World of Subways 3 - čtenářská recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

World of Subways 3 - čtenářská recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

28. 8. 2011 2:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Němečtí tvůrci z TML Studios na herní scéně poprvé zabodovali už před lety, kdy vydali svou úplně první hru z plánované série simulátorů, v níž se nebáli spojit poutavé grafické zpracování s kvalitní simulací. Do té chvíle to bylo něco nevídaného. Od té doby vytvořili již celou řadu titulů z prostředí hromadné dopravy, například celkem vydařený City Bus Simulator, ale i drobné hříčky jako simulátor zametacího vozidla nebo dobrodružného potápění k vraku Titaniku. Jejich nejznámějším počinem je však jednoznačně dnes již třídílná série z prostředí metra, kterou to kdysi začalo, a která nese výstižný název World of Subways (dále jen zkráceně WoS).

Tato nenápadná herní série se dodnes těší velkému zájmu především u nadšenců a fandů do podzemních železnic, ale díky skvělé grafice dokáže oslovit i běžné hráče, co se jinak železničním simulátorům zcela vyhýbají. Jako první totiž tyto hry ukázaly, že simulátory nutně nemusí na úkor věrné simulace disponovat zastaralou grafikou a díky tomu si našly po celém světě mnoho příznivců z řad obyčejných lidí.

Připomeňme si, že první díl nás kdysi zavedl do New Yorku, druhý pak na Berlínskou U7 a nyní do Londýna. Není tedy divu, že jsem byl zvědavý, jak si autoři s novým dílem poradili, a co všechno pro nás připravili. Oba předchozí díly byly vskutku zdařilé a laťku nastavily zatraceně vysoko.

Počátky londýnského metra se datují do roku 1860 a považuje se za nejstarší svého druhu na světě. Dnes délka všech tratí dosahuje neuvěřitelných 408 km, na nichž se nachází 273 stanic. Není se proto co divit, že si autoři pro pokračování své úspěšné série vybrali právě tento světoznámý dopravní systém. Nutno však podotknout hned na začátku, že hra přirozeně celé metro neobsahuje, neboť jde o příliš rozsáhlou síť.

I když by bylo jistě krásné projet se po celém Londýně, k dispozici dostanete „jen“ celou okružní linku v jejím současném stavu, která propojuje všechny ostatní trasy a tvoří tak důležitou dopravní tepnu. To ale rozhodně vůbec nevadí, protože i tak se vám dostane doslova královské zábavy na dlouhé hodiny.

Okružní linka měří 27 km a má 35 stanic, které jsou zde všechny zpracovány přesně podle reálné předlohy. Celá trať nevede jen v podzemí, ale částečně i na povrchu, takže ti z vás, co se bojí tmy, nemusí mít vůbec strach, že by se po celou dobu hraní dívali jen do černého tunelu. Ba naopak, často budete žasnout nad neuvěřitelnou detailností vašeho okolí, které troufám si říct, může klidně konkurovat hrám z populárnějších žánrů. Zkrátka radost pohledět, a to nejen z kabiny strojvedoucího, ale i z vlastních očí, neboť na každé stanici můžete dle libosti vystoupit a projít si ji pěkně po svých.

I když je zde očividně kladen důraz na volnost a snahu dát hráči co největší svobodu, je pohyb v prostoru přece jen do určité míry vymezen. Procházet se můžete volně zejména po stanicích a vlakových soupravách. Pokud byste ale chtěli skočit do kolejiště nebo se snad proběhnout tunelem, hra vás nemilosrdně vrátí zpět. Opustit stanici po svých zkrátka nelze, a to ani východem na povrch. Ale to je víceméně samozřejmostí, jelikož hra je zaměřena na metro a ne na svět mimo něj.

zdroj: Archiv

Ukončete výstup a nástup…

Hra k vašemu uspokojení tradičně nabízí dva základní módy, které spolehlivě pokryjí nároky všech milovníků kolejové dopravy. Prvním je klasické ježdění dle jízdního řádu, kde si jen vyberete, odkud a kam chcete jezdit, v jakém čase a případně, jaké má být počasí. Počasí může být slunečné nebo deštivé, přičemž dešťové kapky na skle vypadají vážně úchvatně. Pak už jen řídíte vlak, dodržujete dopravní předpisy a snažíte se i na čas plnit jízdní řád. Máte tak možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je jezdit opravdovou směnu.

Ta pravá zábava ale přichází až s misemi, které tvoří druhou část hry a značně oživují stereotypní ježdění ze stanice do stanice. Bohužel jich tu není mnoho, všeho všudy deset, ale i tak vás celkem dobře prozkouší, jak si dokážete poradit v určitých situacích.

