský moloch snaží navázat rozběhnutím série Wonderbook a hned pro její první díl si přichystal skutečně těžký kalibr - spolupráci s autorskou Harryho Pottera J. K. Rowlingovou. Ta se od dopsání sedmého dílu knižní ságy sice zařekla, že další Potterovské příběhy psát nebude, po pár letech ale spustila stránku pottermore.com, na které nabízí fanouškům pohled na příběhy mladého kouzelníka z Bradavic ve „zcela novém světle”. A dá se říct, že to stejné kategorie spadá i Wonderbook: Book of Spells.

Zpátky do Bradavic

Ačkoliv tomu totiž název hry zrovna nenapovídá, vše se odehrává v Bradavicích. Na začátku si vyberete jednu ze čtyř notoricky známých kolejí a kouzla, která se budete v následujících hodinách s ovladačem Move v ruce učit, metali Harry, Ron i Hermiona o sto šest. V knihovnickém oddělení s omezeným přístupem nahlédnete do jedné staré Knihy kouzel a za doprovodu vypravěče postupně projdete všech pět kapitol. Tady se sluší poznamenat, že hra je kompletně v češtině, a to včetně podařeného dabingu. Překlad je slušný, dodržuje zavedené termíny z knih o Harry Potterovi a vůbec jde o profesionálně odvedenou práci.

zdroj: tisková zpráva

Lapálie s věkem

Book of Spells je hra přímo cílená na mladší ročníky a jim je podřízena nejen obtížnost, ale i celkově milý a trpělivý přístup k vysvětlování kouzel a jejich procvičování. Pokud bych měl ideální cílovou skupinu přirovnat k ročníkům v Bradavicích, soudě podle mých dosavadních zkušeností a testů na příbuzenském potěru, by její horní hranice jen tak tak dosáhla prvního ročníku.

Jinými slovy, Book of Spells je ideální pro děti mezi šestým a desátým rokem. Při testování na mém dvanáctiletém synovci už neuspěla, respektive, vydržela jen slabou půlhodinku, než přišla klasická hláška: „Dej mi tam Fifu.” Naopak pro většinu předškoláků bude Wondebook příliš tvrdým oříškem, hlavně kvůli nutnosti relativně komplikovaného koordinování pohybů.

zdroj: Archiv

Kouzelná knížka

Hry pro děti je ale možné hodnotit nejen z hlediska tomu, jak vyhovují samotné cílové skupině, ale i s ohledem na míru využitého potenciálu. A tady Wonderbook: Book of Spells trochu zaostává. Použitá technologie je poměrně zajímavá. Ke hře dostanete několikastránkovou knihu s kartonovými listy potištěnými speciálními znaky. Ty slouží k rozpoznání knihy kamerkou PlayStation Move, kteréžto zařízení je pro hraní Wonderbooku vyžadováno.

Jakmile hra knihu detekuje, „obalí” jí virtuální texturou a ve vašem obýváku se před vámi objeví skutečná kniha kouzel. To samé se stane s ovladačem Move, který se z tyčky s barevnou bambulí promění ve světě Wonderbooku v kouzelnickou hůlku. To vše je zkombinováno přímo s obrazem z vašeho obýváku, do kterého hra v průběhu jednotlivých lekcí přidává další prostředí, ve kterých se odehrávají kouzelnické zkoušky.

Nutno uznat, že pokud Wonderbooku poskytnete optimální podmínky, bude jeho fungování bezproblémové. Jestliže ale svítíte v obýváku standardním euro-svítidlem, během hraní sedíte vedle konferenčního stolku a před vámi pobíhá po čtyřech roční smrádě, určitých technických komplikací se dočkáte. Hru je možné kdykoliv jednoduše kalibrovat, ovšem v mém případě a při výše zmíněných ztížených podmínkách házela občas do obrazu podivné fragmenty a měla problémy s rozpoznáním knihy.

zdroj: tisková zpráva

Chceme víc...

Ale zpět k (ne)využitému potenciálu. Hraní Book of Spells spočívá v postupném učení se a používání kouzel od těch základních (Alohomora) až po ty soubojové (Expelliarmus). Asi nemusím zdůrazňovat, že na Avada Kedavra a další oblíbené kratochvíle Lorda Voldermorta se tentokrát nedostane.

Každé kouzlo si nejprve pomalu vyzkoušíte a u některých si i vyslechnete interaktivní příběh jeho vzniku. Pak vás čeká procvičení v podobě krátké minihry a po dokončení jedné kapitoly, nebo chcete-li skupiny kouzel, se dočkáte komplexnějšího cvičení, ve kterém je třeba naučené triky kombinovat. Vše je opravdu hezky udělané - hra vás neustále povzbuzuje, opravuje trpělivě vaše chyby, vypráví zábavné příběhy (které zpestřuje hádáním chybějících slov nebo volbami dalšího děje) a vůbec z ní cítíte takový ten příjemný, až rodičovský přístup.

zdroj: tisková zpráva

V některých případech je ale Wonderbook až příliš benevolentní. Při prvním učení kouzla vás například vyzve k vykřiknutí zaklínadla a pochválí vás následně za jakýkoliv zvuk, který vydáte. Skutečně jakýkoliv. Uznávám, že ze začátku to byla z pohledu dospělého hráče celkem legrace (Hra: „Vyslov Vingardium Leviosa”; Já: „Táhni, šmejde!”; Hra: „Skvělá výslovnost!”), ale když se nad touto chybkou zamyslíte, dojde vám, jaká škoda je, že autoři neimplementovali hlasové ovládání pečlivěji a hlouběji.

To samé se dá říct i o samotném cvičení kouzel, které není zrovna nejnápaditější a starší děti začne poměrně rychle nudit. Stačilo by přitom přidat více úrovní úkolů, jakoukoliv formu freemódu nebo dokonce ukázky ze známých příběhů Harryho Pottera a dojem ze hry by byl o dost lepší.

zdroj: tisková zpráva

Technologie Wonderbooku slibuje zajímavou budoucnost a jsem přesvědčen o tom, že Sony dokáže v dalších dílech vymáčknout z tohoto nápadu maximum. U Book of Spells se to ale nepovedlo. Možná za to mohou podmínky J. K. Rowlingové, možná nezkušenost vývojářů s novým, do značné míry netypickým, stylem hry, možná i obava o správné zacílení obtížnosti pro malé děti. Každopádně, výsledkem je titul, který se trefuje jen do úzké skupiny dětí, kterým se bude líbit o to více, o co bude nudit ostatní.