Za zmínku stojí například údržbářské práce na trati, kdy je s omezenou rychlostí sveden provoz na protisměrnou kolej a doprava tak vázne, nebo když jste v dopravní špičce povoláni jako podpůrný spoj. V takových případech je velmi obtížné držet se jízdního řádu, takže je od vás vyžadována co největší přesnost. Nechybí tu ale ani přeprava prázdných vagónů do depa a jiné podobné úkoly.

Třešničkou na dortu pro opravdové nadšence je možnost zahrát si na pasažéra. Krom své soupravy totiž můžete kdykoliv nastoupit i do libovolného vlaku, který se pohybuje po trati, a nechat se doslova vozit jako ve skutečném metru. U některých misí je přeprava na jinou stanici dokonce nutností.

Ohromilo mě, že cestování v roli pasažéra zde není nijak odfláknuto, ale že se i zde souprava stále chová jako skutečná. Její pohyby během jízdy vypadají velmi realisticky a vy si tak můžete cestování plně vychutnat. Jak to znáte ze všedního života, můžete se třeba dívat skrze okénko do sousedních vagónů a pozorovat, jak se vozy různě pohupují nebo jak do nich na jednotlivých stanicích přistupují další cestující. Dokonce zde funguje i hlášení stanic.

Pojďme si teď ale říct něco málo o řízení, neboť hra je přece jen hlavně zaměřena právě na tuto aktivitu. Jako naprostý začátečník jsem vybral misi s názvem Briefing, na které se vám pokusím stručně popsat, jak takové řízení vypadá a co všechno obnáší, abyste si lépe dokázali představit, co od hry můžete vlastně očekávat. Asi správně tušíte, že je tato mise určena k tomu, aby vás obeznámila se základy řízení vlaku, neboť to opravdu není nijak jednoduché. Hra totiž řízení vlaku simuluje opravdu velmi věrně. Pokud nevíte, jak se takovýto vlak řídí, bez pomoci se skutečně nejspíš vůbec nerozjedete.

Po startu mise se ocitám na nástupišti, kde už na mě čeká moje souprava. Mimochodem, ve hře je k dispozici jen jediný řiditelný typ, který je v současné době skutečně nasazen do provozu na okružní lince v Londýně. Na některých stanicích můžete spatřit sice ještě jiný typ, nicméně ten se mi řídit zatím nepoštěstilo. Pravděpodobně proto, že se jedná o vlaky z jiných linek, které tu okružní pouze protínají a často s ní jen sdílí koleje. Tyto vlaky navíc bývají odlišeny i barvou vnitřních částí vagónů, přičemž žlutou mají ty, co jezdí po okružní lince.

Jen co několika kroky dorazím k čekající soupravě, uvítá mě instruktor a představí se. Výborný nápad, jak oživit tutoriál hry a připodobnit ho skutečné instruktážní jízdě. Je škoda, že postava instruktora nemluví a vše co vám říká je jen v podobě titulků. Nevadí, za chvíli už jdeme ke kabině strojvedoucího na konci vlaku a vcházíme dovnitř.

Zde si poprvé všimnete, jak detailně je zpracován vnitřek soupravy a všechny ovládací panely před vámi, což jistě ocení všichni milovníci hardcore simulátorů. Nejdříve mě instruktor vyzve k tomu, abych na panelu zapnul koncová světla. Takže jak vidíte, míra simulace je zde dotažena až do takového detailu, že při jakékoliv změně směru jízdy musíte dojít na druhý konec vlaku a přepnout zde světla ručně. Následuje přechod do čelní kabiny soupravy, kde je již možno se pohodlně usadit.

Nyní přichází na řadu nutnost zapnout před rozjezdem mnoho věcí, například hlavní světla, osvětlení vagónů, světlo v kabině, podsvícení rychloměru, ale i ventilaci, aby se okna po čase jízdy nezamlžila! Dále je nutné správně nastavit směrový řadič a další důležité věci. Pohyb po kabině je rychlý a plynulý. Myslím, že ovládání celkově je zde zvládnuto velmi dobře a chytře, a i když nejsem velkým příznivcem ovládání všech těch věcí pomocí myši, tady jsem si to celkem dost oblíbil a užíval. Jakmile je vše připraveno, stačí už jen počkat na zelenou, odbrzdit a jet!

Cesta je dlouhá, projíždíme několik stanic bez zastavení a pasažéry nebereme. Je třeba pozorně sledovat trať a dodržovat povolené rychlosti. Čas od času je nutné zastavit na červenou, neboť stále dojíždíme soupravu před námi, která zastavuje na každé stanici. Opravdu oceňuji, že zde funguje skutečný model provozu na trati. Takže jsem třeba stál před stanicí a v ní viděl jiný vlak, který mi blokoval cestu, než nabral cestující a odjel, aby mi padla zase zelená. Asi po deseti minutách náročné jízdy přijíždíme konečně do cílové stanice na odstavnou kolej, kde dle pokynů instruktora vlak zastavuji, vypínám světla a napájení a přepínám na světla koncová.

Po přesunu do kabiny na druhém konci soupravy se zase pohodlně usazuji a opět si znovu zopakuji všechny nutné procedury. Tentokrát již navíc musím nastavit i informační tabuli a na ní cílovou stanici. Následně se ke slovu dostává počítač automatického hlášení, kde musím správně nastavit trasu, výchozí stanici a cílovou stanici – to vše probíhá v interakci s ovládacími prvky v kabině a ne pomocí žádných nevzhledných tabulek, jak tomu jinak bývá u simulátorů zvykem. S konečným potvrzením programu se ozývá známý hlas, který je zde zcela totožný s reálnou předlohou.

Cestující již netrpělivě čekají na nástupišti, takže dalším krokem je otevření dveří. Jako správný strojvedoucí rázem vykukuji ze dveří a sleduji nástup pasažérů. Jakmile je prostor volný, dveře zavírám a vracím se zpět k řídící páce. Začíná cesta zpět, dle jízdního řádu zastavuji na každé stanici a nabírám nové cestující. Po příjezdu na konečnou je mise splněna a pan instruktor mi gratuluje ke skvělé práci. Teď mohu do skutečného provozu!

Simulace všech úkonů spojených s řízením vlaku je zde opravdu velmi široká a vy se tak nemusíte bát, že by vás to hned omrzelo. Veškeré procedury před zahájením jízdy, zastavování na každé stanici, nabírání cestujících, vykukování ze dveří a podobně hru nesmírně oživují, což z ní dělá něco jedinečného. Budete si doslova připadat, jako byste řídili skutečný vlak ve skutečném metru.

Technické zpracování

Pokud někdy něčím série vždycky WoS vynikala, pak to bylo technické zpracování, zejména grafika. A třetí díl není výjimkou. Jak jsem již naznačil, prostředí, v němž se po celou dobu hraní budete pohybovat, je velmi detailní a celkově je na velmi vysoké úrovni, jak už to ostatně u her od TML Studios bývá zvykem. Byť jde technicky vzato stále jen o kolejový simulátor, nenajdete zde žádné strohé textury či nereálně působící místa. Těšit se naopak můžete na povedenou hru světel a stínů, včetně moderních grafických efektů, jako je HDR, Glow, Blur, Bump Mapping a jiné, známé spíše z akčních titulů.

Veškeré stanice, tunely a okolní scenérie jsou zde navíc velmi precizně vymodelované, přičemž ve spojení s moderní grafikou vypadají uvěřitelně a pohled na ně rozhodně nenudí. To se týká i samotných vlakových souprav, které jsou jak z venku, tak i zevnitř vymodelovány do nejmenších detailů. Díky tomu herní prostředí nepůsobí tak sterilně a naopak dostává hloubku, kterou v jiných simulátorech jen tak nenajdete. Je vidět, že si autoři v tomto směru dali opravdu hodně záležet a že se snažili vyhrát si s každým sebemenším detailem, což je rozhodně jedna z velkých předností této hry.

Ani zvuková stránka za tou vizuální nijak nezaostává a je rovněž nadprůměrně kvalitní. Na stanicích slyšíte běžný ruch lidského davu, sem tam se ozve nějaké to hlášení, v tunelech zase při stání na červené zaslechnete kdesi z hlubin temnoty kapající vodu. Co mě však potěšilo nejvíce, je perfektně zvládnutý zvuk soupravy, který je zejména pro londýnské metro tak typicky nezaměnitelný. Opravdu skvěle odvedená práce!

Co se chování soupravy na trati týče, je myslím víc než dostačující. Vlastně musím říci, že jsem při hraní WoS 3 měl poprvé opravdu pocit, že řídím skutečný vlak. Samozřejmě jsem nikdy skutečný vlak neřídil, takže to nemohu objektivně porovnat, ale to, jak se souprava pomalu rozjíždí, za jízdy se kejve do stran a v zatáčkách naklání – to vše ve mne doslova vyvolávalo úžasný pocit z řízení, který jsem dosud u žádného železničního simulátoru nezažil. A to nepočítám všechny ty věci kolem, které ten zážitek a radost z hraní jen umocňují.

Po všech stránkách to ve hře zkrátka vypadá věrohodně a vyvolává ve vás tu správnou atmosféru. Navíc to tu žije! Pryč jsou doby, kdy jste si v podobných hrách připadali opuštěně - tady vám budou neustálou společnost dělat cestující na nástupištích a ostatní vlaky pohybující se po trati.

Ne jednou se mi stalo, že jsem jen tak zůstal stát a díval se, jak do stanice přijíždějí a odjíždějí jednotlivé soupravy, jak do nich lidé nastupují nebo z nich naopak vystupují. Jsou to sice jen detaily, ale právě tyhle detaily dělají z World of Subways již od prvního dílu úžasný herní zážitek, který je v třetím díle dotažený téměř k dokonalosti.

Trocha kritiky

Abych ovšem jen nechválil, musím také zmínit pár drobností, které se ne zcela vyvedly. I když se totiž může zdát, že je WoS 3 dokonalým simulátorem, není tomu úplně tak, protože se ani téhle hře nevyhnulo několik zásadních chyb. Tak v prvé řadě je to padání hry, které se může ve vzácných případech bezdůvodně vyskytnout. Párkrát jsem narazil i na chyby v grafice, kdy se něco nezobrazovalo tak, jak by mělo, nebo na neshody v jízdním řádě.

Na některých stanicích se mi rovněž stávalo, že jsem nemohl nastoupit jako pasažér do soupravy, byť byly dveře plně otevřené. Pokud jde o vlaky z jiných linek, je to celkem pochopitelné, ale problémy se občas vyskytly i při nástupu do souprav okružní linky, které jsou hráči jinak přístupné. Nevím, zda je to nějaký úmysl, ale spíše bych to odhadoval na chybu, protože jinde se dalo nastoupit zcela bez problémů. S tím souvisí i to, že při snaze takto nastoupit do vlaku, případně při skoku do kolejiště, moje postava propadla texturou mimo mapu a následně se zhmotnila na nástupišti či ve vlaku.

Menší výhrady bych měl také k cestujícím, protože jejich chování mi přišlo někdy až příliš nepřirozené. Například se po nástupištích mnohdy motají moc blízko ke kolejím, a to i ve chvíli, kdy tudy zrovna projíždí vlak a podobně. Výjimkou nejsou ani zvláštní nereálné pohyby při nastupování či vystupování. Jindy mi zase přišlo, že někteří jen staticky stojí nebo sedí na lavičce a nijak se nehýbají, zatímco jiní pěkně chodí po nástupištích a čekají na vlak.

Bohužel jsem během hraní zaznamenal i spoustu drobných a dle mého názoru zcela zbytečných chybiček, jako příliš těsné tunely a objekty zasahující do projíždějící soupravy nebo mnohdy nepřehledně rozmístěné cedule s rychlostními limity. Hraní to sice nijak výrazně neovlivňuje, ale zbytečně to kazí jinak pozitivní dojem z celé hry.

Jako poslední neduh by někdo mohl vnímat i celkem vysoké nároky na hardware počítače. Bohužel je to daň za kvalitní grafiku, kterou hra nabízí. Naštěstí nastavení umožňuje vypnout většinu moderních efektů či nastavit viditelnost a detaily okolí tak, abyste ušetřili značnou část výpočetního výkonu. Musím uznat, že i na nejnižší detaily hra vypadá pořád docela obstojně, i když trochu rozmazaně.

Závěrem

Pokud fandíte kolejové dopravě nebo jste si někdy chtěli jen vyzkoušet, jaké to je řídit vlakovou soupravu metra, neměli byste si rozhodně nechat tento skvost ujít. Už jen kvůli tomu, že železničních simulátorů mnoho není a těch kvalitních už vůbec ne. Nezbývá než doufat, že i další, již ohlášený díl, tentokrát z prostředí pařížského podzemí, bude minimálně stejně tak kvalitní jako tento!

World of Subways 3 – London Underground Simulator se prostě povedl a i přes drobné chyby splnil všechna očekávání. Zcela určitě je ze všech tří dílů nejsilnější. Troufám si říci, že kvalitnější simulátor metra v současné době nenajdete. Ať už jde o technické zpracování, které je zde opravdu nádherné, nebo o samotný zážitek z hraní, respektive řízení.

I když tento žánr určitě není pro každého, zaryté fandy kolejové dopravy si zcela určitě hned získá. A to je přece to hlavní! Pokud mám právě z tohoto hlediska třetí díl WoS ohodnotit, pak nemohu jinak a musím dát zaslouženou osmičku.

Martin Podolský
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Třetí díl ze série simulátorů metra se technicky opět posunul blíže k realitě. Pokud se počítáte mezi příznivce kolejové či městské dopravy, je pro vás tento kousek povinností. Po čase sice může ježdění omrzet, ale věřím, že u zapálených fandů železniční dopravy to jen tak nehrozí.

Nejnovější články